Gabrielova cesta

27.) Pokémoní počty

„Dobře, můžeme začít.“ řekla Izumi, podívala se na Gabriela a nasadila bojovný výraz „Ukaž mi co umíš.“

Rozběhla se proti němu připravena dát mu pěstí. Gabriel se jen tak tak vyhnul

„Já myslel, že budem trénovat.“ řekl vyděšeně Gabriel.

Izumi ho tentokrát nakopla do břicha a Gabriel spadl na zem. Došlo mu, že nemá cenu něco říkat. Jakmile se jednou rozjede už je k nezastavení. Postavil se na nohy a chtěl jí uhodit. Izumi se, ale vyhla tak rychle, že to pomalu nepostřehl a pak jen ucítil ránu dozad. Gabriel se svalil do klubíčka, udělal kotrmelec a zase stál.

„Pravidlo číslo jedna: Vždy sleduj svého soupeře.“ řekla Izumi a teď začala dělat něco jako tanec, pohybovala se ze strany na stranu a před obličejem měla ruce.

Gabriel se uklidnil a znovu zaútočil. Tentokrát jí chtěl kopnout do obličeje, protože byla snížená. Gabriel vykopl přímý kop. Izumi ale měla obličej krytý a tak dostala ránu pouze do ruky. Pak chytla Gabrielovu nohu a odstrčila jí pryč, udělala krok dopředu a zadní nohou trefila Gabriela patou do hlavy. Gabriel narazil do stěny. Byl o ní opřený a ztěžka oddychoval. Izumi k němu došla a začala mu mačkat pravou ruku. Gabriel zařval bolestí.

„Pravidlo číslo dvě: Nikdy nedávej najevo svou bolest.“ řekla Izumi a zmáčkla ruku ještě víc „Ta bolest neexistuje, pouze sis jí vymyslel. Nic necítíš.“

Gabriel pořád řval bolestí, snažil se nemyslet na bolest, ale vůbec to nešlo.Po chvilce Izumi Gabriela pustila a poodešla. Gabriel spadl na zem a začal sebou zmítat, ale ne proto že ho bolela ruka, ale opět začal cítit ten pocit šílenství a krvelačnosti. Pomalu cítil jak se tyto pocity vytrácejí a nahrazuje je čistý vztek. Pomalu se postavil a levou rukou si držel levou půlku obličeje. Pak se zničehonic rozběhl na Izumi s úmyslem jí dát pěstí. Ta se snadno vyhla, chytla Gabriela ze zadu za hlavu a podkopla mu nohy.

„Stačí jenom trochu zmáčknout a tvůj mozek roztříkl.“ řekla Izumi a trochu hlavu zmáčkla. „Pravidlo číslo tři: Nenech se ovládat vztekem. Oslepí tě. Musíš být v klidu.“

Povolila stisk a zase podešla Gabriel se pomalu postavil a začal se uklidňovat. Fungovalo to. Mozek opět dokázal zase přemýšlet a Gabriel začínal pociťovat radost, aniž by věděl z čeho. „Pravidlo číslo čtyři:“ řekl potichu „Nikdy se nesmíš vzdát.“ Podíval se na Izumi a usmíval se.

Izumi se taky usmívala

„Konečně to snad začíná chápat. Jsou jen dvě věci pro které se bojuje. Ochrana druhých a pro radost. On chce oboje.“ pomyslela si pak řekla: „Tak pojď.“

Gabriel se rozběhl na Izumi. Vyhnul se všem útokům a zasáhl Izumi otevřenou dlaní do solaru. Izumi udělala několik kroků dozadu.

„Trefil jsem se. Teď to dokončím.“ pomyslel si a chtěl jí kopnout patou stejně jako když ho před tím kopla ona. Izumi ale kop chytla.

Gabriel se na ní překvapeně podíval. Izumi si přitáhla jeho nohou a pak ho svojí kopla pořádně do solaru. Gabriel odletěl a vyplivl z úst krev. Zrak se mu rozostřoval a padl k zemi. Ztratil vědomí.

„Už si vzhůru.“ řekla Izumi. Gabriel se snažil rozpomenout co se stalo.

Izumi se ho snažila postavit.

Když ho postavila Gabriel se zeptal: „Neuspěl jsem, viďte?“

Izumi chvíli přemýšlela.

