Gabrielova cesta

15.) Souboj o Charmeleona

„Proč se tak usmíváš?“ zeptal se Gabriel.

„Jen tak.“ odpověděla s úsměvem Nicole.

Oba vstoupili do pokémonského střediska.

„To jsi tak ráda, že už jsme po čtyřech dnech v Blankytném městě?“ zeptal se Gabriel.

„To taky.“ odpověděla z úšklebkem Nicole.

„Dobrý den, přejete si?“ zeptala se sestra Joy, když k ní došli.

„Dobrý den, jenom prohlédnout pokémony.“ řekl Gabriel a s Nicole položili na stůl svoje pokébally.

„Dobře, vrátím vám je tak za půl hodiny.“ řekla Joy, vzala pokébally a odešla.

„Tak a teď mi řekni proč si tak šťastná.“ řekl Gabriel.

„Kvůli dvěma věcem. Za prvé po půl roce zase navštívím tetu a strejdu, protože ty chceš strávit pár dní u jezera Rozjímání. A za druhé, vedu už o tři zápasy.“ řekla Nicole a mířně vyplázla na Gabriela jazyk.

Gabriel dal oči v sloup a posadil se na sedačku. Za půl hodiny přišla Joy a tvářila se trochu naštvaně.

„Tak vy dva tady máte své pokémony. A pro přístě se o ně líp starejte. Byli hrozně unavení.“ řekla Joy.

Gabriel s Nicole si vzali své pokébally a omlouvali se.

„Je tu ještě něco co by jsme měli vědět než odejdeme?“ zeptal se Gabriel.

„Ano, ty už dneska se svými pokémony nebojuj ani netrénuj.“ řekla Joy a pak se podívala na Nicole

„A ty s nimi nesmíš bojovat ještě zítra.“

„Děkujeme, nashledanou.“ řekli Gabriel s Nicole a odcházeli.

Najednou se Gabriel zastavil.

„Co je?“ zeptala se Nicole.

Gabriel se chytl za pravou ruku a pak řekl: „Ale jen jsem si vzpoměl, že musím poslat Oddishe profesoru Oakovi.“

„Dobře, já už půjdu k tetě a strejdovi. Uvidíme se až se vrátíš, ahoj.“ řekla Nicole a odešla, přitom si pomyslela: „Možná to není důležitý, ale za celou dobu nevolal svým rodičům.“

Gabriel došel k videotelefonům, posadil se a začal vytáčet číslo profesora Oaka.

„Haló kdo je to? Aaa to jsi ty Gabrieli dlouho jsi se neozval.“

„Dobrý den pane profesore. Neměl jsem čas, pořád se něco dělo.“

„Tvoje máma už tady byla a já jí musel ubezpečovat že jsi v pořádku. Ani já už si nebyl jistý. Ale včera nám přišel důkaz. Gratuluji k vítězství.“

„Děkuji. Pane profesore ujistěte rodiče, že jsem v pořádku. A mám pro vás dalšího pokémona.“ řekl Gabriel, vytáhl pokéball s Oddishem a položil ho na portál.

„Hned začnu s přesunem. I tak by jsi jim měl zavolat. Budou mít o tebe strach.“

„Zavolám jim až se sem zase vrátím.“

„Dobře, transport ukončen, pokémon je tady.“

„Děkuju pane profesore. To je všechno přeju hezký den.“

„Tobě taky.“

Gabriel zavěsil telefon a oddechl si.

„No, tak tohle mám za sebou. Teď musím sehnat nějakou rukavici.“ pomyslel si a vyšel ven ze střediska.

Chvíli se procházel po městě, ptal se lidí, kde je nějaký obchod, kde se prodávají rukavice. Měl štěstí. Jedna paní mu řekla o obchůdku na severním konci města a tím směrem bylo i jezero Rozjímání. Gabriel se tedy vydal směrem k okraji města. Za pět minut našel obchod. Byla to malá jednopatrova bílá budova s nápisem „Rukavice a čepice Mr. Crow“. Gabriel vešel do obchodu, nikoho tam neviděl, tak hned začal hledat nějaké rukavice. Za deset minut si vybral jednu černou rukavici, která mu dosahovala k zápěstí.

