Gabrielova cesta

22.) Rychle a zuřivě

„Tak a jsme tady.“ řekla Mandy a napřáhla ruce. Společně s Gabrielem stála na vrcholku skály a pod nimi se rozprostíral velký kaňon. „Tudy musíme projít , abychom se dostali do Rumělkového města?“ zeptal se Gabriel. „Jo, je to jedna z cest, ale já jsem tudy šla hlavně a myslím, že ty se přidáš, kvůli konání turnaje.“ řekla Mandy a usmála se. Gabriel se rozzářil: „Turnaj? Bezva, teď mám příležitost vyhrát pohár, který se mi nepovedl vyhrát před čtyřmi dny.“ „To se ještě uvidí.“ řekla Mandy. „Kde se vůbec máme přihlásit?“ zeptal se Gabriel. Mandy ukázala dolů do pravé strany. Gabriel došel k okraji a podíval se dolů. Uviděl červenou střechu nějaké budovy „A jak se dostaneme dolů?“ „Když se kousek vrátíme měli by tam být schody.“ řekla Mandy.

K pokémonskému středisku se dostali za necelou půl hodinu. Před střediskem už stáli lidé. „Kruci, snad nejdeme pozdě?“ zeptal se Gabriel. „Ne, máme ještě půl hodiny. Turnaj začíná v jedenáct.“ řekla Mandy a Gabriel si oddechl. „A kde je vůbec stadion nebo nějaká aréna?“ zeptal se Gabriel. Mandy se zastavila. „No jo, ty vlastně tenhle turnaj neznáš, takže ti to v rychlosi vysvětlím. Začátek turnaje je tady, ale nezačíná se zápasy. Stejně jako v Kamenné jeskyni, musíš nejprve chytit Onixe, tak tady musíš vyhrát závod a umístit se mezi nejlepší šestnáctkou a pak se teprve zápasí. Ovšem můžeš používat jen rychlý útok a pak zuřivé útoky – útok, šlehnutí, řezání – , proto je tenhle pohár na prvním stupni, i když letos naposled.“ vysvětlila to nejdůležitější Mandy. Gabriel přikývl a oba vešli do pokémonského střediska.

Uvnitř bylo mnohem víc lidí než venku. Gabriel s Mandy došli k pultu k sestře Joy, která vypadala hodně utahaně. „Dobrý den my by jsme se chtěli...“ „Já vím zaregistrovat do turnaje.“ nenechala je domluvit Joy a hned si vzala jejich pokédexy. „Každý rok touhle dobou je to stejný, přes sto trenérů se sem vždycky zaregistruje a pak po mě chtějí ať jejich pokémony zkontroluji a dám jim něco na povzbuzení, k čemuž se musí vyplňovat papíry nebo hůř steroidy a to je hrůza se s nimi hádat. Promiňte, že to říkám, ale jsem už příšerně unavená. Gabriel si sundal batoh a vytáhl z něj list papíru a něco do něj napsal. Přeložil papír napůl a dal ho na pult. Všichni lidé co stáli za ním si povzdechli a odešli.

„Jakého pokémona si vezmete?“ zeptala se Joy. „Ja si vezmu Scythera.“ řekl Gabriel. „Já Spearowa.“ řekla Mandy a pak Gabrielovi vysvětlila „Chytila jsem si ho u Blankytného města.“ „Tak hotovo tady to máte.“ řekla Joy a vrátila pokédexy. „Co? Kde jsou všichni?“ Gabriel s Mandy se otočili. Středisko bylo prázdné. „To je divný ještě máme patnáct minut.“ řekla Mandy. „Děkujeme sestro Joy teď si můžete v klidu odpočinout.“ řekl Gabriel a vyšel ven.

