Gabrielova cesta

7.) Tvrdý trénink

Do pokémonského střediska dorazil Gabriel asi okolo šesté večer, protože se po cestě docela loudal. Když vešel dovnitř uviděl jak si u pultu povídají sestra Joy a policistka Jenny. Byly asi zabrány do důležitého hovoru, protože si ani nevšimly Gabrielovo příchodu střediska.

„Tak jsem se vrátil a Ekanse jsem se zbavil.“ řekl v klidu Gabriel a tvářil se jako by to byla hračka.

Joy a Jenny se na něj otočili, Jenny si oddychla a Joy se usmála a řekla: „Já věděla, že to zvládneš, vidíš nemusela sis dělat starosti.“ otočila se na Jenny a pak zase na Gabriela „tak a teď mi dej Nidorana a Growlitha já se na ně podívám.“

„Tady jsou.“ řekl Gabriel a podal pokébally Joy.

„Děkuji, Jenny zítra si můžeš pro Growlitha zajít.“ řekla Joy.

„Ok, příjdu, tak zatím ahoj a Gabrieli děkuji ti za tvou pomoc.“ poděkovala Jenny a odešla.

Joy se mezitím odešla podívat na pokémony a Gabriel zůstal v hale sám. Rozhodl se že pošle Arboka k profesoru Oakovi. Došel k zeleným video telefonů, které byly na pravé straně při vstupu do haly z venku. Zvedl telefon, namačkal číslo do Oakovi laboratoře a čekal. Během chvilky se na obrazoce objevil profesorův obličej.

„Dobrý večer pane profesore, to jsem já Gabriel.“

„Dobrý večer Gabrieli, co potřebuješ?“

„Chtěl bych vám poslat pokémona, ale musíte si na něj dát pozor je nebezpečný a hrozně zuřivý.“

„Klidně mi ho pošli, ale posílat mi ho jenom protože tě neposlouchá.“

„Já to s nim nechci riskovat a do elitní šestky bych ho stejně asi nedal.“

„Jako tvůj bratr, co je to vůbec za pokémona?“

„Arbok.“

„Dobře, polož jeho pokéball na podstavec vedle.“

Gabriel vzal pokéball a položil ho na podstavec. Pokéball se zableskl a zmizel.

„Máte ho tam?“

„Ano, už je tady.“

„Děkuji, tak zatím nas...“

„Ještě počkej, musím tě varovat před třemi dívkami, asi se ti pokusí ukrást Charmandera, tak si dávej pozor.“

„Nikoho takového jsem nepotkal, ale budu si dávat pozor tak nashledanou.“

„Nashle.“

Gabriel zavěsil a oddechl si. Nevěděl co má dělat, Nidoran musel odpočívat a on neměl co dělat. Nakonec se šel projít do města a navečeřet se. Vrátil se asi okolo půl desáte. Sestra Joy opět stála u pultu a zrovna ubytovávala dva trenéry. Když trenéři odešli do svého pokoje šel za sestrou Joy.

„Dáš mi prosím tě klíče od mého pokoje?“ zeptal se.

„Tady jsou.“ řekla Joy a podala mu klíče s číslem pokoje „dal sis někde něco k večeři, kuchyně je teď tady mimo provoz.“

„Jo, nakoupil jsem si nějaké jídlo i na celej zítřek.“ řekl a ukázal na batoh.

„Takže jdeš si zítra zatrénovat?“ zeptala se Joy a podala Gabrielovi pokéball s Nidoranem.

„Jo, dlouho jsem tam nebyl.“ odpověděl Gabriel „tak dobrou noc.“

„Dobrou noc.“

Gabriel odešel do chodby napravo a pak vešel do svého pokoje, sundal si batoh a položil na postel. Otevřel ho, vytáhl jídlo a pití a pak se v něm začal přehrabovat dokud nenašel ručník, mýdlo, kartáček na zuby pastu a široké bílé triko. Vzal všechny věci a odešel do koupelny se vysprchovat a vyčistit si zuby. Za půl hodiny se vrátil z koupelny v bílém triku a trenkách. Oblečení položil na židli u stolu, který byl v levém rohu pokoje. Sklidil všechno jídlo a pití do batohu a ten položil pod postel. Nakonec vzal pokéball s Nidoranem, lehl si do postele a pokéball dal vedle sebe. Do deseti minut usnul.

Ráno se vzbudil před šestou hodinou. Unaveně vstal, promnul si oči a oblékl se do šedých kraťasů a černého trika. Pak vzal kartáček na zuby a pastu a odešel do koupelny. Za pět minut se vrátil, vzal batoh, pokéball, vyšel z pokoje, zamkl a odešel ven.

