Eshenovy cesty

Začátek cesty

Nad městečkem Lively Town právě vycházeli slunce. Mladík Eshen, který před necelým měsícem oslavil 10. narozeniny se převalil na posteli. Dnes byl jeho velký den. Konečně mohl začít svoji pokémonní cestu. Eshen si sedl na postel a šel si zkontrolovat batoh, jestli něco nezapoměl. Jak tak prohrabával své věci, do místnosti vstoupila Eshenova maminka. Šla potichu, Eshen si jí pořádně ani nevšiml. Až když se maminka zastavila kousek vedle něj, vzhlédl k ní hlavu.

"Tak máš všechno?" zeptala se maminka. Byla to spíš formální otázka. Bylo jasné, že mu nic nechybí, protože Eshenova maminka mu ještě den předtím pomáhala všechno sbalit.

"Myslím že ano." odvětil Eshen a doširoka se usmál na maminku. Na další otázky již nikdo nečekal. Maminka sešla dolů, do spodního patra a usedla ke stolu, kde už byla připravená snídaně. Eshen si jen zapnul batoh a vyrazil za ní. Když sešel dolů, čekalo ho překvapení. U stolu seděl kromě maminky a mladší sestry Vailcey (ale jen o rok) jeho otec. Bylo to veliké překvapení. Otec pracoval jako horník v Mining City a Eshen vůbec nečekal, že půjde celou tu dálku proto, aby viděl svého syna. Eshen byl na tváři rozzářený a rozdával úsměvy na všehny strany. Povídali si a mezitím zazvonil zvonek. Eshen vylétl ze židle a běžel otevřít. Dobře věděl kdo zvonil - jeho nejlepší kamarádka Riley. I ona si dnes měla vybrat svého prvního pokemona a těšila se stejně, možná ještě víc než Eshen. Eshen a Riley se rozhodli že půjdou spolu. Mezitím co Eshen se chtěl stát mistrem pokemonu, Riley chtěla být nejlepší koordinátorkou. Ale jak Eshen brzo zjistil, souboje pokemonu má také ráda a dala najevo, že se taky pokusí vyhrávat na stadionech podobně jako Eshen. Eshen to měl zase obráceně. Rozhodl se, že se někdy přihlásí do soutěží. Bral to jako skvělý trénink. A dnes stála celá rozzářená před Eshenovým domem.

"Tak já už půjdu." řekl Eshen a otočil se k ostatním.

"Dobrá, ale dej na sebe pozor." řekla maminka.

"Ano. Uvidíme se v Mining city." řekl otec s ůsměvem.

"Dávej na sebe pozor bratříčku." stihla ještě odvětit Vailcey a opět se jí na tváři objevil obvyklí výraz.

"Ano budu na sebe dávat pozor nebojte se." řekl Eshen a ukázal prstem na svou sestru.

"A doufám, že za rok mě budeš následovat." řekl s širokým úsměvem. I Vailcey se chtěla stát trenérkou, ale byla na to ještě moc mladá.

"Spolehni se." řekla s úsměvem.

"To loučení je těžké že?" řekla Riley se smutným výrazem když Eshen zavřel dveře.

"Ano. Ale neloučíme se přece navždy. Jsem si jistý, že rodiče a sourozence zase brzo uvidíme." řekl Eshen a usmál se.

"Ale teď konec strastí! Rychle k profesorovi, ať máme ještě na výběr jakého pokemona si vezmeme." řekl Eshen a rozběhl se. Riley se rozběhla hned za ním.

Zastavili se až přede dveřmi místní pokémonní laboratoře. Eshen otevřel dveře a Riley vstoupila. Po ní vstoupil i Eshen.

"Dobrý den děti." pozdravil je profesor Klaim. Prof. Klaim byl celosvětově známí pokémonní profesor a narodil se právě v Lively Town. Proto si tady zřídil i vlastní laboratoř.

"Dobrý den, pane profesore." odpověděli Eshen i Riley současně. Profesor byl už viditelně natěšený a když viděl stejný výraz i na obličejích dětí, rozhodl se je dál nenapínat.

"Tak pojďte dál." řekl profesor a uvedl je k jednomu celkově malému stolu. Na stole byli tři důlky a vnich také tři pokebally.

"Jak jistě víte, můžete si vybrat buďto Treecka, Charmandera nebo Totodilea." řekl profesor. Děti se ani nerozmýšleli, předem měli naplánované jaké pokemony si vezmou. Riley byla hbitá. Vzala rychle jeden z pokeballů ze stolu.

"Vezmu si Charmandera." řekla Riley klidně a podala pokeball profesorovi. Eshen neváhal a vzal si také jeden z pokeballů.

"A já si vezmu Treecka." řekl a také podal pokeball profesorovi.

"Dobrá. Teď vám dám pokedex a zaregistruji vás do místní pokemonové ligy." řekl profesor a začal něco klikat na počítači. Po chvilce se obrátil k dětem a předal jim pokebally i s pokédexy. Hned potom ještě zalovil v jakési skříni a výtáhl deset pokeballů. Pět jich dal Eshenova a pět Riley.

"Tak a teď jste plně vybavení." řekl profesor a přeletěl po obouch pohledem. Eshen a Riley se na sebe usmáli a začali se loučit s profesorem. Ten jim ještě řekl že mu mají co nejpravidelněji volat, jak se chytají pokemoni a ještě nějaké důležité informace. Když už chtěli s Riley odejít, přiběhl do laboratoře nějaký kluk. Eshen toho kluka znal. Byl to Leral. Eshen nikdy neměl Lerala rád. Byl namyšlený a nafoukaný. Ale také rozumněl pokemonovým zápasům víc než jakékoli jiné dítě ve městě. Zpozoroval, že na stole je jen jeden pokeball a tak vrhl na Riley s Eshenem nehezký pohled. Když ale přišel blíž ke stolu, zjistil, jaký pokémon v něm je a rozzářili se mu oči. Vzal Totodilův pokéball ze stolu a vydal se na konec místnosti za profesorem. Ten mu řekl to stejné jako Eshenovy. Když profesor dopovídal, Leral se otočil k odchodu. Pak ho ale něco napadlo.

"Nedáte si někdo z vás zápas?" řekl k Eshenovy a Riley s pohrdavým úsměvem.

"Samozřejmě!" odvětil Eshen.

"Tak dobrá bude to na mé zahradě a rozhodčí budu já." řekl profesor, který se mezitím vydal za ostatními se s dětmi rozloučit. Místo toho byl na programu zápas.

"Dobrá." řekl Eshen a po něm i Leral. Hned se vydali na zahradu.