Po dvaceti minutách čekání, vyšla ze střediska vysoká žena s dlouhými tmavě zelenými vlasy, které měla utažené do koňského ohonu. V jedné ruce měla bednu a ve druhé megafon. Postavila se na bednu a dala megafon k ústům. „Všichni kdo jsou tu kvůli turnaji, ať se seřádí do šestnáci skupin po deseti.“ řekla a všichni trenéři se seřadili a žena pokračovala „Takže každá skupina bude startovat každých deset minut ať máte nějaké rozestupy. Z každé skupiny postupuje jeden pokémon a jeden trenér. Pokémoni půjdou touhle cestou,“ ukázala vlevo „která má deset kilometrů a trenéři touhle,“ ukázala před sebe „která má pět kilometrů. Podle místa se bude určovat počet bodů, trenér v každé skupině a pokémon s největším počtem bodů postupují do soubojů. Maximální počet bodů je dvacet. Hodně štěstí a první skupina na start a nezapomeňte žádný podvádění, snímáme vás. Svoje věci tu nechte, odneseme vám je do cíle.“

„Kruci takže taky záleží na mně, abychom vyhráli a taky do které skupiny jsem šel.“ pomyslel si Gabriel a nervózně se podíval na Mandy, která byla ve vedlejší skupině. Mandy se tvářila klidně zřejmě předem věděla co ji čeká, ale Gabriel si myslel, že stejně musí být trochu nervózní, protože měla Spearowa a dlouho ho zřejmně nemá.

„Scythere, volím si tebe.“ řekl Gabriel a vypustil pokémona z pokéballu „Scythere, čeká nás závod, máš deseti kilometrovou trať a abychom postoupili musíme být první. Chápeš?“ Scyther přikývl a odešel na start ke své trati. „Měl jsi víc jak hodinu na to abys mu to vysvětlil a nakonec to říkáš teď na poslední chvíli.“ řekla Mandy. „Vždyť já vím.“ řekl lhostejně Gabriel. „Osmý tým na start.“ zavelela žena. Gabriel se doběhl ke svému startu a připravil se. „Takže tým osm. PŘIPRAVTE SE. 3..2..1...START.“ Trenéři i pokémoni se rozběhli. Gabrielův start, byl docela pomalý, přesto se držel na třetím až pátém místě.

Po kilometru trasy Gabriel dobíhal vedoucího trenéra a během chvíle běžel vedle něho. V tu chvíli ale trenér do něj prudce vrazil a Gabriel narazil levou rukou na hrbolatou zeď kaňonu a spadl. „Měj se.“ řekl ještě trenér. Gabriel cítil hroznou bolest na obou rukách, ale snažil se co nejrychleji postavit. Když se postavil okamžitě se rozběhl. Bolest v rukách ho ale brzdila po chvilce běhu se bolest zmenšovala a tak Gabriel mohl v klidu pokračovat dál. Všímal si, že většina trenérů už nemůže, protože i když jsou zvyklí celý den chodit, v běhu nemají tolik energie a tak je Gabriel velice snadno předběhl.

Asi pětset metrů před cílem doháněl trenéra, který ho srazil. Rozběhl se jak nejrychleji mohl až se opět dostal na jeho úroveň, tentokrát z druhé strany. Když si ho trenér všiml trochu se vyděsil. Gabriel jen tak tak držel krok, protože se snažil dívat na trenéra a zároveň na cestu. Najednou z ničeho nic zpomalil a trenér, který se opět pokusil zopakovat svůj švindl ho minul a upadl na zem. Gabriel ho předběhl a jakmile před sebou uviděl cíl zrychlil běh, jak nejvíc to šlo. Proběhl cílem a začal se radovat. Hned k němu přišel nějaký muž a řekl: „Postupujete, máte zatím nejlepší skóre, dvacet bodů.“ To ještě víc přidalo na Gabrielovo radosti. V tu chvíli za ním přišel Scyther. „Scyther, Scyth.” řekl Scyther. „Nemachruj s tím, že si tu byl první a ještě dřív než já.” řekl Gabriel a pousmál se „Pojď jdem si odpočinout do stanu.” V bílém stanu, který byl mezi oběma cíly se posadil na lavičku a Scyther mu zatím donesl jeho věci.

Za čtvrt hodiny k nim přišla Mandy se Spearowem na rameni. „Tak jak si dopadla?” zeptal se Gabriel. „Postoupila jsem jen tak tak, sedmnáct bodů. Clark byl třetí a já druhá. Měla jsem štěstí.” řekla unaveně Mandy a posadila se vedle Gabriela.

