Gabrielova cesta

16.) Sebedůvěra

PŘED PĚTI LETY

„Vraťte mi můj batoh!“ řekl rozčileně Gabriel a snažil se sebrat svojí školní tašku o něco většímu zrzkovi.

Ten ho ale hodil svému fialovovlasému kamarádovi. Gabriel přebíhal mezi nima a oni si se smíchem přehazovali jeho batoh.

„Tak si ho vem ty malej chudáčku, ubožáčku.“ posmíval se zrzek.

Najednou se z velké staré budovy ozvalo zvonění.

„Bille musíme jít. Už začíná hodina.“ řekl fialovo vlasý kluk.

„Dobře jdeme Pete.“ řekl zrzek a vydal se s kamarádem ke školní budově.

„Vraťte mi můj batoh!“ zopakoval Gabriel.

Bill se otočil na Gabriela.

„Jak se opovažuješ mi poroučet!“ zeptal se zlostně Bill a vrátil se ke Gabrielovi.

Pak ho kopl neohrabaně do břicha a Gabriel spadl na zem přímo do bláta. Bill po něm ještě hodil tašku a i s Petem odešel. Gabriel namáhavě vstal a podíval se na sebe. Jeho bílé tričko s obrázkem Charmandera a modré kalhoty byly od bláta stejně jako jeho batoh.

„Jak tohleto vysvětlím doma?“ zeptal se sám sebe „Do školy už dneska nejdu, zase by se mi vysmívali.“

Gabriel vzal batoh, nandal si ho na záda a vydal se za školní budovu. Za školou bylo několik malých zápasišť. Gabriel okolo nich procházel a tvářil se smutně.

„Ještě jsem tady ani jednou nevyhrál. Ale jednou ten den příjde.“ pomyslel si.

Konec školních pozemků byl ohraničený živým plotem. Gabriel si tam jednou v jednom rohu plotu udělal díru, kterou procházel domů, když se nechtěl vracet do školy.

Prošel dírou a objevil se v lese. Vydal se dál do lesa. Za deset minut se objevil před domy se zahradou. Dal se doprava podle nich a počítal domy. Mezi devátým a desátým domem se zastavil a vydal se malou úzkou pěšinkou, která byla mezi nimi a vylezl na chodníku, kde byla ulice kde bydlel. Podíval se do prava a uviděl u domu modrou dodávku s nápisem TV 7 - Pokemon hobby.

„Už je tu zase televize. To je děs. Jak se teď dostanu domů. Zadem nemůžu tam je vysoký plot musím se proplížit .“ pomyslel si Gabriel a skrčil se.

Šel pomalu podél plotu pak u vchodu do zahrady otevřel potichu dřevěná vrátka vlezl do zahrady, zase je zavřel a vydal se po levé straně domu na zahradu. U rohu se zastavil a vykoukl. Na zahradě u plotu, kde byl velký záhon stál kameraman, žena v modrém kostýmku a ještě jedna žena v bílém plášti.

„Máma zase vypráví o naší vyjmečné zahrádce a spojení rodin a jejich tradicí a receptů, takže mi jsme zase ti nejlepší.“ povzdechl si potichu Gabriel „To bude na dlouho, mezitím určitě ještě příjde táta a uvidí mě jak tady šmíruju. Dovnitř nemůžu, protože je tam zbytek štábu a Magnemite.“

Gabriel se znovu pokrčil a podíval se před sebe. Byl tam malý dřevěný domek.

„Radši meditace, než zase výchovný řeči.“ řekl si Gabriel a rychle se vydal k domku.

Nikdo ho naštěstí neviděl. Otevřel dveře vlezl do domku a hned dveře zavřel. Najednou před ním stál černý Scyther se stříbrnými křídly a břitvami.

„Ahoj, Scythere.“ pozdravil Gabriel.

Scyther nic neřekl a ukázal svou břitvou na modrý polštář na zemi.

„Já to věděl.“ povzdechl si Gabriel a sedl si na polštář do tureckého sedu a dal lokty na kolena.

Scyther udělal to samé a zavřel oči. Gabriel později taky. Seděl a přemýšlel.

„Jsem ubožák, srábek, idiot. Nestojím za nic. Nikdy nevyhraju.“ myslel si Gabriel a pořád si to opakoval v hlavě.

