Gabrielova cesta

18.) Čtyři dny u jezera Rozjímání

DEN PRVNÍ – NÁVRAT PŘÍTELE

Gabriel věděl, že tohle je jeho konec a už jen čekal až ucítí tu smrtelnou bolest. Nic se však nedělo a pak najednou Scyther poklepal špičkou břitvy na Gabrielovo rameno. Gabriel zvedl hlavu a podíval se na Scythera, který se tvářil hrozně nevinně jako kdyby o ničem něvěděl.

„Ty mě nechceš zabít?“ zeptal se znepokojeně Gabriel.

Scyther zakýval hlavou.

„Tak proč si mě sakra sekal do ruky!“ rozčílil se Gabriel.

Scyther se přesunul k nejbližšímu stromu a začal trucovat. Gabriel si ruku prohlédl a pohnul s ní.

„Je to v pořádku, jen malý škrábanec, sek byl směřovaný zřejmě jenom na pokéball. Netušil jsem, že Scyther dokáže projevovat takovéhle emoce, to je tím jak dlouho byl v tom pokéballu.“ pomyslel si a řekl „Promiň kamaráde, nechtěl jsem se na tebe tak rozlobit, omlouvám se. Tobě se jenom asi nelíbil tenhle pokéball.“

Gabriel ukázal na rozbitý pokéball. Scyther se otočil na Gabriela a přikývl.

„Dobře, pojď ke mně, něco ti ukážu.“ řekl Gabriel a začal se přehrabovat v kabele.

Scyther k němu došel a Gabriel z kabely vytáhl černo-stříbrný pokéball.

„Napadlo mě, že když už tě použiju nebudeš chtí zůstat v tom pokéballu, tak jsem vzal pro jistotu tenhle.“ řekl Gabriel.

Scyther se usmál, na nic nečekal a rychle si vlezl do pokéballu.

„Jak málo stačí k radosti.” řekl si Gabriel a vydal se dál po cestě k jezeru Rozjímání.

Za půl hodiny před sebou uviděl velký skalní útvar. Jeho prostředkem pokračovala cesta dál. Gabriel vstoupil do skály. Procházel jí asi pět minut a pak se objevil na místě plného mlhy. Podíval se před sebe a uviděl obrysy břehu.

„Tak jsme tady.” pomyslel si „Trochu se tu porozhlédnu.”

Gabriel došel ke břehu jezera a začal ho obcházet.

„Asi jsem se ztratil.” řekl Gabriel.

Už hodinu obcházel jezero a ani netušil v jaké části může být.

„Dneska to řešit nebudu utáboříme se tady a až budu odcházet budu si to počítat a snad se trefím.”

Odložil batoh a kabelu. Vytáhl všechny své pokébally.

„Všichni vylezte ven.” řekl a z pokéballů vylezli postupně Scyther, Nidorino, Mankey a Jolteon „Nidorino, Mankey, Jolteone, tohle je můj kamarád a váš nový kolega Scyther.”

Ukázal na Scythera. Pokémoni si chvíli Scythera prohlíželi a pak ho pozdravili. Scyther jim pozdrav opětoval.

„Tak jste se seznámili a teď mě poslouchejte.” řekl Gabriel a pokémoni se na něj podívali „Jsme tady u jezera Rozjímání, abychom si trochu zatrénovali a zlepšili se. Po dnešku tu budeme další tři dny. Jelikož mám zraněnou pravou ruku, nebudu tolik trénovat. Když nebudu trénovat vůbec nebo tady nebudu, bude na vás dohlížet Scyther. Je to jasné?”

Pokémoni přikývli.

„Tak začněme.” řekl Gabriel a začal rychle vytvářet tréninkový plán.

Nejdříve se rozcvičili. Poté si trochu zaběhali. Ne kolečka, ale asi sto metrů na jednu stranu a zpátky několikrát za sebou. Teď přišel na řadu trénink samotný. Gabriel řekl každému pokémonovi co má trénovat a sám se nakonec pustil do vlastního tréninku.

Celý trénink trval okolo čtyř hodin. Gabriel, pokémoni a zvlaště Scyther byli velmi unavení. Gabriel teď hodně litoval, že Scythera nechal tři roky uzavřeného v pokéballu, protože to ho velmi oslabilo a není zvyklí být venku a takhle se hýbat.

„Dobře to zatím stačí, dáme si půl hodiny pauzu a pak si proti sobě dáte zápas.” řekl Gabriel a těžce oddychoval.

Pokémoni se svalili na zem a oddechovali.

