Gabrielova cesta

28.) Návrat idolu

Gabriel nastoupil do člunu, ten ho odvezl na písečnou pláž, kde vystoupil i se svými věcmi. Poděkoval a člun se opět vrátil na nákladní loď.

„Tak zase zpátky v Kantu.“ pomyslel si a podíval se na asfaltovou cestu před sebou „Teď hurá do Šaránového města pro třetí odznak a doručit dopis do místního doja.“

Gabriel vytáhl z kapsy mikiny obálku a vzpomněl si na poslední rozhovor mezi ním a Izumi. ***

„Tady máš dopis, který předáš jedné mé žačce v Šafránovém městě.“ řekla Izumi a předala Gabrielovi zalepenou bílou obálku. „Jsou v něm všechny informace, takže jí nemusíš nic říkat a neboj se o Mankeyho se dobře postarám. A hlavně buď opatrný a dávej si na sebe pozor.”

***

Gabriel uklidil dopis do batohu

„Kruci, chová se jako moje máma.” postěžoval si pro sebe.

Vrátil si batoh na záda a vyrazil na cestu. Po půl hodině uviděl velkou ceduli na které bylo velkým písmem VÍTEJTE VE SLUNNÉM MĚSTEČKU a na pozadí byl obraz rodinného domku a rozkvetlé zahrady.

„Hm, je mi to tu nějaké povědomé.” pomyslel si Gabriel a se zájmem se díval na ceduli „Zřejmě jsem to někdy viděl v televizi.”

Gabriel nad tím dál nepřemýšlel a pokračoval v cestě. Procházel okolo rodinných domů ne-li skoro podoboných těm jako na ceduli. Později začali rodinné domky nahrazovat obchůdky a nakonec když se dostal do parku uprostřed městečka byly okolo obchodní domy a asi deseti patrové kancelářské budovy.

Park byl nádherný, teď ale Gabriel nevěděl kudy jít dál do Šafránového města a tak došel k jednomu postaršímu muži v hnědém starém saku a zeptal se:

„Dobrý den. Můžete mi prosím říct jak se dostanu do Šafránového města?”

„Ano, vydáte se...” muž vysvětloval cestu, ale Gabriel ho neposlouchal.

Na jedné z laviček si všiml sedět krásnou blonďatou dívku. Zvědavě si jí prohlížel, zdála se mu povědomá. Měla na sobě růžové tričko a bílou sukni. Seděla vedle nějakého kluka a povídala si s ním. Teď se ale její pohled stočil na Gabriela. Podívala se na něj a vytřeštila oči. Gabrielův zvědavý pohled se začal měnit na vyděšený až na úzkostlivý.

Dívka se postavila. Gabriel na nic nečekal a rychle se rozběhl směrem odkud přišel. V běhu mu vadil jenom batoh a kabela. Jakmile vyběhl z parku rozběhl se do ulic centra. Tam se nakonec schoval v jedné malé temné uličce mezi firmou a čínskou restaurací.

„Ne to ne. To není možné, že jsem skončil zrovna tady. Musím se odtud co nejrychleji dostat.” říkal si potichu pro sebe.

Vykukoval z pod popelnice,za kterou se schoval. Všichni co okolo procházeli si ho vůbec nevšimly. Gabriel se opřel o popelnici a oddechl si. V tu chvíli ulyšel dětský vzlikot od velkého kontejneru, kam se vyhazovali zbytky od jídla.

Gabriel se pokrčil a pomalu se tam plížil. Vedle popelnice se krčil malý tmavě modrovlasý kluk a brečel.

„Hej, copak se ti stalo?” zeptal se ho Gabriel.

Kluk se na něj podíval ubrečenýma očima.

„Já jsem se ztratil.” řekl kluk a vzlykal.

„A kde bydlíš?” zeptal se Gabriel a postavil kluka na nohy.

„V Šaránovém městě u mámy.” řekl kluk.

„Takhle daleko. Jak jsi se sem dostal?”

„Já byl u táty, ale nechci být sním. Chci být s mámou.”

„Dobře, dobře pomůžu ti. Ale vyjdeme až večer. Je to tady trochu nebezpečné, pro mě.” řekl Gabriel a rozhlédl se. „Jak se vlastně jmenuješ a kolik ti je?”

„Já se jmenuju Hank Counter a je mi...” řekl Hank a začal počítat „Pět let.”

„Koukám malý cestovatel.” řekl Gabriel a sundal si batoh. „Mám tu ještě nějaké jídlo takže do zítra to určitě vydržíš. V noci tě ponesu aby jsi si odpočinul. Já si chvíli před odchodem odpočinu.”

