Gabrielova cesta

17.) Postavit se nepříteli

O DVA ROKY POZDĚJI

„Tohle je k smíchu.“ řekl Bill a vrátil pokémona do pokéballu. „Naposled jsme spolu bojovali před měsícem a ty si se vůbec nezlepšil. Omlouvá tě jen to že já jsem mistr současný Oblázkového města.“

Gabriel vrátil svého pokémona do pokéballu a nic neřekl. Za chvíli za ním přišla učitelka.

„Gabrieli, chci si s tebou promluvit o samotě.“ řekla a poodešla s ním dál od spolužáků aby jí neslyšely „Bill má pravdu, tuhle školu děláš skoro tři roky, příští rok máš závěrečné zkoušky a vůbec jsi se v soubojích nezlepšil. Jinak jsou tvoje schopnosti průměrné.“

„Paní učitelko já se vážně snažím, ale zápasy mi vážně nic neříkají.“ řekl smutně Gabriel „Rodiče mě sem přihlásili abych se tady naučil jenom základy.“

„Já nevím co s tebou, za měsíc jsou závěrečné testy pro třetí ročník a budou se uzavírat známky a jestli se aspoň trochu nezlepšíš nepustím tě do dalšího ročníku, chápeš?“ zeptala se učitelka.

„Chápu. Udělám co je v mých silách, abych vás přesvědčil.“ řekl Gabriel.

Učitelka přikývla a vrátila se zpátky ke třídě.

„Tak třído, začněte s ošetřováním.“ řekla učitelka a děti si vytahovali svoje věci z batůžků.

Gabriel si oddechl a pomyslel si: „To bylo o fous, už se mi z těch lží začíná dělat špatně.“

Gabriel došel ke své kabele vytáhl z ní léčiva, vypustil pokémona a začal ho ošetřovat.

„Tak co Bille půjdeš i letos na turnaj.“ zeptala se Emily.

Gabriel to uslyšel a začal nenápadně poslouchat.

„Tak ti nevim, jeden pohár už mám i když patří ke druhé třídě.“ řekl Bill.

„Měl bys tam jít aby si obhájil svoje prvenství, dokud jsi tady.“ řekla Emily.

„Asi máš pravdu. Půjdu tam a porazim všechny kdo se mi postaví.“ řekl sebevědomě Bill.

Gabriel se pousmál.

„Spravně takhle to má být. Aspoň mám jistotu, zítra se tam přihlásim. Ani nepůjdu do školy. Musíme provést úpravy, aby mě nepoznali rodiče. Michael mi pomůže, už jsme domluveni, vyjde to.“ myslel si.

Před koncem hodiny si učitelka zkontrolovala ošetřené pokémony a nakonec třídu pustila o deset minut dřív. Gabriel šel svou obvyklou cestou. U jednoho stromu uviděl stát Rattatu.

„Ahoj.“ pozdravil jí Gabriel a došel k ní „Našla si co jsem chtěl.“ a vzal byliny, které ležely vedle ní „Tady je tvoje odměna.“ řekl schoval byliny do kapsy a z druhé kapsy vytáhl sušenku a dal jí Rattatě „Tak někdy příště.“

Gabriel pokračoval domů. U vchodu si všiml modré dodávky.

„Ach jo, už jsou tady zase, to už rodičům můžou dát rovnou celej pořad.“ řekl si Gabriel a šel rovnou do zahrady. Všichni seděli před domem. Jakmile se tam objevil Gabriel, žena v zeleném kostýmku řekla: „Tak už ho tady máme. Můžeme začít.“

Otevřela dveře do domu a zavolala své kolegy.

Gabriel došel k rodičům a zeptal se: „Co se tady děje?“

„Znáš to chtějí si nás zase natočit a chtějí natočit hlavně tebe, budoucnost rodiny Sloanů.“ řekl s úsměvem Michael.

„Moc vtipný.“ řekl Gabriel.

