Gabrielova cesta

24.) Pátrání po Billovi

TENTO DÍL ZAČÍNÁ V DOBĚ KDY GABRIEL VYPLOUVÁ Z PŘÍSTAVU V RUMĚLKOVÉM MĚSTĚ TJ. 28.8.2009

Nad velkými budovami Šafránového města vycházelo Slunce a místním pokémoním středisku se tři dívky připravovaly na svojí další cestu.

„Tak už jsem tady.“ řekla Claire a došla ke Kate a Emily, které seděli na sedačce v pyžamech. „Kde si byla?“ zeptala se Kate „Musíme si zabalit a připravit se na cestu a ty musíš jít ještě na stadion pro odznak.“ „Už nemusíme.“ opovědela Claire a ukázala odznak na kterém bylo kanji napsáno cesta „Přijala mě takhle brzo a ani jí to nevadilo.“ „To je dobře, tak si nech zkontrolovat pokémony a mezitím se oblékneme a dobalíme zbytek věcí. Claire přikývla a šla k sestře Joy. Pak šla s Emily a Kate do pokoje se převléknout

Po chvilce se všechny vrátily k pultu. Claire na sobě měla růžové tričko bez výstřihu s rukávy k loktům, modré džíny a bilé tenisky. Kate si oblékla světle modré tričko bez rukávů bilé tříčtvrťáky a černé sandále. Emily si oblékla modré šortky, krátké bílé tílko a modré žabky. „Co jsi si to na sebe vzala?” zeptala se udiveně Kate. „Chtěla jsem si to vzít dokud je hezky, pak to budu muset poslat domů.” odpověděla Emily „Musím si taky občas na sebe něco lehčího. V těch džínách a tričkách jsem se příšerně potila.” „Dobře jen jsem se zeptala.” řekla Kate. „Tak můžeme vyrazit?” zeptala se Claire, která si zrovna vzala pokémony od sestry Joy. Kate s Emily přikývli a všichni tři se vydali do Celadonového města.

„Jak je to vůbec daleko?” zeptala Kate, když byly na hranicích města. Claire se zastavila sundala si svůj fialový batoh, vytáhla z něj mapu a položila jí na zem. Začala jí prohlížet a Kate s Emily jí sledovali. „Hm, vypadá to, že cesta potrvá nejméně týden a nikde není, žádné město nebo pokémonské středisko, kde by jsme si odpočinuli. Jen jedno opuštěné město.” informovala dívky Claire a dál si prohlížela mapu. „To ne já nechci spat celý týden venku a ještě k tomu bez sprchy nebo vany.” začala si stěžovat Emily. „Taky se mi to moc nelíbí, ale bohužel nemáme na vybranou.” řekla Kate.

„Bože vy nic nevydržíte.” ozval se za děvčaty dívčí hlas. Dívky se otočili a podívali se kdo to řekl. Byla to malá hnědovlasá dívka, která měla na sobě modré triko s černým nápisem REVOLUTION BEGINS, růžovou minisukni a bílé sandále. „Nazdar, prcku. Co se ti stalo?” zeptala se Kate a ukázala na Nicoliinu slabou jizvu, kterou měla na levé tváři. „Nic co by tě mělo zajímat.” řekla Nicole a odstrčila Kate ruku. „Ty jsi nás nakonec dohnala. Tomu se věří jen těžko.” ušklíbla se Emily. Claire jen dala oči v sloup a dál prohlížela mapu. „Kde máš vůbec toho svýho kluka? Neříkej, že tě opustil.“ řekla Kate. „To..ne..já..já.“ zasekla se najednou Nicole. „Ani vlastně není divu.“ pokračovala Kate „Kluci mají rádi holky, které mají alespoň nějaká prsa.“ Nicole se na ní podívala a začala se smát jako divá. To Kate rozčílilo: „Čemu se tady směješ?“ „Ničemu..já..jen.. že to říká..ta...pravá.“ smála se Nicole a počkala dokud se neuklidní, pak ukázala na Kate. „Z vás tří seš to ty, která má nejmenší prsa.“ Kate se rozuřila a chtěla Nicole praštit.