Vytáhl z batohu konzervu a otvírak a začal jí otevírat. Pak vytáhl lžičku a podal jí i s otevřenou konzervou Hankovi.

„Děkuji pane.” řekl Hank a začal jíst „A proč vlastně musíme počkat do večera. Jste snad nějaký zločinec?”

„Ne nejsem zločinec.” řekl s úsměvem Gabriel „Musíme tu počkat, protože se tu bojím. A neříkej mi pane. Jsem Gabriel.”

„Dobře Gabrieli. A čeho se tak bojíte?” zeptal se Hank

„To je na dlouho.” vymluvil se Gabriel.

„Nevadí, řekl jsi, že vyjdeme až večer. Máme dost času tak povídej. Mám rád zajímavý příběhy.” poprosil Hank.

„No, ono to není zas tak zajímavý jako spíš trapný, ale jak chceš.” řekl Gabriel a dal se do vypravování.

***

PŘED TŘEMI LETY

„Tohle mu snad vyžene ty nesmysli z hlavy.” pošeptal Rafael Charlize, když byl jejich autobus asi už jen minutu od města.

Gabriel seděl a koukal se z okna jak krajina ubíhá. Najednou autobus se skřípáním zastavil.

„Pojď Gabrieli vystupujeme.” řekla Charlize, stoupla si a sunula se pomalu s proudem ostatních cestujících ven z autobusu.

Hned za ní byl Rafael. Gabriel počkal dokud se neuvolnilo místo a pak teprve vylezl. Autobus hned za ním zavřel dveře a s rachotem jel zpátky odkud přijel.

„Tak Gabrieli vítej ve Slunném městečku.” řekl Rafael, ukázal na město a napřáhl ruce „Tady budu mít svojí přednášku.”

Gabriel si prohlížel velkou ceduli. Název i obrázek se mu líbilo.

„No na cestu sice letos nevyrazím, ale aspoň si tu odpočinu.” myslel si a šel společně s rodiči do města „Příští rok to vyjde. Určitě.”

Procházeli společně městem, dokud se nedostali ke svému hotelu.

„Půjdu zarezervovat pokoj a pak půjdu na přednášku.” řekl Rafael „Co budeš dělat ty Gabrieli?”

„Líbil se mi ten rozkveltej park, tak se tam půjdu podívat.” odpověděl Gabriel.

„Dobře a máš u sebe kabelu, kdyby se něco stalo?” zeptal se Rafael.

Gabriel přikývl.

„Tak běž.”

Gabriel se vydal do parku. Posadil se tam na jednu lavičku, prohlížel si park a pozoroval lidi, kteří procházeli parkem a nebo se zastavovali na kus řeči. Zničehonic tam přiběhl Cubone a za ním nějaký kluk. Cubone, ale při běhu zakopl a upadl. Kluk ho doběhl a začal do něj kopat. Gabriel okamžitě běžel Cubonovi pomoct, odstrčil kluka a stoupl si pře pokémona.

„Nech ho být!” rozčílil se na něj.

„Co je, chceš snad nakládačku?” zeptal se arogantně kluk.

„Tak pojď?” vyzval ho Gabriel.

Kluk chtěl udeřit pěstí, ale Gabriel se vyhnul a podkopnul mu nohu. Kluk vstal, sebral ze země klacek a chtěl jím Gabriela praštit. Gabriel ale ruku chytil když se ještě napřahovala a dal klukovi pěstí do nosu. Ten zapištěl bolestí a utekl.

„Příště nemachruj na mistra shaolinu.” řekl si pro sebe ze srandy.

Teď ale doběhl k lavičce vzal z ní kabelu a ihned začal ošetřovat Cubona. Za celou dobu si neuvědomil, že ho lidé pozorují a především dívky, kterým se zalíbil jeho hrdinský čin. Po několika minutách se Cubone probudil a okolo Gabriela se ozval potlesk. Gabriel se nervózně rozhlížel. Najednou se ho něco chytlo kolem krku.

„Jééé ty jsi hrdina.” řekla dívka a mačkala Gabriela „určitě se mnou půjdeš na čaj nebo na nákupy.”

Gabriel zrudnul. Nevěděl co má říct. Už se nadechoval když ho objali další ruce.

„Ne určitě půjde někam se mnou viď?” zeptala se druhá dívka.

A pak to začalo okolo Gabriela byl shon dívek, všechny ho objímali nebo se ho snažili držet a hádali se o něj. Gabriel si myslel, že se zblázní. Snažil se vymanit se sevření a utéct pryč, ale nemohl se ani pohnout. Holky se dál o něj otírali. Po chvilce ho někdo z davu vytáhl Gabriel se postavil. Před ním stála krásná blonďatá dívka a usmívala se.