„Hm jseš zajímavý člověk. Máš určitě zajímavé schopnosti. Líbíš se mi, prospěl jsi.“ řekla ledabyle.

„V-v-v-vážně?“ zeptal se překvapeně Gabriel.

„J-j-j-jo.“ řekla Izumi „Musím tě toho hodně naučit. Ovládání bolesti, slibuji že budeš moct hýbat svou zraněnou rukou stejně jako předtím, protože to jen ta bolest způsobuje to že s ní nemůžeš hýbat. Uklidnění, budeš bojovat bez toho aniž by tě ovládli negativní emoce jako předtím. Ovládání energie... To ti teď ukážu. Pojď ven.“

Izumi pomohla Gabrielovi dostat se ven. Pokémoni šli za nimi. Došli až za školu, kde začínal les. Bylo tam ještě hřiště, kde zřejmě děti hrávali fotbal. Izumi došla k jednomu stromu a Gabriel se opřel o další.

„Něco ti ukážu, ale nesmíš to prozradit. Stejně jako ty jsi zvláštní, tak taková jsem i já, ale jsem i herečka tak nepotřebuju, aby tohle někdo věděl. Slibuješ?“ zeptala se Izumi.

„Slibuju.“ řekl Gabriel.

Izumi dala pěstí do stromu.

„Tohle je můj normální úder.“ řekla, zavřela oči a spojila ruce před obličej. Po několika vteřinách oči otevřela, napřáhla se a udeřila do stromu. Místo kam udeřila se rozpadlo na třísky a strom se zkácel.

Gabriel koukal s vykulenýma očima a zmohl se jen na: „Vau.“

„Abnormální množství spirituální energie a velká síla, kterou samozřejmě spirituální energie ovlivňuje.“ řekla Izumi.

Gabriel se pousmál a řekl: „To se vám omlouvám mistře, že vám taky neukážu něco speciálního.“

„Už si ukázal.“ řekla Izumi. Gabriel se udiveně na ní podíval. „Ta tvoje abnormalita spočívá v tvém rychlém léčení a..., asi jen to léčení.“

Izumi si pomyslela: „O tom co má v hlavě se asi nedá mluvit jako o schopnosti.“

„Jo, už mi to ani nepřišlo, ale 11 let už jsem nebyl nemocnej, takže na tom něco bude.“ řekl Gabriel a mluvil o tom jako kdyby si toho v životě nevšim, přesto věděl proč a čím to je.

„Zkus si to.“ řekla Izumi „Ale nedávej pěstí, klouby nejsou na něco takhle tvrdého zvyklé.“

Gabriel přikývl. Postavil se a silně udeřil dlaní do stromu. Nic se nestalo, jen kousky kůry zůstaly na Gabrielových rukou. Teď udělal to samé co Izumi. Soustředil se asi minutu, pak udeřil do stromu. Rána byla silnější strom se trochu zaklepal a spadlo několik šišek. Gabriel dal ruku pryč a část kůry odpadla.

„To není špatný, myslím že tréninky s tebou mě budou bavit a pokémoni se mohou přidat.“ řekla Izumi a ukázala na pokémony, kteří stály za ní.

„To my připomíná, že svojí energii můžeš přenést i na svého pokémona, ale nesmí se to dělat moc často. Vem si Scythera. S ním máte nejsilnější pouto.“ Scyther si stoupul ke Gabrielovy. „Zavel nějaký útok na některý z těch stromů.“

Gabriel kousek odstoupil a pak zavelel: „Seknutí.“

Scyther se rozlétl a rozsekl strom. Teď oba zavřeli oči a Gabriel dal ruce k sobě. Přes minut se Gabriel soustředil na přesun své energie, pak otevřel oči.

„Znova.“

Scyther se znovu rozlétl a tentokrát na jedno seknutí rozsekl dva stromy. Gabriel teď ucítil podivnou bolest, nevěděl odkud přišla, ale procházela celým tělem.

„Ovládat energii můžeš v těle jak často chceš, ale při přesunu se to doporučuje max. třikrát týdně a jen na okamžik. Já už jsem u pětky, ale je to vážné nepříjemné.“

„Zkusím to ještě jednou.“ řekl rychle Gabriel, sepjal ruce a zavřel oči.