„Tak jdeme na to.“ řekla reportérka.

Celá rodina se postavila před záhon bylin vedle sebe. Kameraman na ně namířil kameru a reportérka začala mluvit: „Michael, Gabriel, Rafael a Charlize Sloanovi jsou naši nejznámější pokémoní lékařská rodina pracující převážně s přírodními surovninami a náš oblíbený pořad POKÉMON HOBBY se rozhodl zpovídat každého z nich a začneme s nejmladším a to je Gabriel Sloan.“

Reportérka namířila mikrofon na Gabriela a začala se ptát:

„Jak dlouho už se učíte medicínu?“

„Asi už třetím rokem.“

„Je vám devět. Nevadí vám, že se musíte už v tak raném věku učit tak složité věci?“

„No, teď už ani ne. Na začátku to bylo hodně těžké, ale teď už to nějak zvládám. Základy se učím na škole tady v Oblázkovém městě.“

„Spočívá na vás pokračování lékařské tradice ve vaší rodině, protože váš bratr se doktorem stát nechce. Jak se cítíte?“

„Tím jak jste to teď řekla jste mě docela vyděsila. Na tohle jsem v životě nepomyslel.“

„Dobrá. Další otázka. Je to jen pouhá legenda, ale je to opravdu pravda, že dokážete vyléčit pokémona pouhým přiložením ruky na ránu.“

Michael se snažil zadržet smích.

„Já? To jste se spletla. To tady můj bratr Michael léčí přiložením ruky. Už jsem to i vyděl. Michael je hrdina.“ řekl Gabriel a pomyslel si „Teď se budu smát já.“

Reportérka se rychle s mikrofonem přesunula k Michaelovi.

„Je to pravda?” zeptala se dychtivě.

Michael nebyl na tohle vůbec připravený.

„No já..ehm..no...víte..já.” nevěděl co má říct a takhle mluvil asi minutu než si něco vymyslel.

Televize odjela až okolo čtvrté odpoledne. Pak se Gabriel musel učit až do večeře. Po večeři měl čas a tak šel s bratrem ještě chvíli trénovat. Trénink skončil po deváté hodině.

„Páni vypadáš vyřízeně.” řekl s úsměvem Michael. Gabriel a Scyther se o sebe opírali a ztěžka dýchali.

„To je snad jasný, jsem dítě a trénink byl aspoň dvě hodiny.” řekl z těžka Gabriel a se Scytherem se posadili na zem.

„Ale zlepšil si se za tu dobu co jsem tady nebyl a to o dost.” řekl Michael „Půjdeš se zítra přihlásit?”

„Jo, ale musim anonymně.” řekl Gabriel „Rodiče mě nesmí poznat a spolužáci taky ne. Měl bych velký průšvih, táta mě teď hlídá ještě víc než předtím. Příjde zítra ta tvoje kamarádka?”

„Jo, stejně nechápu že se chceš takhle obléknout si dítě z toho strach nepůjde za takové čtyři roky možná jo, ale teď ne.” řekl Michael „A máš už vůbec i to oblečení?”

„Jasně, něco jsem si našetřil a když jsme před měsícem byly v Cínovém městě koupil jsem si ho.” řekl Gabriel.

„Nebudu ti to vymlouvat. A už pojď musíte si oba odpočinout.” řekl Michael.

Gabriel se Scytherem vstali a každý se vydal do svého domu.

Druhý den ráno Gabriel vstal normálně do školy. Do batohu si ale nedával žádné školní věci, ale jen fialovou mikinu s kapucí. Dole už na něj čekal Michael, který se nabídl, že ho dnes doprovodí do školy. Po snídani oba dva vyšli cestou do školy. Když se dostali z dohledu rodičů. Zastavili se a malou pěšinkou šli do lesa.

„Tak co mám říct učitelce?” zeptal se Michael.

Gabriel zatím vytáhl fialovou mikinu a přetáhl jí přes sebe a řekl: „Řekni, že se mi dneska udělalo špatně a že je dneska zase budeš sledovat. A ta tvoje kamarádka bude kde?”

