Gabrielova cesta

29.) Odznak a mise

„To je ono?“ zeptal se Gabriel a ukázal na velkou budovu.

Hank přikývl a společně s Gabrielem vešel dovnitř. Došli k výtahu a přivolali ho k sobě.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Hank „Jsi pořád bledý.“

Výtah se otevřel, vešli do něj a Hank zmáčkl číslo podlaží.

„Jsem v pohodě jen jsem trochu unavený.“ řekl Gabriel.

Výtáh zastavil a otevřel se.

„Tady už to zvládneš?“ zeptal se Gabriel.

„Počkej, pojď se mnou. Seznámíš se s mojí maminkou. Je hodná a určitě tě nechá u nás přespat.“ řekl rychle Hank, protože se chtěl Gabrielovi nějak odvděčit.

„Ne. Už musím jít. Tak se měj a možná někdy.“ řekl Gabriel a dveře výtahu se zavřeli.

Výtah pomalu sjížděl dolů.

„Tak takhle se cítí starší bratři. Začínám trochu Michaela chápat.“ řekl si pro sebe a pousmál. se.

Gabriel vylezl z budovy a vydal se do pokémonského střediska. Šafránové město bylo doopravdy obrovské a určitě nebyl problém se tu ztratit. Gabriel si ale před vstupem do města prohlédl plán města, který byl hned u cesty vtupu do města.

Procházel okolo velkých budov, kde žila spousta lidí a Gabriel přemýšlel jaký jejich život asi musí být. Viděl ženu v kostýmku jak vchází do domu s úsměvem na tváři. Gabriel hned přemýšlel jestli se těšila na svojí rodinu nebo jestli jí povýšili v práci a nebo prostě proto, že to má v povaze. Po dvaceti minutách takovýhle myšlenek se dostal před několika patrovou bílou budovu a vešel dovnitř.

Středisko bylo obrovské a na rozdíl od ostatních, které Gabriel navštívil bylo docela plné. Stoupnul si do fronty a čekal až na něj příjde řada. Když se dostal na řadu sestra Joy si ho podezřele prohlédla.

„Dobrý den, potřeboval bych vyléčit pokémony.“ řekl Gabriel a dal pokébally na pult.

Sestra Joy si je vzala a zeptala se: „Ty se jmenuješ Gabriel, viď?“

Gabriel přikývl.

„Já to věděla.“ řekla si pro sebe Joy a luskla prsty.

Vedle Gabriela se objevili dvě Chansey chytli ho za ruce a táhli ho pryč.

„Hej co se to děje? To musí být nějaký omyl.“ vyděsil se Gabriel a začal sebou škubat.

„Lůžko na dva dny a jedna z vás ho hlídejte, aby neutekl.“ řekla Joy a ignorovala Gabriela.

„TO JE OMYL.“ zařval nahlas Gabriel a zmizel v chodbě.

Lidé ve frontě se na to vyděšeně koukali.

„Další.“ řekla Joy a podívala se na frontu.

Muž před ní se klepal strachy a někdo z fronty dokonce strachy utekl.

„Nebojte se. Já vám nic neudělám. Jenže tamten kluk se prý někdy chová jako magor a je dělá pořád jen hlouposti.“ vysvětlila Joy.

O ZMÍNĚNÉ DVA DNY NA LŮŽKU POZDĚJI

„To jste mi taky měla říct dřív, že to děláte protože vás varovali okolní sestry, trenérka stadionu, kterou si ani nepamatuju, že bych se s ní setkal a dvě moje kamrádky.“ řekl Gabriel a ležel v posteli s kapačkou napíchlou na levé ruce.

„Došlo mi to hned jak jsem tě uviděla. Jedna dívka a pár sester mi řekli, že máš něco s rukou a jelikož si měl tričko nebyl problém to poznat. Druhá tvoje kamarádka a trenérka stadionu mě varovali, že si bílí jak stěna. Tak jsem si dala dvě a dvě dohromady.“ vysvětlila Joy a pomalu jehlu vytáhla.

Gabriel vylezl z postele a pořádně se protáhnul. Pak si ze židle, která byla u psacího stolu vzal oblečení.

