Gabrielova cesta

5.) Napadení

Gabriel vyšel z pokoje a na chodbě se dal doleva, když vyšel vstoupil do velké vstupní haly pokémonského střediska. V pravo hned vedle Gabriela byla recepce, kde seděla Joy a jedna z jejích Chansey.

Gabriel došel k Joy a zeptal se: „Můžeš mi prosím donést Nidorana?“

„Jo. Chansey přines sem prosím tě toho Nidorana, kterého jsme přijaly před dvěma dny.“ řekla Joy Chansey, která stála vedle ní.

„Chansey“ řekla, uklonila se a odešla do chodby na druhé straně než přišel Gabriel.

„Potřebuju se tě na něco zeptat.“ řekl Gabriel.

„Ptej se.“

„Přišly jsem včera nebo předevčírem tři dívky? Jedna měla hnědé vlasy, druhá modré a ta třetí zelené.“ zeptal se.

„Ano, dneska ráno odešly a docela pospíchaly, přišly jsem předevčírem docela pozdě v noci hrozně udýchané a zraněné, daly mi své pokémony a pak si tady lehly do křesla a hned usnuly. Ráno, když se vzbudily řekla jsem jim ať si pronajmou pokoj, že tady budou muset zůstat do zítra. No dneska ráno tady nebyly ani ony ani jejich pokémoni.” odvyprávěla Joy „Proč tě to vůbec zajímá?“

„Jen tak, jsou taky z Oblázkového města tak jsem se jen zeptal.“ vymyslel si Gabriel.

Chansey zrovna přinesla pokéball s Nidoranem a podala ho Gabrielovi. Ten poděkoval a poodešel kousek od recepce ke křeslům. U jednoho křesla si klekl na koleno a vypustil Nidorana na křeslo.

„Ahoj Nidorane já jsem Gabriel pomohl jsem ti v tom lesíku vzpomínáš?“ zeptal se Gabriel.

„Nido, Nido.“ přikývl Nidoran a usmál se.

„Nemáš zač a teď se vrať ať si ještě trochu odpočineš.” řekl a Gabriel a vrátil Nidorana do pokéballu.

V tu chvíli vešla dovnitř policistka Jenny a držel v ruce Gabrielův batoh.

Gabriel jen nevěřícně zíral. Jenny došla k Joy, dala batoh na recepci a zeptala: „Nehledá tohle někdo? Dali mi to kolegové z Bílého údolí a hned jak jsem mohla přivezla jsem to.”

„Promiň, ale nikdo mi nic neřěkl.” řekla Joy.

„Ten batoh je můj.” řekl nervózně Gabriel.

Jenny se na něj podívala, podala mu ho a řekla: „Važně? Tak to mi můžeš říct co se stalo na místě dotyčného přepadení.”

Gabriel si dal batoh na záda.

„No, stalo se to takhle...” začal vymýšlet lež, ale v tu chvíli ho přerušila houkající sanitka, která zastavila před nemocnicí.

Z vozu vystoupily dva muži, otevřeli zadní dveře a vytáhli nosítka na kterých byl pokémon, pak vylezl třetí muž, který podpíral zraněného chlapce, ten krvácel na levém stehně.

Muži s nosítkami vběhli dovnitř a jeden z nich zařval: „UŽ ZASE ZAÚTOČIL, POPÁLIL KYSELINOU POKÉMONA A UŠTKNUL JEDNOHO KLUKA!!”

Když muži proběhli okolo Gabriela a Jenny, vypadalo to že Jenny začne zvracet, zatímco Gabriel se jenom zamračil a vypadalo to, že přemýšlí. Na nosítkách byla Rattata, která měla na těle do krve popálenou kůži.

„Chansey, postarej se s ostatními o Rattatu! Já se postarám o toho kluka!” zavelela Joy.

Do nemocnice zrovna vešel i třetí muž, který podpíral zraněného kluka. Ten už byl úplně bledý a potil se. Joy, Jenny a Gabriel k němu doběhli. Joy se sklonila a podívala se mu na zranění.

„Mo...moje Rat...Rattata bude v poř...pořádku?” vydal ze sebe ztěží chlapec.

„Bude v pohodě, neboj se o ni.” řekl Gabriel.

„Děkuju.” řekl chlapec.

„Sakra, už musí být zraněný dlouho a my nemáme na tohle dost silný protijed.” rozčílila se Joy.

Gabriel sebou cuknul a nějaký hlásek mu v hlavě začal říkat: „Dělej, udělej něco, potřebuje tě, přece neumře kvůli tvý blbosti.”

Gabriel rychle otevřel kabelu, vytáhl z ní injekci jehlu a lahvičku s oranžovou tekutinou.

„Já mám protijed a můžu mu ho aplikovat” řekl namontoval jehlu na injekci, otevřel lahvičku a injekcí nabral tekutinu „Potřebujeme jen injekce na odebírání krve okolo jeho zranění.”

„Už tam jdu.” řekla Joy a odběhla.

Gabriel vzal chlapcovo zápěstí a aplikoval protijed. Za chvíli přišla Joy a nesla asi přes dvacet injekcí. Pak začali chlapci nabírat krev ze zranění. Jenny to radši sledovala opodál, protože se jí udělalo z té Rattaty a chlapcovo krve špatně.

Po chvilce přestala Joy krev nabírat a řekla: „To stačí teď mu to zašiju a obvážu.”

Zavolala Chansey a ta přinesla nosítka, pak společně odnesly chlapce pryč. Gabriel mezitím uklízel lahvičku do kabely, vyhodil injekci do koše a posadil se.

Za chvíli přišla Joy a řekla: „Bude v pohodě, ještě, že jsi měl protijed u sebe.”

„To jo, ale co to mělo znamenat, kdo zase zaútočil?” zeptal se Gabriel.

„Byl to Ekans, žije kousek od města a napadá lidi a pokémony. Nikdo neví proč a policie nemá čas se ho zbavit.” řekla Joy.

„Ne, už jsme to zkoušeli, ale byl dost silný nebo ne tak silný jako chytrý.” řekla Jenny. „Ale už mě dost naštval pojedu tam hned...”

„Policisto Jenny, policistko Jenny ozvěte se..”

Jenny vzala vysílačku a řekla: „Tady policistka Jenny, co se děje?”

„Zase další přepadení v Chromovém lese, ihned tam jeďte, jasné končím.”

„Rozumím už tam jedu.” řekla Jenny a chystala se k odchodu.

„Počkat a co ten Ekans?” zeptala se Joy.

„Promiň, ale teď to nejde.” řekla Jenny.

„Tak tam půjdu já, ale mám jen jednoho pokémona.” přihlásil se dobrovolně Gabriel.

„Nevím jestli bys měl jít ty, viděl si jak dopadl ten kluk” řekla Jenny.

„Věř mu on to zvládne, je to dobrý trenér už vyhrál jeden turnaj.” řekla Joy.

„To nebyl turnaj, ale jen malá soutěž.” namítl Gabriel.

„To máš fuk, Jenny prostě mu věř on to zvládne.”

„Tak dobře.” řekla smířlivě Jenny a vytáhla z kapsy pokéball „Tady máš jednoho z mých Growlithů, aby jsi měl víc jak jednoho pokemona.”

„Děkuju.” řekl Gabriel, vstal a vzal si pokéball.

„Tak hodně štěstí.” řekla Jenny a odešla.

Gabriel se otočil na Joy.

„Tak a teď mi prosím řekni, kde ten Ekans je nebo by měl být.”