„U stadionu tam bude dívka s růžovými vlasy jen o rok starší než já, měl bys jí poznat.” odpověděl Michael.

Gabriel si nandal kapuci.

„Asi bych tě jen tak nepoznal, zvlášť když máš tu mikinu poprvé.” řekl s úsměvem.

Gabriel schoval batoh za jeden strom a vydal se pěšinkou zpátky na cestu. Tam se vydal směrem do centra. Michael vyšel asi minutu po něm. Když byl Gabriel v centru vydal se směrem k řece, u které stadion stál. Stadion nebyl moc velký, ale osmset lidí by se tam vešlo. Zápasiště mělo písečný terén, takže zemní pokémoni měly slušnou výhodu. Gabriel došel k turniketu u vchodu. Uvnitř byla mladá žena. Gabriel se na ní ani nepodíval.

„Dobrý den, chtěl bych se zapsat na turnaj.” řekl.

„Dobře.” řekla trochu překvapeně žena „Vaše jméno?”

„Dante.” odpověděl Gabriel.

„Celé jméno.” řekla žena.

„To nemůžu, jsem tu tajně.”

Žena se usmála a řekla: „Tak tajně. Chlapče bylo ti už vůbec sedm?”

„Ano, už je mi devět.” odpověděl Gabriel.

Žena byla trochu vyvedená z míry, ale nakonec Gabriela začala zaregistrovávat.

„Pro zaregistrování potřebujete i příjmení tak jsem vás zapsala jako Dante Smith. Teď mi prosím řekněte pokémona se kterým budete zápasit.” řekla žena.

„Budu zápasit se Scytherem.” řekl Gabriel.

Žena zapsala pokémona a pak vytiskla papír s potvrzením o jeho přihlášení.

„Tady to je. Buďte tu v zítra v osm hodin.” řekla a podala papír Gabrielovi.

„Děkuji, nashledanou.” řekl Gabriel a odešel. Začal se rohlížet okolo stadionu jestli neuvidí Michaelovu kamrádku. Za deset minut se tam objevila růžovlasá dívka. Gabriel k ní došel a pozdravil jí.

„Ahoj, já jsem Michaelův bratr, Gabriel.” řekl Gabriel.

„Já jsem Rose.” představila se dívka „Nevěděla jsem že jsi až tak mladý a to vážně chceš obarvit vlasy na černo?”

„Jo, aby mě nikdo nepoznal a šel ze mě strach.” řekl Gabriel „Mám už dokonce kostým."

„Neuraž se, ale ty nebudeš vypadat strašidelně, jsi ještě malé dítě." řekl Rose.

„Hlavně jde o to aby mě nikdo nepoznal." řekl Gabriel. „Dobře, tak kde to mám provést?" zeptala se Rose.

„U nás doma, dneska tam nikdo není." řekl Gabriel.

Gabriel ji nakonec místo domů dovedl do chatky k Scytherovi. Tam se posadil na jedinou židli a Rose mu začala barvit vlasy. Gabriel teď měl o něco delší vlasy. Nechal si je dorůst, aby je mohl po turnaji ostříhat a nikdo nezjistil, že to byl zrovna on. Barvení trvalo několik hodin. Když skončili Gabriel se prohlížel a uznal, že to není zas tak špatné. Scyther, který tam byl s ním, ale zadržoval smích, což bylo u něj neobvyklé jelikož se nikdy nesmál.

Michael když uviděl Gabrielovi vlasy také zadržoval smích.

„Jestli se takhle budeš smát i až příjdou rodiče, tak budu mít průšvih." řekl Gabriel.

„Stejně jim to budeš muset ukázat a teď už běž do pokoje. Rodiče tu budou za půl hodiny. Oběd a večeři ti donesu." řekl Michael.