„I tak ale děkuju za to jak jste se o mě postarala“ řekl Gabriel a poklonil se „a chtěl bych vás poprosit jestli by jste mi mohla nechat tady ten pokoj ještě chvilku.“

„Není problém.“ řekla Joy a usmála se.

Gabriel vycházel ze dveří, ale pak si na něco vzpomněl.

„Sestro Joy, dá se někdě tady trénovat s pokémony?“ zeptal se a opřel se o rám dveří.

„Ano nahoře na střeše.“ odpověděla Joy „Před pár měsíci se tu tréninkové hřiště muselo zbořit a tak jsme se rozhodli udělat si hřiště na střeše, aby měli trenéři, kde trénovat.“

„Děkuji sestro Joy.“ řekl Gabriel a odešel.

Když se konečně oblékl, vzal si z pokoje kabelu a pokébally a vydal se na střechu budovi. Gabriel se rozhodl jít po schodech, jenže podcenil výšku budovy a počet schodů a než se dostal na střechu dýchal tak silně jako by právě zaběhl maraton.

„Dvacet dva pater. To příště raději pojedu výtahem.“ pomyslel si a otevřel dveře na střechu.

Byl docela překvapený tím co uviděl. Na střeše byla tráva a dokonce i několik stromů. Ovšem byl podzim a bylo docela chladno takže tráva už byla suchá a listí ze stromů pomalu už opadalo.

Na hřišti byla zrovna nějaká dívka a chystala se trénovat. Gabriel k ní přišel.

„Ahoj, to už končíš nebo teprve začínáš?“ zeptal se dívky.

Dívka se trochu lekla, ale pak řekla: „Ahoj. Teprve začínám.“

„Promiň, že jsem tě vyděsil,“ omluvil se Gabriel „ale nechtěla by jsi si dát zápas.“

„Ale jo proč ne. Tří kola. Bereš?“ zeptala se dívka.

„Dobře já jsem Gabriel.“ představil se Gabriel a napřáhl k dívce ruku.

„Mary.“ dívka podal Gabrielovi ruku a potřásli si.

Teď se oba odebrali každý na svou stranu.

„Můžeme začít?“ zeptala se Mary a Gabriel přikývl. „Dobře Arone do boje.“

Z jejího pokéballu vyletěl pokémon podobný malé kovové želvičce.

„Asi to bude kovový pokémon, takže Jolteon a Scyther odpadají.“ pomyslel si Gabriel, vytáhl z pod mikiny pokéball a řekl: „Nidorino do boje.“

Z pokéballu vyletěl velký růžový pokémon.

„Jdeme na to. Dvojitý kop.“ zavelel Gabriel.

Nidorino se rozběhl proti Aronovi a dvakrát ho kopl. Aron vyletěl do vzduchu a pak tvrdě přistál. Přesto se úplně bez problému postavil.

„To bylo to nejsilnější co máš.“ řekla Mary „Arone ukaž jim pravou sílu. Hlavový útok.“

Aron vyrazil proti Nidorinovi.

„Vyhni se.“ zavelel Gabriel a Nidorino se v pohodě vyhnul „Teď zkus použít zmatení.“

Nidorino začal vytvářet psychické vlny a ty zasáhli Arona, který teď nevěděl co se děje a začal sám sobě ubližovat. Když účinky přestali, Aron těžce oddechoval.

„Dokonči to dvojitým kopem.“ řekl Gabriel.

Nidorino byl připraven kopnout, ale Aron se jen tak tak vyhnul a pak začal zářit a zvětšovat se. Místo něj tam byl velký šedý pokémon s ocelovými pláty na zádech, který Gabrielovi trochu připomínal dinosaura.

„On se vyvinul.“ zašeptala Mary „Teď je to Lairon.“

Gabriel vytáhl pokédex: Lairon – kovový pokémon. Kvůli potravě těží železnou rudu. Při bojích o teritorium používá své ocelové tělo.

„Dobře Lairone, ukončíme to.“ řekla Mary „Sražení tělem.“

Lairon se vyskočil a svým mohutným tělem srazil Nidorina k zemi a ten omdlel.

„Vedu jedna nula.“ řekla Mary.