Když vyšel ven z nemocnice, vydal se směrem na západ. Procházel městem a díval se na domy a obchody. Po dvaceti minutách cesty cesty už procházel jen okolo rodinných domků se zahrádkou a za pět minut byl už mimo město.

Hned jak byl mimo město podíval se doprava. Vedla tam vyšlapaná cestička a na jejím konci byla obrovská neohraničená asi jako stadion velká plocha na které bylo mnoho řad dřevěných kůlů. V jedné řadě bylo deset kůlů a v druhé devět a takhle se to střídalo asi do dvacáté řady, která byla poslední. Mezi každou řadou byla mezera asi tři metry.

Gabriel vypustil Nidorana z pokéballu.

„Tak Nidorane tady teď budeme pár dní trénovat.“ řekl Gabriel a ukázal na plochu.

Nidoran se zatvářil trochu vystrašeně.

„Neboj se jídlo tu máme a já budu taky trénovat ať si zlepšim fyzičku”

Nidoran si oddechl.

„Tak pojď, jdeme.“ řekl Gabriel a vyšel k tréninkové ploše.

Když tam došli, všimli si, že hodně kůlů je shořelých, shnilých nebo rozřezaných.

„Tak Nidorane pro začátek si dáme dvě kolečka pro rozehřátí.“ řekl Gabriel a sundal si batoh.

Pak si s Nidoranem stoupli vedle sebe.

„Tak, připravit, pozor, teď.“ řekl Gabriel a i s Nidoranem se rozběhl.

Gabriel běžel jako první a hned za ním Nidoran, takhle uběhli kolo a půl, pak začal Gabriel zpomalovat a Nidoran ho předběhl a nakonec doběhl jako první a začal se radovat.

„To nebyl žádný závod a ještě k tomu jsem tě nechal vyhrát.“ oddechoval těžce Gabriel.

Nidoran se na něj podíval a začal se smát.

„Nemáš se čemu smát, teď ti právě začíná trénink, takže si vyber nějaký kůl a trénuj na něm jedové bodnutí. Já si dám ještě pár koleček.“ přikázal Gabriel a zase se rozběhl.

Nidoran si vybral jeden z kůlů v sedmé řadě a začal do něj střílet jedové ostny.

Takhle tam střílel asi hodinu a už těžce oddechoval a prodlevy mezi jednotlivými útoky se prodlužovali. Gabriel se mezitím trochu protáhl, dal si pár lehsedů a kliků, pak se přišel podívat na Nidorana.

„Dobrá práce Nidorane.“ pochválil ho Gabriel „ještě hodinku a pak se nasnídáme.“ a odešel ještě cvičit.

Za další hodinu už byl Nidoran i Gabriel příšerně unavení a šli se nasnídat pod jeden strom poblíž kůlů.

Gabriel dal Nidoranovi k snídani pokémoní jídlo, které koupil u sestry Joy a vodu. Pro sebe si vytáhl dva rohlíky, šunku, šáteček a vodu. Spolu se klidně najedli, Gabriel zkusil dát Nidoranovi ochutnat šáteček, ale tomu to moc nechutnalo. Najednou ze stromu slezl Mankey a pomalu se k nim blížil.

Gabriel si ho všiml a podivil se. Věděl, že jsou tady divocí pokémoni, ale nikdy neviděl divokého pokémona se tak blízko přibližit k trenérovi nebo jeho pokémonovi.

Gabriel vytáhl pokédex aby se něco dozvěděl: Mankey - opičí pokémon žijící ve větvích stromů. Velmi snadno se rozzuří, a neváhá pak zaútočit na kohokoliv. Je také velmi hbitý, a proto není snadné se k němu i jen přiblížit, natož pak ho chytit.

Mankey se hlasu lekl.

„Neboj se to je můj pokédex, tam mám informace o pokémonech, vidíš.“ řekl Gabriel a ukázal pokédex Mankeymu.

Ten se přestál bát a začal se znovu přibližovat. Gabriel si všiml, že se Mankey dívá na Nidoranovo jídlo.

„Aha takže ty máš hlad.“ řekl a začal se prohrabovat v batohu.

„No, jídlo pro bojové pokémony tu nemám, ale doufám že ti bude chutnat tohle.“ pokračoval Gabriel a vytáhl kelímek s nálepkou ohně.

Otevřel jí vytáhl z něj pár mírně červených kousků jídla a dal je Mankeymu na zem. Mankey si vzal jeden kousek a ochutnal.

„Chutná ti to?“ zeptal se Gabriel.

„Mankey, Mankey.“ přikývl Mankey a začal jíst i zbytek.

Gabriel mu ještě nalil trochu vody.