„Budeš si hrát se mnou a s mými poképanenkami?” zeptala se a zmáčkla Gabrielovi ruku, aby se nemohl vytrhnout.

„No..víš..já..no.” Gabriel nevěděl co říct hlavou se mu řítili myšlenky typu co teď, což znamenalo, že nic nevymislí.

Dívka se k němu přímáčkla ještě víc než ta první a mačkala ho jako svého plyšáčka.

***

„No, takhle to nějak začalo.” řekl nakonec Gabriel.

„Začalo?”

„Jo, pak jsem zjistil, že tu nakonec zůstaneme celý týden. Bál jsem se vylézt z hotelového pokoje, ale máma mě vždycky vyhnala. Holky se o mě pořád prali, brali mě do obchodů s oblečením a do cukrářství a já to vždycky musel zaplatit. Taky proto jsem tomu začal říkat peklo v růžovém.” skončil úplně Gabriel a dojetím mu nad touto historkou tekli slzy „Ještě teď když si vzpomenu je mi špatně.”

„Ach jo, to je ubožák.” pomyslel si smutně Hank a koukal na Gabriela jako na blázna.

Gabriel vstal, slunce ještě sice nezapadalo, ale Gabriel chtěl obhlédnout současnou situaci. Došel k místu odkud přišel do uličky a rozhlížel se.

„Ne, ne, ne, ne to není pravda. Proč já?” zhysterčil Gabriel a začal mlátit hlavou o kamenou zeď.

Hank se bál zeptat, ale nakonec se donutil: „Co se stalo, Gabrieli?”

Gabriel na chvíli zastavil mlátit hlavou o zeď a řekl: „Zítra tu má být turnaj, ale já se tady nemůžu ukázat nebo skončim jako plyšovej medvídek.”

„Neuvěřitelný, ten kluk je magor. Ten mi domů nepomůže.” řekl Hank a začal odcházet druhou stranou „Holt musím jít sám.”

Gabriel konečně přestal mlátit hlavou o zeď.

„To je fakt peklo. Nemyslíš Hanku? Hanku?”

Gabriel se rozhlédl po uličce. Nikdo tam nebyl. Gabrielovi zase tekli slzy proudem.

„Už i Hank mě opustil. Já to tady nezvládnu.”

Najednou se odněkud ozval nějaký hlas a Gabriela ozářil záblesk. Přestal brečet, přitiskl se ke zdi a plížil se k druhému konci uličky odkud záblesk přišel. Byly tam okolo sebe tři Electabuzzové, kteří udržovali nějaké elektrické pole a v něm byl nějaký vousatý muž s lahví alkoholu v ruce a Hank.

„Konečně jsem tě našel, ty malej hajzlíku!” rozčílil se muž a dal Hankovi facku.

„Co teď? Když vylezu, uvidí mě holky a zase to začne na novo a tentokrát mě určitě nenechají utéct.” pomyslel si Gabriel a přemýšlel co dělat.

Muž mezitím praštil Hanka ještě jednou.

„Kruci, lidi s tim nic neudělají, protože buď mají pokémony slabé a nebo žádné. “ vysvětloval si pro sebe Gabriel a nakonec se smířlivě usmál. „Ach jo, budu toho ještě litovat.”

Gabriel rozepl mikinu a vyndal z ní černo-stříbrný pokéball. Z něho vyletěl Scyther.

„Scythere budeš muset zneškodnit ty Electabuzze. Budeš muset hodně zrychlit, ale neboj se dám ti část své energie. Aspoň si zkusím jak to funguje v reálu.”

Gabriel se podíval do eletrické pole. Hank ležel na zemi a krčil se. Gabriel zavřel oči, spojil ruce a začal se soustředit.

„Ty spratku, teď tě zabiju!” zařval muž a napřahoval se láhví, aby Hanka praštil.

Najednou elektrické pole zmizelo a Gabriel držel mužovu ruku a těžce oddechoval. Muž udělal několik kroků dozadu.

„Co ty seš zač?” zeptal se.

Gabriel místo odpovědi padl na čtyři a vyplivnul trochu krve.

„Kruci, zapomněl jsem, že jsem to dělal včera.” pomyslel si, trochu se usmál a postavil se na nohy.

„Ty už mu nic neuděláš.” řekl.

„A takovej smrad jako ty mi v tom zabrání.” řekl posměšně muž.

Gabriel přikývl a muž se začal smát.

„Nic co by nevyřešil starý, dobrý zápas v pokemonu.” řekl muž a vytáhl pokéball.

„Nedovolím ti aby si něco takového řešil zápasem v pokémonu.” řekl Gabriel, rozběhl se na muže a dal mu pěstí do břicha.

