Gabrielova cesta

19.) Dva zápasy o odznak

Gabriel se vrátil do Blankytného města a hned si to namířil do pokémonského střediska. Procházel zrovna okolo obchodu, kde si koupil rukavici. „No jo, vždyť já bych si jí měl zašít.“ pomyslel si „Sestra Joy snad bude mít něco na zašití.“

Za chviličku dorazil do démonského střediska. „Dobrý večer potřebuju zkontrolovat pokémony.“ Řekl Gabriel, když došel k sestře Joy. „Ahoj, už si se vrátil, doufám že si svoje pokémony znovu nepřetěžoval.“ řekla Joy, vzala pokébally a odešla.

Gabriel se rozhlédl po středisku. Moc trenérů tam nebylo. Jeden šedovlasý muž seděl u videotelefonu. Dále tam byly čtyři trenéři a povídali si mezi sebou a nakonec jedna trenérka, která tam usnula vsedě a obličej jí zakrývaly dlouhé hnědé vlasy. Měla na sobě modro-bílé pruhované triko s límečkem, šedé tříčtvrtky a sandály.

Gabriel si povzdechl a přešel k videotelefonům. Vymačkal číslo a telefon začal vyzvánět. Po pár zazvoněních někdo zvedl telefon a na Gabrielovo obrazovce se objevil černovlasý přísně vyhlížející muž.

„Ahoj tati.“ pozdravil Gabriel.

„Nazdar. Dlouho si se neozval. Máma o tebe měla strach.“ řekl chladně Rafael, čímž pořád naznačoval nesouhlas s Gabrielovo cestou.

„Omlouvám se, měl jsem hodně starostí a úplně jsem na to zapomněl.“ řekl Gabriel a byl víc a víc nervóznější.

„No to určitě, to tvoje mlácení s pokémony je hodně velká starost.“ poznamenal chladně Rafael.

Gabriel se chtěl začít obhajovat, když v tu chvíli uslyšel z telefonu otevírání dveří a následně na to ženský hlas: „Konečně zavolal.“ Gabriel jen vyděl jak někdo surově odstrčil Rafaela od telefonu a v obraze se mu zjevila hnědovlasá žena.

„Ahoj mami.“ pozdravil Gabriel a nervózně se usmál, když si představil jak asi po tom zareaguje jeho otec.

„Gabrieli, já jsem tak ráda, že si zavolal. Jak se ti vede?“ zeptala se radostně Charlize.

„Je to výborný. Poznal jsem hodně trenérů a zažil docela dost zajímavých věcí. A dokonce začínám používat i věci z kabely.“

„Jsem ráda, že si na té cestě spokojený, i když bych tě radši viděla doma studovat medicínu. Nechceš si to ještě rozmyslet?“

„Ne jsem plně rozhodnut. Medicínu budu používat jen někdy, když bude někdo potřebovat pomoct.“

„Ach jo. Dobře. Už musím jít. Užij si cestu a hlavně nám častěji volej.“

„Budu vám volat vždycky, když se dostanu do nějakého město, tak zavolám. Ahoj.“

„Ahoj.“

Gabriel si oddychl: „Tak tohle už mám za sebou.“ Začal vyťukávat další číslo. Po chvíli zvonění se na obrazovce objevil obličej profesora Oaka.

„Dobrý den, pane…“

„Žádný dobrý den, snažím se ti už od včerejška dovolovat. Ten Totodile tě přivede do problémů. Víš, že pokémoni z jiných regionů jsou nezákonní. Kdyby tady byla kontrola, tak budeme mít oba problémy.“

„Kvůli tomu vám volám, chci abyste mi Totodila poslal. Slíbil jsem mu totiž, že ho odvedu domů do Johta.“

„Tady je jeho pokéball. Musíš mi poslat jednoho pokémona.“ řekl a ukázal jeho pokéball.

„Posílám vám dva pokémony první už je v teleportéru.“ řekl Gabriel. A pokéball hned zmizel. Gabriel tam rovnou položil druhý.

„Zahajuju výměnu.“ řekl profesor Oak.

„Mám ho tady.“ řekl Gabriel a ukázal Totodilův pokébal.

„Dávej si na něj pozor. Zatím ahoj.“

„Nashledanou.“

„Na co si máš dávat pozor?“ ozval se za Gabrielem dívčí hlas. Gabriel se lekl a vykřikl. Pak se otočil. „Ahoj Nicole.“ Pozdravil a prohlédl si dívku „Tak ta holka co tu spala si byla ty?“ „Jo, čekala jsem na tebe.“ řekla Nicole „Na co si máš dávat pozor? Nový pokémon?“ „Ale kdepak. Mám si dávat pozor na tu ruku.“ řekl Gabriel a ukázal na ruku. „Jéé, ty sis koupil rukavici, ale proč ji máš rozřízlou?“ zeptala se Nicole. „Malá nehoda.“ odpověděl Gabriel. „Sundej jí.“ řekla Nicole. Sundala si batoh a začala v něm něco hledat. Po chvíli vytáhla malou fialovou krabičku. „Tak sundej jí a nekoukej na mě tak.“ řekla a Gabriel rychle začal sundávat rukavici „Zatím se můžeš převléknout než to zašiju.“ Gabriel vstal, vzal si věci a odešel se převléknout.

