Gabrielova cesta

9.) Cesta Chromovým lesem

V půl sedmý začal zvonit budík. Gabriel ho rychle zamáčkl, vstal, sebral ručník a hygienické potřeby a šel se umýt. Za chvilku přišel jen v ručníku. Otevřel svůj nový batoh a vytáhl z něj spodní prádlo, šedé tříčtvrťáky, tmavě modré triko a černou kšiltovku. Oblékl se a uklidil ručník s hygienickými potřebami do tašky a tu dal do batohu. Batoh si dal na záda, svojí kabelu přes rameno, vzal pokébally a odešel. Na pultu nechal klíče od pokoje a vyšel ven. Venku bylo ještě docela chladnou, ale Gabrielovi to nevadilo. Vydal se směrem do centra nakoupit zásoby pro sebe a pokémony aspoň na pět dní. Po nákupu se vydal směrem na sever z města. Úplně z města se dostal za necelou půl hodinu. Před sebou měl teď dvou kilometrovou cestu přes louku, která vedla do Chromového lesa. Gabriel se nadechl a rozběhl se. Běžel až k lesu. Na začátku lesa se zastavil oddechoval. Vytáhl pokéball a vypustil Mankeyho.

„Mankey mám pro tebe úkol.“ řekl Gabriel a Mankey poslouchal „Jak víš v tomhle lese je banda zlodějů a je lepší to obejít, ale to já nechci. Takže potřebuju aby si byl kousek za mnou a sledoval mě kdyby se něco stalo dám ti znamení, tím že zapískám. Jinak nic nedělej. OK?“

Mankey přikývl a vyšplhal na nejbližší strom.

„Takhle to bude perfektní.“ řekl Gabriel a vstoupil do lesa.

Chromový les byl o dost hustší než les ve kterám našel Nidoran. Strom stál vedle stromu a skrz to vedla vyšlapaná cesta. Gabriel šel po cestě a rozhlízel se do stran. To mu ale nebylo moc platné. Kvůli stromům viděl jen asi 2 metry do dálky. Takhle šel asi dvě hodiny. Nic se nedělo, všude bylo ticho. Občas jen slyšel Mankeyho přeskakujícího ze stromu na strom. Najednou se před Gabrielem objevila Caterpie.

„To je Caterpie.“ řekl překvapeně a vytáhl pokédex.

Caterpie- hmyzí pokémon. Z růžových tykadel na hlavě může vypustit oblak nepříjemného zápachu. Z opačného konce těla pak umí vystřelit lepivé vlákno, kterým nepřítele omotá a znemožní mu hýbat se. Přísavky na nohou jí umožňují snadné šplhání po libovolném povrchu.

„Tak dobře, Nidorane vol...“ zasekl se Gabriel ve větě i v póze připraven vypustit Nidorana.

Na zem totiž sletěl Pidgeotto popadl Caterpie do pařátu a vyletěl zase nahoru.

„Já neveděl, že Pidgeotti jí Caterpie.“ řekl překvapeně Gabriel a koukal na místo, kde byla předtím Caterpie.

Pak se vzpamatoval a na chvilku se posadil, aby si odpočinul. Za čtvrt hodinky vstal a šel dál. Moc daleko ale nedošel. Po půl hodině cesty se z jednoho křoví vyplazil svázaný muž s roubíkem puse. Gabriel na nic nečekal, rychle muže rovázal a vytáhl mu roubík z pusy.

„Děkuju.“ poděkoval muž a postavil se.

Gabriel se na něj podíval. Byl vysoký, hubený, měl blonďaté vlasy a hnědé oči. Na sobě měl bílé triko bez rukávů a zelené tříčtvrťáky.

„Co se stalo?“ zeptal se Gabriel i když mu bylo předem jasné co se asi stalo „Přepadli mě, když jsem tudy šel do Cínového města. Ukradli mi všechny věci, pak mě svázali a nechali tady.“ odpověděl muž

Gabriel se zamyslel a pak řekl: „Půjdeme to nahlásit na policii do Chromového města.“

„Ne, to ne já pospíchám do Cínového města, cesta zpátky by mě jen zdržela. Prosím doprovoďte mě do Cínového města, tam to nahlásím.“ poprosil muž.

„Ach jo, tak dobře, taky pospíchám.“ souhlasil Gabriel. „Děkuji, jinak já jsem Alan.“ řekl muž a napřáhl ruku.

„Gabriel.“ řekl Gabriel a stiskl Alanovi ruku.