Gabriel hned odešel do pokoje. Měl štěstí rodiče ani jednou za ním nešly Michael jim řekl, že studuje a nechce být rušen, zaroveň jim představil Rose. Všechno probíhalo hladce a rodiče si ničeho nevšimli.

Rána se Gabriel nemohl pomalu dočkat. Vzhůru byl už v půl šesté a nervózně přecházel po pokoji. Měl to být jeho vůbec první turnaj a poprvé měl předvést, co se za ty dva roky naučil. V sedm hodin se oblékl. Nandal si na sebe speciální oblečení, které si koupil. Byly to černé kalhoty, triko a kabát. Oblékl se a podíval se do zrcadla.

„Vážně to nevypadá moc strašidelně, ale jsem si jistý, že mě nikdo nepozná.“ pomyslel si a došel ke stolu, kde ležely stříbrné rukavice a černo stříbrný pokéball. Nandal si rukavice a pokéball dal do kapsy kalhot. Potichu vyšel z domu a šel do chaty pro Scythera, který už čekal připravený.

„Tak je to tady.“ řekl Gabriel a vytáhl pokéball „Pojď dovnitř a ukážeme jim, zač je toho loket.“

Scyther přikývl a vlezl si do pokéballu. Gabriel vylezl z chaty a vydal se ke stadionu. U stadionu už bylo několik trenérů. Gabriel se v míchal mezi ně. Za pět minut přišel pořadatel. Byl to hubený bělovlasý mladík.

„Tak, všichni trenéři poslouchejte.“ řekl pořadatel a všichni trenéři se na něj dívali. „Letos se přihlásilo přesně třicetdva trenérů. To znamená osm skupin po čtyřech, z každé skupiny postoupí dva trenéři. Potom budou zápasy už na stadionu. Bohužel, letos jsme si nemohli dovolit komentátora, kvůli té krádeži v naší společnosti před dvěma týdny.“

Po těchto slovech odešel. Trenéři došli ke vchodu, kde byl rozpis skupin a i jejich zápasy. Gabriel byl ve čtvrté skupině.

„Ani jeden by neměl být problém, všechno to jsou trenéři na jednou brdo, celou dobu svoje pokémony chovají a pak s nimi jeden měsíc trénují.“ pomyslel si Gabriel a díval se do ostatních skupin.

U některých jmen se zastavil.

„Jeden...dva...tři...čtyři pokročilejší trenéři, kteří se vratili z cest. To nebude zas tak lehké, ale zvládnu to.“ ujistil se v hlavě.

Gabriel šel za stadion k řece. U řeky byly čtyři malá zápasiště a u každého z nich osm trenérů. Gabriel došel k druhému, kde byla třetí a čtvrtá skupina. Gabriel se podíval k poslednímu zápasišti. Bill už tam stál (byl v osmé skupině). Ke každému zápasišti se postavil jeden rozhodčí a kvalifikační zápasy začaly. Gabriel měl čas dokud se nevyberou postupující pro třetí skupinu. Sledoval všechny zápasy a publikum, které se pomalu začalo shromažďovat okolo zápasišť.

Gabrielova skupina přišla na řadu až v půl desáté. První zápas měl být mezi Gabrielem a jejich sousedem, který bydlel naproti.

„První kvalifikační zápas čtvrté skupiny bude probíhat proti Dantemu v zeleném poli a Johnovi v červeném poli. Zápas může začít.“ řekl rozhodčí.

„Volím si tebe Scythere.“ řekl Gabriel a vypustil Scythera.

„Já si volím tebe, Cubone.“ řekl John a z jeho pokéballu vyletěl hnědý pokémon s kostí v ruce. „Boomerang.“

Cubone hodil svojí kost na Scythera.

„Odraž jí.“ řekl Gabriel a Scyther svou břitvou odrazil Cubonovu kost a ta odletěla mimo zápasiště „Scythere rychlý útok.“

Scyther se rychle rozletěl proti Cubonovi a vrazil do něj.