Po chvíli se vrátil zpátky. Měl na sobě slabou červenou mikinu na zip, modré džíny a červeno-šedé boty. Došel k Nicole, která teď seděla na sedačce a čekala až k němu přijde. „Tak tady jí máš. A vzala jsem ti i pokémony.“ řekla Nicole a podala Gabrielovi rukavici. Gabriel rukavici vzal, otočil se zády k Nicole a nandal si rukavici. Pak vzal pokébally a dal si je na opasek. „Děkuju , jsi hodná.“ poděkoval Gabriel. „To je v pohodě. Hele teď máme čas, nechceš jít se mnou na diskotéku?“ zeptala se Nicole. „Promiň, diskotéky nemusím. Teď si spíš půjdu rezervovat pokoj a pak půjdu vyzvat trenéra stadionu.“ řekl omluvně Gabriel „Ale jinak si to tam hezky užij.“ „Co blázníš? Pokoj si nerezervuj, přespíš u tety a strejdy, nejsou teď doma. A na stadion nemůžeš. Trenér je tam jen do pěti.“ „Sakra, co teď budu dělat?“ zeptal se Gabriel. „U tety doma tě samotnýho nechat nemůžu, takže si půjčíme nějaký film.“ řekla Nicole a usmála se. „A co disko?“ „V Celadonovém městě je lepší.“ odpověděla Nicole. „Tak jdeme.“ Řekl Gabriel a vydal se s Nicole ze střediska.

Do obývacího pokoje pomalu začali prosvicovat paprsky slunce a Gabriel, který nemotorně ležel (hlava dole, nohy nahoře) na pohovce se začal probouzet. „Mně je blbě.” vydal ze sebe stěží.. Najednou si rukama zakryl pusu, rychle vstal a dveřma vyběhl na zahradu. Tam se u jednoho třešňového stromu pořádně vyzvracel. Poté se posadil na zem a těžce oddechoval. „Už nikdy...tohle...vážně.” vydával ze sebe stěží.

Po chvilce se mu podaři vstát a vrátit se do domu. V obýváku se podíval na hodiny nad gaučem a rázem ožil. „Vždyť už bude dvanáct hodin. Musím se rychle obléknout, vyčistit zuby a vyrazit.” řekl vyděšeně a rychle došel k batohu a kabele, které byli na druhé straně gauče. Přitom šlapal na obaly a pytlíky od čokolád.

V půl jedné už si to razil ke stadionu. Za chvíli k němu došel. Byla to velká budova, která vypadala jako veřejný bazén, až na to že na něm bylo napsáno: STADION BLANKYTNÉHO MĚSTA. Gabriel vešel dovnitř. Vstoupil do malého vestibulu, kde byly dvě prázdné pokladny. Mezi nimi byla chodba.

Gabriel vstoupil do chodby a po pár krocích se dostal na křižovatku. Před ním byly kovové dvoukřídlé dveře. Vlevo byly pánské šatny, jak bylo poznat z bílého nápisu na modrých dlaždicích a vpravo dámské. Najednou něco v Gabrielovi dostalo chuť jít do prava, ale zdravý rozmu mu řekl ať se vydá rovně a Gabriel došel ke dveřím.

Otevřel je a dostal se k velkému bazénu. V bazénu bylo asi třináct podložek. Na levé straně pět modrých, uprostřed tři žluté a na pravo pět červených. Gabriel šel směrem k modrým podložkám. „HÁLÓ JE TU NĚKDO?” zavolal a dál se blížil k modrému poli.

Nekřič tak!” ozvalo se z druhé strany u červeného pole. Gabriel se tam podíval a uviděl tam malou blonďatou dívku v růžových dvoudílných plavkách. „Promiň, přišel jsem vyzvat trenéra stadionu.” řekl Gabriel. „To jsem já.” řekla dívka. „Cože? Vždyť ti musí být sotva deset let.” řekl překvapeně Gabriel. „Není mi deset, už je mi patnáct! Mluv sám za sebe prcku!” rozčilovala se dívka. „Tak promiň.” omlouval se Gabriel „Čekal jsem, že Misty je starší.” „Misty, už není trenérkou stadionu, teď tu velí Lucy.” „Takže ty nejsi trenérka stadionu?” zeptal se Gabriel. Dívka znervózněla. „Co, No...Já jsem trenérka. Já jsem Lucy.” řekla a uklidnila se. „Tak dobrá, vyzývám tě.” řekl Gabriel. „Výzvu přijímám, dva na dva, doufám že ti nevadí zápas bez rozhodčího?” zeptala se Lucy a stoupla si do červeného pole na proti Gabrielovi, který už stál v modrém poli. „Nevadí, tak jdem na to.” řekl Gabriel a vytáhl pokéball. „Už se těším.” řekla s úsměvem Lucy.

