Gabrielova cesta

30.) Školní výlet 1.díl: Ruiny

Hned jak si Gabriel vyléčil pokémony, vyšel na střechu budovy trochu si zatrénovat. Sám byl ale unavený a nechtěl trápit ani pokémony, takže si nakonec lehl na lavičku a pozoroval mraky plucíjící po obloze. Meowth si mezitím prohlížel střechu a hledal něco zajímavého.

Po chvilce se otevřeli dveře a na střechu se vyřítila asi třicetičlená skupina devítiletých dětí v dooprovodu s učitelkou.

„Tak tady si dáte své první zápasy se svými vlastnoručně chycenými pokémony, které jste si chytily po cestě sem.“ řekla učitelka „Takže teď ti co už si nějaké pokémony chytily rozdělím podle toho, kdo s kým bude bojovat.“

Gabriela zaujalo, že uvidí zápasy úplných začátečníků, posadil se a pořádně si prohlédl učitelku. Měla na sobě dlouhou modrou sukni a zelenomodrý svetr. Zrzavé vlasy měla stažené do uzlu a na očich měla kulaté brýle.

„Dobrý den doufám, že vás tady nebudeme s dětmi rušit.“ řekla učitelka, když si Gabriela všimla.

„To je dobrý, rád se podívám na nějaké zápasy.“ řekl Gabriel.

„Co se to tady děje?“ zeptal se Meowth a vyskočil na lavičku.

„Přišla jsem nějaká škola a budou teď tady proti sobě zápasit.“ vysvětlil Gabriel.

„Na to se rád podívám.“ řekl Meowth.

Učitelka už rozdělila děti a jen tři z celé třidy se šli posadit na lavičku, která byla vedle Gabriela. Ten si všiml jednoho zelenovlasého kluka jak se jim začal posmívat, chtěl mu vynadat, ale radši to neudělal, kdo ví co je ten kluk zač a jestli by byl jen z poloviny jako Bill, musel by si dávat pozor.

Zápasy začali a Gabriel i Meowth si všimli jak zelenovlasý kluk, který se jmenoval Craig s přehledem poráží své soupeře už asi jen z toho důvodu, že z nich měl nejsilnějšího pokémona, který se dá začátečníky chytit, Vulpixe.

„A úplným vítězem se stává Craig.“ řekla učitelka, když Craig porazil Poliwaga jedné dívky.

„Bude asi hodně dobrý, když se mu povedlo porazit pokémona s výhodou, co?“ zeptal se Meowth.

„To ne. Poliwag, kterého má ta dívka jen nebyl pořádně vytrénovaný a taky příšerně zazmatkovala, když Poliwagovi bubliny minuly Vulpixe a úplně se ztratila ve svých dalších rozkazech a tím tomu Craigovi nahrála.“ vysvětlil Gabriel a vstal.

„Kam jdeš?“ zeptal se Meowth a rychle si zakryl pusu, protože tentokrát ho slyšeli děti vedle na lavičce a podívali se po něm.

„Jdu si něco zkusit.“ řekl Gabriel, došel na hřiště a ukázal na Craiga „Pojď si dát zápas.“

Všichni ztichli a čekali co Craig řekne. Ten nechtěl ze sebe udělat sraba a tak řekl: „Jasně porazím tě tak jako ostatní. Vulpixi.“

Z pokéballu vyletěl liščí pokémon. Gabriel vytáhl z kabely nějaké byliny a hodil je Vulpixovi. Ten je poslušně snědl.

„Vul, vul.“ řekl šťastně.

„Co to bylo?“ zeptal se podezřívavě Craig.

„Jen jsem dal něco ať se trochu vyléčí, aby to byl rovnocenný souboj.“ řekl Gabriel, stoupl si na svojí půlku a vytáhl černo-stříbrný pokéball.

Něco pokéballu zašeptal a vyhodil ho. Když Scyther vyletěl z pokéballu, všichni na něj s úžasem koukali.

„Můžeme začít?“ zeptal se Gabriel a Craig přikývl.

„Zápas může začít.“ řekla učitelka.

„Scythere nárazový útok.“ zavelel Gabriel.

Scyther se rozletěl na Vulpixe. Ten se ale stihl vyhnout.

„Vulpixi uhlíkový útok.“ zavelel Craig.

Vulpix vystřelil z pusy několik žhavých uhlíků a zasáhl Scythera. Ten se jen zapotácel a omdlel.

„Vítězem zápasu se stává Craig.“ řekla překvapeně učitelka a po jejich slovech se všechny děti začali Gabrielovi posmívat.

