Gabrielova cesta

21.) Hon na Onixe

„Tak jo, to pro dnešek stačí.“ řekl Gabriel. Pokémoni přestali trénovat a přišli ke svému trenérovi. „Trénovali jste výborně, ještě štěstí, že je tu tréninkové pole jako u Chromového města.“ Vytáhl pokébally a pokémony do nich vrátil. Otočil se a vydal se k Nicole, která byla od pole asi třista metrů.

„No konečně si skočil.“ řekla rozčileně, když k ní Gabriel došel „Tři hodiny si tam byl, víš kolik jsme toho mohli ujít.“ „Chodíme příliš rychle, na další tři hodiny chůze by jsme ani neměli energii.“ řekl Gabriel „Co se s tebou sakra děje? Poslední dobou si nějaká podrážděná.“ „Protože mi pořád něco tajíš a nechceš si přiznat, že jsme se ztratili a to už mě štve, že mě považuješ jen za přítěž.“ řekla Nicole a vypadalo to, že není daleko od toho aby se rozbrečela. „Já tě nepovažuju za přítěž a neztratili jsme se.“ řekl nervózně Gabriel, který nevěděl jak má Nicole uklidnit. „ZASE LŽEŠ! UŽ MĚ HROZNĚ ŠTVEŠ! JDI DO HÁJE!“ zařvala Nicole. Pak si vzala svoje věci a utábořila se asi sto metrů od Gabriela. Vytáhla spacák, vlezla si do něj a snažila se usnout. Gabriel tam stál jako opařený, po deseti minutách si pomyslel: „Rozumím a taky vím co s tím udělám.“ Přitáhl si k sobě batoh, z jedné kapsy vytáhl papír a něco na něj napsal. Pak nakrmil pokémony a uložil se ke spánku.

Další den se vzbudil okolo páté. Slunce začalo pomalu vycházet z pod kopce. Gabriel si zbalil věci, potichu vstal a došel k Nicole, která ještě spala. Položil vedle ní papír, vrátil se na cestu a vydal se po ní směrem na jihovýchod.

Po několika hodinách cesty se louka okolo cesty začala měnit na hliněnou rozoranou pustinu. Gabriel si u jedné velké skály všiml pokémonského střediska. Vešel dovnitř a divil se kolik je tam lidí na to, že nikde nic není. Všechno to byly mladí trenéři. „Co se to tady děje?“ zeptal se Gabriel dívky s kudrnatými fialovými vlasy. „Turnaj. Každoroční Hon na Onixe, pohár druhého stupně.“ řekla dívka. „Tak to se taky přihlásím.“ řekl nadšeně Gabriel. „Jdi za sestrou Joy a ta tě zaregistruje, ale rychle turnaj začíná za necelou hodinu.“ řekla dívka. „Díky.“ řekl Gabriel a rychle došel k sestře Joy. „Dobrý den, chci se zaregistrovat do turnaje.“ řekl Gabriel rychle, když došel k sestře a hned jí dával svůj pokédex. „Dobře jen klid. Nikam nepospíchejte.“ řekla Joy, vzala si pokédex a vložila ho do počítače za ní. Na obrazovce se objevila Gabrielova fotka a fotky jeho chycených pokémonů. „Takže na začátku turnaje můžete použít dva pokémony, kteří vám pomůžou s chytáním Onixe. Jací to budou? Musí se to zapsat.“ zeptala se Joy.