„Volím si tebe Jolteone.” řekl Gabriel a levou rukou vyhodil pokéball, ze kterého vyletěl žlutý pokémon s ostny po těle. „Já si volím Staryu.” řekla Lucy a z jejího pokéballu vyletěla oranžová hvězda s růžovým středem „Vodní dělo.” Staryu vystřelila proud vody přímo na Jolteona a zasáhla ho. Jolteon měl co dělat aby se udržel na podložce a nespadl do vody. „Jolteone elektrická vlna.” řekl Gabriel. Jolteon se nabyl a pak vypustil proud elektřiny, který zasáhl a paralyzoval Staryu. „Dobře zakonči to rychlým útokem.” přikázal Gabriel. „Staryu rychle do vody.” řekla Lucy, ale Staryu se nemohla pohnout a Jolteon do ní vrazil velkou rychlostí. Staryu odletěla a její růžový střed začal blykat. „Staryu vrať se.” přikázala Lucy a pokémon se vrátil do svého pokéballu.

„Tak dobře trochu ti to stížím.” řekla Lucy a vytáhla druhý pokéball „Volím si tebe Goldeen.” Z pokéballu vyletěla bílo-oranžová ryba s rohem na hlavě a hned skočila do vody „Rohový útok.” Gabriel byl zmatený, Goldeen byla ve vodě a jeho nenapadala žádná strategie. Najednou se Goldeen objevila za Jolteonem a bodla ho svým rohem tak silně až Jolteon skončil ve vodě. „Bleskový útok.” řekl Gabriel. Jolteon vystřelil do vody elektřinu a spolu s Goldeen dostal pořádnou ránu. Oba omdleli. „Vrať se.” přikázali oba trenéři.

„MELLISO, CO SE TO TADY KRUCI DĚJE!” ozval se za dívkou rozčilený hlas. Dívka se pomalu otočila na druhou dívku, která byla vyšší, měla akvamarínové vlasy a zelené dvoudílné bikiny. „Já jsem si jen chtěla zabojovat.” řekla smutně Mellisa. „Ach jo, už zase. Vyřídím si to s tebou později.” řekla Lucy a otočila se na Gabriela, který tam jen stál s otevřenou pusou „Omlouvám se za svou studentku Mellisu, někdy je trochu v zápasech moc hyperkativní. Ale porazil si jí a určitě už nechceš bojovat tak si vem rovnou odznak.” Po těchto slovech vytáhla odněkud modrý odznak, který vypadal jako kapka. „To ani náhodou. Přišel jsem vyzvat a porazit trenéra stadionu a to taky udělám. Vyzývám tě.” řekl rozhodně Gabriel. „Máš kuráž.” řekla Lucy „Melliso budeš nám dělat rozhodčí.” Mellisa přešla mlčky doprostřed na okraj bazénu. Lucy došla do červeného pole a ladně skočila na nejbližší podložku. „Skoč na nejbližší podložku.” přikázala Gabrielovi. Gabriel se nejistě podíval na podložku před sebou a skočil na ní. Podložka se začala hýbat a Gabrielovi chvíli trvalo než se normálně postavil. „Jsem připraven.” řekl.

„Zápas bude probíhat mezi vyzyvatelem a Lucy, trenérkou stadionu. Zápasí se o vodní odznak. Každý trenér může použít dva pokémony. Zápas může začít.” řekla Mellisa a spustila zdvižené ruce dolů. „Já si volím Staryu.” řekla Lucy a vyhodila pokéball. „Mankey do boje.” řekl Gabriel a z jeho pokéballu vyletěl opičí pokémon „Karate úder.” Mankey se rozběhl na Staryu připravený ji praštit rukou. „Hvězdicoví útok.” řekla Lucy. Staryu se začala točit a rozletěla se proti Mankeymu. Oba dva se zranili navzájem a Staryu spadla do vody. Mankey přistál na žluté podložce. „Vodní dělo.” řekla Lucy. Staryu vyskočila z vody na podložku a vystřelila na Mankeyho proud vody. „Do vody.” řekl Gabriel a Mankey rychle skočil do vody a proud se mu vyhnul. „Chyba. Staryu běž taky do vody.” řekla s úsměvem Lucy. Staryu skočila do vody a ponořila se. „Mankey, rychle zuřivé rány.” zavelel Gabriel. Mankey se ponořil za Staryu a když se k ní dostal začal do ní zuřivě šlehat. „To ne!” řekla vyděšeně Lucy. Po chvíli se z vody vynořila a její střed blikal. Mankey se vylezl na podložku a omdlel. „Ani jeden pokémon není schopný pokračovat. Zápas je zatím nerozhodný.” řekla Melissa. „Vrať se Staryu.” přikázala Lucy a vratila ji do pokéballu. „Vrať se Mankey, výborná práce.” řekl Gabriel a Mankey se poslušně vrátil.

