Gabrielova cesta

10.) Pýcha předchází pád

Gabriel se belhal městem do pokémonského střediska. Po chvíli si všiml, že se mu lidé vyhýbají. Gabriel se zastavil a zamyslel se čím to bude. Najednou ucítil nepříjemnů zápach a začal čichat.

„Odkud ten pach je?“ pomyslel si a natáhl ruce do výšky, aby se protáhl. „Fuj, to je cítit ze mě. Není divu víc jak čtyři dny jsem se neopláchl nebo nevykoupal. A moje tričko je špinavé a nejen to, celej sem špinavej. To je hnus musim se ve středisku pořádně vykoupat.“

Opět vyrazil. Za pět minut uviděl středisko, jenže okolo něj byla policejní páska a před budovou stála sanitka, dva policejní vozy a několik lidí. Gabriel šel dál ke středisku. Od sanitky zrovna odcházela policistka Jenny a Gabriel k ní vyšel, aby se jí zeptal co se stalo.

„Jsem nesmíte budova je uzavřena.“ řekla policistka Jenny dřív než k ní Gabriel došel.

„To vidím. Proč?“ zeptal se Gabriel a pokračoval k Jenny.

„Zloději v maskách ukradli všechny pokémony.“ odpověděla Jenny a udělala krok vzad.

„A ty jsi kdo?“ A co to máš v rukách?“

„Jsem Gabriel. A nesu batohy s věcma co ukradli zloději v Chromovém lese.“ odpověděl Gabriel.

„Cože? A byla tam s tebou menší hnědovlasá dívka?“ zeptala se Jenny.

„Nevim jestli byly hnědé, ale byla tam se mnou nějaká dívka.“ řekl Gabriel.

Jenny vytáhla vysílačku.

„Pátrací týme 2 tady policistka Jenny ohlašte se.“

„Tady pátrací tým 2, co se děje?“

„Ukončete pátraní, už jsme ho našli.“

(„Našli? Pokud vím přišel jsem sám a nikdo mě nehledal.“ pomyslel si Gabriel.)

„Dobře vracíme se ke středisku. Konec.“

„Konec.“

Jenny schovala vysílačku a podívala se na Gabriela.

„No, aspoň máme o starost míň.“ oddychla si Jenny.

„Chci se ješte na něco zeptat.“ řekl Gabriel jako kdyby Jenny neposlouchal „Kdy to tady přepadli, jsou nějací svědci a kdy zase středisko otevřete?“

Jenny se zatvářila naštvaně, ale pak rychle řekla: „Bylo to okolo desáté hodiny, máme tři svědkyně a středisko otevřeme tak za dvě hodiny. A můžeš mi laskavě podat ty batohy? Vrátíme je jejich majitelům.“

„Jasně tady.“ řekl Gabriel, podal Jenny oba batohy a zeptal se „ A kde jsou ty svědkyně?“

„Támhle sedí.“ řekla Jenny a ukázala na sanitku.

Nikdo tam nebyl.

„Co? Kde jsou? Musíme je najít.“ řekla vyděšeně Jenny a běžela ke svým kolegům.

„Hm. Taky mě mohlo napadnout, že když mě uvidí utečou.” řekl Gabriel a šel se posadit na trávník vedle cesty.

Za hodinu přijela policejní dodávka. Z té vyskočila hnědovlasá dívka o něco menši než Gabriel. Gabriel se postavil a dívka se za ním rozběhla. Gabriel v ní poznal dívku, co ji sestra Joy utěšovala v Chromovém městě. Než stačil něco říct dívka k němu doběhla a objala ho. Gabriel nic takového nečekal takže se i s dívkou skácel na zem.

„Já jsem tak ráda, že se ti nic nestalo.” radovala se dívka a objímala Gabriela.

„Jo, jo dobrý slez ze mě.” řekl Gabriel, odtrčil dívku a posadil se.

Dívka se také posadila.

„A mám pro tebe menší překvapení.” usmála se dívka „Už jsme chytli ty zloděje.”

„Cože?” zeptal se překvapeně Gabriel.

„Když nám Jenny zavolala ať se stáhnem tak jsme se vraceli po hlavní cestě z lesa. No a na okraji lesa stáli tři muži. Já jsem v jednom poznala toho zrzka a řekla policistům, že to jsou ti zloději. Ti na nic nečekali a hned je zatkli.” vyprávěla dívka.