Gabriel tedy získal společnost na cestu do Cínového města. S Alanem si měl hodně co povídat, protože to byl chovatel a v Cínovém městě měl nějakou práci. Takhle spolu šli tři dny. Alan neměl v čem spát a tak mu Gabriel půjčil svůj spacák a sám spal na holé zemi s batohem místo polštáře. A bylo to výhodnější, protože mohl v noci v klidu nakrmit Mankeyho. Mohl to sice dělat i přes den, protože Alan byl kuřák a vždycky když měli pauzu si odešel zakouřit. Gabriel mu totiž dal hned najevo, že kouření nesnáší. Horší ale byly ubívající zásoby jídla a vody. O ty se Gabriel dělil s Alanem taky. A zrovna tyhle dny byla i příšerná vedra, takže voda ubývala rychleji. Byl aspoň rád že má půl cesty za sebou.

Třetí večer cesty se Gabriel s Alanem utábořili na jedné z mítinek, kterých bylo po cestě docela dost. Alan si šel před spaním ještě zakouřit. Gabriel si už lehl a snažil se usnout. Než usnul ještě slyšel Alana zalézat do spacáku. Najednou ho ze spánku vytrhlo nějaké šustění a bolest zadní části hlavy. Místo na batohu měl hlavu na kameni. Gabriel se rychle posadil a pět metrů před sebou uviděl stín jak se přehrabuje v jeho batohu.

„Hej vypadni od mého batohu!” řekl Gabriel a postavil se.

Stín se taky postavil. Gabriel už chtěl vypustit Nidorana, ale opasek u sebe neměl. Najednou ho něco tvrdě udeřilo zezadu do hlavy a Gabriel ztratil vědomý.

Gabriel slyšel praskat oheň, chtěl otevřít oči, ale moc mu to nešlo, protože ho příšerně bolela hlava. Po chvilce se mu je povedlo otevřít. Viděl že je na nějaké velké mítině. Před ním hořel oheň a vedle něj bylo několik batohů. Pak si všiml že těsně před ním je jeho batoh a kabela. Chtěl se postavit, ale až teprve teď si všiml že je přivázán ke stromu. Najednou uslyšel hlasy a podíval se před sebe. Asi deset metrů před sebou uviděl tři postavy, bohužel neslyšel o čem mluví. Gabriel se snažil dostat z provazů, ale vůbec mu to nešlo.

„Nenamáhej se nemá to cenu.” zašeptal dívčí hlas vedle něj.

Gabriel se lekl a podíval se na strom vedle sebe. Byla tam připoutaná dívka. Do obličeje jí neviděl, protože jí tam spadaly vlasy.

„Jak dlouho tu jsi? A co jsou ti lidi zač?” zeptal se potichu Gabriel.

„Asi dva, tři dny. Jsou to zloději kradou všechno, co můžou. Joy mě před nima varovala, ale já jsem jí neposlechla a šla jsem do Cínového města přes les.”odpověděla dívka.

Gabriel přemýšlel co má dělat, ale moc mu to nešlo, protože ho ještě dost bolela hlava a on se nemohl soustředit. Najednou k němu přicházela jedna z postav. Když k němu došla všiml si Gabriel, že je to Alan s cigaretou v puse.

Alan si před něj klekl na koleno a řekl: „To si nečekal co? Ta tvoje nenávist ke kouření mi to udělala všechno snažší.”

Alan ho jemně poplácal po tváři a usmál se. Chvíli si ho ještě prohlížel a pak odešel zpátky ke svým komplicům. Ti s ním potom poodešli o kousek dál.

„Ty toho chlapa znáš?” zeptala se dívka.

„Jo, řekl mi že ho přepadli a poprosil mě abych ho doprovodil do Cínového města.” řekl Gabriel.

„Mně se stalo něco podobného v lese jsem potkala jednoho zrzka a zeptal se mě jestli by nemohl jít se mnou.” řekla dívka

„Vypadá to že takhle to dělají vždycky.”

„Hm.” řekl Gabriel. Moc jí totiž neposlouchal spíš přemýšlel jak se odtud dostat.

Najednou si začal Gabriel potichu pískat a pomalu zvyšoval hlasitost pískání.

„Co blbneš?” zeptala se nechápavě dívka.

„Gabriel přestal, otočil se na ní a usmál se: „Dokázala by si běžet s několika batohy?”

Dívka se na něj podívala a začala si myslet že se zbláznil.

„No, asi těžko, ale jo.” odpověděla pomalu.

„Víš kolik tady mají těch batohů bez těch mých?” zeptal se Gabriel a pořád se usmíval.

„No asi okolo pěti některé batohy totiž vyhodili?” řekla dívka.

„Dobře poslední otázka. Kde tady zapadá slunce?” zeptal se Gabriel.

„Ani nevím, protože na mě vůbec přes den nesvítí, ale asi zapadá támhle.” odpověděla dívka a natočila hlavu doleva.

Najednou se na ní uvolnili provazy.

„Co se to děje?” zeptala se dívka.

„Mankey tě rozvázal.” řekl Gabriel a sundal ze sebe provazy.

Dívka uděla to samé.