Gabriel si z toho nic nedělal a všiml si, že dvě děti ze tří co seděli na lavičce se jako jediné nesmáli, ale něco si šeptali. Zatvářil se mírně zklamaně, stáhl Scythera zpátky do pokéballu a zase něco pošeptal. Schoval pokéball a přišel k učitelce.

„Z jaké školy jste?“ zeptal se.

„Jsme ze Základní Celadonské pokémoní školy. Udělali jsme si výlet jsem do Šafránového města a zítra zase vyrážíme zpátky.“ odpověděla učitelka.

„A nevadilo by kdybych se k vám přidal? Do Celadonového města mířím také.“ řekl Gabriel.

„Klidně se k nám přidej, ale my nejdeme rovnou do Celadonového města. Nejdřív chci, aby si děti prohlédli ruiny, které jsou kus za městem.“ vysvětlila učitelka.

„Taky jsem se tam chtěl podívat.“ řekl Gabriel a vzpomněl si na katanu, kterou měl pečlivě schovanou u sebe v pokoji „V kolik a kde se sejdete?“

„Zítra v devět ráno před střediskem.“ řekla učitelka.

„Děkuji. Na shledanou.” rozloučil se Gabriel.

Došel pro Meowtha, který mlčel aby ho zase někdo neslyšel a vydali se k východu. U dveří ale stáli dvě děti – kluk a dívka – které před tím seděli na lavičce. Teď si Gabriel teprve všimnul, že jedno z dětí je podobné Craigovi až na délku vlasů. Craig měl vlasy krátké.

„Proč jsi to udělal?” zeptal se kluk podobný Craigovi.

„Udělal co?” zeptal se nechápavě Gabriel.

„Já a Jules jsme si všimli, že si tu prohru z inscenoval.” řekl kluk.

„Tak malý a už zná tak těžká slova.” řekl s úsměvem Gabriel a otevřel dveře.

„Dobře. Dělej si nechápavého.” řekl naštvaně kluk „My víme svoje.” Dívka jménem Jules přikývla.

„Jasně.” řekl Gabriel a vstoupil do budovy a Meowth za ním.

DRUHÝ DEN

Gabriel společně s Meowthem, který byl na Gabrielovo batohu a seděl si tam jak král, čekali venku až děti budou připravené a vyjdou ze střediska.

Venku bylo docela chladno a jen občas přes šedé mraky prosvitlo vycházející slunce. Gabriel měl na sobě teplou mikinu s kapucou na zip nahrazující bundu, kterou neměl. Na levém boku se mu houpala přivázaná katana a na pravém wakizashi.

Děti seřazené po dvou vyšli ze střediska v čele s učitelkou teple oblečení a batohy na zádech.

„Takže jste na nás počkal.“ řekla s úsměvem učitelka.

„Ano, co vás vlastně zdrželo?“ zeptal se Gabriel.

„Jeden žák se nám ztratil, ale už se vrátil. Hledal totiž nějakého pokémona, kterého mohl chytit.“ odpověděla učitelka „Teď už nemá pokémony jen Danny a Jules. No, můžeme vyjít. Mohl by jste jít v zadu, aby tam někdo měl dohled nad dětmi.“

Gabriel přikývl a přešel úplně dozadu. Učitelka se otočila na děti.

„Tak děti dnes se vydáme směrem ke Gasukamiho ruinám, které navštívíme. Cesta tam bude trvat asi den, takže zítra by jsme si je mohli prohlédnout. Doma budeme tak za 8-10 dní.“ řekla učitelka „A prosím abyste dodržovali pravidla, která jsme si stanovili na začátku výletu.“

Po těchto slovech se celá třída s učitelkou, Gabrielem a Meowthem vydali na cestu. Poslední dvojici tvořil zelenovlasý kluk a blonďatá dívka Jules. Oba dva mlčeli a Gabriela si nevšímali.

V poledne si udělali pauzu a učitelka začala společně s několika dětmi a Gabrielem dělat oběd. Když ho udělali rozdělili je všem do ešusů. Gabriel si nedal. Měl svoje vlastní jídlo a to mu stačilo. Když dojedl pozoroval mraky a přemýšlel jestli jim cestu nezkazí nějaký déšť a nebo hůř rovnou sníh. Na jeho batoh, který ležel na zemi vyskočil Meowth.

„To je hrozná nuda.“ řekl znuděně.

„Ty jsi byl asi zvyklí na v doju a s Izumi na jiné věci?“ zeptal se Gabriel.

„Jo, vždycky byla možnost se nějak zabavit a na place se dělo vždycky něco zajímavého.“ řekl Meowth.