Claire, která už byla připravená a Emily Kate chytli a pevně ji drželi. „Ty jeden mrňavej škrčku, já ti ukážu! Pusťte mě na ní!“ rozčilovala se Kate, ale Claire s Emily jí pořád držely. Nicole se jen usmívala. Najednou Kate, která ucítila, že Claire povolila, do ní strčila tvrdě loktem a Claire spadla na zem. Emily pustila Kate a poodešla. „Promiň, nechtěla jsem do tebe tak tvdě strčit.“ řekla Kate když se otočila na Claire a sklonila se k ní. „Jsi v pořádku?“ „Jo, je to v pohodě.“ odpověděla pomalu Claire, postavila se na nohy a oprašovala ze sebe jemný písek z cesty. „Vážně se omlouvám.“ omluvila se znovu Kate. „To je v pohodě, neřeš to.“ řekla Claire.

„Co je to?“ zeptala se Emily a vzala ze země, kde Claire spadla složený papír. Rozložila ho a prohlédla si ho. „Vrať mi to. Tam není nic pro tebe.“ řekla vyděšeně Claire a vrhla se na Emily. Ta se bez problémů vyhla a Claire měla co dělat, aby zase nespadla. Kate s Nicole přišli k Emily a podívali se na papír. Byla to asi čtyři roky stará fotka na které byl asi devítiletý černovlasý kluk v černém oblečení na pozadí byly vidět tribuny. „Hele to je ten kluk co vyhrál asi před čtyřmi lety turnaj v Oblázkovém městě. Proč máš sebou jeho fotku? Copak se ti líbí nebo jsi se do něj zamilovala?“ zeptala se posměvačně Kate. Claire vytrhla Emily fotku z ruky, složila jí a vrátila do kapsy. „Jen mi příjde docela zajímavý.“ odpověděla Claire celá rudá. Rychle zbalila mapu a vydala se na cestu do Celadonového města. Emily s Kate nic neřekly, jen se pousmáli a vydali se za ní. Nicole se také přidala, ale držela se od holek trochu vzadu. „Proč vlastně musíš s námi?” zeptala se Kate. „Slíbila jsem mámě, že nebudu chodit sama, zvlášť po tom co se dozvěděla od někoho, že mě v Chromovém lese přepadli.” odpověděla Nicole a podezíravě se podívala. „No, jo co si kdo naváří, to si taky sní.” řekla mírně nervózně Kate. „Já to věděla.” řekla podrážděně Nicole. Tím jejich rozhovor skončil a všichni čtyři se mlčky vydali na cestu.

Po třech dnech cesty si udělali krátkou pauzu u malého čistého rybníčku, který byl jen kousek od písčité cesty. Claire a Kate si vytáhli deku a lehli si na zem, aby si na chvíli zdřímnuli. Emily si pořád prohlížela zem jestli je dostatečně čístá a občas nervózně podívala k velkému lesu, který začínál na druhé straně rybníčku. Nicole, které si nikdo za celou dobu nevšímal a jí to ani nevadilo, si vytáhla z batohu malý prut a zkoušela ulovit nějakého vodního pokémona.

Po půl hodině se ovšem vlasec ani nehnul a tak Nicole dal prut do vidlice, aby ho nemusela držet v ruce. Vstala a došla ke Claire, která spala. „Ty, Claire,” začala a Claire se jenom otočila na bok „kde máš mapu?” „V batohu.” zahuhlala Claire „A ty koláče mi zabalte společně s tim klukem.” „Dík.” řekla Nicole a ignorovala Claiřinu větu o koláčích. Vzala si Claiřin batoh a přehrabovala se v něm dokud nenašla mapu. Rozložila jí a začala hledat rybníček u kterého se teď nacházejí. Rybník ovšem na mapě nebyl. Nicole začala být zmatená. „Sakra, kde to jsme? Ta mapa je úplně nová.” pomyslela si Nicole a dál projížděla cestu na mapě. Najednou se zasekla. Podle mapy to bylo asi deset kilometrů od Šafránového města a Nicole si i vzpoměla, že tam stanovali. Bylo to jediné rozcestí na téhle cestě. První cesta vedla na sever, druhá prostřední vedla do Celadonového města a třetí, kterou se dívky vydali vedla na jihozápad, k nějakému nepojmenovanému městu. Nicole začínala na mapě propočítávat jak moc se jim cesta prodlouží.