Pak si spolu začaly povídat dál Gabriel se jí představil a řekl odkud je. Ovšem některé věci vynechal jako únos Charmandera a své dětství. Dívka se mu představila jako Nicole a na rozdíl od Gabriela měla co vyprávět, řekla mu o tom jak získala svého startera, o své arogantní sestře, o neúspěchu na stadionu v Chromovém městě a i o dnešním ranním úspěchu na stadionu v tomto městě. Taky mu ukázala odznak který dostala.

Mezitím otevřeli pokémonské středisko a tak se rozhodli zaplatit si pokoj. Každý samozřejmě svůj. Nicole si šla pak pro pokémony a Gabriel si šel vyprat oblečení ve staré pračce, kterou mělo středisko v suterénu. Gabriel se v tomto středisku vyznal, protože tu párkrát byl. Jakmile zapnul pračku vyšel nahoru a pořádně se vykoupal. Potom čekal v pokoji až pračka dole dopere. Nicole se za celou dobu neukázala a Gabrielovi to ani nevadilo. Za hodinu bylo prádlo vyprané tak ho Gabriel vytáhl a pověsil na sušák. Pak se vrátil do pokoje lehnul si do postele a usnul.

Ráno se vzbudil okolo osmé hodiny. Rychle si sešel do suterénu pro oblečení. To už bylo suché. Gabriel si ho tam rychle přežehlil žehličkou a oblékl si ho. Pak se odešel nasnídat. Když procházel okolo pokojů zrovna se otevřeli dveře od Nicoliina pokoje a Nicole z nich vyšla v modré noční košili.

„Ahoj.” pozdravil.

„Ahoj, Gabrieli.” řekla Nicole a podívala se na Gabriela.

V tu chvíli se vyděsila, zčervenala, zalezla zpátky do pokoje a zamkla. Gabriel se zamračil a šel dál. Když vešel do haly uviděl jednoho trenéra jak si povídá s rodiči po telefonu a Chansey za pultem.

Gabriel k ní došel a zeptal se jí: „Funguje tady kuchyně?”

Chansey zakývala hlavou a ukázala mu ať vyjde ze střediska a hned vedle je bistro. Gabriel tedy vyšel ven a hned vedle středisko bylo malé bistro, o kterém Chansey mluvila. Došel k němu a u vchodu byla tabule s nápisem: SNÍDANĚ DO 10:00. Gabriel vešel dovnitř a sedl si na barovou židli u pultu.

„Dobrý den, co to bude?” zeptal se postarší muž za pultem.

„Lívance a čaj.” řekl Gabriel.

Muž zavolal Gabrielovu objednávku do kuchyně a začal připravovat čaj.

Za půl hodiny byl Gabriel nasnídaný. Zaplatil a odešel. Vydal se na stadion města. Nicole mu totiž řekla kde stadion najít.

„Ten trenér nebude mít šanci porazím ho jako nic a nakopu tu jeho pokémonskou...” říkal si v hlavě Gabriel, když stanul před velkou kamenou budovou. „Je to tady pořád stejné jak to bratr popisoval.”

Otevřel velké dveře a vstoupil dovnitř.

„Kdo je to?” ozval se hlas.

Gabriel se lekl, ale nakonec odpověděl: „Jsem Gabriel a přišel jsem vyzvat trenéra stadionu.”

„To jsem já.” řekl hlas a najednou se rozsvítilo světlo.

Gabriel stál před velkou kamenou arénou a na druhém konci na kameném výstupku stál černovlasý chlapec o půl hlavy větší než Gabriel ve žlutém triku a v modrých džínách.

„Jsem Darius, trenér stadionu.” řekl chlapec.

„To je mi jedno, chci tě porazit a odejít tak pojď na to.” řekl Gabriel.

„Moc si fandíš, dám ti pořádnou lekci. Zápas bude dva na dva.” řekl Darius a vytáhl pokéball. „Jakou prvního si volím Geoduda.” a vyhodil pokéball.

Z toho vyletěl kamený pokémon, který měl pouze hlavu a ruce.

„Tak to já si volím Nidorana.” řekl Gabriel a vypustil Nidorana z pokéballu „Nidorane rohový útok.”