„Ty jsi byl na natáčení filmů s mistrem Izumi?“ zeptal se zvědavě Gabriel.

„Jo a vážně se mi...“ Meowth se zasekl, protože se teď k nim přišli kluk a Jules

„Proč jsi to včera sehrál?“ zeptal se.

„Ty jsi Danny viď?“ Kluk přikývl „Něco ti řeknu. Já jsem nic nesehrál, prostě jsem prohrál, protože tvůj bratr je holt dost silný.“

„Jak víš, že je to můj bratr?“ zeptal se Danny.

„Jste si podobní a pokud by nebyl váš otec proutník, tak musíte být bratři a zřejmě dvojčata.“ řekl Gabriel.

„Nenadávej mýmu tátovi.“ ročílil se Danny a Jules sebou škubla.

„Promiň, myslel jsem to jako jedinou možnost, pokud by jste nebyli bratři. Nechtěl jsem urazit nikoho z tvé rodiny.“ řekl Gabriel.

„To je dobrý, kvůli tomu tu ale nejsme. Chceme, aby jsi nám pomohl chytit si nějakého pokémona. Pomůžeš nám prosím.“ prosil Danny.

„Proč bych to měl dělat?“ zeptal se Gabriel.

Meowth se na něj nechápavě podíval, ale nic neřekl. Jules se na něj zvědavě podívala a Meowth se zase začal tvářit jakoby nic.

„Já si neumím chytit pokémona, vždycky jsem na to byl levej.“ vysvětlil Danny „Chtěl bych porazit Craiga, aspoň jednou jedenkrát. Chci dokázat, že aspoň něco dovedu.“

„A ona?“ Gabriel ukázal na Jules, která pořád pozorovala čím dál víc nervóznějšího Meowtha.

„Ona nemluví. Je němá.“ řekl Dannny „Už od té doby co jsem jí poznal.“

„Aha. No tak dobře pomůžu vám.“ řekl Gabriel „Meowth slez prosím tě z batohu.“

Meowth slezl z batohu a Jules začala Dannymu něco naznačovat. Gabriel mezitím vytáhl z batohu mapu a rozložil jí, pak z kapsy kalhot vytáhl pokédex, otevřel ho a začal tam něco hledat.

„Můžu se tě na něco zeptat.“ otočil se Danny na Gabriela.

„Ptej se.“ řekl Gabriel a dál hledal.

„Kde se tvůj Meowth naučil mluvit?“ zeptal se Danny a Meowth sebou škubnul.

„Ten Meowth nemluví, asi se vám něco zdálo a taky není to můj pokémon.“ řekl Gabriel.

„My ho slyšeli mluvit.“ řekl Danny.

„Vidíš Meowth. Měl jsi si dávat větší pozor. Podceníl si je.“ řekl Gabriel.

„No jo no. Aspoň můžu před váma dvěma mluvit normálně.“ řekl smířilivě Meowth.

Gabriel přestal hledat a pokynul dětem ať si sednou k mapě.

„Takže díval jsem se do pokédexu a do mapy a zjistil jsem, že nejsilnější pokémoni, kteří se tu dají chytit jsou Vulpix, Tauros a opravdu vyjimečně i Kagaskhan. Což znamená, že chytit nějakého pokémona, který by porazil Craigova Vulpix je hrozně malá.“ řekl Gabriel a Danny zesmutněl „Ale pokud se vychýlíme kousek z kurzu naší cesty našel jsem opuštěné město a v něm by mohli být – aspoň podle mě – dušší pokémoni jako Gastly, Hunter a Gengar.“

„Ale jak se tam dostaneme?“ zeptal se Danny.

„To nechte na mně, já už to s vaší učitelkou nějak projednám až skončíme v ruinách.“ řekl Gabriel a vrátil mapu do batohu.

„Je tam jezero a les, takže zřejmě učitelku přesvědčíš, aby si tam děti mohli zkusit chytání vodních a hmyzích pokémonů.“ řekl Meowth.

Gabriel přikývl a pak se podíval na Dannyho: „Teda pokud můžete chytat i další pokémony?“

„Jo, můžeme si chytit kolik pokémonů chceme, ale zápasit budeme jen s jedním.“ řekl Danny.

Gabriel se postavil a natáhl k Dannymu ruku

„Jsem Gabriel.“ představil se, Danny ruku stiskl a potřásli si spolu.

Pak si Gabriel ještě potřásl s Jules.

„Tak zabalte si ať můžeme vyrazit. Chci abychom byli před setměním co nejblíž ruinám.“ řekla učitelka a začala balit věci.