Najednou se z lesa ozval křik o pomoc. Nicole se rychle postavila a podívala k lesu. Z něho zrovna vybíhal fialovo vlasý chlapec a za ním se hnal Tauros. Nicole se okamžitě rozběhla podél rybníka k lesu. „Raticate, rychlý útok.” zavelela Nicole a z jejího pokéballu vyletěl hnědý krysí pokémon, který okamžitě obrovskou rychlostí narazil do Taurose a ten upadl. „Pokéballe leť.” Nicole hodila po Taurosovi pokéball, ale ten se pouze odrazil a spadl vedle něj. „TAUROSI, VRAŤ SE ZPÁTKY!” ozvalo se z lesa. Tauros pomalu vstal a rychle se dobelhal zpátky do lesa. „Škoda. Dobrá práce.” řekla Nicole a vrátila Raticata do pokéballu.

„Dík, zachránila si mi život.” řekl kluk a těžce oddechoval. „Nemáš zač.” řekla Nicole a prohlédla si kluka. Byl to středně vysoký fialovo vlasý kluk. Na jeho těle byly jemně vyrísované svaly. Oblečený byl do modré, špinavé a potrhané mikiny a ošoupaných džínách. „Jsem Pete.” představil se kluk, když dostatečně. „To není možný. Ty si Pete z Oblázkového města. Chodil si s námi na školu.” řekla Kate, když k nim s ostatními doběhla. „Počkat a vy jste?” zeptal se Pete a zamyslel se. Pete si nemohl pořádně vzpomenout a tak se mu dívky představili. „Už jsi vzpomínám, říkali jsme vám “Čtyři sestry”, ale Ashley tady není.” „Ashley odešla trénovat okamžitě jak jí bylo deset, když jsme jí naposled viděli, říkala, že skončila na desátém místě v Hoennu a teď se chystá do Sinna.” vysvětlila Emily. „A co ty tady vůbec děláš?” zeptala se Kate „Před rokem si zmizel.” Pete zesmutněl a sklonil hlavu. „Před rokem jsem odešel, protože jsem dostal informaci, kde se Bill nachází a tak jsem se ho vydal hledat. Poslední informaci, kterou jsem se dozvěděl bylo, že se objevil poblíž jednoho opuštěného města, které je asi den cesty odtud.

„Jo, to je věc, kterou jsem vám chtěla říct.” řekla Nicole „Zřejmě ...” Kate dala ruku na Nicoliinu pusu „Moc rádi ti pomůžeme s hledáním Billa.” řekla Kate „Ale ještě si na chvíli odpočinem a pak vyrazíme. Budeš nám moct vyprávět co si dělal celý rok.” Pete přikývl a všichni až na Nicole, která se vrátila k rybaření, si šly spolu povídat a poslouchat Petovi zážitky. Hodinu poté se vydali na cestu a šly až do večera. Ráno vyšly až dopoledne.

Odpoledne dorazily ke špinavé rezavé ceduli na které byl sotva rozpoznatelný nápis: BOTULOVÉ MĚSTO. „Jsme tady, podle mapy je tohle to opuštěné město.” řekla Nicole a podívala se do Claiřiny mapy. Pete na nic nečekal rozběhl se do města. „Počkej!” zavolala Claire a rozběhla se s ostatními za ním. Pete běžel přes město vůbec si nevšímal domů a velkých budov s popraskanými zdmi ze kterých rostla tráva. Šlapal na sklo z oken budov dokud nedoběhl do parku, který byl uprostřed města. „BILLE! BILLE!” začal řvát a jeho hlas se roznášel po městě.

