Gabrielova cesta

20.) Totodileuv příběh

Gabriel stál na obrovské louce a rozhlížel se okolo sebe „Dobrá, nikdo tu není.“ řekl a vytáhl pokébally „Všichni pojďte ven.“ Pokémoni vylezli a seřadili se vedle sebe. „Takže Nidorino, Mankey, Jolteone, vy budete trénovat, ale hlídejte kdyby se sem blížila Nicole. Chápete?“ Pokémoni přikývli a odešli trénovat. Už tam zůstal jen Scyther a Totodile. Gabriel se podíval na Totodila. „Chci tě o něco požádat.“ začal Gabriel „Řekni mi prosím, jak si se sem dostal.“ Totodile chvíli váhal, ale nakonec přikývl. „Dobře zkusíme to tím naším způsobem.“ řekl Gabriel a podíval se na Scythera. Ten si povzdechl, posadil se a začal meditovat. „Toto?“ zeptal se Totodile. „No, já bych ti normálně nerozumněl, takže to zkusíme pomocí meditace. Já budu se Scytherem meditovat , ty mu budeš vyprávět a on mi to přeloží. To je takové stručné vysvětlení.“ řekl Gabriel, posadil se a přidal se s meditací k Scytherovi. „Toto, Totodile.“ řekl Totodile. „Ale nebudeš. Už můžeš začít.“ řekl Gabriel. Totodile si sedl k Scytherovi a začal vyprávět.

***

Tak dobrá, budu to vyprávět od začátku. Bydlel jsem v lese u řeky kousek od moře. Byl jsem tam společně s rodiči, sourozenci a růžnými pokémony. Jednou k řece přijela podivná věc ve které seděli lidé v bílých pláštích. Vystoupili a vytáhli červeno-bílé míčky do kterých nás vy chytáte. Všichni se rozutekli... Ale já jediný se rozběhl podél řeky k moři. Zřejmě si mě všimli, protože jsem po chvíli běhu uslyšel jejich hlas. „Támhle je jeden Totodile.“ řekl první hlas „Rychlé za ním.“ „Growlithe, pomoz nám.“ přidali se další dva hlasy. Otočil jsem se a uviděl za sebou dva Growlithy a za nimi běželi tři lidé.

Vyběhl jsem z lesa a prudce zabrzdil. Přede mnou bylo pár kamenů a pak už jen moře. Moře moc nemusím, ale radši to než souboj. „Growlithe, zablokuj mu cestu.“ řekl jeden muž. Growlithe mě předběhl a zastavil mě. Neměl jsem kam utéct. Nedalo se nic dělat, rozběhl jsem se a začal škrábat Growlitha, který... V tu chvíli mě zezadu trefil plamenomet a já omdlel.

Probudil jsem se zřejmě až druhý den ráno. Byl jsem na nějakém kovovém stole a zrovna se na mě díval nějaký muž s brýlemi a hnědými rozcuchánými vlasy. „A konečně si se probudil.“ řekl ten muž. „Rychle jsem se postavil a snažil se zjistit kde jsem. „Klid Totodile,“ řekl muž „jsi v Novém Bárkovém městě asi den jízdy od... Já jsem profesor Elm.“ Pak se ode mě otočil a zavolal do dveří naproti: „Ralfe, Totodile se vzbudil, můžeš ho odnést.“ Dveřma prošel muž, který si mě všiml u řeky. „Ahoj Totodile.“ pozdravil Ralf. „Buď v klidu, teď tě přenesu do vedlejší místnosti a tam si tě vybere jeden z trenérů. Pak mě vzal do rukou, zůstal jsem v klidu, protože jsem věděl, že neuteču. „Ralfe, řekni jim, že příjdu tak za dvacet minut.“ řekl Elm. Ralf přikývl a odnesl mě do vedlejší místnosti.

Místnost byla poměrně velká, uprostřed byl stůl a na něm dva pokémoni – Cyndaquil a Chikorita – u něho stali tři děti. Dva kluci a dívka. Ralf mě položil na stůl, Cyndaquil s Chikoritou mě pozdravili a já pozdrav opětoval. „Profesor Elm příjde za dvacet minut.“ řekl Ralf. „To je vopruz.“ řekl blonďatý kluk ve světle růžové košili. „Chápeme, má hodně práce. „ řekl bělovlasý kluk, který byl úplně v bílém a ukazoval na sebe a na roztomilou dívku s krátkými černými vlasy, která přikývla. Ralf odešel a my jsme už jen čekali. Ten blonďák byl hrozný nervák. Pořád chodil jsem a tam a stál u stolu nejblíže jako kdyby nás chtěl všechny tři ukrást. Z toho bělovlasého kluka šel docela strach a ta dívka, ta se prostě tvářil pořád roztomile.