Gabriel pár minut přemýšlel a nakonec řekl: „Chci sebou Nidorina a Totodila.“ Joy klikla na obrázky pokémonů a pak vytáhla pokédex. „Takže jste zaregistrován teď vás poprosím, abyste mi podal pokébally se všemi pokémony co máte u sebe, kromě Nidorina a Totodila.“ řekla a podala Gabrielovi pokédex. Ten si ho vzal a strčil do kapsy. Začal z opasku sundavat pokébally s pokémony a pokládat je na stůl. Joy je vzala. „Tak schovám ti je a až skončíš, zase ti je vrátím. Jinak, zapomněla jsem ti říct jak turnaj probíhá. Za chvilku budete rozděleni do dvojic a půjdete do jeskyně chytit si Onixe. Jakmile ho chytíš vyjdeš ven a pokračuješ dál, kdy budou trenéři zápasit se svými Onixi. Já v té době nebudu ordinovat, protože s Onixem musíš bojovat tak jak jsi si ho chytil, proto si tady většina trenérů kupuje léky. To bude asi všechno, chápeš to?“ zeptala se Joy. „Jo, děkuju vám, nashledanou.“ řekl Gabriel a odešel.

Už chtěl vyjít ven, ale najednou si všiml rozsvícené tabule na zdi. Došel k ní a podíval se co na ní je. Na tabuli byly fotky trenérů a ty se začali promíchávat dokud se nerozdělily do jednotlivých dvojic. Gabriel hledal svojí fotku a nakonec ji našel u fotky fialovovlasé dívky se kterou se prve bavil. „Vypadá to, že jsme spolu co?” řekl hlas za Gabrielem. „Už je to tak.” řekl Gabriel, otočil se na dívku a natáhl k ní ruku „Já jsem Gabriel Sloan z Oblázkového města.” Dívka ruku stiskla. „Mandy Bootsová z Fialkového města.” „Počkat, to je v Johtu. Co děláš tady?” zeptal se Gabriel. „Johtovou ligu jsem prošla loni a letos jsem se rozhodla pro oblast Kanto.” řekla s úsměvem Mandy.

Gabriel se chtěl ještě na něco zeptat, ale do střediska vešel plešatý muž v tílku a kalhotách a zavolal: „Hej, vy všichni co se učasníte soutěže padejte ven.” Všichni trenéři poslušně vyšli ven i když Gabriel uslyšel některé z nich jak si stěžují na to jak se k nim muž choval.

Venku se všichni trenéři automaticky seřadili vedle sebe do tří řad po pěti dvojicích. Muž si stoupl před ně. „Takže letos nás čeká už 25. ročník turnaje Honu na Onixe. Pravidla všichni jistě znáte, protože je tu nehodlám opakovat. Jediné co se vás týká je určitá změna, která vám chytání stíží a to je, že letos nesmíte chytat samice a mláďata Onixů a ani jim nijak ubližovat. Můžete chytat pouze samce, proto se čas letos prodlužuje o hodinu, tudíž se musíte vrátit do tří. Teď přečtu někoho z dvojice a ten i se svým kolegou půjde do jeskyně. Je to jasný?” řekl muž nahlas poslední větu. „Ano, pane!” řekla celá první řada, která si připadala jako na vojně. Muž se ušklíbl, vytáhl ze zadní kapsy papíry a začal předčítat jednotlivé členy dvojic. Dvě dvojice vždycky chodili spolu v rozestupu pěti minut.

„Mandy Bootsová a Colin McCartney!” zařval muž po patnácti minutách od začátku. Gabriel s Mandy na nic nečekali a oba dva rychle vběhli do jeskyně dřív než druhý pár vůbec vyšel. „Nidorino, Totodile.” řekl Gabriel a vypustil pokémony z pokéballu. „Liso, Mary, pojďte ven.” řekla a Mandy a z jejích pokéballů vyletěli Totodile a růžový ovčí pokémon. Gabriel vytáhl pokédex: Flaaffy – ovčí pokemon. Následkem uskladnění veklého množství elektřiny, se mu na těle vyvinula místa, kde nechce růst ani jeho hebká vlna. Vyvíjí se z Mareepa. „Počkat, nejsou oba tihle pokémoni náhodou z Johta?” zeptal se Gabriel. „Jo.” přikývla Mandy. „Lisu jsem dostala jako prvního pokémona v Johtu a Mary opustil v Uhlovém městě její trenér, když byla ještě Mareep.” „Páni, mít sebou prvního pokémona a bojovat s ním rovnou i na jiných kontinentech.” řekl úžasle Gabriel. „Jo, stačilo nakecat, že jsem si ho chytila před pár týdny a skoro s ním nebojovala a máš to v kapse.” řekla s úsmevem Mandy a pak zvážněla „Ale od toho tu nejsme, máme tu za úkol chytit Onixe. Tak se do toho pustíme.” Gabriel přikývl.