Odpovědí mu bylo pouze ticho. Za minutu za ním doběhly dívky. „Pete, to že tady budeš takhle řvát nám nepomůže.” řekla Claire. „Promiň, máš pravdu.” řekl Pete „Možná bychom se mohli rozdělit a tohle bude náš záchytný bod.” Dívky přikývli. „Já se vydám do severní části města. Claire a Emily si vezmou východní část a Kate s Nicole si vezmou západní část.” vysvětloval a ukazoval postupně strany. Claire s Emily přikývli. „Proč zrovna já musím být s ní?” zeptaly se Kate a Nicole zároveň a ukázaly na tu druhou. Pete je ignoroval, protože věděl, že takhle by tady mohl být do večera a vydal se do severní části. Emily a Claire vyšli hned jak se Pete otočil ke Kate a Nicole zády. „Nemáme na výběr.” řekla Nicole smířlivě, otočila a šla prohledávat svojí část. „Hele, jestli chceš mít ode mě klid vem si severnější část města a já tu jižní.” „To bude nejlepší.” řekla Kate a hned na to se Nicole vydala pěšinkou z parku na jihozápad.

Po pěti minutách, během kterých prošli svojí částí parku a okolo velkých budov se Emily s Claire dostaly k ulicím s rodinnými domky. „Nebýt to tu tak shnilé, špinavé a strašidelné dalo by se tu bydlet.” řekla Claire. „Tady bych nežila ani náhodou. Ale to je jedno, kam půjdeme nejdřív?” zeptala se Emily. „Zkusíme tu ulici tady před námi a pak půjdeme na jih.” řekla Claire a ukázala na ulici, která byla přímo před nimi. Všechny domy v ulici vypadaly téměř stejně až na malé rozdíly co se týkaly vnější výbavy domu, jako např. Jeden dům měl bazén, zatímco další tam měl pískoviště nebo dětské hřiště. „BILLE! BILLE, JSI NĚKDE TADY!” volali dívky, ale nikdo jim neodpovídal. „Myslím si, že bychom se měli podívat do některého z domů. Třeba se tam schovává.” navrhla Emily. „OK, ty si vezmi ten dům nalevo a já napravo.” řekla Claire a šla k modrému domu. „Kdyby se něco stalo zavolej.” řekla ještě Emily a pak šla za dům do kterého mělo jít. Claire se pokusila otevřít vchodové dveře. Byly zamčené. „Chjo. Dobře trefit se co nejblíž zámku.” řekla si posmutněle Claire, odstoupila krok od dveří a pak do nich tvrdě kopla. Dveře se rozletěly a Claire vlezla do domu.

„BILLE, BILLE, JSI TADY NĚKDE! TO JSEM JÁ CLAIRE!” volala Claire. Čekala na odezvu a jediné co uslyšela byl nějaký zvuk, který zřejmě vycházel z kuchyně. Claire tam doběhla a hned jak spatřila co to bylo, začala se tvářit vyděšeně a z očí ji začali téct slzy. „Ne..to..ne..to není... možné.” koktala vyděšeně Claire a stále brečela. Za stolem stál vysoký černovlasý muž v černém oblečení. V ruce držel kuchyňský nůž, který byl od krve. Na zemi pod ním leželo ženské tělo. Claire z něj vyděla pouze nohy a část červené sukně. Muž utíral krev do bílého kapesníku a přitom se díval na brečící Claire. „Jak...jak..je..to možný?” ptala se nahlas sama sebe. „Copak holčičko? Pročpak se tváříš tak smutně? Usměj se. Proč tak vážně?” zeptal se muž usmál se a pomalu se blížil ke Claire.

Claire se nemohla strachem ani pohnout a muž se k ní blížil. Najednou se z protější strany ozval dívčí křik. Claire se aspoň částečně vzpamatovala a podívala se směrem odkud křik přišel a konečně ucítila, že se může zase pohnout. Okamžitě se rozběhla ven z domu. Venku běžela k zadnímu vchodu protějšího domu. Odtamdtud zrovna vyběhla s řevem Emily. „POMOZ MI! LATEXOVÉ KOZAČKY CHTĚJÍ SNÍST MOJE NOHY! JSOU PŘÍMO ZA MNOU!” zařvala Emily a pevně se chytla Claire. Claire se za ní podívala, ale nic tam neviděla. „Nic tady není, to se ti zdálo. Ale teď rychle musíme utéct. V tom domě je zabíják.” řekla Claire a otočila se k domu ze kterého vyběhla. Z něho vycházel černě oblečený muž. „TÁMHLE JE! RYCHLE UTEČME!” zařvala Claire a snažila se Emily odtáhnout. „Kde? Nikoho tu nevidím.” zeptala se Emily. Claire se podívala k domu. Nikdo tam nebyl. „Co se to tady dějě?” zeptala se. Emily se rozhlížela okolo a její pohled se zastavil na příjezdové cestě do města. „A kruci.”