Po minutě ucítil podivný druh energie. Gabriel otevřel oči, které teď byly úplně černé. „Seknutí.“

Po tomhle slově Gabriel opět ztratil vědomí. Gabriel otevřel oči a hned uviděl jak na jeho obličej přistává něči dlaň.

„Au, za co to bylo?“ zeptal se Gabriel.

„Řekla jsem max. třikrát týdně, ne denně! Chceš se zabít?!“ vynadala mu Izumi „Ach jo, třikrát během dvou dnů.“

Gabriel se posadil. Všiml si, že vedle něho leží Scyther a koukal se na hvězdy, které se už začali objevovat.

„Co se mu stalo?“ zeptal se Gabriel.

„Omdlel hned po útoku a vážně by mě zajímalo jak tohle vysvětlíme.“ řekla Izumi a ukázala před Gabriela.

Gabriel se podíval a kromě stromů pokácených před tím tam přibylo asi dalších šest.

„Páni, tohle vážně udělal Scyther?“ zeptal se Gabriel a Izumi přikývla „Tak tohle se musíme naučit.“

„Žádný takový, dneska už je konec. Převleč se vem si svoje nové oblečení a jdeme spát.“ řekla Izumi a podala Gabrielovi pokébally do kterých vrátila už jeho pokémony.

Gabriel poděkoval a vracel se pomalu do tělocvičny.

„Opravdu zajímavý člověk.“ pomyslela si Izumi.

O ŘADU DNÍ POZDĚJI

„Tak a jsme v Olivínovém městě.“ řekla Izumi a vystoupila z lodi. „Pohni sebou nebo ta loď stebou ujede.“

Gabriel se za ní belhal s berlemi a obvazy. Kromě obvazů měl na sobě černé tričko, kalhoty a pantofli. Za ním šel jeden plavčík. Když Gabriel dohnal Izumi položil věci vedle nich, vzal si díško a odešel.

„Sundej to ze sebe a nehraj tady zraněného.“ řekla Izumi, strhla z něj obvazy rozřízla sádru a zahodila berle. „A sakra za tu ruku se nestyď. Myslíš si že ti co přišli o nějakou končetinu se schovávali doma.“

Gabriel se smutně podíval na svou ruku. „Jo, ale aspoň to můžou zakrýt.“ řekl.

Ze strany mu hned přiletěla facka.

„To máš za ty blbý kecy. Celou dobu se ke mně chováš s respektem a teď jsi až moc drzý! Vypadá to že ti dneska večer dám lekci!“ řekla Izumi.

Gabriel si uvědomil co dělá.

„Omlouvám se. Jsem připraven přijmout váš trest.“ omluvil se a sklonil hlavu „Smím teď prosím odejít, mistře?“

„Nejdřív si odneseš věci ke mně domů“ řekla Izumi a dala se s Gabrielem do chůze „a pak můžeš jít, ale nezdržuj se nikde dlouho máš jen týden a pak se vracíš. Když už jsme u toho budu mít pro tebe úkol. Určitě se sem budeš vracet, viď?“

Gabriel jen přikývl.

„Chci abys my jsem odnesl jednoho pokémona. A nemusíš ani pospíchat, aspoň si tu cestu užije. Tvojí adresu už mám, takže se ti můžu později dovolat.“

Když prošli městem, vstoupili do lesa. Po pěti minutách se dostali k velkému domu postaveném v japonském stylu.

„Tady teď budu bydlet a trénovat. Dej si věci dovnitř a můžeš jít.“ řekla Izumi.

Gabriel si dal batoh do vstupní chodby, svůj nový pásek si dal svisle na levou stranu těla a kabelu si nechal tak jako obvykle přes rameno. Vzal jeden z pokéballů a z něho vyletěl Totodile. „Tak Totodile teď mě doveď k sobě domů a tam se rozloučíme“ řekl Gabriel.

Totodile okamžitě začal zkoumat kde jsou. Nakonec požádal Gabriela, aby šel k moři a tam budou hledat. Ten tedy vrátil Totodila zpět. Prošel lesem a městem dokud se nedostal na písčitou pláž. Tam se vydal podél moře od přístavu, aby našel místo kde vytéká potok. Po chvíli našel místo kde potok vyústil do moře a tak se vydal podél něho do lesa. Tam si později všiml, že ho pozorují nějací pokémoni. Zastavil se a vypustil Totodila.