Opakoval si to asi už čtvrt hodiny, když v tu chvíli ho do hlavy praštil Scyther.

„Jau, to bolí co blbneš?“ zeptal se podrážděně Gabriel a otevřel oči.

Scyther vstal a postavil se před něj. Vypadalo to že chce něco říct, nakonec se ale nic neřekl otočil se zády ke Gabrielovi a začal něco vyrývat do stěny domku. Gabriel věděl, že by mu rád něco řekl, ale on Scytherovi vůbec nerozumněl. Scyther dopsal, uhnul stranou a Gabriel si přečetl co vyřezal. Na stěně bylo: SEBELÍTOST TI NEPOMŮŽE. MUSÍŠ BOJOVAT. MĚLI BYCHOM SPOLU TRÉNOVAT.

„Já se nelituju. Ty tomu nemůžeš rozumět.“ ohradil se Gabriel „A nemůžu tě trénovat neumim to. Vždycky to zkazim.“

Scyther jen zakroutil hlavou, opět se posadil na zem a zase meditoval. Gabrielovi nezbývalo nic jiného než meditovat taky, protože mu nic jiného nezbývalo, měl přeci být ještě ve škole. Po půl hodině meditace nakonec usnul. Vzbudil ho až Scyther.

„Hm, co se děje?“ zeptal se rozespale Gabriel a najednou si uvědomil že usnul „Já jsem usnul, už jsem měl být určitě dávno doma. Rychle musim k sobě do pokoje.“

Popadl batoh vylezl z domku rychle přeběhl zahradu a skleněnými dveřmi vešel do domu. Pomalu dveře zavřel, potichu prošel obývacím pokojem, jídelnou a mířil ke schodům.

„Gabrieli Paule Sloane! Okamžitě pojď zpátky!“ řekla rozlobeně jeho máma, když Gabriel vycházel schody.

„Kruci, zapoměl jsem zkontrolovat jestli není v kuchyni.“ pomyslel si Gabriel a pomalu scházel schody a došel ke své matce.

„Co se stalo, mami?“ zeptal se Gabriel.

„Kde jsi se toulal?“ zeptala se máma.

„Já, jsem ošetřoval ve škole jednu Rattatu a trochu jsem se zdržel.“ zalhal Gabriel.

„Takže ve škole a můžeš mi vysvětlit jak je možné že mi volala paní Ryderová, že jsi vůbec nebyl na dopoledním vyučování?“ zeptala se máma.

„No, zřejmě se stal omyl.“ řekl nervózně Gabriel.

„Kde si celou dobu byl?“ zeptala se rozčileně máma.

„U Scythera a omylem jsem tam usnul.“ řekl Gabriel.

„Dobře a teď mi vysvětli proč si nešel do školy?“ zeptala se teď už klidněji máma.

„Já jsem zakopl a spadl do bláta vidíš.“ zalhal Gabriel a ukázal na svoje oblečení „Když jsem byl u domova všiml jsem si že je tam televize, no a nechtěl jsem ti udělat ostudu tak jsem se radši schoval k Scytherovi a tam usnul.“

„Dobře, běž se převléknout, oblečení dej ke špinavému prádlu a půjdeme se učit.“ řekla máma.

„Už zase. Já se nechci pořád učit o bylinách a ošetřování pokémonů. Já je chci trénovat a chci s nimi zápasit.“ řekl Gabriel.

„To ať tě ani nenapadne, bude z tebe doktor tak jako z každého v téhle rodině.“ řekla rozlobeně máma.

„Ale co...“

„Neodmlouvej a běž se převléknout a za deset minut ať si připravený se učit.“ zastavila máma Gabriela.

Ten radši už mlčel a odešel do svého pokoje.

***

Druhý den ráno, když vstal z postele podíval se do kalendáře, který měl u sebe na stole. V kalendáři byla zakroužkované dva dny vedle sebe. Jeden byl modrou tužkou a druhý červenou.

Gabriel se usmál a řekl: „Dneska přijede.“

Pak se převlékl do modrého trička a černých kalhot a šel se nasnídat. Po snídani se hned vydal do školy. Po cestě jeho radost pomalu přestávala. Věděl co ho zase čeká, ale nakonec si řekl že se bude snažit.