Oba trenéři vrátili své pokémony.

„Pinsire do boje.“ Mary vyhodila svůj pokéball a z toho vylezl velký hnědý pokémon s velkými bílými rohy na hlavě.

„Tak Pinsir, ale to ti nepomůže. Jolteone do boje.“ zavelel Gabriel a vyhodil pokéball. „Rychlí útok.“

Jolteon vyletěl z pokéballu a okamžitě nabral rychlost aby narazil do Pinsira.

„Zatvrdit a pak mu dej pěstí.“ zavelela Mary.

Pinsir se zatrvdil a když do něj Jolteon narazil nic neucítil. Hned po nárazu dal Pinsir Jolteonovi pěstí a srazil ho k zemi.

„Seismický vrh.“ zavelela Mary.

„Zmiz.“ řekl rychle Gabriel.

Jolteon se postavil vyhnul se útoku a poodešel dál od Pinsira.

„Pinsir je hodně silný a odolný. Jolteon je zase dost rychlý, ale musí ještě zrychlit.“ přemýšlel Gabriel „A nebo Pinsir musí zpomalit. Kombinace tří útoků. Zkusím to.“

„Jolteone zrychlení pak elektrickou vlnu.“ zavelel Gabriel.

Jolteon zazářil a zvýšil rychlost, pak se nabil a vystřelil proud elektřiny na Pinsira. Ten se nevyhnul a teď byl paralyzovaný.

„Ok, teď bleskový útok a pak rychlý útok.“

Jolteon vystřelil na Pinsira blesky, kterého srazily na kolena. Jolteon se rozběhl takovou rychlosti, že byl vidět pouze jako šmouha a narazil do Pinsira. Ten padl na zem a omdlel.

„Vyhrál jsi. Je to jedna jedna.“ řekla Mary a společně s Gabrielem stáhli své pokémony.

„Poslední kolo. Scythere je to na tobě.“ řekl Gabriel a vyhodil černo-stříbrný pokéball.

„Taurosi do boje.“ Mary vyhodila pokéball a z něho vyletěl bíčí pokémon se třemi ocasy.

Gabriel luskl prsty. Scyther zmizel a objevil se zády za Taurosem. Ten padl na zem a omdlel.

„Jak je to možné?“ zeptala se vyděšeně Mary.

„Můj Scyther je asi jeden z nejrychlejších pokémonů.“ vysvětlil Gabriel „Samozřejmě jsou i rychlejší, ale Scyther je na svůj druh jeden z nejrychlejších, proto stačí dát jen signál a Scyther je schopný zaútočit v mžiku sekundy. Ovšem stále je to pro něj hodně vyčerpávající.“

„To je úžasný. No, vypadá to že zápas je ukonce a ty si vyhrál dva jedna.“ řekl Mary a vrátila Taurose do pokéballu.

Gabriel si s ní podal ruku a nabídl jí, že pokémony jí vyléčí, aby mohla trénovat. Když se všichni pokémoni zotavili začal klasický trénink, který se protáhl až do západu slunce. Pak se oba spolu rozloučili a každý se vydal svou cestou. Mary výtahem a Gabriel po schodech.

Gabriel si ještě zašel ošetřit pokémony k sestře Joy a pak se šel najíst do jídelny. Po jídle se šel vykoupat a hned potom spát, aby byl odpočinutý na zítřejší zápas.

V devět hodin už Gabriel stál před stadionem připravený k boji o svůj třetí odznak. Došel ke vchodu a na něm byla cedule na které bylo napsáno STADION UZAVŘEN, PROBÍHÁ PŘESTAVBA DO 21.9.10.

„Cože? To snad ne.“ začal si stěžovat Gabriel a pod cedulí uviděl fixem na psáno: TAKOVÁ JE PRAVDA, SMIŘ SE S TÍM.

„To jsou blbý fóry. Co teď?“ zeptal se sám sebe a vzpomněl si že má ještě jeden úkol „Vypadá to že nejdřív půjdu za svojí starší spolužačkou.“

Gabriel se otočil a vydal se o ulici dál, kde bylo malé dojo. Asi jako jediný dům v centru města mělo svou zahrádku. Gabriel si před vchodem sundal boty a vstoupil posunovacimi dveřmi dovnitř. Prošel okolo šaten a vtoupil do haly, kde zrovna probíhala hodina. Podle toho co Gabriel znal to asi bylo Karate.