I po skončení všech závodů se žena objevila až v pět hodin. „Doufám, že jste si pořádně odpočinuli, protože mám pro vás druhý úkol.” řekla žena přes megafon a všech šestnáct postupujících zpozornělo „Jestli se chcete dostat do bojů, tak musíte být do zítra do osmi hodin ráno u byvalého stadionu Rumělkového města. Kdo to nestihne, skončí. Nějaké otázky?” Nikdo nic neřekl „Ne? Dobře. Abyste neřeli jak vás týráme věci si tu nechte a my vám je tam dovezem, berte si jen to co potřebujete a teď už můžete jít, ale své pokémony nesmíte vrátit do pokéballu. JDĚTE!” Všichni trenéři až na Gabriela a Mandy se vyřítili ven. Gabriel vstal, došel k ženě a zeptal se „Jak to myslíte bývalý stadion, to už tam jeho trenér není?” „Ne před pár týdny zmizel. Většina bývalích trenérů stadionu už skončila se svou prací. Jediný, kdo zůstal je Erika, jinak tu jsou samí noví trenéři. Ale to by tě teď nemělo zajímat, tak už padej.” Gabriel přikývl hodil batoh na hromadu dalších batohů a s Mandy odešel.

V deset večer už byl Gabriel s Mandy unavení, ale pořád se snažili pokračovat. „Tohle je hrůza, co když to nestihnem?” zeptala se Mandy. „Tak musíme holt zase běžet.” řekl Gabriel, chytil Mandy za ruku a rozběhl se. „Prosím...už ne...já už...nemůžu.” říkala z těžka Mandy. „Proto tě táhnu, aby jsi nezaostala.” řekl Gabriel a dál Mandy táhl. Oba pokémoni je v klidu následovali a nebyla na nich pomalu žádná známka únavy.

Ani ne po třech minutách běhu se Mandy vytrhla Gabrielovi z ruky. „Já už odmítám běhat! Vzdávám to, nemám na to abych to stihla!” řekla smutně a zároveň rozčileně Mandy. „Jenže to je to o co tu jde, nejde jen o schopnosti pokémonů, ale i trenérů. Oni chtějí z nás dostat maximum a to my tak uděláme, takže dělej. Do Rumělkového města se dostaneš i kdybych tě tam měl dotáhnout.” řekl Gabriel. „Ale já už se nemůžu ani pohnout. Strašně mě bolí nohy, už nemám sílu s nimi hýbat” řekla Mandy a začali jí téct slzy. Gabriel si povzdechl a vzal si kabelu. Otevřel jí a vytáhl z ní malinkatou skleněnou lahvičku s červenou látkou. „Scythere, musíš mě hlídat až se dostaneme do města, budu muset minimálně hodinu odpočívat.” řekl potichu Gabriel. Scyther přikývl a Gabriel celý obsah lahvičky vypil. Vypadal, že je mu příšerně špatně třásl se a bledl v obličeji a pak zničeho nic zařval: „JUPÍÍÍ! JDEM NA TO!” Se Scytherovo pomocí si nandal sotva vnímající Mandy na záda a pak se rozběhl a pokémoni za ním.

Bylo až neuvěřitelné jak dlouho mohl běžet, minimálně hodinu běžel a zbytek cesty šel rychlou chůzí. Ve tři ráno už byli v Rumělkovém městě. „JUPÍÍÍÍ!” zařval znovu Gabriel a rozběhl se ke stadionu, kam dorazil během malé chvilky. U dveří si sundal Mandy, která usnula ze zad a hned na to omdlel a jeho tělo sebou třáslo Scyther rychle vzbudil Mandy a rychle ji ukázal ať si vezme Gabrielovo kabelu. Mandy kabelu rozespale vzala do klína a otevřela jí. „Co teď? V té změti láhviček a věcí se člověk nevyzná. Co tam mám vzít?” zeptala se Mandy a Scyther ukázal na malinkou kapsičku vpravo. Mandy z ní vytáhla vše co tam bylo. Bylo tam pět malých lahviček. Dvě obsahovaly červenou tekutinu a tři nějakou černou. Scyther ukázal na láhvičku s černou tekutinou a pak ukázal ať to Gabrielovi nalije do pusy. Mandy vzala jednu lahvičku a zbytek vrátila do kabely. Pak otevřela Gabrielovi pusu a snažila se mu nalít tekutinu do pusy. Nebylo to moc snadné, protože Gabriel se stále třásl.