„Vím je to pro vás těžké, ale musíme to zvládnout. Zlepšujeme se, když jsme trénovali posledně byli jsme takhle unavení už po třech hodinách. Samozřejmě doufám, že nezapomínáte na povinný pěti minutový odpočinek po půl až třičtvrtě hodině tréninku.” řekl Gabriel a zamyslel se.

„Mám, nápad.” řekl po deseti minutách „Vždycky, když jsem si se Scytherem dávali takhle krátký přestávky, tak jsme meditovali, takhle jsme si odpočinuli a nevychladli.”

Gabriel se posadil do tureckého sedu a rukou vybídl pokémony ať udělají to samé. Mankey se Scytherem tak udělali a posadili se jako Gabriel. Nidoran a Jolteon toto udělat nemohli a tak se posadili normálně.

„Teď zavřete oči a myslete na to co jste teď trénovali a na to jak vám tělem proudí energie a vy jí dokážete ovládat.”

Seděli tam asi půl hodiny. Gabriel otevřel oči a otočil se na pokémony. Ti, ale únavou usnuli.

Gabriel se postavil, podrbal se vzadu na hlavě a řekl si: „Sestra Joy mi vlastně řekla ať s nimi dnes netrénuju. Není divu, že usnuli. Brzo půjdu taky.”

Gabriel došel ke břehu jezera opláchl si obličej a ještě hodinu trénoval. Pak se v jezeře vykoupal a šel také spát. Když usínal zdálo se mu, že mlha je řídčejší než když přišel, ale dlouho nad tím nepřemýšlel a usnul.

DEN DRUHÝ – VZPOMÍNKY

Když se Gabriel probudil a posadil se, rozhlédl se kolem sebe. Mlha tu stále byla a pokémoni už byli vzhůru a osvěžovali se na břehu jezera. Vstal, popřál pokémonům dobré ráno, došel k batohu a vytáhl z něj jídlo pro pokémony a pro sebe. Každému z nich dal porci jejich jídla, které bylo rozdělené tak akorát na čtyři dny.

Po jídle si všichni sedli ke břehu jezera a hodinu meditovali. Pro Gabriela a Scythera taková doba nebyla problém, ale ostatní nebyly zvyklí a začali se nudit a hýbat se. Gabriel jim vysvětli jak se musí soustředit a že je to jen otázka času než si zvyknou a hned se pustil do rozcvičky. Nechtěl pokémony moc trápit, tak se domluvili, že budou cvičit dvě hodiny a pak si dají půl hodiny pauzu, kdy budou mít volný čas a když budou po jídle budou odpočívat hodinu a půl.

Po dvanácté hodině se naobědvali a pak si pokémoni šli zdřímnout. Gabriel nespal a seděl u břehu jezera, díval se do vody a přemýšlel. Najednou si vedle něj sedl Scyther.

„Ahoj, tobě se nechtělo spát?” zeptal se Gabriel.

Scyther zakýval hlavou.

Gabriel se znovu díval do vody a pak řekl: „Víš, když jsme vyhráli ten pohár, chtěl jsem to s tebou oslavit, ale rodičům se nelíbilo, že jsem si nechal obarvit vlasy na černo a také zjistili tu páteční absenci ve škole, tak mi zakázaly rok s tebou trénovat a přesunuly tě do toho zeleného pokéballu.”

Scyther ho poplácal po zádech, čímž naznačoval, že je to v pohodě.

„Není to v pohodě.” řekl Gabriel. „Moje chování po tom roce je neomluvitelné, mohl jsem s tebou být, ale něco mi v tom zabraňovalo a chtíč po Charmanderovi to jenom zhoršoval. Michael se mi to snažil vysvětlit, ale já se choval jako hlupák. Všechno je to moje vina, promiň.”

Gabrielovi začali téct slzy. Scyther se mu ukazoval, že je to v pohodě a jak je teď šťasný a to Gabriela uklidnilo.

„Děkuju, jsi opravdu kamarád.” řekl Gabriel a utřel si slzy.

„Scyther, Scyther, Scy?” zeptal se Scyther.

„Jo na ten obličej jak se tvářil, když si mě zachránil, nikdy nezapomenu.” řekl Gabriel a pousmál se „No jo, ty vlastně nevíš co se s ním stalo co?”

Scyther zakýval hlavou.

„Nebudeš tomu věřit, ale on po té prohře utekl z domova. Nikdo ho za celou tu dobu neviděl. Školu samozřejmě tím pádem neudělal, ale já jí udělal a byl jsem mezi deseti nejlepšími ze všech ukončujících tříd.”

