Gabrielova cesta

25.) Konec St. Caroline

Hudba se vypnula a z rozhlasu se ozval hlas: „Dobrý večer dámy a pánové, dovolte abych vám....Najednou se ozvala hlasitá rána a pak bylo ticho. „Co to bylo?” zeptalo se pár cestujích a odpovědí jí byl děsivý skřípavý hlas: „Dámy a pánové, nastala menší změna plánu.” a pak se ozval šílený smích. Do jídelny vtrhly lidé ve fialových oblecích s maskami klaunů a samopaly v ruce. „Dovolte, abych poděkoval muži, který vás sem všechny hezky nahrnul. A nyní vás požádám abyste nám předali všechny své pokébally, šperky a cennosti, které máte u sebe. Pokud tak neučiníte celá loď vylítne do povětří. Nebojte se vaše ostatní cennosti právě vybíráme z ostatních pokojů.“ ozval se děsivý hlas.

Klauni rozevřeli pytle, které měly u sebe a cestující jim dávali všechny věci, které měli u sebe. „Nic vám nedám, vy špinavá lůzo.“ ohradil se Cansington. Klaun nic neřekl a praštil Cansingtona pažbou do břicha, ten se složil na zem. Jeden z klaunů došel ke Gabrielovi. „Ty zřejmě budeš číšník.“ řekl a prohlédl si ho „Ty u sebe určitě nic nemáš?“ Klaun odešel a Gabriel si oddychl. Začal se dívat kam zmizela Izumi. Když jí našel zrovna na ní mířil jeden klaun samopalem. „Chceš abych ti ustřelil hlavu. Dej mi všechno co máš?“ řekl klaun. Izumi se jen pousmála, chytla hlaveň zbraně a vrazila mu loket do solaru. Klaun odletěl a spadl „Rychle zabte jí.“ zavolal další klaun a všichni klauni namířili na Izumi. Izumi vytáhla tři pokébally a vyhodila je do vzduchu „Pusťte se do boje.“

Z jejích pokéballů vyletěli Hitmonchan, Machoke a Primeape a ti srazili pár klaunů k zemi. „Pomozte jí.“ zavelel Gabriel a vyhodil pět pokéballů. „Nidorino dvojitý kop, Jolteone elektrickou vlnu, Scythere seknutí, Totodile škrábavý útok, Onixi...no jo vlastně.“ řekl Gabriel a Onixův ultraball se kutálel po zemi. Pokémoni zaútočili a porazili všechny klauny„Jo, zvládli jsme to.“ V tu chvíli do jídelny vtrhly další klauni. „Teď jsme na řadě my.” řekl jeden klaun a vytáhl pokéball, stejně tak i ostatní klauni a vyhodili je před Gabrielovo a Izuminy pokémony. Před Nidorinem teď stál Raticate a Pidgeotto, před Jolteonem Electabuzz, před Totodilem Poliwhirl, před Scytherem Graveler, před Hitmonchanem Hitmonlee a Tyrogue, před Machokem další Machoke a před Primeapem Tauros.

„Ts, jednodušší už to být nemůže.“ povzdechla si Izumi. „Kluci, nechávám to na vás, určitě si s nimi poradíte. Její pokémoni přikývli a začali soupeřit se svými protivníky. Izumi zatím útočila na další klauny, kteří ještě neměli dost. Dobře, pustíme se taky do boje.“ řekl Gabriel a začal si promýšlet útoky „Nidorino rohový útok na Pidgeotta, Totodile vodní dělo, Scyther seknutí, Jolteone bleskový útok.“ Nidorino zaútočil na Pidgeotta, ten se ale útoku vyhnul. Totodile s Jolteonem a Scytherem své soupeře zasáhli, ale jejich útoky neměli skoro žádný účinek. „Raticate tesákový útok a pak Pidgeotto křídlový útok.“ „Poliwhirle mega ránu.“ „Electabuzzi elektrickou ránu.“ Gravelere, valivý útok.“ zavelel každý z klaunů na svého pokémona. Všichni až na Gravelera své soupeře trefili a Nidorino, Totodile a Jolteon těžce oddychovali. „Co teď?“ pomyslel si Gabriel a najednou ho něco napadlo. „Přeskupit! Nidorino dvojitý kop na Electabuzze, Jolteone rychlý útok na Electabuzze a pak hromový útok na Poliwhirla, Totodile hlavový útok na Poliwhirla a pak vodní dělo na Gravelera a ty Scythere kryj Nidorina a zaútoč na Pidgeotta a Raticatea seknutím.“

Jeho plán vycházel perfektně. Scyther zaútočil na Pidgeotta a Raticatea seknutím, díky tomu se Nidorino mohl kopnout do Electabuzze, do kterého už předtím narazil Jolteon. Ten se nabil a vystřelil obrovský hrom na Poliwhirla, který byl sražen Totodilem. Totodile nakonec vyslal na Gravelera proud vody. Všichni nepřátelští pokémoni omdleli. Gabrielovo pokémoni ovšem byly také vyčerpáni. Gabriel se podíval jestli nezbyl ještě nějaký pokémon. Všichni už byly zpátky u klaunů. „Dobrá práce, teď se můžete vrátit.“ řekl Gabriel a vrátil pokémony do pokéballu. Pak si vzpoměl na ultraball ve kterém má Onixe. Rychle se k němu rozběhl, popadl ho a rychle strčil do kapsy k ostatním.