„Teď mě poslouchej.” šeptal Gabriel dívce „z té hromady vezmeš tři batohy pak půjdeš do prava, tam vychází slunce. A potom až budeš aspoň kilometr odtud půjdeš tímhle směrem.” a ukázal před sebe „Za necelé dva dny bys měla být v Cínovém městě.”

„A co ty?” zeptala se dívka.

„Já je zdržím a pak poběžím za tebou.” odpověděl Gabriel.

„Nejsi žádnej hrdina, tak si na něj nehraj.” řekla trochu ročileně dívka, ale přesto dost potichu, aby jí zloději neslyšeli."

„Právě jsem tě osvobodil, aniž by sis toho všimla.” obhajoval se Gabriel.

„I tak by sis neměl hrát na frajera.” řekla dívka

„Buď v pohodě, já to zvládnu mám pár fíglů v rukávu. Těď už to neřeš a doplaz se k těm batohům, budu za tebou.” řekl Gabriel a pokynul dívce ať se začne plazit.

Dívka si lehla na zem a pomalu se plazila k batohům. Gabriel se díval jestli neuvidí zloděje.

„Počkej tady Mankey.” řekl, lehl si na zem a pomalu se plazil ke svému batohu.

Dívka už se doplazila k ostatním batohům. Jeden si dala na záda a dalši dva vzala do rukou. Gabriel zatím prohlížel svůj batoh a kabelu. Měl tam všechno, kromě zbylého jídla a pití. Nandal si batoh na záda kabelu přes rameno a plazil se k dívce.

„Hej, jak jste se odtamdud dostali!” zařval Alan, který se zrovna se svými komplici blížil k ohni.

„Běž, utíkej!” řekl Gabriel dívce, přitom vstal a připnul si opasek s pokébally. Dívka na nic nečekala a začala utíkat i s batohy.

„Běž za ní.” řekl jeden zloděj druhému. „Mankey, zastav ho.” řekl Gabriel.

Mankey vyskočil ze svého úkrytu a srazil běžícího zloděje.

„Říkaš si o velký problém Gabrieli. Ricku, Jacku připravte se k boji." přikázal Alan.

Oba zlodějové si stoupli vedle Alana a společně s ním vytáhl každý jeden pokéball. Gabriel si oba zloděje v rychlosti prohlédl. První byl mohutný modrovlasý muž a druhý, kterého Mankey srazil byl pohledný zrzek.

„Tak jdeme na to. Beedrille bojuj.” řekl Alan a z jeho pokéballu vyletěl vosí pokémon s bodáky místo rukou.

„Pidgeotto do boje.” řekl modrovlasý muž a vypustil ptačího pokémona.

„Butterfree.” řekl zrzek a vypustil nádherného fialového motýla.

„Nidorane, Mankey do boje!” řekl Gabriel a vypustil Nidorana.

Hned vedle něho si stoupl Mankey.

„Butterfree, spací pyl.” vykřikl zrzek.

„Vyhněte se. Mankey Karate úder na Pidgeotta, Nidorane rohový ůtok na Beedrill!” zavelel Gabriel.

Pokémoni se vyhnuli Butterfreeho útoku a zaútočili.

„Vyhnout!” křilkli Alan s modrovlasým mužem. Beedrill se vyhnout stihl, ale Pidgeotto to nestihl a Mankey ho zasáhl.

Pidgeotto útok ustál.

„Pidgeotto” „Butterfree” „vzdušný vír!” vykřikli modrovlasý muž a zrzek.

Oba dva pokémoni vytvořili vír a oba zasáhli Mankeyho přímo z každé strany. Mezitím se Nidoran snažil vyhnout zuřivému útoku Beedrill. Nakonec ale nedával pozor a pár ran schytal.

„Nidorane rohový útok na Butterfree!” řekl Gabriel.

Nidoran se rychle vyhnul Beedrill a zaútočil na Butterfree. Butterfree schytala útok na plno a omdlela. Mankey se postavil a těžce oddechoval.

„Znovu karate úder na Pidgeotta.” řekl Gabriel.

„Beedrill, zuřivý útok na Mankeyho!” křikl Alan. Beedrill se rozletěla k Mankeymu a stihla použít svůj útok dřív než Mankey trefil Pidgeotta. Mankey omdlel a Gabriel ho stáhl do pokéballu.

„Beedrill jedové bodnutí!” křikl Alan a Beedrill se rozlétla proti Nidoranovi.

„Rychle vyhni se a dvojitý kop na Pidgeotta!” zavelel Gabriel.

Nidoran se ale nestihl vyhnout a Beedrill ho zasáhla svým žihadlem. Nidoran kousek odletěl, ale dopadl na nohy a rozběhl se na Pidgeotta. Rychle se vyhnul Beedrill, vyskočil do vzduchu a dvakrát kopl do Pidgeotta. Pidgeotto omdlel a Nidoran hned únavou po něm. Gabriel a modrovlasý muž stáhli své pokémony.