„Řekl bych, že jsme tady.“ řekl Gabriel a Totodile se rozhlížel, pak kývnul „Tak zavolej svoje kamarády ať tě přivítají.”

Totodile začal volat. Gabriel si mezitím jeho pokéball schoval do kabely kde měl jednu kapsu prázdnou, právě kvůli tomu aby tam mohl dát pokébally do kterých se může pokémon vrátit. Mezitím se ostatní Totodilové scházeli ke Gabrielovo Totodilovi a vítali ho zpátky. Jako poslední přišli jeho rodiče, což byl jediní dva Croconawové v celé skupině.

„Ach jo, to není možný.“ ozvalo se náhle z lesa. „Tak krásný den, řekl jsem si, že si vyrazím chytit sem nějakého Totodila a oni tu zrovna mají „Happy time“. To bude zase vypadat, že já jsem ten špatnej.“

Za jedním stromem se objevil vysoký bělovlasý kluk. Vyšel ven a stoupl si před Gabriela. Jeho oblečení bylo úplně bílé. Měl na sobě plášť, triko s krátkým rukávem, kalhoty a tenisky. „Možná bychom je toho mohli ušetřit a ty bysi mi mohl toho svého Totodila dát?“ navrhl kluk.

„Ani náhodou, dneska máš smůlu, ani jednoho z nich si nechytneš.“ řekl Gabriel.

„Souhlasím s tím, že mi nechceš dát svého pokémona, ale ti ostatní jsou divocí a já jsem trenér. Můžu si pochytat klidně všechny, ale mně stačí jen jeden.“ řekl v klidu kluk.

„Tak dobře a co takhle si dát zápas. Když vyhraješ můžeš si jednoho z nich chytit a když prohraješ odejdeš.“ nabídl Gabriel a v ruce už držel pokéball.

„Jo s tím souhlasím. Tři na tři.“ řekl kluk a z opasku vytáhl pokéball.

„Platí.“ řekl Gabriel „Mankey do boje.“

Z pokéballu vyletěl opičí pokémon.

„Hm, Aipome běž na to.“ řekl kluk a z jeho pokéballu vyletěl fialový opičí pokémon s velkou rukou místo ocasu. „Na pokédex kašli a pojď zápasit.“ řekl, když si všiml jak Gabriel sahá po pokédexu „Aipome, zrychlení a pak písečný útok.“

Pokémon zazářil a pak se před ním objevil zdvihla hromada písku a rozletěla se na Mankeyho.

„Zakryj si oči.“ řekl Gabriel a zakryl si oči dokud písek neklesl.

„Hvězdicový útok.“ zavelel kluk. Aipom vystřelil na Mankeyho, který se ještě vzpamatovával z písečného útoku žluté hvězdy a ty ho zasáhli. Mankey udělal několik kroků dozadu, ale útok ustál.

„Teď ho zlechtej.“ Aipom se rozběhl k Mankeymu a začal ho lochtat.

„Mankey, karate úder.“ zavelel Gabriel.

Mankey ještě chvilku podléhal útoku, ale nakonec Aipoma praštil a ten spadl na zem

„Zkus Seismický vrh.“

Mankey popadl Aipoma, vyskočil do vzduchu a vší silou hodil Aipoma na zem

„Zastav to.“ řekl kluk.

Aipom dopadl na svojí ruku a bezproblémů se postavil

„Dvojitá facka.“ Aipom se rozběhl na Mankey, který akorát dopadl na zem a dvakrát ho praštil svojí velkou rukou. Mankey nevydržel a omdlel.

„Vrať se Mankey, snažil si se.“ řekl Gabriel a odvolal pokémona. „Jolteone volím si tebe.“

Z pokéballu vyletěl žlutý pokémon.

„Aipome hvězdicový útok.“ zavelel s úsměvem kluk.

„Bleskový útok.“ zavelel Gabriel a Jolteon zničil Aipomovi hvězdy svými blesky „A teď dvojitý kop kombinovaný s rychlým útokem.“

Jolteon se rychle rozběh proti Aipomovi.

„Vyhni se.“ řekl kluk. Aipom se vyhnul rychlému útoku.