Ke Gabrielovi přišla žena s tmavě zelenými vlasy.

„Ale, ale my se přece známe.“ řekla žena. „Co by si potřeboval?“

Gabriel si jí prohlédl a pak si vzpomněl. Byla to stejná žena, která vedla soutěž v kaňonu a pak v Rumělkovém městě.

„Hledám Janice. Je to studentka mistra Izumi.“ řekl Gabriel.

„Jo, to jsem rád. Co ode mně moje učitelka potřebuje?“ zeptala se žena.

Gabriel předal dopis.

„Dobře po hodině si ho přečtu.“ řekla Janice „Doufám, že ti to nebude vadit, když tu počkáš?“

„Vůbec ne. Stadion je zavřený. Takže mám čas.“ řekl Gabriel.

„Stadion není zavřený. Jak vidíš je otevřený. Já jsem totiž trenérka stadionu v Šafránovém městě.“ řekla Janice a vrátila se zpět ke svým studentům.

„Tak to budu mít asi hodně těžký. U Izumi jsem si v souboji ani neškrtl a tohle je její dlouholetá studentka. No jsem v háji.“ pomyslel si Gabriel a snažil se odreagovat tím, že sledoval jak ostatní trénují.

Po tréninku se Janice vrátila ke Gabrielovi.

„Chtěl bych tě vyzvat na zápas o odznak.“ řekl rychle ještě než Janice mohla sama něco říct.

„Jak chceš můžeme to udělat teď hned, ten dopis holt počká.“ řekla Janice „Zápas se dělí na dvě části. První část je jeden na jednoho, kde proti sobě soupeří pokémoni jeden na jednoho bez toho aniž by mu trenér rozkazoval. A druhá část je zápas na dvě kola. Chápeš to?“

„Jasně.“ odpověděl Gabriel.

„Dobře. Hitmonchane je to na tobě.“ řekla Janice „A koho si zvolíš ty?“

„Já si vybírám Jolteona.“ řekl Gabriel, rychle vytáhl pokéball a vypustil pokémona.

„Dobře zápas může začít.” řekla Janice a slabě bouchla do gongu u zdi.

Pokémoni se pustili do boje. Jolteon se rozhodl pro útok zblízka a tak použil rychlí útok. Hitmonchan se ale vyhnul a vrazil Jolteonovi ohnivou ránu. Jolteon odletěl na druhou stranu hriště. Postavil se a vyslal elektrickou vlnu. Hitmonchan dostal zásah a byl paralyzovaný. Jolteon k němu doběhl a dvakrát ho kopl. Hitmonchan spadl, ale opět se postavil. Chtěl udeřit Jolteona dynamickou ranou, ale Jolteon se vyhnul a použil bleskový útok. Ten ovšem moc Hitmonchana nesrazil a i přesto, že byl paralyzovaný posílal na Jolteona velké množství úderů. Nakonec jeden úder Jolteon dostal a padl k zemi. Ještě, ale neomdlel a tak Hitmonchan použil ledový úder a tím Jolteona úplně odrovnal.

„V prvním kole vítězí trenérka stadionu.” zahlásila Janice a znovu praštila do gongu.

„Vrať se Jolteone, snažil si se.” řekl Gabriel a stáhl pokémona.

„Takže teď se vrhneme na zápas, co?” zeptala se Janice a pomalu přechazela na svojí stranu.

„Dobře, jsem připraven.” řekl Gabriel, stoupl si na svojí stranu a pomyslel si „Musím teď vyhrát dvakrát za sebou, jinak odznak nedostanu.”

„Zápas může začít.” řekla Janice a vyhodila pokéball „Jdi na to Hitmonlee.”

„Nidorino volím si tebe.” řekl Gabriel a vypustil pokémona „Rohový útok.”

Nidorino nastavil svůj roh a rozběhl se na Hitmonleeho. Když byl u něj Himonlee se útoku vyhnul.