„Jestě jednou.“ řekl Gabriel. Scyther trochu poodletěl od Cubona a útok zopakoval.

Poté Cubone omdlel.

„Cubone není schopný pokračovat, vítězem je Dante a jeho Scyther.“ řekl rozhodčí a zvedl zelený praporek.

Gabriel si podal ruku s Johnem a poděkoval mu, Michael ho totiž učil, že po souboji si mají trenéři podat ruce. Pak vrátil Scythera do pokéballu a sledoval další zápas.

Ostatní kvalifikační zápasy pro něj nebyli už moc velký problém, všechny je zvládl stejně lehce jako první zápas. V jedenáct začali zápasy na stadionu. Pořadatel představil divákům všechny postupující trenéry, mezi nimiž byli dva pokročilý trenéři. Za pořadatelem se objevil rozpis zápasů. Gabriel se pořádně podíval a oddychl si. První zápas byl mezi pokročilými trenéry, takže celkově tady bude jen jeden pokročilý trenér. Gabriel měl druhý zápas a hned mu bylo jasné, že bude muset bojovat s jedním z nich. Prohlížel si dál tabulku a až na konci našel Billovo jméno, což znamenalo, že s ním bude bojovat až možná tak ve finále, když postoupí. Všichni trenéři se posadili na lavici a sledovali první zápas.

Po prvním zápase ve kterém zvítězila modrovlasá dívka s svým Wartortlem na zápasiště vstoupil Gabriel a starší prošedivělý muž, který vlastnil malou hospůdku v Oblázkovém městě. Zápas proběhl tak rychle, že ho nelze ani komentovat. Jakmile oba vypustili své pokémony (stařík si zvolil Beedrill) Gabriel na nic nečekal, zavelel Scytherovi rychlý útok a staříkův pokémon hned po útoku omdlel. Gabriel se později dozvěděl, že tento pokémon vůbec netrénoval vytrvalost nebo obranu, ale měl pouze silný útok, takže stařík postoupil vlastně díky stěstí. Gabriel se posadil a podíval se na tabuli. Ještě šest zápasů a bude muset bojovat s tou trenérkou.

Přišel čas. Gabriel se postavil na jednu stranu zápasiště a trenérka na druhou.

„V prvním čtvrtfinálovém zápase bude probíhat zápas mezi Sarah v zeleném poli a Dantem v červeném poli. Zápas může začít.“ řekl rozhodčí.

„Wartortle do boje.“ zavelela Sarah a z jejího pokéballu vyletěl želví pokémon.

„Do boje Scythere.“ řekl Gabriel a vypustil ven svého pokémona.

Diváci užasli nad tím jak Scyther vypadá, zřejmě protože si toho v prvním zápase nevšimli, jak byl rychlý.

„Wartortle bublinkový útok.“ zavelela Sarah a Wartortlovi vyletěl z pusy proud bublinek.

„Vyhýbej se.“ řekl rychle Gabriel. Scyther se vyhýbal bublinkám, některé ho ale zasáhly.

„Rychlý útok.“ zavelel Gabriel. Scyther se rychle rozletěl proti Wartortlovi.

„Do krunýře.“ řekla Sarah a Wartortle rychle zalezl do svého krunýře. Scyther narazil do krunýře a ten kousek odletěl.

„Dobře Wartortle teď vodní dělo.“ zavelela Sarah.

Wartortle vylezl z krunýře a vystřelil proud vody na Scythera. Ten dostal plný zásah. Scyther teď těžce oddychoval.

„Soustřeď energii.“ zavelel Gabriel a společně se Scytherem zavřeli oči.

„Co to vyvádí?“ pomyslela si Sarah a pak řekla „Wartortle kousnutí.“

Wartortle se rozběhl k Scytherovi. Když byl u něj a chtěl ho kousnout, Scyther otevřel oči a vyhnul se útoku.

„Křídlový útok.“ zavelel rychle Gabriel, který měl oči už také otevřené.