„BILLE!” řval neustále Pete a procházel městem. Nikdo mu neodpovídal. „To přece není možný, že jsem se s ním opět minul.” pomyslel si. Ticho z ničeho nic prořízl zvuk křídel. Pete se otočil. Útočil na něj Beedrill. Pete se rychle vyhnul útoku a vytáhnul z kapsy pokéball. „Gravelere, volím si tebe.” řekl Pete a z jeho pokéballu vyletěl velký kamenný kulatý pokémon se čtyřma rukama. „Valivý útok.” Graveler se stočil do klubíčka a začal se valit na Beedrill. Srazil jí a Beedrill omdlela. Pete si oddechnul a pak řekl: „Radši tě nechám venku, kdyby náhodou něco.” Otočil se a chtěl pokračovat dál, ale před ním stál vysoký zrzek. „Bi...Bi..Bille, ko..kon..konečně.” koktal Pete a začal radostí brečet. „Co tu řveš ty hlupáku?” řekl povýšeně zrzek, Pete začal být trochu zmatený „Chováš se jako by jsme někdy byl kamarádi.” „O..o čem to mluvíš? My dva jsme přeci kamarádi.” řekl Pete. Bill se ušklíbl. „My? Nikdy! To jen ty si vždycky za mnou lezl. Ty jeden malej ubožáčku.” řekl Bill Petovi jako by byl odpad. Pete padl na kolena. „To ne. To není pravda.” říkal si pro sebe a brečel. „Jsi jen špína, která se mi přilepila na podrážku.” řekl Bill a začal zvedat nohu. „Za tohle zaplatíš.” řekl s brekem Pete „Nárazový útok.” „Co?” podivil se Bill. Graveler se rozběhl a srazil zrzka k zemi. Pete se postavil a podíval se na na Bill. Ten se zčistajasna rozplynul a zmizel. „Co to bylo?” zeptal se sám sebe. Jeho přemítání přerušil hlasitý dupot. „Vypadá to, že tamto byl jen začátek.”

„Ani nevím jestli mám víc strach a nebo radost z toho, že opět potkám Billa.” pomyslela si Kate, když prohledávala jeden obchodní dům kousek od parku. Najednou Kate uslyšela slabý smích. „BILLE?!” zavolala trochu nejistě Kate a vydala se směrem odkud smích slyšela. Vyšla jedno patro a pokračovala dál dopředu. Už si všimla i několika postav. Pak se těsně u nich zastavila a vyděsila se. „Jen...tohle...už ne.” koktala vyděšeně Kate. Před ní stály tři malí kluci. Jeden zrzek, proti němu byl menší hnědovlasý kluk a toho držel fialovovlasý kluk. Zrzek začal mlátit hnědovlasého kluka pěstí do břicha. V tu chvíli ucítila Kate v hlavě rozpolocenost. Má pomoci tomu hnědovlasému klukovi nebo se smát s ostatními. Kate se rozlížela a pozorovala ostatní děti jak se mu smějí. Pozorovala tu scénu a hlava jí tříštila. Najednou začali klukovi lítat z pusy krev, ale zrzek ho dál mlátil. „Na čí jsi straně?” zeptal se potichu hnědovlasý kluk a podíval se na Kate svýma modrýma očima. Kate začala řvát. „DEJTE MI VŠICHNI POKOJ, TOHLE JE MINULOST! UŽ JSEM S TÍM VYROVNANÁ! BYLO MI HO LÍTO, ALE NA TOM UŽ NIC NEZMĚNÍM, PŘIZNÁVÁM CHYBU, TAK ZMIZTE!” řvala z plna hrdla Kate a její hlas se rozléhal společně se smíchem po obchodním domě. V tu chvíli smích přestal a po obchodě už byla slyšet pouze brečící Kate. Uvědomila si že už nikoho neslyší. Pomalu se rozhlédla. Obchod byl úplně prázdný. Kate se pořád klepala a brečela, přesto se rozhodla pomalu vrátit do parku a počkat na ostatní. Vyšla z obchodní ho domu, ale venku už na ní někdo čekal.