Když se všichni tři najedli a dostatečně si odpočinuli, Gabriel vstal a řekl: „Tak Nidorane vstávej jdeme trénovat.“

Nidoran vstal a vrátil se ke kůlu. Mankey to všechno jen sledoval.

Gabriel došel k Nidoranovi a řekl: „Teď budeš trénovat rohový útok a nemusíš pospíchat, zaútoč až budeš připraven, máme dost času tak ať se zbytečně nevyčerpáš.“

„Nido.“ přikývl Nidoran.

Nidoran si odešel kousek od kůlu a pak se proti němu rozběhl a rohem do něj udělal díru. Gabriel mezitím trénoval údery a kopy, ale jenom do vzduchu. Na to, aby mlátil do kůlu byl moc slabý. Mankey se na ně koukal, za chvíli ho to ale omrzelo přešel k jednomu kůlu a začal trénovat karate údery.

Po dvou hodinách tréninku byl Gabriel úplně mimo, zatímco Nidoran s Mankeyem trénovali dál. Až vlastně teprve teď si Gabriel všiml, že Mankey trénuje s nimi, myslel si že hned jak dostane najíst odejde. Pak mu to únavou začalo být jedno. Lehnul si na zem a usnul.

Z krásného spánku ho vyrušil až Nidoran, který ho šťouchal rohem do žeber. Gabriel otevřel oči podíval se na bok a uviděl malého Nidorana jak do něj šťouchá.

„Nech mě, vždyť už jsem vzhůru.” řekl Gabriel, jemně odstrčil Nidorana a posadil se.

Podíval se na Nidorana, vypadalo to že je naštvaný, protože on se dře zatímco jeho trenér si klidně dává dvacet.

Gabriel se začal bát a koktat: „P-pane jo t-to u-ž je h-ho-hodin, d-dáme si o-oběd.”

Rychle vstal a začal utíkat směrem ke stromu, kde měl batoh. Nidoran běžel za ním. Gabriel rychle doběhl k batohu vzal kelímek s Nidoranovím jídlem a namířil jím na Nidorana.

„Jídlo!” řekl Gabriel a zavřel oči.

Nidoran srazil kelímek na zem a...

Gabriel otevřel oči a podíval se na zem Nidoran se cpal jídlem a neuvěřitelně přitom mlaskal.

Oddechl si, opřel se o strom a svezl se až na zem. Najednou si všiml, že Mankey ještě trénuje.

„Mankey, oběd!” zavolal na něj.

Mankey přestal mlátit do kůlu, rozběhl se ke Gabrielovi a těsně u něj zastavil. Gabriel mu nasypal jídlo a nalil oběma vodu. Pak si vytáhl svůj oběd.

Po obědě jim Gabriel řekl: „Teď je půl druhý a je hrozný vedro, takže si zdřímneme tak do čtyř maximálně do půl patý a pak budem ještě dvě hodiny trénovat.”

Oba pokémoni přikývli, lehli si a za chvilku usnuli.

Když se Gabriel vzbudil uviděl, jak Nidoran a Mankey už trénují. Rychle vstal podíval se na hodinky.

„Ježiši, už je po pátý hodině.” řekl vyděšeně Gabriel a rozběhl se k pokémonům. Já se omlouvám, že jsem zaspal,” začal se omlouvat.

Nidoran se na něj podíval, naznačil že je to v pohodě a zase pokračoval v tréninku. Mankey si jich ani nevšiml a trénoval tentokrát nízké kopy. Gabriel se na ně s údivem podíval a pak se taky pustil do tréninku.

Po dvou hodinách už Gabriel sotva stál na nohou (Deset koleček okolo kůlů na závěr asi nebyl nejlepší nápad.). Byl úplně vyčerpaný, takže si na chvilku oddechl. Pak došel pro batoh, naházel do něj kelímky s jídlem a misky na vodu.

Pak zavolal na Nidorana: „Nidorane, už končíme jdeme do pokémonského střediska.”

Na Nidoranovi už byly velké známky únavy i tak, ale rychle doběhl ke Gabrielovi, který ho vrátil do pokéballu. Mankey taky přestal trénovat a podíval se na Gabriela.

„Tak ahoj. Možná se ještě někdy uvidíme.” rozloučil se Gabriel a zamával.

Mankey mu taky zamával a utekl pryč.

Asi za hodinu došel do pokémonského střediska. Byl rád, že tam vůbec došel. Joy byla u pultu a zrovna si povídala s hnědovlasou dívkou.

„Jste si vážně jistá, že si tenhle neúspěch nemám vyčítat?” zeptala se smutně dívka.

„Určitě ne, Michael je jeden z nejlepších trenérů, zatím málo trenérů ho porazilo. Nedělej si žádné starosti.” řekla Joy.