Kamenná jeskyně byla opravdu obrovská, byla tam tma a nebýt Mary neviděli by prakticky ani na krok. Při pátrání hodně často slyšely další trenéry a řev Onixů. Gabriel z toho začínal být nervózní, protože zvuky mu v té tmě připadali jakoby je slyšel ve své hlavě. „Jupí, konečně jsem ho chytil.” ozval se v dálce před nimi hlas a následný zvuk kroků, který se rychle přibližoval. Najednou okolo nich přeběhl nějaký trenér. Nic neřekl a dál pokračoval směrem odkud Gabriel s Mandy přišeli. „Pane jo, je docela rychlej. Chytil ho za necelou hodinu.” řekl úžasle Gabriel. „Asi chytil nějakýho slabocha.” řekla posměšně Mandy „No, narozdíl od nás ho ale už má.” Mandy pokračovala dál v cestě a Gabriel za ní.

Ani po hodině a půl nebyli nijak úspěšní. Za celou dobu nalezli jen jednoho Onixe-samce, který už bojoval z nějakým trenérem a několik mláďat. Gabriel začal být unavený a posadil se na zem. „Co děláš musíme dál hledat.” řekla Mandy „Tohle chození naslepo nemá cenu.” řekl Gabriel. „Chodíme tu skoro tři hodiny a na nikoho jsme nenarazili.” „To že tady budeš sedět ti taky nepomůže.” řekla trochu rozčileně Mandy. Gabriel chtěl něco říct, ale najednou do něj Nidorino začal strkat. „Co se děje, kamráde?” zeptal se Gabriel. Nidorino začal jednou nohou bouchat do země a snažil se Gabrielovi něco říct, který se najednou tvářil vyděšeně. „RYCHLE PRYČ!” zařval, vstal, chytil Mandy za ruku a odtáhnul jí. V tu chvíli ze země vyrazil obrovský Onix a všechny je odhodil. Gabriel, Mandy a Nidorino dopadli docela dobře, Mary na tom byla o něco hůř, ale ze všech nejhůř dopadli Tototodile a Lisa, kteří se jen tak tak postavili na nohy.

„Ten je obrovský.” řekl Gabriel s vytřeštěnýma očima a rychle vytáhl pokédex „Je to samec, ale podle pokédexu má průměrný Onix délku 8,8 m. Je pravda, že díky tmě ho celého nevidím, ale pokud můžu posoudit s tím co jsem víděl jednou doma, tak tenhle má víc jak 10 m.” Najednou se uklidnil a pousmál se „Teď to bude teprve sranda. Mandy přenech mi ho prosím.” „OK. Mary, Liso pojďte ke mně.” přikázala Mandy a odstoupila od Gabriela. Její pokémoni se k ní přidali.

„Tak jdeme na to. Nidorino dvojitý kop, Totodile vodní dělo!” zavelel Gabriel. Nidorino se rozběhl na Onixe, tomu ale začal někde ve tmě zářit ocas a srazil jím Nidorina k zemi. Totodile se mezitím pořádně nadechl a teď začal na Onixe chrlit vodu. Onix zasténal, ale ještě měl dost síly, aby na Totodila vrhl hromadu kamení. „Vyhni se jim.” řekl Gabriel. Totodile se kamenům vyhýbal, ale nakonec to schytal jedním obrovským kamenem a omdlel. „Nidorino znovu dvojitý kop.” řekl Gabriel. Nidorino pomalu vstal a pak se rychle rozeběhl na Onixe, vyskočil do vzduchu a kopl ho dvakrát do hlavy. Onix začal oddechovat. Pak se rozletěl proti Nidorinovi a narazil do něj. Nidorino omdlel a teď se Onix zaměřil na Gabriela. „Takže teď nebo nikdy co?” řekl Gabriel, vytáhl z opasku ultraball a hodil ho na Onixe. Toho obalilo žluté světlo a zmizel v ultraballu. Ten spadl na zem a jeho prostředek začal blikat.