Za čtvrt hodiny měli všichni zabaleno a mohli vyrazit. K večeru se dostali na křižovatku a vydali se na sever. Tímhle směrem šli necelé dvě hodiny. Pak se ustanovali, navečeřeli a šli spát.

Po snídani ušli jen jeden kilometr a dorazili k ostnatému plotu.

„To je divné. Když tu byla třída před měsícem, žádný plot tu nebyl.“ řekla učitelka „Počkejte tady na mě. Gabrieli pohlídej je.“

Učitelka se vydala se k budce vedle brány a mluvila tam s nějakým mužem, který byl ozbrojený. Chvíli si tam s ním povídala a pak se vrátila.

„Díky bohu můžeme jít dovnitř. Chystá se sem nějaký převoz pozůstalostí, takže museli zajistit okolí. Dali nám i průvodce.“ řekla s úlevou učitelka.

Všichni se seřadili a vydali k bráně. Ta se otevřela a za ní čekal plešatý muž. Všichni se okolo něj seřadili. Za mužem byly trosky a zříceniny, zřejmě nějaké vesnice. Gabriel

„Dobrý den. Já jsem Genaro a budu váš průvodce.“ předastavil se muž „Gasukami se narodil před tisíci lety někde poblíž Fuchsiového města. Tady, kde teď jsme bydlel posledních pár let svého života, jinak po celou dobu cestoval po kontinentech. Jak vidíte tohleto byla původně vesnice, kterou Gasukami založil. Bohužel po jeho smrti začala vesnice chátrat. Vesnice je sama o sobě malá a nedůležitá, ale v podzemí se nachází jeskynní komplex, kde si zřejmě dělal Gasukami poznámky a ukládal své cennosti. Vchod do jeskyně je jen jeden a to uprostřed vesnice, kde měl Gasukami dům. Tak než se vydáme do jeskyní povíme si něco o...“

Genarův výklad přerušil výbuch, který přišel od vchodu. Všichni si lehli k zemi.

„Pojďte za mnou. Schováme se v ruinách.“ řekl Genaro.

Všichni až na Gabriela zmizeli v ruinách vesnice. Gabriela se rychle rozběhl k bráně. Když k ní doběhl, brána se otevřela a za nimi stálo asi tucet mužů s maskami klaunů a mířili na Gabriela. Za klauny byly dva vojenské nákladní vozy a z nich vylézali další klauni.

„Ruce vzhůru.” řekl jeden klaun a mířil na Gabriela.

Gabriel rychle vytáhl pokébally: „Scythere, Nidorino, Woopere, Jolteone do boje.”

„Victrebelle.” zavelel jeden klaun a z jeho pokéballu vyletěla velká masožravá kytka a ta obvázala tři pokébally, takže pokémoni nemohli ven.

Jediný kdo unikl byl Jolteon a to jen díky štěstí, že Gabrielovi jeho pokéball spadl na zem ještě než ho hodil. Jolteon teď stál vedle Gabriela a bylo na něm vidět, že se bojí.

Gabriel vytáhl katanu, na wakizashi úplně zapomněl.

„PALTE!” přikázal klaun a všichni se připravili střílet, ale před Gabriela se najednou postavila Jules.

„Jules, co blbneš? Něco se ti stane. Zalez zpátky.” řekl vyděšeně Gabriel.

Jules jen zakývala hlavou.

„TAK SAKRA PALTE! JE TO JEN MALÁ HOLKA!” zavelel klaun a všichni co mířili na Gabriela začali střílet.

Kulky ale ke Gabrielovi nedorazili. Zastavili se těsně před Jules a pak všechny spadli na zem.

„Co to **** je?” zeptal se jeden z klaunů.

Všichni klauni už teď stáli před Gabrielem a ani se nehli.

„J-jak si to u-u-udělala?” zakoktal Gabriel.

Jules sáhla do kapsy a vytáhla zněj malý černý sáček. Namířila ho na Gabriela a pak mu ho hodila na srdce. Sáček zmizel v Gabrielově těle. Ten ucítil jak jím začíná procházet podívná síla a začal ztrácet vědomi. Nakonec celé jeho tělo povadlo a stál tam jako zombie.

„V životě by mě nenapadlo, že se ještě uvidíme, Mew.” řekl najednou hlubším hlasem a zase se narovnal. Jeho oči teď byli žluté a pro mnohé klauny strašidelné.

„Co se to sakra děje?” zeptal se někdo z klaunů.

Všichni nervózně mířili na Gabriela.