„Děkuji vám sestro Joy, nashledanou.” usmála se dívka a odešla.

Při odchodu si všimla unaveného Gabriela a vytřeštila na něj oči. Gabriel se na ní podíval unaveně podíval, dívka odvrátila oči jinam a přidala do kroku. Gabriel se dobelhal k pultu.

„To už máš v popisu práce utěšovat lidi?” zeptal se s mírným úšklebkem.

„Ne, jen byla trochu smutná, že neporazila Mika.” odpověděla Joy „A jaký byl trénink?”

„Velice únavný.” řekl Gabriel a vytáhl pokéball

„Můžeš mi prosím prohlédnout Nidorana?”

„Určitě.” řekla Joy a vzala pokéball „Teď jsem si vzpoměla, přišel ti velký, těžký balík, Chansey ti ho dali do pokoje.”

„Děkuju.” poděkoval Gabriel a odešel do svého pokoje, zatím co Joy odešla prohlédnout Nidorana.

Gabriel vešel do svého pokoje a na posteli uviděl velký balík. Došel k posteli a začal pomalu sundavat balík z postele. Když se mu to povedlo lehl si unaveně na postel a okamžitě usnul. Ráno ho vzbudilo zvonění budíku. Gabriel vstal a budík zaklapl.

„Počkat jak je vůbec možný, že mám budík nastavený?” podivil se Gabriel a rozhlédl se po pokoji.

Všiml si pokéballu vedle budíku a hned mu došlo, že sestra Joy mu zapnula budík. Gabriel měl pořád na sobě to samé oblečení co včera, tak se ani nepřevlékl. Jenom si aspoň vytáhl z batohu nový obvaz, aby si převázal zranění.

Při rozvazování si uvědomil, že ho rána vůbec včera nebolela při cvičení. Začal rychle rozvazovat obvaz. Když obvaz rozvázal byl příjemně překvapený. Rána byla kompletně zahojená a zůstala mu tam jenom malinká jizvička. Gabriel se usmál. Vzal batoh, pokéball a odešel.

Po cestě se rozhodl zastavit v malém obchůdku, který měl otevřeno už od pěti hodin. Nakoupil tam jídlo pro sebe, Nidorana a pro jistotu i pro Mankeyho. Ještě, že ho koupil. Mankey už stál u stromu a čekal a Gabriela.

Gabriel k němu došel a zeptal se: „Ty budeš dneska trénovat s námi?”

Mankey přikývl. Trénink probíhal úplně stejně jako včera, jenom Nidoran začal trénovat nový útok: dvojitý kop.Večer když se Gabriel vrátil z tréninku a přišel do svého pokoje došel k balíku, který celou dobu ležel vedle postele.

„Jsem strašně unavený, ale podívám se jestli přišlo všechno.” pomyslel si Gabriel a začal otevírat balík.

V balíku byl velký modrý trekingový batoh, černý spací pytel, stan, nové oblečení, zbrusu nová mapa a drobnosti jako zapalovač, MP3 přehrávač, kapesní nůž a dýka. Gabriel vzal svůj nový batoh a hned do něj dal stan oblečení a dýku. Do kapsiček z boku dal pak zapalovač, MP3 přehrávač a kapesní nůž. Nakonec přidělal spacák k batohu. Pak se převlékl, nastavil budík, lehnul do postele a usnul.

Ráno probíhálo stejně jako včerejší. Gabriel vstal převlékl se, popadl batoh a pokéball a šel na trénink. Cestou se opět zastavil v obchodě pro jídlo.

Když později dorazil ke stromu, kde s Nidoranem a Mankeym odpočívali, rozhlédl se a už viděl Mankeyho trénujícího u jednoho kůlu. Gabriel tedy na nic nečekal vypustil Nidorana a pustili se spolu do tréninku. Trénink jim skončil asi okolo půl šesté.

Gabriel vrátil Nidorana do pokéballu, protáhl se a usmál se na Mankeyho, který už také odpočíval.

„Tak budeme se muset rozloučit, doufám že se někdy uvidíme a zatrénujem si.” řekl Gabriel a pořád se usmíval.

Pak se otočil a odcházel. Najednou si Mankey před něj stoupl.

„Mankey, Mankey.” říkal Mankey a ukazoval na opasek, kde měl Gabriel prázdné pokébally.

„Ty chceš jít se mnou?” zeptal se překvapeně Gabriel.

Mankey přikývl.

„Tak dobře, budu rád když se ke mně někdo přidá.” řekl s úsměvem Gabriel a vytáhl prázdný pokéball.

Mankey si do něj hned vlezl.

„Vítej do party, kamaráde.” řekl Gabriel a vydal se do pokémonského střediska.