„Hitmonlee dvojitý kop.” zavelela Janice a Hitmonlee dvakrát nakopl Nidorina ze zadu.

Nidorino vyletěl do vzduchu a na zem nakonec dopadl na nohy.

„Skvělá práce Nidorino.” pochválil Gabriel „Teď jedové bodnutí.”

Z Nidorinovo rohu vyletěli jedové jehlice a zasáhli Hitmonleeho. Hitmonlee padl na jedno koleno.

„Kruci kop z výskoku.” zavelela Janice, Hitmonlee se postavil, vyskočil do výšky a svýma nohama mířil na Nidorina.

„Vyhni se.” řekl Gabriel, Nidorino uhnul a Hitmonlee spadl na nohy vedle něho „Dvojitý kop.”

Nidorino odkopl Hitmonleeho a ten omdlel.

„Je to vyrovnané.” řekla Janice a vrátila Hitmonleeho.

„Dobrá práce.” pochválil Gabriel znovu Nidorina a vrátil ho do pokéballu „Scythere do boje.”

„Zajímavý pokémon.” řekla Janice a vytáhla svůj poslední pokéball „Hitmontope do boje.”

Z jejího pokéballu vyletěl hnědý pokémon o něco menší než Hitmonchan a Hitmonlee. Byl oblečený v modrém a na hlavě měl jeden rovný roh. Pokémon okamžitě skočil na roh a držel rovnováhu. Gabriel luskl prsty a Scyther zmizel. Objevil se za Hitmontopem, ale tomu se nic nestalo. Gabriel jen viděl jak Hitmontop blokuje svojí nohou Scytherovu břitvu.

„Tvářiš se trochu překvapeně.” řekla s úsměvem Janice „Hitmontop je dobře vytrénovaný a je taky dos rychlý. Rotační kop.”

Hitmontop se začal točit na hlavě a kopal do Scythera. Scyther schytal pár ran a pak od Hitmontopa odletěl.

„Rychlý útok.” zavela Janice.

Hitmontop se přestal točit spadl zase na nohy a hlavou narazil do Scythera. Scyther spadl na zem a když se postavil těžce oddechoval.

„Křídlový útok.” zavelel Gabriel.

Scytherovi začala zářit křídla a pak na Hitmontopa poslal dva malé víry.

„Rychlé točení.” zavelela Janice, Hitmontop zase skočil na hlavu, začal se točit a víry se od něj odrazili.

„Kruci co teď.” pomyslel si Gabriel „Jsem v pytli, nemůžu použít žádný útok bez toho aniž by ho ten pokémon vykryl nebo zastavil. Zdá, že to budu muset vzdát.”

„Ne.” ozvalo se v Gabrielově hlavě.

V tu samou chvíli se okolo Scythera začal zvedat vítr, který stříbřitě zářil.

„Stříbrný vítr.” řekl Gabriel a Scyther poslal vítr na Hitmontopa, který útok nečekal a tak ho schytal na plno.

Gabriel rychle spojil ruce a zavřel oči.

„To ti nedovolím. Trojitý kop.” zavela Janice.

Hitmontop se rozběhl k Scytherovi. Těsně před ním skočil na svůj roh a začal se točit.

„Seknutí.” zavelel Gabriel a otevřel oči.

Scytherovo a Hitmontopovo útok se střetl a teď se začali přetlačovat. Z Scytherovi břivy, ale vystřelilo něco jako bílý boomerang a zasáhlo Hitmontopa. Ten odletěl a omdlel.

„Jo, vyhráli jsme.” začal se radovat Gabriel „Skvělá práce Scythere. Teď si můžeš v klidu odpočinout.”

Janice k němu došla předala mu odznak ve tvaru japonského kanji znaku, který znamenal cesta a podala si s ním ruce. Gabriel ihned schoval odznak do krabičky, kterou dostal od Nicole.

„Nikdy by mě nenapadlo, že u někoho uvidím druhý stupeň tady toho útoku.” řekla Janice a Gabriel se na ní nechápavě podíval „Některé útoky mají totiž dva stupně útoku. Například křídlový útok, jedové bodnutí nebo právě seknutí. První stupeň je fyzické seknutí a druhý je vystřelení tohoto útoku.”