Po několika minutách snažení se Mandy konečné podařilo nalít tekutinu do Gabrielovi pusy. Chvíli ještě třásl a pak třesot z ničeho nic přestal a Gabrielovo kůže zbledla tak, že už to sand ani víc nešlo. „Bude v pořádku?” zeptala se starostlivě Mandy. Scyther přikývl a naznačil Mandy ať jde ještě spát. Mandy raději nic nenamítala, lehla si na zem a nakonec za chvíli usnula. Scyther a Clark se hned jak usnula lehli taky a za pár minut usnuli.

Gabriel stál v lese. Obloha byla temná a pršelo. Všude bylo ticho, které prořízl z ničeho nic prořízl ďábelský smích a následně na to bolestný řev.

Gabriel se trhnutím probudil, posadil se a rozhlédl se okolo sebe. „Jsme tu, zvládli jsme to.” pomyslel si. Najednou ho něco srazilo. „Konečne si se probudil.” řekla radostně Mandy a mačkala Gabriela, který se snažil zadržet bolest, kterou mu Mandy způsobovala na pravé ruce. „Já jsem tak šťastná, že jsi v pořádku. A taky ti hrozně moc děkuju ať si udělal cokoliv.” radovala se pořád Mandy. „Ale, ale. Já jsem si to myslela.” řekl ženský hlas. Mandy přestala Gabriela mačkat a podívala se kdo to řekl.

Byla to žena, která je turnajem prochází. „Není to jak to vypadá.” řekl Gabriel. Žena se jen pousmála. „Stejně se divím, že jste mě vzali tak vážně. Nemuseli jste až jsem, stačilo do pokémonského střediska.” řekla žena „Ale to je jedno už můžeme jít dovnitř. Otevřete dveře.” Dva společníci za ni šli okamžitě otevřít obrovské dveře jako pro letadlo. Vlastně celý stadinon vypadal jako hangár. Uvnitř bylo pusto a prázdno a okna byla na vršku stěny. „No, zachvilku příjdou je teprve půl osmé a většina z nich mě viděla ve středisku, takže určitě příjdou trochu později.” řekla žena. „Kde vůbec máme svoje věci?” zeptal se Gabriel. „Támhle v tom rohu.” řekla žena a ukázala do pravého rohu u vchodu a pak se zadívala na Gabriela. „Hele seš v pořádku? Jsi úplně bledý a máš černé kruhy pod očima. „Jo, jen mě trochu bolí hlava a jsem unavenej.” řekl Gabriel a došel si pro svoje věci

Po pořádné snídani se už začali na stadion shromažďovat trenéři a dokonce i pár diváků. V osm hodin tam byly všichni trenéři a asi okolo sto diváků. Žena vstoupila na betonové zápasiště a první zápas mohl začít. Gabriel měl až poslední zápas a Mandy měla předposlední.

Konečně skončil sedmý zápas vítězstvím Mandy a teď se připravil na boj Gabriel. „Osmý osmifináloví zápas bude probíhat mezi Carlem ze Šafránového města a Gabrielem z Oblázkového města. Zápas může začít.” řekla žena. „Jdem na to Scythere.” řekl Gabriel a Scyther vstoupil na zápasiště. „Doduo.” řekl Carl a na zápasiště vstoupil dvouhlavý pštrosí pokémon „Rychlý útok.” Doduo se rychle rozběhl na Scythera. „Vyhni se a ukaž mu skutečný Rychlý útok.” řekl Gabriel. Scyther se Doduovi snadno vyhnul pak přeletěl ke Carlovi a obrovskou rychlosti se rozletěl na Dodua. Doduo odletěl a okamžitě omdlel. „Doduo není schopný pokračovat, vítězem je Gabriel a Scyther.” řekla žena a zvedla pravou ruku, kde stál Gabriel. „Díky Scythere.” řekl spokojeně Gabriel a odstoupil od zápasiště. Mandy stála na druhé straně a ani se na Gabriela nepodívala. Věděl moc dobře proč, další zápas byl mezi nimi.