Gabriel dál vyprávěl Scytherovi, co se dělo po turnaji a pak spolu vzpomínali. Po hodině skončili a šli probudit ostaní pokémony. Pustili se do další části tréninku, který skončil až před sedmou večer. Gabriel trénink ukončil půl hodinovou meditací a pak se všichni šli vykoupat do jezera. Když Gabriel vylezl z vody, uviděl asi dvěstě metrů před sebou obrysy stromů.

„To je divný, nikdy jsem si jich nevšiml.” řekl si a rozhlížel se kolem dokola.

Mlha pomalu začala řídnout a tak se zvětšoval i Gabrielův rozhled.

„To je zajímavé. Celý den kdy je teplo je tu taková mlha a když se začne pomalu stmívat řídne.” pomyslel si, otočil se na pokémony a řekl „Jdu se podívat do lesa jestli nasbírám nějaké dříví na oheň. Chtěl bych teplou večeři a vy určitě taky.”

Pokémoni se podívali na Gabriela, uviděli za ním obrysy stromů a překvapeně na to zírali. Gabriel se vydal do lesa. V lese vůbec žádná mlha nebyla. Gabriel začal hledat nějaké dříví.

Po hodině Gabriel udělal celkem slušnou hromádku dříví. Pokémoni mezitím, aniž by jim dal Gabriel rozkaz, udělali v zemi malou díru a okolo ní dali kameny. Gabriel je za to pochválil a začal do ohniště skládat dřevo. Když ho poskládal vytáhl zapalovač.

„To jsem trochu nedomyslel, chybí mi papír. Jak to teď zapálím?" zeptal se Gabriel a otočil se na pokémony.

Jolteon šel k ohništi a jedním bleskem rozdělal oheň, pak se ušklíbl na Gabriela.

„To by mě fakt nenapadlo. Děkuju Jolteone." poděkoval Gabriel a začal ze svého batohu vytahovat jídlo a pánev, kterou za celou dobu co byl na cestě nevytáhl, protože nebyla jeho, ale Nicole.

Když si po dlouhé době naplnili žaludky teplým jídlem lehli si vedle sebe a sledovali hvězdy na nebi. Mlha mezitím úplně zmizela a Gabriel mohl zjistit kde se tak přibližně nachází. Po dvou hodinách proudění vlastních myšlenek všichni pomalu usnuli.

DEN TŘETÍ – NAROZENINOVÉ PŘEKVAPENÍ

Ráno se jako první probudil Gabriel. Potichu vstal, došel ke svému batohu a začal se v něm přehrabovat. Nakonec ze dna vytáhl šedý kufřík.

„A prvních sto volajících dostane tento skvělý prut a šest lureballů.“ pomyslel si s úsměvem.

Vstal a otočil se. Před ním stáli pokémoni a podezřele si ho prohlíželi.

„Ahoj.“ řekl nervózním hlasem Gabriel a snažil se usmívat „Nechtěl jsem vás vzbudit, omlouvám se.“

Scyther, který stál uprostřed se díval na šedý kufřík.

„Scythere, chtěl jsem ti říct, že dneska vedeš trénink ty.“ řekl Gabriel.

Scyther vykulil oči a otevřel pusu, pokémoni jen na něj šokovaně zírali. Gabriel se vydal na cestu odkud původně přišel.

Ještě se otočil na pokémony, začal jim mávat a řekl: „Pěkně si to tady užijte a nezlobte.“

Šel asi třičtvrtě hodiny, než se zastavil a sedl si ke břehu. Otevřel kufřík. V něm byl malý roztahovací prut, šest lureballů a háčky. Gabriel vytáhl prut a roztáhl ho. Vlasec už na něm byl tak ho pouze protáhl oky u prutu a na konec přidělal jeden háček.

„Měl by to být speciální změkčený háček, upravený k tomu, aby chycenému pokémonovi neublížil. No, uvidíme.“ pomyslel si Gabriel a z jedné kapsy vytáhl pytlík s nějakou hmotou.

Otevřel pytlík odloupl kousek hmoty a připevnil jí na háček. Napřáhl se a švihl prutem vší silou a haček s jídlem letěl někam do mlhy.

„Auu. Sakra to je bolest. Já jsem takovej...aaa SAKRA!“ zařval Gabriel bolestí.

Prut totiž nahazoval pravou rukou a ta ho pořád bolela. Gabriel se posadil ke břehu a ještě si potichu nadával bolestí, dokud nepřestala.

Do odpoledne se mu podařilo nachytat už pět Magikarpů z toho tři se už teleportovali k profesoru Oakovi.