Gabriel to pochopil a přikývl.

„No teď se vrhnu na ten dopis od učitelky.” řekla Janice, otevřela dopis a začala ho číst.

Po chvilce čtení se zeptala: „Máš tady mapu?”

„Ne, ještě jsem si jí nekoupil.” odpověděl Gabriel a Janice odešla.

Po chvilce se vrátila. V ruce měla složenou mapu, pokéball a dvě delší krabice. Rozložila mapu, položila na ní pokéball a předala Gabrielovi delší krabici. Gabriel jí otevřel a v ní byla katana. Gabriel jí vytáhl. Její pochva byla černá protkaná zlatými znaky. Rukojeť a tsuba byla z poloviny bílá a zdruhé poloviny černá. Stejně tak vypadal čepel když Gabriel meč povytáhl.

„Hezký kousek co?” zeptala se Janice, Gabriel přikývl a prohlížel si meč dál „Je starý už tisíc let, ale vůbec to na něm není poznat.”

„Tisíc let. A komu patřil?” zeptal se Gabriel.

„Jednomu z legendárních poutníků. Gasukami – vládce temnoty a blesků.” řekla Janice „Tvojí misí bude vrátit ten meč zpátky do ruin. Mistr Izumi ho dostala za zásluhy, ale přeje si aby meč byl navrácen.”

Janice ukázala na mapě, kde se ruiny nacházejí a jak se tam dostat. Pak vzala druhou krabici a podala jí Gabrielovi. Gabriel se do ní podíval a uvnitř bylo wakizashi – o něco menší meč než je katana. Pochva byla společne s rukojetí rudo-černá a čepel byla dělaná z oceli.

„Tohle je dárek od mistra. V dopise píše, že ti to mám předat, aby jsi se mohl bránit.” řekla Janice „Pokémoni by neměli řešit lidské spory a jejich souboje.”

Teď už zbýval jen pokéball. Janice ho otevřela a z něho vyletěl Meowth.

„Tohle miláček mistra Izumi a po tobě chce, aby si jí ho přivezl a prý nemusíš ani pospíchat. Jen ať si užije trochu dobrodružství. Takhle to stálo v dopise.” řekla Janice.

„Ahoj Meowth. Já jsem Gabriel.” představil se Gabriel a pohladil pokémona.

„Ahoj, moc mě těší Gabrieli. Doufám, že s tebou nebude nuda.” odpověděl Meowth.

„Cože? Ty mluvíš?” zeptal se vyděšeně a zároveň překvapeně Gabriel.

„No jasně. Izumi mě to naučila.” řekl hrdě Meowth.

„A umíš i chodit po dvou?” zeptal se zvědavě Gabriel.

„Hlupáku.” řekl Meowth a dal Gabrielovi pohlavek „To jde jen v pohádkách. Nejsem na to fyzicky stavěný.”

Gabriel si hladil místo kam ho Meowth praštil a omluvil se.

„Zapomněla jsem ti říct, že Meowth je vytrénovaný jako bojový pokémon a proto taky umí jejich útoky.” řekla Janice

„To je vážně úžasný.” řekl Gabriel „Útoky bojových pokémonů jsou velice fyzicky náročné. Jestli se je Meowth mohl naučit musel šíleně moc cvičit a posilovat.”

„Víc než policejní Growlithe, tomu věř.” řekl Meowth.

„No, řekla bych, že to bude všechno.” řekla Janice a schovala pokéball „Mapu si můžeš vzít sebou, já jí na nic nepotřebuju.”

Gabriel si ještě s Janice podal ruce a rozloučil se. Po cestě vysvětloval Meowthovi co je čeká.

„Takže se chystáme najít a záchranit nějakou holku. To je nějaká tvoje samička?” zeptal se Meowth.

Gabriel trochu zčervenal, nervózně se usmál a řekl: „To ne. Já jsem totiž podepsal papíry, že se o ní budu starat, ale nevěděl jsem o tom.”

„Ježíši, ty jsi fakt magor.” začal se řehtat Meowth „S tebou bude ještě velká sranda.”