Když přišel do třídy nikdo tam ještě nebyl, tak se posadil na svoje místo. Byla to první lavice u dveří. Dosedl si a všiml si že mu zase vyměnili normální židli za zničenou, kde byla částečně useknutá jedna noha. Gabriel si vytáhl věci na první hodinu. Za chvíli se ve třídě začali hromadit ostatní žáci. Jako poslední přišel Billy, který seděl taky v první lavici, ale u učitelky.

Pozdravil Gabriela obvyklým pozdravem: „Nazdar ubožáku.“ a posadil se do lavice.

Asi pět minut před zvoněním přišla do třídy hnědovlasá dívka, stará jako Gabriel a posadila se vedle něj.

„Ahoj.“ pozdravila dívka.

Gabriel koukal s vykulenýma očima nikdy se nestalo, aby se k němu někdo posadil.

„A-a-ahoj.“ vydal nakonec ze sebe.

„Já jsem Kate a jsem tu nová, včera jsem sem přišla a učitelka mě sem posadila a ty jsi?“

„Já jsem Gabriel.“ řekl Gabriel, který se už částečně uklidnil.

„Už máš nějakého pokémona?“ zeptala se ho Kate.

„No, dalo by se to tak říct.“ řekl Gabriel „A ty?“

„Já, ne kdepak, chci být trenérka pokémonů, ale svého prvního pokémona bych chtěla až tady od profesora Oaka.“ řekla Kate.

V tu chvíli začalo zvonit na hodinu a do třídy přišla učitelka. První hodinu měli matematiku, pak jazyk a nakonec nauku o pokémonech, dnes probírali pokémona Meowth. Gabriel se o něm sice už učil s mámou kvůli lékařství, ale raději neodpovídal na žádnou otázku. Potom měli dvacet minut pauzu a teď je čekaly dvě hodiny praxe.

O přestávce celá třída vylezla ve na hřiště se nasvačit. Až na Gabriela, který raději svačíval ve třídě nebo spíš tam kde zrovna nebyli Bill a Pete. Když Gabriel vyhazoval zbytky ze svačiny přišel do třídy Bill a Pete.

„Áaa tak tady tě máme, tak pojď s námi.“ řekl Bill.

Chytil ho společně s Petem a odvlekli ven. Gabriel sebou cukal, ale nebylo mu to k ničemu. Kluci ho odvlekli ven před školu přímo k holkám, které obědvali společně ( ve třídě jich bylo jenom šest ).

„Podívejte se mám pro vás menší zpestření.“ řekl s úsměvem Bill a ukázal na Gabriela.

Gabriel se na ně podíval. Všechny dívky věděli co teď příjde. Bill ho takhle šikanoval skoro půl roku a vůbec nevěděl proč a když se ho jednou zeptal odpověděl, že to dělá jen tak pro zábavu.Kate jed iná nic netušila a na Gabriela se usmála. Gabrielovi začali téct slzy, tak sklonil hlavu. Bill mu začal dávat facky a Gabrielova hlava létala jsem a tam. Dívky se začali smát až na Kate, která nevěděla co má dělat.

„Co to s tebou je? Tomu se prostě musíš smát, vždyť je to sranda.“ řekla modrovláska vedle Kate.

Kate se trochu pousmála a snažila se tomu smát. Věděla že když se smát nebude, budou si oní myslet, že je divná. Po dvou minutách Bill s fackováním přestal a začal bouchat Gabriela do břicha, s tím skončil po minutě. Pak Pete Gabriela pustil a ten jen tak tak stál na nohách.

„Teď na závěr držkopád.“ řekl Bill a chtěl podkopnout Gabrielovi nohy.

Gabriel se mu ale záhadným způsobem vyhnul. Bill to nečekal a nakonec díky síle, kterou vložil do kopu spadl. Dívky se přestali smát. Bill vstal a nemohl tomu uvěřit, Gabriel stál na tom samém místě a Pete ležel na zemi kousek od něj. Bill chytil Gabriela za triko a zacloumal s ním.

„Co to mělo bejt?“ zeptal se rozčileně.

Gabriel se pousmál a řekl: „Duch.“

Zvonek ohlásil začátek hodiny a všichni studenti se vydali za školní budovu.

„Tohle ti teď vrátím.“ řekl, Bill pustil Gabriela a vydal se na zápasiště.

Pete hned za ním a Gabriel za nimi a přitom se vzpamatovával z těch ran. Za školou už na ně čekala jejich učitelka, starší dáma se šedivými vlasy.