„Teď už nemáš žádného pokémona, vzdej se.” řekl Alan a začal se smát.

Gabriel se usmál tak strašidelně, až se Alan z toho mírně vylekal.

„Chyba, mám ještě jednoho, toho nejlepšího.” řekl s úsměvem Gabriel a vytáhl ultraball. „Onixi, do boje!”

„Sakra, zdrháme!” zařval Alan stáhl Beedrill a dal se i s parťáky na útěk. Gabriel tam stál, usmíval se a otevřel ultraball. Byl prázdný.

„Gabrieli, ty jsi tak chytrý a oni jsou tak pitomí.” řekl.

Rychle schoval ultraball, vzal zbylé dva batohy co tam dívka nechala do ruky a vydal se na sever. Ráno už byl chůzí unavený, ale musel pokračovat aby ho Alan a ostatní nedohnali, určitě jim muselo dojít, že je napálil. Nakonec se ale zastavil a posadil se na zem. Byl unavený a hladový. Podíval se do obou cizích batohů jestli tam nenajde nějaké jídlo. Nenašel. V jednom batohu bylo oblečení a ve druhém různé věci jako mobily, peněženky, vařiče atd. Gabriel si povzdechl, vstal a šel dál.

Po několika hodinách cesty byl Gabriel příšerně unavený, vrávoral a narážel do stromů. Najednou se zastavil a těžce oddechoval. Musel teď sejít z kopce, ale opatrně protože kdyby spadl a narazil do jednoho ze stromů, kdo ví co by se stalo nebo by si mohl něco zlomit. Gabriel opatrně scházel z kopce a dával si velký pozor. Najednou ale o něco zakopl a začal se kutálet dolů. Pak narazil do jednoho stromu. Gabriel se nemohl pohnout nebo spíš nechtěl, protože neměl už skoro žádnou energii a náraz do stromu byl dost bolestivý. Pak ale uslyšel zvuk tekoucí vody. Otevřel oči, které měl celou dobu co se kutálel zavřené. Z kopce zbývalo už jen kousek, tak Gabriel popadl batohy a začal se plazit dolů. Vyhýbal se stromům až se dostal až dolů. Pak se plazil dál a najednou před sebou uviděl malý potok. Co nejrychleji se doplazil k potoku. Tam se pořádně napil pak se kousek odsunul a usnul.

Probudil se zřejmě až druhý den ráno, i když si nebyl moc jistý protože v lese se dalo maximálně poznat jestli je den nebo noc. To kde je slunce bylo o dost těžší. Gabriel se posadil. Otevřel svůj batoh a vytáhl prázdnou láhev a naplnil jí vodou z potoka (Gabriel totiž obaly od jídla a pití nevyhazoval v přírodě, bál se pokut) a takhle to udělal ještě s jednou. Pak si v batohu všiml, že mu tam zbyla ještě jedna sušenka. Tu okamžitě otevřel a rozdělil na tři kousky. Pak vypustil pokémony.

„Bohužel, žádné jiné jídlo nemáme.” řekl Gabriel a podal jim kus sušenky.

Pokémoni ji okámžitě snědli.

„Zítra by jsme mohli být v Cínovém městě a tam se v pokémonském středisku najíte.” řekl Gabriel a vrátil je do pokéballu.

Nakonec se zvedl vzal batohy, překročil potok a vydal se dál. Šel takhle celý den s krátkými přestávkami, protože byl unavený a hladový. Nejvíc ho ale štvali komáři, kteří okolo něj pořád kroužili. Večer už nehodlal dál pokračovat takže si lehl na zem a snažil se usnout. Když usnul zdál se mu divný sen seděl v lese opřený o strom, všude byla tma a pak uviděl rodiče, svého bratra, dívky které mu ukradly Charmandera a černý stín s podobou malé dívky. Každý z nich něco říkal. Gabriel z toho šílel a zařval ať už mlčí. A to ho právě vytrhlo ze spánku. Gabriel si oddechl že to byl jen sen a postavil se. Chvíli takhle stál. Pak se vzpamatoval, napil se zbývající vody a šel dál.

Po dvou hodinách se mu začínal rozostřovat zrak, zřejmě z hladu. Tak se na chvíli zastavil, napil se a zatřásl hlavou, aby se vzpamatoval. Už zase viděl normálně tak pokračoval. Asi za tři hodiny uviděl Gabriel před sebou světlo a zrychlil krok. Vstoupil do světla, kterého mírně zaslepilo, protože v lese byl zvyklí na šero. Za minutku se rozkoukal a usmál se před ním se v údolí rozprostíralo Cínové město. Gabriel na nic nečekal a z posledních sil se vydal do města.