V tu chvíli ho někdo pořádně kopl do obličeje a Gabriel odletěl k jednomu stolu. Začal řvát bolestí, bolest v jeho zlomeném nose byla nesnesitelná. Ležel na zemi, řval bolestí a po obličeji mu tekla krev z nosu. Klaun, který ho uhodil a ještě jeden jeho společník se pomalu k němu blížili. Mezitím se Gabrielův řev přešel k smíchu. „To bylo všechno.“ vydal ze sebe a ztěžka se postavil. Usmíval se svým šíleným smíchem, klauni byly překvapení „To vážně byla ta nejsilnější rána. Skoro jsem jí necítil. Ukážu vám takovou bolest až z ní zemřete smíchy.“ Gabriel vzal ze stolu dva příborové nože. Klaun, který ho kopnul se proti němu rozběhl. Když k němu doběhl vrazil mu Gabriel jeden nůž do břicha. Klaun zachrčel a padl na zem. Gabriel vytáhl nůž ze žaludku a rozběhl se k druhému klaunovi připraven ho říznout do krku. Těsně před ním, ale z pokéballu vyletěl Scyther a srazil Gabriela k zemi, pak narazil do klauna.

Gabriel se pomalu stavěl na nohy. „D..Díky.” řekl, narovnal se a držel se za nos. Vytáhl pokéball a vrátil Scythera zase zpátky. „ÚSTUP!!” zařval jeden z klaunů. Těch pár co se jěště nějak drželo na nohou popadli pytle s ukradenými věcmi a vyběhli z jídelny. „RYCHLE ZA NIMI!” zavelela Izumi a společně s Gabrielem, který běžel jako první, vyběhla ven z jídelny. Probíhali chodbou a všímali si otevřených dveří od pokojů cestujících dokud se nedostali k zadni palubě lodi. Gabriel viděl jak klauni nastupují do asi záchraných člunů. Zrychlil, už zbývala jen jedno rozcestí a pak už záchranné čluny. Najednou ho něco praštilo do žeber. Postavil se a podíval se kdo to udělal. Před ním stál vysoký muž se špinavě blonďatými skoro nazelenalými vlasy s maskou klauna, který měl na sobě fialové polobotky, fialové kalhoty, fialový kabát, žluto-zelenou vestu s kravatou a pod tím modrou košili.

„Pan snaživý, jak tak koukám.” řekl muž děsivým hlasem a namířil kulomet, který měl v ruce na Gabriela „Á děti se nikdy nepoučí.” Chystal se zmáčknout spoušť, ale v tu chvíli ho srazila k zemi Izumi. Gabriel se postavil a řekl: „Děkuju lady Izumi.” „Ts, nejsi schopný se ani ubránit, ale to je teď jedno.” řekla Izumi a podívala se na muže. „Ach jo vždycky se najde někdo, kdo nám musí kazit plány, musím to zkrátit.” řekl muž, vytáhl něco z kapsy a začal se šíleně smát „BUM!” V tu chvíli se ozvalo několik obrovských ran ze střední a přední části lodi. „Co to sakra bylo?” zeptal se Gabriel. „Zřejmě tam byly nastražené nějaké bomby.” řekla Izumi. „Správně.” řekl muž „Teď pokud dovolíte vypadneme.” Rychle se rozběhl ke člunům „Ani náhodou.” řekla Izumi a rozběhla se za ním. Muž naskočil do člunu a do Izumininy cesty strčil jednoho ze svých společníků i s pytlem, který držel v ruce. Klaun spadl na Izumi a srazil jí k zemi. „Páčko.” řekl muž a záchrané čluny se spustily. Gabriel jen stál a koukal na muže jak postupně mizí.