Jolteon to ale věděl dopředu a tak hned jak byl za Aipomem ho dvakrát nakopl. Aipom omdlel.

„Vrať se Aipome, dobrá práce.“ řekl kluk a pokémon se vrátil do pokéballu. „Teď si volím tebe Granbulle.“

Z pokéballu vyletěl velký fialový psí pokémon s velkými dolními tesáky

„Strašidelná tvář.“

Granbull se podíval na Jolteona a ten se začal klepat jak drahý Vulpix.

„To zvládneme bleskový útok.“ zavelel Gabriel.

Jolteon vypálil blesky a ty zasáhli svůj cíl. Granbull, ale moc zraněný nebyl.

„Kruci, hromový útok ještě použít nemůžu, kvůli tomu jak to dopadlo posledně.“ pomyslel si Gabriel.

„Kousavý útok.“ zavelel kluk a Granbull se zakousl do Jolteon.

Hned ho ale s řevem pustil, protože se zranil o jeho ostny.

„Nárazový útok Jolteone.“ zavelel Gabriel.

Jolteon se rozběhl, narazil do Granbulla a srazil ho na zem.

„Bleskový útok.“ Granbull dostal zásah a omdlel.

„Vrať se, budeme muset na tobě zapracovat.“ řekl kluk a stáhnul Granbulla.„Jsi poslední šance, Donphane.“

Před Jolteonem se objevil velký sloní pokémon s kly a vypadal jako by byl pokrytý asfaltem „Valivý útok.“

„Počkej až bude před tebou a bleskový útok.“ řekl Gabriel.

Jolteon se ani nehnul. Donphan se svalil do klubíčka a rychle se proti Jolteonovi rozjel. Když byl u něj Jolteon ho zasáhl, ale Donphan zůstal nezraněný a srazil Jolteona, který omdlel.

„Vrať se, skvělý výkon.“ řekl Gabriel a Jolteon si zalezl do pokéballu. „Nidorino jdi na to.“ Růžový pokémon byl okamžitě připraven zaútočit. Donphan se točil dál.

„Zkus ho zastavit nárazovým útokem.“

Nidorino narazil do Donphana a ten začal zpomalovat.

„Kruci, zrychli.“ zavelel kluk, Donphan zrychlil a srazil Nidorina.

Ten se ještě postavil na nohy. Donphan zastavil.

„Teď mám šanci.“ zašeptal Gabriel a zavelel „Nidorino rohový útok.“

Nidorino se rozběhl proti Donphanovi.

„Donphane to samé.“

Pokémon se rozběhl proti Nidorinovi. Opět se srazili a přetlačovali se.

„Couvni a sražení tělem.“

Donphan ucouvl, vyhnul se Nidorinovi a srazil ho svým tělem k zemi. Pak poodešel. Nidorino ještě vstával, ale těžce oddychoval.

„Zvládneš to?“ zeptal se Gabriel a Nidorino přikývl „Sražení k zemi.“

Nidorino se rozběhl na Donphana a srazil ho k zemi. Donphan se opět postavil a oddechoval.

„Oplať mu to.“ řekl kluk a Donphan se rozběhl proti Nidorinovi.

Srazil ho k zemi tak silně, že se Nidorinem utvořila malá díra. Donphan se vrátil ke svému trenérovi, protože věděl že Nidorino omdlel.

„Vrať se Donphane.“ řekl kluk a pokémon se vrátil do pokéballu

„Ach jo zdá se že jsem trochu ztratil kondici.“

Gabriel zatím vrátil Nidorina do pokéballu se slovy dobrá práce. Pak přešel ke klukovi.

„Gratuluji k vítězství.“ řekl a natáhl k němu ruku, kluk odvětil: „Tohle nemám zapotřebí.“

Prošel okolo Gabriela a mířil k moři.

„Já myslel, že si chceš chytit toho Totodila.“ řekl podiveně Gabriel.

„Už ho mám.“ řekl kluk a ukázal pokéball „Věděl jsem předem jak zápas dopadne. Tak jsem si ho chytil během Aipomova písečného útoku.“

„Jak si věděl jak zápas dopadne?“ zeptal se Gabriel a začal mít na kluka trochu vztek. „Výpočtem podle síly mých pokémonů: 2, 3, 1. Když se nad tím zamyslíš, jde o instinkt. Třeba ti to jednou dojde.“ řekl a zmizel.

