Gabrielova cesta

4.) Pomoc ze shora

Gabriel seděl opřený o strom a se zavřenýma očima přemýšlel jak dostat Nidorana co nejrychleji do nemocnice.

Nakonec oči otevřel, podíval se na hnisající ránu na zápěstí a pomyslel si: „Do háje kvůli tomu jedu se nemůžu soustředit. Nic se mi nestane, do dvou dnů by se tak slabá dávka jedu dostat z těla, ale tolik času nemám.“ podíval se na kabelu „Ne, zvládnu to bez toho, ale počkat máma mi dala sebou prášky na zpomalení proudění jedu a ještě nejsem zas tak paralyzovaný.“

Rychle šáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl pomačkané platíčko zelených kapslí.

„Skoro všechny jsou rozmačkané, až na dvě, když si dám jednu vydrží mi to okolo dvanácti hodin. Bezva dostanu se tam včas.“

Vzal kapsli dal do pusy a polkl. Najednou se zakuckal a začal kašlat.

Po chvilce přestal a se slzami v očích řekl: „Já jsem idiot. Ta kapsle se má zapít, ale už je mi líp.“

Pomalu začal vstávat když najednou uslyšel mávání křídel. Lekl se a lehl si k zemi. Slyšel jen jak se mávání křídel přibližuje. Zavřel oči a pak uslyšel jak něco kousek před ním přistálo. Gabriel otevřel oči a oddechl si.

„Je to jen Pidgey.“ pomyslel si „Počkat vypadá to že mám nápad.“

***

„Bráško jak tohle to děláš?“ zeptal se Gabriel a ukázal na Pidgeyho, který seděl jeho staršímu bratrovi na rameni a bral si zrníčka z jeho ruky.

„Co?“

„No, že tě poslouchají i divocí pokémoni?“

„Oni mě neposlouchají.“ odpověděl jeho bratr „jak vidíš jen ho krmím a i když se pokémoni bojí stačí jim ukázat, že si jejich přítel. A Pidgeyové jsou věrní pokémoni, zvlášť když ví že dostanou jídlo.“

Najednou přiletěli další dva Pidgeyové a začali pípat, aby také dostaly svoje jídlo. Gabrielův bratr si povzdechl, pak se usmál a vytáhl z kapsy kelímek s ptačím zobem a nasypal ho na zem. Všichni Pidgeyové slétli k zobu a začali jíst.

„A není to jen plýtvání, jídlem?“ zeptal se Gabriel.

„Je i není, jak to vezmeš, já to tak neberu, protože tím, že je nakrmíš jsi jako jejich kamarád a stejně jako tvůj kamarád ti pomůžou, když jsi v nesnázích, což už se mi párkrát stalo a všichni pokémoni mi pomohli, samozřejmě za kus jídla“ řekl a usmál se.

***

„Díky Miku, teď aspoň vím co mám dělat.“ pomyslel si Gabriel.

Postavil se na čtyři a začal mluvit na Pidgeyho: „Ahoj Pidgey, ahoj, potřeboval bych od tebe pomoc?“

Pidgey se na něj podíval a zapípal: „Pidgey“

Gabriel pomalu vytahoval pokéball s Nidoranem.

„Potřebuju aby si odnesl tenhle pokébal do nemocnice v Chromovém městě, je v tom malý Nidoran, prosím pomoz mu, slibuju, že ti pak dám za to jídlo.” řekl a poslal pokéball k Pidgeymu.

Ten se podíval na Gabriela pak na pokéball. Chvíli takhle těkal očima mezi Gabrielem a pokéballem. Nakonec vzal pokéball do pařátku a odletěl.

„Díky bohu, odnese ho tam” oddechl si Gabriel, pomalu vstal a šel do Chromového města.

Do večera se dostal ven z lesa na krásně rozkvetlou louku, která byla rozdělena malou cestou. Gabriel byl už unavený, tak si lehl na zem na okraji lesa. Neměl na výběr batoh nechal na místě, kde ho holky svázaly a v kabele nic jako deka nebylo. Za chvilku usnul.