Po chvilce když se Izumi podařilo spacifikovat klauna, který na ní spadl, vzal Gabriel pytel a otevřel ho. Byly v něm pokébally cestujících. Ti přišli během chvilky a všichni se nahromadily. „Vybuchlo tu pár bomb a některé části lodi jsou zničené.” řekl jeden kluk asi stejně starý jako Gabriel „Nikdo neumřel,ale máme tu pár zraněn..” „To je teď fuk. Doufám, že se vám povedlo sehnat zpátky naše ukradené věci.” řekl jeden černovlasý muž. „Získali jsme zpět vaše pokémony.” řekl Gabriel a otevřel pytel. Mezi cestujícími nastal rozruch. Všichni byly rozčilení. „To nemyslíte vážně. A co naše zlato, šperky a drahokami?” zeptal se rozčileně další cestující. „Můžete být rádi, že se vám vrátili aspoň vaši pokémoni.” řekl už mírně podrážděně Gabriel. Všichni se na něj divali jako na blázna.

„Vy žertujete, naše cennosti jsou drahocenější než nějací pokémoni.” vysvětlil nabubřele cestující. Gabriel vytřeštil oči, nedokázal uvěřit tomu, že někomu jsou ukradení jeho vlastní mazlíčci a přátelé. „Klidně si je můžete nechat nám za to nestojí.” Gabriel nevěděl co říct a nakonec rozhodl: „Jak chcete, pokud si budete chtít vzít své pokémony zpět budu ve svém pokoji a až se dostaneme na pevninu všechny pokémony vypustím na svobodu.” řekl Gabriel a cestující nijak nereagovali „Chci říct ještě tohle. Styďte se za sebe a za své chování. Máte peníze a moc, ale pro mě jste jen ubožáci.” „Počkej.” řekla jedna postarší žena a začala se přehrabovat v pytli. Po chvíli vytáhla ultraball posázený drahokami „Propouštím tě. A ty moje zlato, vrátilo ses mi.” Z ultraballu, který teď žena objímala vylezl malý modrý pokémon bez rukou s plochým modrým ocáskem a fialovýma ušima, které vypadali jako anténky. Pokémon se okamžitě rozběhl ke Gabrielovi. Tomu došlo, že pokémon rozhovor slyšel. „Pokud si budete chtít vzít své pokémony zpátky najdete mě ve třetím patře na konci chodby levé části lodi

Gabriel měl chuť vytáhnout pokédex a zjistit co je to za pokémona, ale věděl že si to v téhle situaci nemůže dovolit. Ticho protrhl až hluboký hlas, který zazněl v rozhlase. „S lítostí vám oznamuji, že během přepadení lodi byl zabit kapitán Razorwind. Prosím uctěme jeho památku minutou ticha.” Děti cestujících, Gabriel a Izumi sklonili hlavu a zavřeli oči. Ostatní to zřejmě nijak nezaujalo a tak odešli. Po minutě se hlas ozval znovu. „Prosím všechny zaměstnance a by se ihned co nejvíc zaměstnanců dostalo do společenské místnosti na hlavním můstku. Gabriel vzal pytel a vydal se do nejvyššího patra lodě.

Za dvacet minut se dostal ke společenské místnosti, zaklepal a vešel dovnitř. „Co vás tak zdrželo?” zeptal se vysoký svalnatý muž, který seděl u stolu přímo naproti Gabrielovi. „Omlouvám se pane.” řekl Gabriel a poklonil se „Cesta byla zablokovaná a tak jsem to musel obejít.” „Dobře, můžeme tedy začít.” řekl muž a Gabriel se postavil do kouta. V místnosti bylo okolo třiceti lidí z původní sto padesátky. „To co se zde stalo je nevýslovná tragédie, nikoho z nás by nenapadlo, že se tohle může stát.” Muž se odmlčel nevěděl co říci. „Podle toho co jste mi zatím řekli to byla skupina zlodějů, která jako maskování používá masky klaunů, doposud vylupovali střediska a banky. Teď se ovšem rozhlodli přepadnout tuto loď a ukradli vše co mohli. Podle skladníků zmizeli ze skladů peníze, šperky a cennosti z trezorů, které jsme převáželi. Rovněž byli vykradeny všechny pokoje. Zloději také umístili na loď několik malých a středně velkých bomb. Tyto bomby poničili větší část lodě, ale ne tak aby ohrozily nějak moc naši plavbu. Přesto je tu trhlina a loď se pomalu potápí. Komory kvůli úniku jsme uzavřeli, ale do Olivínového města to nestačí. Proto jsem se rozhodl zastavit v Třešňovém městě a zde taky plavbu ukončíme, protože celkové opravy lodi by trvaly měsíc. Takže v Třešňovém městě si v bance vyzvedněte svou výplatu.” domluvil muž a začal vyvolávat jména lidí, kteří si šek měli vzít a hned potom odejít.