„Hm, to bude stačit.“ řekl si Gabriel a došel k pokladně.

Nikdo tam pořád nebyl.

„Haló, je tu někdo?“ zavolal Gabriel.

Za pár sekund vyšel ze dveří u pokladny postarší plešatící muž.

„Omlouvám se, takhle brzo jsem tu nikdy nikoho neměl.“ řekl muž a Gabriel položil rukavici na pult.

„Rukavice si můžete koupit pouze po párech.“ řekl muž a strčil rukavici směrem ke Gabrielovi.

„Mně stačí jedna.“ řekl Gabriel.

„Máte důvod?“ zeptal se muž.

„Mám a je zatraceně velkej.“

„Mohu ten váš důvod vidět?“ zeptal se posměšně muž.

„Jasně.“ řekl Gabriel a položil pravou ruku na pultu a začal si na prstech rozvazovat obvaz.

Pak ještě na dlani a rozvázal ho až k zápěstí, kde obvaz roztrhl a konec zastrčil. Prodavač se znechuceně podíval na ruku. Vypadala odporně. Část kůže chyběla některé části byly zuhelnatělé a kloub na konci prostředníku byl vidět.

„Dobře, vemte si to a odejděte.“ řekl muž.

Gabriel si natáhl rukavici. Položil na pultu peníze a odešel.

„Fuj, nečekal jsem že ta ruka vypadá až tak hrozně.“ řekl si Gabriel „Ale vysvětluje to proč se mi sní tak špatně hýbe. Chybí mi tam nervy.“

Gabriel se vydal ven z města k jezeru.

„Cesta by měla trvat asi tak tři hodiny, možná míň.“ pomyslel si, když vyšel z města.

Po dvou hodinách cesty byl už unavený tak si řekl, že si na chvíli odpočine. Lehl si na travnatou zem u cesty, věci si dal vedle sebe a přemýšlel, co bude trénovat u jezera. Po čtvrt hodině uslyšel dívčí smích a posadil se. Ze směru kam mířil šla tři děvčata. Jedna měla modré vlasy, druhá zelené a třetí uprostřed hnědé.

„To jsou ony.“ řekl Gabriel, postavil se, vzal si věci a postavil se dívkám do cesty.

I když od něj byly už asi sto metrů i tak ho nepoznali. Gabriel se k nim vydal se skloněnou hlavou a když byl úplně u nich zastavil se a zablokoval jim cestu.

„Co to děláš?“ zeptala se Emily.

Gabriel zvedl hlavu a podíval se na ně. Usmíval se ještě strašidelněji a šíleněji než na Geoffreyho.

„Zdravím dámy, dlouho jsme se neviděli.“ řekl a usmíval se.

„To je ten kluk.“ řekla Claire.

„Co chceš?“ zeptala se Kate.

„Svého pokémona. Co jiného?“ řekl Gabriel.

„Toho nikdy nedostaneš. Že ne holky. Holky?“ zeptala se Kate a podívala vedle sebe a pak za sebe.

Claire s Emily byly u sebe a bylo na nich vidět, že se bojí.

„To si ze mě děláte srandu. Vždyť jsme v převaze. Nebojte se.“ zvýšila hlas Kate a vytáhla pokéball.

Claire s Emily sebraly odvahu a udělaly to samé. Gabriel byl ale rychlejší i přes namáhavou bolest rychle pravou rukou otevřel kabelu vytáhl zelený pokéball a z něho vyletěl pokémon. Než se ale stačil objevit Gabriel luskl prsty levé ruky a pokémon zmizel.

„Hm, nějak se mu nechce ven.“ řekla Kate, které to všechno přišlo jako když nechce pokémon z pokéballu „Tak jdeme na něj holky.“

Claire začala kňučet a Kate se zastavila.

„Co se zase sakra děje?“ řekla a otočila se.