„Kruci, vždyť ani nevím jak Bill vypadá, tak jak ho mám hledat.” pomyslela si Nicole, když procházela ulicí kde byly domy oddělené od cesty zdí. Nicole se zastavila a podívala se na jeden dvoupatrový dům. „Hm, takový by mi úplně do budoucna stačil.” pomyslela si a prohlížela si ho. Najednou si v jednom z oken všimla siluety postavy a tak se rozhodla vejít dovnitř. Otevřela zrezivělou kovovou branku na zahradu a pak se po malé dlážděné cestičce až k vchodovým dveřím. Zaklepala na ně. Dveře se pohnuly, byly odemčené. Nicole je otevřela a vešla na práh. Najednou něco potichu zapískalo a Nicole se vyděsila. Pak se chytla za kapsu a vytáhla z ní malou podivnou věc. „Aha, tak zas opuštěné to město není. Raději se připravím.” pomyslela si a pak zavolala: „Haló, je tu někdo.” Nikdo se neozval. Nicole vešla do domu a zavřela dveře. Sundala si batoh, otevřela ho a vytáhla z něj dvě bez prsté rukavice, ze kterých na každém prstu vysela slizký provázek, který byl zakončený pokéballem. Nicole batoh, zavřela, dala si ho na záda a pak si nasadila rukavice.

„Sestřičko, budeš si se mnou hrát?” ozval se ze shora dětský dívčí hlas. „Ne, dneska na to nemám čas.” ozval se druhý dívčí hlas. Ze schodů seběhla hnědovlasá dívka v tílku s odkrytým pupíkem a za ní o něco menší podobná dívka v noční košili. „Prosím, zahrajme si spolu aspoň na chvíli.” žádonila mladší dívka. „Ne, dej mi sakra pokoj! Nemám čas si hrát s takovým harantem!” okřikla ji starší dívka. Mladší dívka se rozbrečela a vrátila se zpátky nahoru. Starší šla do kuchyně. Nicole tekly slzy a byla smutná. Pak si ale slzy utřela a nasadila odhodlaný výraz. Přístroj v kapse opět zapípal. „Jsou tady.” řekla si a vyšla ven. Venku stála obrovská horda různých pokémonů a všichni byli připraveni zaútočit. Nicole vzala z opasku pokébally a připravila se bojovat. „Nemám šanci se odtud dostat, ale snad to ostatní zvládnou.” pomyslela si a vyhodila všechny pokébally z opasku do vzduchu.

Kate, Emily, Claire a Pete doběhli do parku a za nimi se hnaly hordy pokémonů. Ty je teď začali obklopovat. „Co teď budeme dělat?” zeptala se vyděšeně Claire. „Z jihu nikdo nepříšel takže je tam teď nejmíň pokémonů, když si uděláme mezeru snad utečeme.” řekl rychle Pete. Každý z trenérů vytáhl jeden pokéball. „Ivysaure,” „Wartortle.” „Charmeleone.” „Gravelere” „Do boje.” zaveleli všichni. „Ivysaure, listová břitva.” zavelela Emily a Ivysaur svými listy skolil několik pokémonů k zemi. „Wartortle, vodní dělo.” zavelela Claire. Wartortle se pořádně nadechl a pak vystřeril proud vody a srazil několik pokémonů. Pomalu se začala tvořit mezera. „Gravelere, valivý útok.” zavelel Pete. Graveler se začal valit přímo do místa, kde mezera vznikala. Srazil ostatní pokémony, kteří tam překážely. Průchod byl vytvořen. „Charmeleone, plamenomet.” zavelela Kate. Charmeleon vystřeli proud plamenů a průchod se rozšířil. „Teď se vraťte.” řekli všichni a hned jak se pokémoni vrátili rozběhli se pryč z města. Pokémoni samozřejmě byli za nimi, ale jakmile se dostaly ven z města pokémoni je přestali pronásledovat a vrátili se zpátky. Všichni se zastavili. Nikdo nic neřekl všichni jen oddechovali a dívali se na město. Kate začaly téct slzy, ale snažila se to nedát najevo. „Sbohem sestřičko.” pomyslela si smutně.