Po chvilce přišel do místnosti profesor Elm. „Dobrý den, vítám vás noví trenéři. No, nebudu váš zbytečně zdržovat. Toto jsou naši startovní pokémoni“ řekl a ukázal na nás. „Chikorita – travní typ, Cyndaquil – ohnivý typ a Totodile – vodní typ. Tak kdo půjde jako první.“ Blonďák si už chtěl začít vybírat, ale bělovlasý kluk před něj dal ruku. „Dáma má přednost.“ řekl a pokynul dívce ať si vybere. Dívka úplně zrudla, ale pak přišla ke stolu, chvíli si náš prohlížela a nakonec si vybrala Chikoritu. Profesor Elm jí dal červenou krabičku a několik míčků... Natáhl ruku a Cyndaquil mu vylezl na rameno, profesor Elm mu dal to samé co dívce a kluk odešel. Už tam zbyl jen ten blonďák. Profesor Elm mu dal věci a pak si mě změřil arogantním pohledem a řekl: „Já jsem Marka, ale pro tebe jsem pán.“ Vytáhl jeden z míčků a vtáhl mě do něj.

Vevnitř je hrozná nuda. Jediná zábava je světlo, které se rozsvěcí a zhasíná na příkaz. Samozřejmě slyším co se děje venku, ale normální zvuky a hlasy jsou slyšet dost... Třešňového... po dni cesty mi můj trenér vyhlédl prvního pokémona a vypustil mě ven. „Tak jdeme na to.“ řekl můj pán. Proti mně stál Pidgey „Vodní dělo.“ Nadechl jsem se, ale najednou jsem si uvědomil, že takový útok neznám a zase jsem vydechl. „COŽE? TY NEZNÁŠ VODNÍ DĚLO! TO ŽERTUJEŠ?“ zařval můj pán. Pidgey se lekl a vzlétl. Pán vzal ze země kámen, hodil ho po Pidgeym a trefil ho přímo do hlavy. Pidgey začal padat k zemi. „Pokéballe leť.“ řekl pán a hodil po Pidgeym jeden míček. Ten se otevřel a Pidgey v něm zmizel. Pak mícek dopadl na zem a pán se za ním rozběhl. Sebral ho ze země, dal za opasek, vrátil se ke mně a kopl mě do. „Propřístě se ten útok nauč.“ řekl naštvaně a vrátil mě do míčku.

Další věci bych raději vzal stručně. Do Třešňového města to trvalo ještě dva dny a já každý zápas prohrál, ani není divu, pán mě nikdy neléčil, jen mě kopl nebo na mě šlápl. Když už jsem si myslel, že umřu někdo mě vytáhl ven. „Panebože, je na tom špatně.“ říkal ženský hlas, pak jsem ztratil vědomí.

Když jsem se probudil, cítil jsem se báječně. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Byl jsem na posteli a vedle ní stála Chansey. Chvilku jsem si sní takhle povídal dokud nepřišel pán. Divné bylo, že se netvářit naštvaně, přesto jsem mu na očích viděl jak mě nenávidí.............. Hned jak jsme vyrazili z přístavu vytáhl mě z pokéballu ( Radši tomu tak začnu říkat ) a strašně mě seřval, už ani nevim za co a nakonec mě silně nakopl až jsem málem vypadl z lodi. Pak mě vrátil zpátky.

Na cestě jsme zřejmě byli dva až tři týdny než jsme se dostali sem do Blankytného města. No a tady se to stalo. Pán nejdřív odešel do střediska zkontrolovat mě a ostatní. Pak jsem slyšel, že si chce zarybařit u jednoho jezera..

Ještě odpoledne jsem se tam vydali. V klidu jsem seděl v pokéballu a najednou slyším jak mě pán volá a tak jsem vylezl. Pán zrovna bojoval proti nějaké modrovlasé dívce a jejímu Squirtlovi. „Tak to rozjedeme.“ řekla rozjuchaně dívka „Squirtle, Bublinkový útok.“ Squirtle vystřelil proud bublin a já jsem se snažil vyhýbat. „Totodile, škrábavý útok.“ zavelel pán. Rozběhl jsem se na Squirtla, ale ten se schoval do krunýře a já jsem začal do něj škrábat. Marně. „Totodile, odskoč a vodní dělo.“ zavelel pán. Uposlechl jsem , ale vodní dělo mi pořád nešlo. „To je naše šance. Vodní dělo.“ zavelela modrovláska. Squirtle vylezl a smetl mě velkým. Odletěl jsem až k pánovi. Už jsem nechtěl bojovat tak jsem dělal, že už nemůžu. Pán se rozčiloval a řval a co hůř, ten Squirtle se přímo před ním vyvinul ve Wartortla. To ho naštvalo tak, že mě vší silou kopl a já odletěl několik metrů. A v tu chvíli jako kdyby se ve mně něco probudilo. Postavil jsem se na nohy, nadechl jsem se a smetl jsem pána vodním dělem. Hned potom jsem utekl mezi dvě velké skály a objevil se u toho mlžného jezera, kde jsem se ztratil a pak radší i schoval, protože mě ta modrovlasá dívka i s kamarádkami hledala. No a to je vše.

***

Gabriel se Scytherem otevřeli oči. „Pane jo, nemě si to snadný, ale slibuju ti, že tě dovedu domů a teď jelikož patříš do naší party budeš s námi trénovat.“ řekl Gabriel. Totodile přikývl a šel k ostatním pokémonům. „Já si asi taky trochu zatrénuju a ty?“ Gabriel se otočil na Scythera, ale ten už spal. „No jo, hodně tě to unavilo. Nevadí jen si odpočiň.“ řekl Gabriel a šel k pokémonům.