„Tak děti první polovinu budete zápasit s pokémony dva na dva, druhou polovinu budeme své pokémony ošetřovat. Máme tu dokonce, člověka který se v tom vyzná lépe než já.“ řekla učitelka a ukázala na člověka, který seděl v rohu na lavičce ve stínu takže ho nikdo neviděl.

„Prosím hlavně ať to není táta.“ pmyslel si Gabriel.

„Tak teď si vyberte pokémony.“ řekla učitelka a děti si došly ke stolu kde si každý vzal náhodně jeden pokéball. Gabriel si vzal jeden pokéball a díval se kdo na něho vyjde. Všiml si, že se k němu blíží Kate, najednou ho ale někdo chytil za ruku a strhl k sobě.

„Ty půjdeš se mnou.“ řekl Bill a držel Gabriela za ruku.

„Tak máme tři zápasiště tak se postupně připravte.“ řekla učitelka.

Bill si stoupl tak dobře, aby byli všechny zápasy odehrány a všichni mohli sledovat jeho zápas s Gabrielem.

„Tak jdeme na to.“ řekl Bill a vyhodil pokéball.

Gabriel nic neřekl a vyhodil pokéball. Z Billova pokéballu vyletěl Growlithe a z Gabrielovo Bellsprout.

„Ha, nemáš šanci uhlíkový útok.“ zavelel Bill a Growlithe vystřelil na Bellsprouta žhavé uhlíky.

„Vyhýbej se.” zavelel Gabriel a Bellsprout se úspěšně vyhnul všem uhlíkům „Šlehavý útok.”

Bellsprout vystřelil proti Growlithovi svoje úponky. Growlithe se jim stihl jen tak tak vyhnout.

„Dělej, přece se nenecháš porazit od kytky. Plamenomet.” zavelel Bill a z Growlithovi pusy vyšlehly plameny a ty zasáhly Bellsprouta „Ještě jednou na toho kluka.”

Growlithe znovu vypustil plameny, které se řítily na Gabriela, který zavřel oči.

„Vodní dělo.” ozvalo se za ním.

Potom pomalu otevřel oči. Growlithe ležel omráčený za Billem a byl úplně mokrý. Gabriel se otočil a před sebou uviděl asi čtrnáctiletého kluka s dlouhými hnědými vlasy a vedle něho Cloystera.

„Dobrá práce Cloystere.” řekl kluk a vrátil pokémona zpátky do pokéballu a zase se posadil zpátky.

„No, tak zápasy máme za sebou.” řekla učitelka „Takže teď si vezměte ze stolu lékařské potřeby a ošetřete svého pokémona.”

Gabriel vrátil Bellsprouta do pokéballu došel ke stolu a vzal bez přemýšlení nějaké věci a pak odešel do stínu, co nejblíž k tomu klukovi.

„Tak každý si ošetřete svého pokémona a Michael vás bude kontrolovat.” řekla učitelka a začala procházet.

Gabriel vzal kelímek s krémem a začal jím potírat celé Bellsproutovo tělo.

„Děkuju za pomoc. Jsem rád že si se vrátil. Jaké to bylo v Johtu?” zeptal se Gabriel svého bratra.

„To ti budu vyprávět až se vrátíme domů.” řekl Michael a vstal „Teď půjdu zkontrolovat tvoje spolužáky.”

Michael chodil mezi jeho spolužáky, kontroloval je a opravoval jejich chyby.

Gabriel měl Bellsprouta ošetřeného za deset minut a tak sledoval jak ostatní ošetřují své pokémony. Na konci hodiny učitelka rozhodovala, kdo nejlépe bojoval a kdo nejlépe ošetřil svého pokémona. V boji i ošetřování byl nejlepší Bill i když Michael s tím moc nesouhlasil. Chtěl prosadit Gabriela, který to doopravdy zvládl nejlíp a nejrychleji, ale Gabriel ho zastavil, s tím že to nemá cenu. Když skončila škola vydal se Michael domů po cestě, chtěl sice počkat na Gabriela, ale ten mezitím zmizel.

Jakmile došel k domu ze dveří vyšla jeho máma a začala ho objímat.

„Konečně si se zase ukázal. Já tě tak ráda zase vidim.” řekla šťastně máma „Jak jsi se měl? Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?”