„Geodude zatvrdit.” řekl Darius.

Nidoran zabodl svůj roh do Geoduda a odrazil se. Geodudovi se vůbec nic nestalo.

„Geodude, nárazový útok.” zavelel Darius a Geodude narazil do Nidorana. Ten kousek odletěl a zase se postavil. „Nidorane dvojitý kop.” řekl Gabriel. Nidoran se rozběhl proti Geodudovi.

„Geodude vyhni se.” řekl Darius.

Nidoranovi se povedlo Geoduda trefit prvním kopem, druhému se ale Geodude vyhnul.

„Geodude padající kamení!” zavelel Darius.

Geodude vzal ze země kamení a začal ho házet na Nidorana.

„Vyhýbej se!” řekl Gabriel.

Nidoran se začal vyhýbat padajícímu kamení a přibližovat se k Geodudovi.

„Dobře, teď dvojitý kop.” Nidoran se přiblížil k Geodudovi a zadníma nohama ho dvakrát kopnul.

Geodude poodletěl a omdlel.

„Geodude, vrať se.” řekl Darius a vrátil Geoduda do pokéballu.

„Ha, už vedu.” usmál se Gabriel.

„Žádný spěch.” řekl Darius „teď si volím tebe, Onixi.”

Darius vyhodil pokéball a z něho vylezl obrovský kamený had.

„Toho se nebojím, Nidorane dvojitý kop.” řekl Gabriel.

Nidoran se rozběhl k Onixovi a dvakrát ho kopnul. Onixe zranil, ale nijak vážně.

„Onixi nárazový útok.” zavelel Darius a Onix vrazil do Nidorana. Nidoran odletěl a omdlel.

„Kruci, Nidorane vrať se.” řekl Gabriel, vrátil Nidorana a vytáhl druhý pokéball „Mankey do boje.”

„Onixi pod zem.” řekl Darius a Onix zmizel v podzemí.

„Mankey dávej si pozor.” řekl Gabriel.

„Teď!”

Onix vyletěl ze země. Mankey se ale stačil vyhnout.

„Dobrá práce, karate úder.” zavelel Gabriel a Mankey rukou udeřil Onixe do hlavy.

Onix zasténal bolestí.

„Onixi, nárazový útok.” zavelel Darius.

„Vyhni se.” řekl Gabriel.

Onix se rozletěl proti Mankeymu, ale ten se vyhnul.

„Tak jo, znova karate úder!” zavelel Gabriel a Mankey opět trefil Onixe do hlavy.

Onix znovu zasténal a začal těžce oddechovat. Darius se jenom pousmál. Gabriel se podivil.

„Jsi dobrý, ale i tak nemáš šanci.” řekl Darius

„Onixi železný ocas!” Onixovi začal zářit ocas a trefil se jím přímo do Mankeyho.

Ten okamžitě omdlel. Gabriel tam stál a nemohl tomu uvěřit. Prohrál. Gabriel vrátil Mankeyho do pokéballu. Pak si klekl na zem.

„Prohrál jsem, co jsem si myslel, že když porazím Ekanse a pár zlodějů, tak jsem nejlepší na světě.” myslel si Gabriel. „choval jsem se jako arogantní parchant. To jsem snad zapomněl i na to co jsem prožil v dětství. Už se nikdy nesmím takhle chovat. Nikdy!”

„Vstávej.” řekl Darius a nastavil mu ruku.

Gabriel jí chytl a postavil se.

„Omlouvám se za svoje chování.” řekl Gabriel.

„To je dobrý.” řekl Darius.

„Na, řekl bych že i tak si to zasloužíš.” řekl Darius a v ruce měl šedý kamený odznak.

Gabriel se na něj podíval a pomyslel si: „I přesto jak jsem se choval je ke mně slušný.”

Gabriel se na něj usmál.

„Ne děkuji nechci ho přijdu si pro něj až budu silnější.” řekl.

„Tak dobře.” řekl Darius.

„Děkuji ti za zápas.” řekl ještě Gabriel a podal Dariusovi ruku.

„Nemáš zač.

A hodně štěstí na tvých cestách.” řekl Darius a stiskl Gabrielovu ruku.

Pak se Gabriel otočil a odcházel ze stadionu.