Gabriel došel unaveně do svého pokoje. Dveře odemykat nemusel, zámek byl vylomený. Všechny jeho věci byly pryč. „Ach jo, to by mě zajímalo k čemu by jim byli moje věci.” řekl a podíval se pod matraci. Jeho peníze z díšek tam pořád byli. „No, na nějaké nové věci to bude stačit.” Gabriel se dál rozhlížel jestli tu zloději něco nenechali. Nic tam nebylo, pak si všiml že okno je otevřené a všechno mu došlo. „Aha, takže jen pro srandu, skvěle. Moment mám dojem, že tu něco chybí.” řekl si pro sebe a v hlavě se mu ozval hlas: „To je snad jasný, přišel si o všechno a to tu chybí.” Pak si Gabriel vzpomněl: „Kruci, ten pokémon té staré paní. Úplně jsem na něj zapomněl.” Hodil rychle pytel na postel a vyběhl z pokoje.

Vrátil se až za půl hodiny s pokémonem v ruce. „Jsem rád, že jsem tě našel.” řekl Gabriel a konečně vytáhl pokédex aby si zjistil, který je to pokémon. „Wooper – vodní pokemon. Tento Pokémon žije ve studené vodě. Pokud se ochladí vzduch, opouští vodu a vydává se na souš hledat potravu.” Gabriel vrátil pokédex do kapsy. „No, doufám, že to tady se mnou do zítra vydržíš.” řekl a podíval se na Woopera. Ten jen přikývl. Gabriel sundal z postele pytel a společně s Wooperem si na ní lehli. Už chtěl spát, ale najednou mu někdo zaklepal na dveře. Vstal a otevřel. Venku bylo asi deset děti. „Co potřebujete?” zeptal se Gabriel. „Chceme si vzít svoje pokémony.” řekl jeden kluk, který byl z nich asi nejstarší. Gabriel je pustil dovnitř. Děti se začali přehrabovat v pytli a hledali své pokémony. „Co bude s ostatními?” zeptala se asi sedmiletá dívka. „Dám je sestře Joy, aby je prohlédla a pak je vypustím na svobodu. „Já bych si radší vzal a trénoval je.” řekl nejstarší. „To pro mě není, já je radší chytám, tohle by bylo lehce nabyté zboží a to vážně nechci.” řekl Gabriel. Nejstarší se na něj s úctou podíval.

Když děti odešli byl pytel z poloviny prázdný. „Aaaaa konečně můžu jít spát.” zívl Gabriel a podíval se na postel. Wooper už na ní usunul. Gabriel ho kousek posunul a lehl si vedle něho. „Možná by mohlo být všechno jinak, kdybych byl s Nicole nebo Mandy.” zamyslel se Gabriel „Víš jak to myslím. Jedno rozhodnutí může změnit hodně věcí, myslím že se tomu říká motýlí efekt. Což by znamenalo, že tím, že jsem se odloučil od Nicole jsem potkal Mandy a ta mi vysvětlila v čem můj ultraball spočívá, kdyby se mnou nebyla určitě bych se někde zdržel nebo bych naopak přišel dřív a nebyl bych tu teď sám. Taky to mohlo být něčím jiným.” Přemýšlel takhle asi ještě pět minut, ale nakonec ho zmohla únava a usnul.

Ráno ho probudilo něco studeného poplácává po obličeji. Otevřel oči a uviděl Woopera jak ho plácá svým ocáskem. Gabriel se posadil, necítil se zrovna nejlíp, byl příšerně hladový a zřejmě nebyl jediný. Vstal a podíval se z okna. Uviděl budovy a dál za nimi stromy. Gabriel si vzal všechny peníze, šek, pytel s pokémony, Woopera a odešel. Když vylezl ven a prohlédl si loď viděl zřetelně jak je poničená. Gabriel si povzdechl a šel hledat pokémonské středisko. To našel během chvilky. Vešel dovnitř a hned k sestře Joy. „Dobré ráno, co si budete přát?” zeptala se Joy. Gabriel dál na pult pytel a na ten dal Woopera. „Mohla byste je prosím prohlédnout a zjistit jestli jsou schopni žít ve volné přírodě?” zeptal se Gabriel. Joy nervózně přikývla a dala pytel i s Wooperem dvěma Chasey, které je šly prohlédnout. „Vlastně ještě potřebuju prohlédnout a vyléčit své pokémony a mohla byste je prosím i nakrmit?” požádal Gabriel a na pult dal svoje věci a nějaké peníze na jídlo. Joy přikývla a odešla i s Gabrielovo pokémony. Gabriel došel k jednomu automatu na výdej jídla. Vhodil tam pár drobných a vymačkal si na automatu obloženou housku, aby aspoň na chvíli zahnal hlad.

„Jestli chceš abych tě doopravdy učila, tak nebudeš jíst takovýhle blafy.” ozvalo se za Gabrielovými zády.