„Nic mi není, jsem v pořádku. Taky tě rád vidím.” řekl s úsměvem Michael.

Najednou mu silně zakručelo v žaludku.

Máma ho pustila a řekla: „Pojď prosím tě dovnitř. Určitě máš hlad.”

Michael se chytil za břicho a zazubil se: „Jo, mám menší hlad.”

Máma ho začala táhnout dovnitř a ihned do jídelny.

„Podívej Rafaeli kdo se vrátil.” řekla máma když vešli do jídelny.

Za stolem seděl černovlasý přísně vyhlížející muž a podíval se na Michaela.

„Ahoj tati.” pozdravil s úsměvem Michael.

„Ahoj.” řekl chladně Rafael „Charlize, kdy bude oběd?”

„Už ho jdu připravit.” řekla Charlize a zmizela v kuchyni.

Michael se posadil naproti Rafaelovi.

„Tak jak se daří?” zeptal se Michael.

„Dobře.” odpověděl chladně Rafael.

„Nevíš, kde je Gabriel?” zeptal se Michael.

„Učí se u sebe v pokoji.” řekl Rafael.

Michael nevěděl co dál říct, tak raději mlčel a jen se usmíval. Za pět minut přišla Charlize a donesla oběd, pak si stoupla pod schody a zavolala: „Gabrieli, pojď se naobědvat.”

„Už jdu mami.” ozvalo se ze shora.

Gabriel sešel dolů pozdravil Michaela a posadil se vedle něj.

„Kdy si přišel domů?” zeptal se Michael.

„Asi deset minut před tvým příchodem.” řekl Gabriel „Znám totiž zkratku. Po obědě mi musíš vyprávět jaké to bylo v Johtu.”

„Klidně a pak si můžeme dát ještě zápas.” řekl Michael.

Gabriel se usmál a přikývl.

„To asi nepůjde. Gabriel se dneska musí do večera učit.” řekl Rafael a Michael se na něj podíval.

„Tak dobře až potom si dáme zápas.” řekl Michael a podíval se znovu na Gabriela „A co tvůj Scyther, trénuješ s ním?”

„Ne, ty víš, že to neumím. Scyther se mě snažil přesvědčit, ale zatím to nezvládám.” řekl Gabriel.

„Ono to příjde uvidíš.” řekl Michael.

Po obědě se Gabriel odešel učit s tátou a Michael nejdřív vyprávěl mámě o cestě, potom šel na chvíli k Scytherovi do domku a na konec trénoval na zahradě se svým Rhyhornem. Po večeři i přes nelibost jejich otce odešel Gabriel s Michaelem na zahradu dát si zápas.

„Dobře, já si volím Rhyhorna.” řekl Michael.

„A já Scythera.” řekl Gabriel.

„Jdeme na to.” zahájil Michael zápas „Rohový útok.”

„Vyhni se.” řekl Gabriel a Scyther se vyhnul Rhyhornovi, který běžel proti němu „Rychlý útok.”

Scyther se rychle rozletěl a narazil do Rhyhorna.

„Rhyhorne, sejmi ho.” zavelel Michael.

Rhyhorn se rozběhl proti Scytherovi a prudce ho srazil na zem. Scyther omdlel.

„Dobrá práce, Rhyhorne.” pochválil ho Michael „Nic si z toho nedělej, musíš s ním víc trénovat to je vše.”

Gabriel pomalu došel k Scytherovi a probudil ho. Scyther se namáhavě posadil na zem a těžce oddechoval.

„Já bych rád trénoval, ale neumim to a není na to čas, táta chce abych byl v patnácti stejně dobrý jako on, né-li lepší” řekl smutně Gabriel a prohlížel Scythera.

„Tak to udělej jako já. Odpoledne jsem se sním učil a ve volném čase jsem trénoval s Rhyhornem.” řekl Michael „No a za dva roky můžeš vyhrát tady ten turnaj na který jdu já zítra.”

„Za dva roky a proč ne rovnou příští rok?” zeptal se Gabriel.

„No, to je taky možný, ale pokud chceš porazit toho kluka, musíš mít jistotu, že ho porazíš.” řekl Michael.

„Jak tě napa...”

„Došlo mi to.” řekl Michael a teď vstávej začneme z váším prvním tréninkem.”

Gabriel se usmál a i se Scytherem se postavili.