„Rád tě zase vidím, Gasukami.” řekla Jules a promněnila se ve vznášející růžové stvoření s dlouhým ocasem „Už je to skoro tisíc let.”

„Dvě části mé duše a živé médium.” řekl Gasukami a protáhl se „Ale bohužel nepřišel jsem si užívat. Musím je vyřídit na jednu ránu. Jolteone můžu s tebou počítat?”

Jolteon přikývl.

„Ještě nás teleportuju na nějaké jiné místo ať nikomu neublížíme.” řekl Mew.

„Zvládneš tolik lidí přenést?” zeptal se Gasukami a pořád sledoval vyděšené klauny.

„Nepodceňuj mě.” řekl Mew a započal teleportaci.

Za pár sekund se všichni objevili na prázdné travnaté louce.

„Jolteone, jdem na to. Předám ti jenom čtvrtinu své energie. Mew ty si odpočiň nebo se schovej.” řekl Gasukami.

Pozvedl svůj meč a jeho černou polovinu nahradila bílá, takže meč byl teď úplně bílý. Z Gasukamiho vytryskl proud bílé energie a ta se vštřebala do Jolteona.

„Promiňte, ale musíte zemřít.” řekl Gasukami a z očí mu vyteklo několik slz „Hromový útok.”

Jolteon se nabyl a vypustil obrovský proud elektřiny, který se rozprostřel po okolí. Pak se ozval výbuch. Když se usadil prach a kouř, který vířil okolo byl vidět kráter ze které vyčnívali tři výstupky. Na jednom byl Gasukami, na druhém Jolteon a na třetím Mew. Gasukami vrátil meč, který byl opět černo-bílý do pochvy a otřel si slzy.

„Musel jsi to udělat.” řekl Mew „Já vím, že je to kruté, ale představ si kdyby sehnali všechny části tvé duše a oživili tě. Svět by upadl do chaosu.”

„Já vím. On by je bral jako své sluhy a vojáky.” řekl smutně Gasukami, podíval se na Mewa a jeho hlas se vrátil do normálu „Jak jsi se o tomhle vůbec dověděl?”

„Od Celebi. Říkala, že to vyděla, když cestovala v čase a tak mě jako tvého přítele varovala. Neměla by to správně dělat, ale tohle byla opravdu kritická situace.” řekl Mew „Měli by jsme se vrátit, že?”

„Asi jo, vezmeš si část mé duše zase zpátky a druhou část vrátíš do meče. A hlavně všem vymažeš pamět.” řekl Gasukami a Mew se chystal vrátit věci do normálu „A kdyžtak ode mě pozdravuj Zapdose a ostatní.”

Mew přikývl a začal všechno vrátil do normálu.

***

„Tady na tom kameném podstavci byl původně Gasukamiho meč. Ten byl, ale dostal někdo za zásluhy. Teď si nemůžu vzpomenout kdo.” řekl Genaro „No, budeme pokračovat dál.”

Gabriel se trhnutím probral jako ze snu a pomyslel si: „Páni, prošivhl jsem celou přednášku a ani si nezpomínám nad čím jsem tak přemýšlel.”

Jeho pohled padl na kamenný podstavec.

„To bude asi tady.” řekl si pro sebe, odepnul meč a položil ho na podstavec „Mise splněna.”

Pak se uklonil a ještě chvíli meč sledoval. Něco se mu nezdálo. Jako kdyby tady něco nesedělo nebo něco chybělo.

„Gabrieli pojď nebo se nám ztratíš.” zavolal na něj Meowth.

Gabriel se na něj podíval a v jeskynní chodbě osvícené lampami uviděl Meowtha a Dannyho. Pak se chytil rukama za hlavu: „Aaa něco mi nedává smysl a začínámě z toho bolet hlava. Nesmim to řešit.

„Tak pohni.” zavolal znovu Meowth.

Gabriel pustil svojí hlavu a dohnal zbytek třídy. Akorát zrovna vycházeli ven z jeskyně. Při východu Gabriela na okamžik ozářilo slunce, které hned zalezlo za mraky.

„Děkuju, že jste nám dovolil si to tu prohlédnout.” poděkovala učitelka „Děti poděkujte taky.”

„Děkujeme.” řekli všichni.

„Vůbec nemáte zač.” řekl Genaro a pak se všemi rozloučil.

Když vyšli ven Danny se okamžitě zeptal Gabriela: „Kdy učitelce řekneš o té změně trasy?”

„Neboj dočkáš se.” řekl Gabriel a pokračoval mlčky dál a přitom stále přemýšlel co se stalo, že takhle ztratil paměť.