Teď ani ona nemohla promluvit. Za dívkami stál Scyther a měl své břitvy u krku děvčat. Nebyl to obyčejný Scyther. Byl úplně černý až na jeho břitvy a křídla, ty byly stříbrné. Kate se pomalu otočila na Gabriela.

„Co po nás chceš?” zeptala se rozčileně Kate.

„Chci zpátky svého Charmandera.” řekl s úsměvem Gabriel.

„Nikdy nebyl tvůj.” řekla Kate a pousmála. „Ale jak chceš, dám ti Charmeleona, když mě porazíš.” Gabriel se zatvářil trochu překvapeně a pak řekl: „On už se vyvinul. Tak dobře jeden na jednoho a bez tvých kamarádek.”

„Souhlasím, připrav se k boji.” řekla Kate a vytáhla pokéball.

Gabriel pokynul Scytherovi a ten se rychle přesunul před Gabriela.

„Dobře, Fearow volím si tebe.” zavelela Kate a z pokéballu vyletěl velký hnědý ptačí pokémon s dlouhým zobákem.

„To je ten Fearow co mě napadl.” pomyslel si Gabriel. „Chytila si ho i když byl v převaze.”

Claire si mezitím stoupla mezi ně a dělala rohodčí.

„Zápas bude probíhat mezi Kate a neznámým klukem. Zápas je jeden na jednoho. Můžete začít.” řekla Claire.

„Fearow, zuřivý útok.” zavelela Kate.

Fearow se rozletěl proti Scytherovi.

„Vyhnout.” řekl jen Gabriel a tvářil se čím dál šíleněji.

Fearow se snažil klovat do Scythera, ale ten se každému útoku v pohodě vyhnul.

„Fearow poodleť o kousek dál a větrný vír.” zavelela Kate.

Fearow přestal klovat, poodletěl od Scythera a pak začal mávat křídly až vytvořil vír.

„Zmiz.” řekl Gabriel a Scyther zmizel „Seknutí.”

Scyther se objevil za Fearowem a sekl ho svými břitvami. Fearow spadl na zem a omdlel.

„Fearow není schopný pokračovat. Vítězí...” Claire nevěděla jak to říct „ten kluk.”

„Jo, vyhrál jsem a teď mi vrať mého Charmeleona.” řekl Gabriel a napřáhl ruku ke Kate.

„Co se tá dělat.” řekla lhostejně Kate, vrátila Fearow do pokéballu a vytáhla další pokéball a vypustila z něho Charmeleona „Tak Charmeleone to je tvůj staro-nový trenér, teď si jeho pokémon.” řekla Kate a ukázala na Gabriela.

Gabriel vyšel k Charmeleonovi, ale Charmeleon před něj vystřelil plameny a Gabriel se zastavil.

„Charmeleone, copak ty mě nepoznáváš, já jsem tvůj kamarád.” řekl.

Charmeleon znovu před něj vystřelil plameny a pak se začal lísat ke Kate.

„Vidíš já ti říkala, že to nikdy nebyl tvůj pokémon a kvůli tomu že si mi ho ukradl tě nesnáší.” řekla s úsměvem Kate pohladila Charmeleona a vrátila ho zpátky do pokéballu „Takže zápas si vyhrál, ale válku prohrál.”

Gabriel padl na kolena a nemohl tomu uvěřit jeho první pokémon na kterého se tak těšil ho nenávidí.

„Holky jdeme.” řekla Kate prošla přes spálenou zemi, obešla Gabriela a pokračovala dál v cestě jako by se nic nestalo.

Dívky jí doběhly a pokračovaly s ní. Gabriel začal brečet a mlátit do země.

„To není fér, to prostě není fér!” brečel a mlátil do země.

Najednou se před něj někdo postavil. Gabriel se podíval na postavu. Byl to Scyther. Nenávistně se na něj díval. Gabriel vzal pokéball a chtěl do něj Scythera vrátit. Scyther, ale zareagoval rychle a svou břitvou zničil pokéball a zranil Gabrielovi ruku, která teď silně krvácela. Gabriel věděl co ho teď čeká.

„Tohle je můj konec, umřu tady.” pomyslel si a sklonil smířlivě hlavu.