Čtvrtfinálové zápasy začali okamžitě po základních a Gabriel se s Mandy dostal na řadu asi po čtvrt hodině. „Poslední čtvrtfinaloví zápas bude mezi Gabrielem z Oblázkového města a Mandy z Fialkového města. Zápas může začít.” řekla žena. „Clarku Zuřivý útok.” Clark se rozletěl na Scythera a začal do něj zuřivě klovat. „Scythere vyhýběj a pak Rychlý útok.” řekl Gabriel. Scyther odrazil klovajícího Clarka, vzdálil se a rychle se zas na něj rozletěl. „Zmiz!” zavelela Mandy a Clark zmizel a Scyther minul „Rychlý útok.” „Co?” podivil se Gabriel a jen uviděl jak Clark prudce naráží do Scythera. „A teď Zuřivý útok.” zavelela Mandy a Clark chtěl začít do Scythera klovat. „Vyhni se a Rychlý útok.” řekl Gabriel. Scyther s vyhnul útoku a pak se rychle rozletěl na Clarka. Ten odletěl, ale ještě dokázal vstát. „Zopakuj to.” řekl Gabriel. Scyther útok zopakoval a Clark už tentokrát omdlel. „Spearow není schopný pokračovat, vítězem je Gabriel z Oblázkového města.” řekla žena a ukázala na Gabriela Publikum zatleskalo, poděkoval Scytherovi a šel k Mandy. „Dík za zápas.” řekl a natáhl k Mandy ruku. Mandy se usmála, ruku stiskla a řekla: „Nemáš zač.” „Dobře teď si dáme na půl hodiny pauzu a pak budem pokračovat v semifinálových a finálových zápasech.” řekla žena a všichni začali od zápasiště odcházet.

Za půl hodiny se všichni opět sešli k semifinálovému zápasu. První zápas byl velice rychlý a vyhrál trenér s Raichuem. Teď byl na řadě Gabriel. „Druhý semifinalý zápas, který rozhodne o postupujícím do finále se koná mezi Claire z Uhlového města a Gabrielem z Oblázkového města. Zápas může začít. „Golbate do boje.” řekla Claire a na zápasiště vletě netopíří pokemon s velkými ústy. „Rychlý útok.” zavelela Claire a Golbat se rychle rozlétl na Scythera. Narazil do něj a začal sát jeho energii. „Golbate, pusť ho!” zavelela Claire, ale Golbat sál dál. „Golbat porušil pravidla, vítězi se stávají Gabriel a Scyther. Claire stáhla svého pokémona do pokéballu a smutně odešla.

Nastal čas posledního finálového zápasu. „Finálový zápas o pohár se bude konat mezi Gabrielem z Oblázkového města a Louisem z Rumělkového města. Zápas může začít.” řekla žena „Raichu, Rychlý útok.” zavelel okamžitě Louis. Raichu se rozběhl a narazil do Scythera, který kousek poodletěl. „Scythere Rychlý útok.” řekl Gabriel. Scyther vstal a rychle se rozletěl na Raichu. „Vyhni se.” řekl Carl a Raichu se vyhnul Scytherovo útoku. „Rychlý útok.” řekl Louis. „Vyhnout.” řekl Gabriel a Scyther se jen tak tak vyhnul Raichuovo útoku „Vytvoř kruh.” Scyther běhal okolo Raichua dokud nezvíšil svoji rychlost natolik, že to vypadalo, že Scytherů je několik a Raichu začal být zmatený. „Rychlý útok!” zavelel Gabriel a Scyther prudce narazil do Raichu, který už byl natolik zmatený, že díky Rychlému útoku okamžitě omdlel. „Raichu není schopný pokračovat. Vítězem zápasu a celého turnaje se stává Gabriel z Oblázkového města.” oznámila žena , vzala Gabriela za ruku a dotáhla ho do poloviny zápasiště, kde zvedla jeho ruku dovýše a všichni diváci tleskali.

Z tlačenice vyšel jeden z pomocníků a předal Gabrielovi zlatý pohár, který se podobal běžecké botě a Gabriel ho zvedl nad hlavu.