Muž se zapotácel, ale Gabriel pořád bušil do mužova břicha dokud nepad na zem.

„Všechny věci se nedají řešit zápasem a zvlášť ne tak, aby se pokémon obětoval kvůli člověku co dělá takový svinstva. Dokonce i těch Electabuzzů je mi líto.” řekl Gabriel a ztěžka oddechoval.

Muž se postavil stáhl své omráčené pokémony a utekl. Gabriel se otočil a pomohl Hankovi se zvednout na nohy. Hank se snažil z těch ran vzpamatovat.

„Až budeme za městem, ošetřím tě.” řekl Gabriel a už chtěl jít.

„Gabíííí.” ozvalo se za ním.

Gabriel uhnul a na místo kde předtím stál spadla blonďatá dívka. Dívka se postavila a hned začala Gabriela objímat.

„Já věděla, že se mi vrátíš.” řekla dívka.

„Jo, vrátil ses nám.” řekli ostatní dívky co se u Gabriela shlukli.

„On nelhal.” pomyslel si Hank „Asi jsem ho fakt podcenil, když jsem si myslel, že je magor.”

Gabriel vylezl z hloučku dívek.

„Hele holky já už musím jít, jo. Tak ahoj.” řekl s nérvózním úsměvem.

Chytil Hanka za límec a už chtěl odejít. Dívky se zatvářily vážně a vytáhli své pokébally. Na každým znich bylo nalepené aspoň jedno srdíčko.

„Tentokrát nám neutečeš.” řekla blondýnka a všechny dívky řekli sborem: „Jigglypuffe.”

Z každé ho pokéballu vyletěl růžový kulatý pokémon s velkýma očima. Gabriel luskl prsty a před ním stál Scyther.

„To ti nepomůže.” řekli dívky „Srdcový útok.”

Na Scythera se vyřítila hromada srdíček a ta ho zahalila. Scyther nebyl na takový nápor zvyklí a tak omdlel. Gabriel ho stáhnul. Všechna naděje byla ztracena. Dívky se k němu blížili.

„Proč jednoduše neutečeme?” zeptal se potichu Hank.

„To nepomůže. Posledně jsem před nima taky neutekl a teď jsem unavený a nemám skoro žádnou energii.” vysvětlil Gabriel.

„Nápad, nápad, nápad, chce to nápad. Mysli, mysli.” opakoval si pořád v hlavě Gabriel „Mám to.”

Rychle otevřel kabelu a vytáhl z ní malou zkumavku s červenou tekutinou.

„Jedna z mála věcí o kterou jsem nepřišel, ale je poslední a má i jen jeden lék. Nu co?.” pomyslel si, otevřel zkumavku, podíval se na dívky a řekl: „Cheers.”

Vypil lahvičku až do dna. Začal se klepat. Dívky se zarazil. Gabriel vzal pomalu Hanka do náruče.

„Gabe, co se ti stálo?” zeptala se blondýnka.

Gabriel se na ní podíval a ze šíroka se usmíval.

„SBOHEM!” zařval a dal se na útěk „UŽ NIKDY SE TU NEUKÁŽU! JAHŮ!”

Gabriel běžel až dokud se úplně nesetmnělo. Pak z jeho pokéballu vyletěl Nidorino a zastvil ho.

„CHCEŠ MI DÁT LÉK CO?” zeptal se nahlas Gabriel a Nidorino přikývl.

Nidorino naznačil Hankovi co má dělat a sám mezitím donutil Gabriela se posadit, aby na něj Hank dosáhl. Hank nalil černou tekutinu Gabrielovi do úst a Gabriel omdlel a zbledl do mrtvolné barvy. Nidorino a Hank si lehli vedle něho.

Ráno se z nich Gabriel vzbudil jako první. Namáhavě vstal a zas málem spadl.

„Kruci tahle kombinace je smrtelná. Sám se divim, že žiju.” myslel si v hlavě.

Vzal kabelu vytáhl z ní nějaké bylinky rozžvýkal, pak část spolknul a zbytek dal Hankovi na rány. Pak vrátil dosud spícího Nidorina. Hank se probudil až odpoledne.

„Eee, co to mám na sobě?” zeptal se sám sebe, když si šáhl na zranění.

„Už si to můžeš sundat.” řekl potichu Gabriel.

Hank se postavil a sundal slizké bylinky ze sebe. Pak se podíval na Gabriela. Byl úplně bledý a ze rtu mu teklo trochu krve.

„Co se ti stalo?” zeptal se trochu vyděšeně.

„Nic, jen jsem trochu unavený, ale to přejde.” odpověděl Gabriel a vstal „Pojď, vyrážíme, ať tam jseme ještě než bude noc.”

Hank přikývnul a šel vedle Gabriela.