„Teď si volím Starmie.” řekla Lucy a z jejího pokéballu vylétl pokémon, který vypadal že je složený ze dvou Staryu až na to že byl fialový a uprostřed se skvěl rubín. Gabriel vytáhl pokédex: Starmie – mystický pokémon. Střed jejího těla teď obsahuje všech sedm barev duhy. Její tělo může mít různý tvar, vždy ale přísně geometricky souměrný. „Koho si zvolím, původně jsem chtěl Totodila, ale ten by to zřejmě nezvládl a nevím jestli by Nidorana ty podložky udrželi.Takže nemám na výběr.” pomyslel si Gabriel a vytáhl černo-stříbrný pokéball. „Volím si tebe Scythere.” řekl a z pokéballu vyletěla černo-stříbrný pokémon podobný kudlance. „Zvláštní pokémon,” podivila se Lucy „ale kvůli tomu tu nejsme. Starmie prudký útok.” Starmie vystřelila proud hvězd a ty zasáhli Scythera. „Scythere, rychlý útok.” Scyther se prudce rozletěl proti Starmie. „Starmie, matoucí paprsek.” zavelela Lucy. Starmie vystřelila na Scythera paprsek. Scyther změnil směr útoku a prudce narazil do zdi pak se postavil a začal okolo sebe mávat břitvami. „Co teď?” pomyslel si Gabriel.

Mellisa už chtěla ukončit zápas, ale v tu chvíli Scyther hlasitě zařval, držel si hlavu a začal vydávat černou záři. Po chvilce záře přestala a Scyther se postavil. Gabriel se udělalo špatně a začala se mu motat hlava. „Vypadá to, že to musíme ještě dokončit. Starmie paprsek aurory.” přikázala Lucy. Scyther se jen usmál, otevřel oči, které byli úplně černé a rozletěl se prudce proti Starmie a narazil do ní než stačila něco udělat. Starmie se sice postavila, ale Scyther se k ní rozlétl a sekl jí a takhle to udělal ještě dvakrát zopakoval. Starmie omdlela. „Starmie není schopná pokračovat, vítězí vyzyvatel.” řekla a podívala se na Gabriela, který se zrovna postavil na nohy. Už mu bylo dobře. V tu chvíli, ale omdlel Scyther. „Scythere vrať se.” řekl Gabriel a vrátil ho do pokéballu.

„Máš skvělou obranu.” řekla Lucy a přeskákala podložky až se dostala ke Gabrielovi „Ten odznak si zasloužíš.” Lucy podala odznak Gabrielovi odznak a on si ho s radostí vzal. „Děkuju za zápas.” řekl Gabriel a podal si s Lucy ruku „I tobě Melliso” a podíval se na dívku, která tam jen stála a čekala až Gabriel odejde, aby si mohla vyslechnout svůj trest. Gabriel se ještě s dívkami rozloučil a vyšel ze stadionu.

Tam zrovna doběhla i Nicole. „Věděla jsem, že tě tady najdu.” řekla „Máš odznak?” „Jo, svůj druhý odznak.” řekl s úsměvem Gabriel „Ty tam půjdeš kdy?” „Pche co si o mě myslíš. Já už ho samozřejmě dávno mám.” řekla a z postraní kapsy svého batohu vytáhla fialovou krabičku. Otevřela jí a Gabriel tam uviděl dva její odznaky. Pak krabičku zavřela a vrátila jí do kapsy „No jo, to jsem zapomněla, koupila jsem ti taky jednu ať si ty odznaky nedáváš do kapsy, ale nechala jsem jí doma.” „To nevadí, dojdeme tam jen co si vyléčím pokémony.” řekl Gabriel „Hele, potřebuju se na něco zeptat. Kdy se vrátí tvoje teta se strejdou?” „Až za týden, proč?” zeptala se Nicole. „Chtěl bych tu zůstat ještě zítra a vyjít až pozítří jestli to nevadí.” řekl Gabriel. „Vůbec ne. Pujčím si dneska zase nějaký film. Bude aspoň sranda” řekla Nicole. Gabriel se zatvářil vyděšeně. „Ne to vážně ne, tohle už nechci začít.” řekl a začal před Nicole, která se usmívala utíkat. Nicole se za ním rozběhla