Gabriel tam udivěně stál a díval se jak kluk mizí v lese. Když se vzpamatoval rozloučil se ještě s Totodilem.

„Tak se tady opatruj a dávej na sebe pozor. Příjdu se na tebe ještě někdy podívat. Ahoj.“ řekl, ještě ho pohladil a odešel.

Chvíli se procházel ještě po lese a pak zašel do pokémonského střediska. Tam okamžitě došel k sestře Joy.

„Dobrý den, chtěl bych se zeptat jestli jsem něco nepřišlo na jméno Gabriel Sloan?“ zeptal se a všiml si, že pár lidí se po něm otočilo.

„Ano, máte tu balík a taky máte zavolat do Oblázkového města na tahle čísla. Jedna žádost přišla včera a druhá před týdnem.“ řekla sestra Joy a vytáhla z pod pultu balík a papír se dvěma čísly.

Gabriel dal sestře Joy peníze za uschování a jídlo pro pokémony, které si nechal vyléčit. Pak šel k videotelefonům a vymačkal telefoní číslo. Po chvíli se na obrazovce objevila žena se středně dlouhými hnědými vlasy a ustaraným obličejem.“

„Dobrý den, kdo je to?“

„Dobrý den, jsem Gabriel S...“

„To jste vy? Konečně, že jste zavolal. Není tam s vámi moje dcera? Už dlouho nevolala a já mám oní strach.“

„Bohužel není tady. Rozdělili jsme se u Rumělkového města.“

„Cože? Ale vždyť řikala, že se o ní postaráte.“

„No víte, ono...“

„Je tu i dokonce papír s vaším podpisem.“

„CO?“

Žena odněkud vytáhla papír a na něm bylo ze spodu napsáno jeho vlastnoručním podpisem GABRIEL S.

„Já si nepamatuju, že bych něco takového podepisoval.“ řekl Gabriel a pomyslil si „Ta potvora mi to určitě dala podepsat, když jsme tehdy byli v rauši.“

„Určitě jste Gabriel?“

„Ano a už si vzpomínám, že jsem to podepisoval.“ zalhal rychle.

„Tak mi jí koukejte najít a postarat se oní nebo...“

Gabriel zavěsil tohle na něj bylo příliš. Už to nemohl vydržet a měl hrozný vztek na Nicole za to co mu udělala. Normálně by to nikdy nepodepsal. Vždyť je mu teprve třináct a má se starat o deseti nebo jedenáctiletou puberťačku.

Gabriel rychle vytočil další číslo a po chvíli se na obrazovce objevil profesor Oak.

„Dobrý den pane profesore, něco jste ode mě potřeboval?

„Ahoj Gabrieli. Musím ti gratulovat, jsi strejda“

„COŽE? To jako má Michael dítě.“

„Ne to ne, to jsi mě špatně pochopil. Dva tvoji Magikarpové porodili mladé.“

„Vážně? Kolik?“

„Každá padesát. Takže máš sto mláďat Magikarpů.“

Gabriel zíral s otevřenou pusou.

„Co s nimi budu dělat?“ zeptal se.

„To je na tobě, ale zatím si je nech. A ještě ohledně těch Magikarpů. Byla tu jedna trenérka a měla zájem o jednoho z těch původních chycených.“

„Ať si klidně jednoho vezme. Může to brát jako dárek. Je to všechno? Už jsem příšerně utahaný, tak se chci vyspat.“

„Ano, ano. Je to všechno. Tak ahoj příště.“

„Nashledanou.“

Gabriel unaveně zavěsil. Došoural se k pultu vzal si pokébally a balík a pomalu odcházel ze střediska ven. Najednou zazvonil telefon a Joy ho zvedla.

Ozval se z něho ženský hlas: „TY JEDEN SPRATKU! OPOVAŽ SE MI NEPŘIVÉST MOJI HOLČIČKU ŽIVOU. JESTLI SE JÍ NĚCO STALO SKONČÍŠ V NÁPRAVNÉM STŘEDISKU.“ „Tohle v životě neskončí.“ řekl si Gabriel potichu, vyšel ze střediska a nesl si sebou na srdci šrám viny.