„To je hezký dárek k narozeninám.“ pochvaloval si Gabriel, když po šesté nahodil prut, tentokrát jenom levou rukou „Jednoho z nich si určitě vezmu do Johta.“

Ani ne za pět minut mu začal prut cukat.

„Pane jo, to je fofr.“ řekl překvapeně Gabriel a začal navýjet vlasec.

Pokémon na druhé straně byl, ale dost silný a Gabriel ho nemohl jednou rukou vytáhnout.

„Bude to bolet, ale asi nemám na výběr.“ pomyslel si.

Zasekl naviják, pravou rukou chytl prut a prudce škubnul. Z vody vyletěl nějaký pokémon a dopadl na zem za Gabriela. Otočil se a podíval se na něj. Neviděl pořádně jak vypadá, ale vypadal jako krokodýl a zrovna se postavil na nohy. Najednou se rozeřval a začal utíkat. Gabriel neměl povolený naviják a tak ho pokémon táhl za sebou. Gabriel jezdil po břiše a levou rukou se snažil udržet prut a zastavit pokémona. Pokémon s ním takhle jezdil asi dvě minuty než začal zpomalovat. Nakonec zastavil úplně a rukou si začal vyndavat háček z tlamy. Gabriel se mezitím omámeně postavil na nohy a motal se. Najednou ho ale zasáhl proud vody a on odletěl asi dvacet metrů.

Ležel na zemi úplně omámený. Pokémon mezitím k němu došel. Napřáhl svoje ruce. Gabriel zavřel oči. Pokémon se najednou rozbrečel a objal Gabriela.

„Toto, totodile...tototodile, totodile.“ naříkal pokémon.

Gabriel otevřel oči a díval se na pokémona. Byl to Totodile.

„Ty chceš domů?“ zeptal se náhodně Gabriel.

Totodile přikývl.

„Aha, tak v tom je ten problém. Tvůj trenér tě tu nechal a ty se chceš vrátit domů.“ doplňoval si Gabriel a Totodile přikyvoval „Víš co? Když mi pomůžeš, odvedu tě domů. Co ty na to?“

Totodile přestal plakat a podíval se na Gabriela, který se teď usmíval. Totodile se začal radovat.

„Beru to jako ano.“ řekl Gabriel a pomalu vstával.

Když se postavil, došel pomalu ke kufříku. Tam vzal poslední lureball. Totodile šel celou dobu za ním a hned si do lureballu vlezl a ten se teleportoval k profesoru Oakovi.

„Kruci, na tohle jsem nepomyslel. Jak mu to zítra vysvětlím nemám ponětí.“ řekl si Gabriel.

Pak si došel pro prut. Ten byl, ale už zničený, takže ho Gabriel jen nějak složil a vrátil do kufříku.

„V Blankytném městě ho vyhodím.“ pomyslel si a vydal se zpátky ke svým pokémonům.

„Jsem rád, že aspoň trochu odpočíváte.“ řekl potichu Gabriel s úsměvem, když viděl jak všichni pokémoni spí.

Vrátil kufřík do batohu a odešel do lesa pro dříví. Po hodině se vrátil a pokémoni už zase trénovali. Gabriel je pochvalil za pilnou práci a začal jim chystat jídlo. V osm hodin po pořádném tréninku a dobrém jídlu si všichni šli zaplavat do jezera a poté meditovali na břehu. V deset hodin si šli lehnout. Pokémoni usnuli během chvilky. Ale Gabriel nemohl usnout.

„Jestli si budou myslet, že jsem sem toho Totodila propašoval jako trenér končím. To není dobrý. Doufám, že profesor Oak nic nenahlásí.“ myslel si pořád Gabriel.

DEN ČTVRTÝ – ODCHOD!

„Přeju krásné poslední ráno u tohoto jezera.“ pozdravil Gabriel pokémony po probuzení „Nasnídáme se, budeme hoďku meditovat, hoďku trénovat a odcházíme.“

Gabriel se začal protahovat. Potom z batohu vytáhl jídlo a rozdělil ho. Všichni se najedli a hned si sedli ke břehu a začali meditovat.

Trénink se trochu protáhl, takže si nakonec Gabriel začal balit okolo druhé odpoledne.

„Pane jo, máme docela slušný zpoždění.“ řekl, když si dával spacák do batohu „Doufám, že jste se tady něčemu přiučili a nebyli jsme zde zbytečně.“

Pokémoni přikývli.

Když už všechno Gabriel zabalil, vytáhl pokébally a řekl: „Všichni vrátit.“ Pokémoni se vrátili zpět do pokéballů a Gabriel si je dal do kapsy „Tak vyrážíme, zpátky do Blankytného města pro druhý odznak a ještě dál.“