Scytherovi začali stříbně zářit křídla a pak z nich vyletěly dva víry a ty zasáhli Wartortla.

„A teď falešný úder.“ řekl Gabriel.

Scyther se rozletěl proti Wartortlovi a chtěl ho seknout pravou břitvou z vrchu, těsně u něho ale útok změnil a sekl ho levou břitvou z boku. Wartortle odletěl a omdlel.

„Wartorle není schopný pokračovat, vítězí Dante a Scyther.“ řekl rozhodčí a zvedl červený praporek.

„JO, skvělá práce Scythere vrať se.“ řekl Gabriel a vrátil Scythera do pokéballu, poté si podal ruce se Sarah a ta mu popřála mnoho štěstí.

Když odešla na tribunu Gabriel se posadil na lavičku a s nervozitou sledoval další zápasy. Celou dobu jeli zápasy prakticky bez nějaké delší přestávky, takže Gabriel věnoval pauzu k zotavení Scythera pomocí bylin. Semifinálové zápasy začali asi okolo druhé hodiny a jak Gabriel tak Bill, který také zatím s přehledem postupoval vyhráli svoje zápasy. Po nich byla půl hodinová pauza a pak začal poslední finálový zápas.

Gabriel se postavil do červeného pole a Bill do zeleného.

„Finálový zápas bude probíhat mezi Billem v červeném poli a Dantem v zeleném poli. Poslední zápas o pohár může začít.“ řekl rozhodčí.

„Scythere do boje.“ řekl Gabriel a vypustil Scythera.

„Sandslashi, volím si tebe.“ řekl Bill a z jeho pokéballu vyletěl krtčí pokémon s drápy a ostny na zádech.

„Seknutí.“ zvolali naráz Gabriel a Bill. Pokémoni se proti sobě rozběhli a sekli se navzájem.

„Sandslashi pod zem.“ zavelel Bill a Sandslash zmizel v podzemí.

Bill se s úšklebkem podíval na Gabriela a úšklebek okamžitě nahradil vyděšený obličej. Gabriel se tvářil jako šílenec a dokonce to vypadalo, že se usmívá.

„Scythere šavlový tanec.“ zavelel Gabriel.

Scyther začal mávat svými břitvami.

„Teď.“ řekl Bill.

„Zmiz.“ zavelel Gabriel a Scyther zmizel přesně ve chvíli kdy se pod ním objevil.

„Kde je?“ zeptal se vyděšeně Bill.

„Seknutí.“ zavelel rychle Gabriel.

Scyther se objevil nad Sandslashem slétl k němu a sekl ho. Sandslash se ale stále držel.

„Dobře, ještě rychlý útok.“ zavelel Gabriel.

Scyther poodletěl od Sandslashe, pak se prudce rozlétl a narazil do něj.

„Sandslash není schopný pokračovat. Vítězem poháru se stává Dante Smith a Scyther.“ ohlásil rozhodčí, když Sandslash nemohl vstát a ukázal na Gabriela.

Publikum Gabrielovi nadšeně tleskalo a on se nikdy necítíl tak šťastný. Radostí se rozběhl k těžce oddechujícímu Scytherovi a objal ho. Objímal ho asi minutu, pak mu poděkoval a vrátil ho do pokéballu. Potom si šel podat s Billem ruku, který tam celou dobu zkameněle stál.

„Děkuju za zápas.“ řekl s úsměvem Gabriel.

Bill se na něj podíval a podal si s ním ruku.

„Děkuju.“ řekl Bill, pustil Gabrielovu ruku a odcházel „Tvoje jméno k tobě sedí. Gabriel – anděl smrti.“

Po těchto slovech opustil stadion.

Diváci stále nadšeně tleskaly. „Nemysli na to co ti řekl, vyhrál si tak si to užij.“ pomyslel si.

Zvedl zaťatou pravačku do vzduchu a řekl nahlas: „POHÁR JE MŮJ!“