Už blikal víc jak minutu a Gabriel byl čím dál tím víc nervóznější. Konečně už ultraball přestal blikat a jeho světlo zhaslo. Gabriel si oddechl a usmál se. „Gratuluju.” řekla Mandy. Gabriel došel k ultraballu a vzal ho do ruky. V tu chvíli ultraball zapípal a na malém v hrbolku v horní části se objevilo čislo 90. „Co? Co? Co to má být?” zeptal se zvědavě Gabriel. Mandy k němu došla, vzala ball a prohlédla si ho. „Hmm, tak v tomhle turnaji si skončil.” řekla v klidu Mandy. „COŽE?” zeptal se Gabriel. „Tohle je BallBlokátor. Zvyšuje účinnost ballů a taky blokuje vypuštění pokémona na určitý čas. To znamená, že pokud neznáš hlasové heslo, tak budeš moct použít Onixe až za devadesát dní. Mrzí mě to.” řekla Mandy a vrátila ultraball Gabrielovi. Gabriel ho zklamaně vzal a dal za opasek. „No jo, tak najdeme ti Onixe a jdem ven.” řekl Gabriel. „Už půjdeme rovnou směrem ven.” řekla Mandy a poplácala Gabriela po zádech. Gabriel přikývl.

Po hodině rychlé chůze Gabriel s Mandy uviděli východ. Najednou se ,ale před ními objevil Onix. „Pomůžu ti, neboj se.” řekl Gabriel a vytáhl pokébally. Mandy před něj dala ruku. „To je dobrý zvládnu to.” řekla a postavila se před Gabriela „Mary, můžem?” Mary přikývla a stoupla si proti Onixovi. „Elektrická vlna.” Mary nabila elektřinu a pak poslala na Onixe obrovskou vlnu. Onix se nemohl pohnout. „Je to jediný pokus.” řekla potichu Mandy a vytáhla z opasku úplně černý ball „H.U.balle, leť.” a hodila ho na Onixe. Onixe ozářilo žluté světlo a okolo něj se začali objevovat černé kuličky, které ho spoutali a on zmizel v ballu. Ten jednou blikl a Mandy si ho mohla klidně vzít.

Co je to?” zeptal se Gabriel a ukázal na ball. „To je na moc dlouho.” řekla Mandy, chytla Gabriela za ruku a začala ho táhnout k východu. „Jdete pozdě!” řekl muž, když vyšli z jeskyně „Ale nejste poslední, takže pokud máte Onixe postupujete.” „Já ho mám.” řekla Mandy a ukázala černý ball. „Dobře můžeš jít do arény kilometr odtud.” řekl muž. Mandy přikývla a i s Gabrielem poodešla od muže. „Gratuluju, doufám že vyhraješ.” řekl Gabriel. „Počkej ty se nepodíváš jak bojuju?” zeptala se Mandy. „Ne, já budu dál pokračovat do Rumělkového města. Tak se měj.” řekl Gabriel a už chtěl odejít. „Počkej, stejně by jsi si měl vyléčit pokémony, tak tu na mě počkej a můžeme jít zítra společně.” řekla Mandy.

Gabriel se chvíli rozmýšlel a pak řekl: „Dobře, počkám na tebe v pokémoním středisku.” „Díky.” řekla Mandy a odešla. Gabriel šel do pokémonského střediska. Tam si vzal pokémony a dal jim Nidorina s Totodilem. Pak si objednal pokoj a šel si tam dát věci. V pokoji si odložil věci pod postel a lehl si na ní. V ruce měl ultraball a prohlížel si ho. Po chvíli usnul a spal i v době, kdy už se Mandy nastěhovala do jeho pokoje.