Ráno, když se probudil se nemohl pořádně pohnout a celé jeho tělo se klepalo. Snažil se vstát, takže se chytil nejbližšího stromu a vydrápal se na nohy, opřel se o strom, vytáhl kapsli a spolkl ji. Tentokrát se už nezakuckal. Měl ovšem pořádný hlad a žízeň. I přesto se ale vydal na cestu. Řekl si že dojde až do města, jenže k večeru se mu začínalo chodit čím dál hůř.

V noci už se spíš belhal, okolo půlnoci už viděl světla Chromového města, bohužel jeho tělo bylo úplně vyčerpané a Gabriel omdlel uprostřed cesty.

Pomalu otevíral oči a viděl nad sebou vysokou ženskou postavu s růžovými vlasy a v bílém oblečení. Byla to sestra Joy.

„Konečně si se probral Gabriely” řekla.

„Kde to jsem? Jak jsem se sem dostal?” zeptal se Gabriel.

„Jsi v pokémonském středisku v Chromovém městě. Ten Pidgey co přinesl tvůj pokéball tě viděl ležet na zemi, když ti letěl naproti” usmála se Joy. „A teď mi laskavě vysvětli co jsi si myslel, jít bez vybavení až sem.” začala se rozčilovat a tahat ho za ucho.

„Au,au..vždyť se snad toho tolik nestalo.” řekl bolestně Gabriel.

„Nestalo, nestalo, přijel jsi sem polomrtvej a ještě jsi mi ve spánku snědl večeři!” řekla a pustila jeho ucho.

„Tak proto nemám hlad... jéé promiň, promiň omlouvám se” začal se rychle omlouvat „a jak je vůbec Nidoranovi?”

„Už je v pořádku dneska si ho můžeš vzít,” odpověděla Joy „ale byl pěkně zřízený.”

„Jo já vím. Napadla ho skupina Rattat, ale nechápu proč, pokémoni se většinou mezi sebou neperou když nemají důvod.” řekl Gabriel, posadil se a podíval se oknem ven.

Pak vytáhl z kapsy zmuchlané peníze a podal je Joy.

„Můžeš mi prosím dát nějáké jídlo pro létající pokémony?” zeptal se.

„Proč?“ podivila se Joy.

„Protože si přišel pro svojí odměnu“ odpověděl Gabriel a ukázal na okno.

Joy se otočila a za oknem na parapetu viděla Pidgeyho jak kouká na Gabriela.

„Aha, hned ti to donesu“ řekla, vzala peníze a odešla.

Gabriel zatím otevřel okno, aby Pidgey mohl dovnitř. Pidgey vlétl dovnitř a usadil se na jeho polštáři. Za chvíli přišla sestra Joy a dala Gabrielovy kelímek s ptačím zobem.

Gabriel vysypal část jídla na noční stolek a řekl: „Tak Pidgey, tady je tvá odměna.“

„Pidgey.“ zaradoval se Pidgey a pustil se do jídla.

„Joy kde mám prosím tě oblečení?“ zeptal se Gabriel, až teď si všiml že na sobě má je bílý přehoz.

„Dala jsem ti to vyprat, teď se suší.“ odpověděla Joy.

„Ale to si nemusela.“ řekl Gabriel.

„Já vím, ale prala jsem ti i když si byl malý dítě, asi jsem si zvykla.“ řekla Joy.

„Ale to už je dávno.“ řekl Gabriel.

„Buď rád, bylo špinavé a hrozně smrdělo potem.“ řekla Joy.

Pidgey akorát dojedl.

„Pidgey, Pidgey.“ poděkoval a vyletěl oknem pryč.

„Víš co, běž se osprchovat, Chansey ti donese tvoje oblečení.“ řekla Joy.

„Dobře“ řekl Gabriel a vyšel na chodbu.

Chodba byla docela dlouhá na obě strany, ale Gabriel věděl kam má jít. Vydal se doprava , otevřel dveře vlevo na konci chodby a vešel do koupelny. Tam se vklidu umyl. Chansey mu mezitím donesla oblečení. Gabriel se oblékl, šel zpátky do pokoje kde si vzal kabelu a byl připraven navrhnout Nidoranovi svou nabídku.