Gabrielova cesta

33.) Pokémoní věž

„Pokémoní věž?" zeptal se Gabriel a pustil se do večeře, kterou tvořila jen studená instantní polévka, houska a teplá limonáda.

„Jo, fungují už asi dva roky, ale moc jich zatím není, hodně je jich ve výstavbě." řekl Meowth a pochutnával si na svém pokémoním jídle Deluxe od Nicole, která mu ho koupila jako dárek za to, že s ní trávil nějaký čas v nemocnici.

„Mají prý nahrazovat všechny ty turnaje, kterých si se zúčastnil, protože na ně nejsou peníze, tak se vymyslelo toto úspornější řešení." řekla Nicole, lokla si trochu svého džusu a začala si hrát s holí.

„Turnaje stojí mnoho peněz a hodně jich začíná prodělávat, proto by se měli do roka zrušit úplně a měli by je nahradit pokémoní věže, ve kterých bude trenér dostávat osvědčení se stejným hodnocením jako jsou teď poháry podle náročnosti věží." vysvětlil Meowth.

„Jak to v té věži přesně funguje?" zeptal se Gabriel.

Večeře šla teď stranou, začínající fenomén pokémonních věží ho začal zajímat.

„Každá to má jinak." řekl Meowth. „Jejich patra jsou od čtyř do max. padesáti pater. V některých si můžeš léčit pokémony v některých ne. Někde používaš jednoho pokémona, někde víc. A tak to pokračuje v různých věcech.

„A tady je nějaká věž?" zeptal se Gabriel.

„Ano. Jedna čtyřpatrová kousek odsud a v jižní části jedna deseti patrová." odpověděl Meowth.

„Dobře, zítra zkusíme tu čtyřpatrovou." řekl rozhodně Gabriel.

„Takže pokémoní věž. To jsem na tebe zvědaví." ozvalo se za ním.

Gabriel se otočil. Za ním stál vysoký mladý muž s dlouhými hnědými vlasy a usmíval se. Gabriel se začal usmívat taky.

„Michaele, jsi to ty?" zeptal se s úžasem Gabriel.

„Jo, kdo jiný." odpověděl Michael.

„Ahoj, dlouho jsme se neviděli." pozdravil Meowth.

„Ahoj Meowth, co tady děláš?" zeptal se udiveně Michael „Já myslel, že jsi s Izumi."

„No, Gabriel mě má k ní dovést až do Johta." vysvětlil Meowth.

„Odkud znáš Meowtha a Izumi?" ozval se překvapeně Gabriel.

„Izumi jsem poznal v Šafránovém městě a pak jsme se potkali ještě několikrát. Samozřejmě byla vždy s Meowthem." odpověděl Michael a hned si všiml jak chce Gabriel něco říct „Neřekl jsem ti to protože by jsi se s ní chtěl setkat a pořád by jsi otravoval o podpis."

Teprve teď si Michael všiml Nicole, která seděla naproti Gabrielovi a byla úplně rudá.

„Představ mě své kamarádce." řekl Michael.

„No, už by jste se měli znát. Bojovali jste spolu." řekl Gabriel a všiml si Michaelova výrazu, který jasně ukazoval, že si nevzpomína „Ale pro jistotu. Michaele tohle je Nicole. Nicole tohle je můj starší bratr Michael.

„Těší mě." řekl Michael.

Nicole něco potichu zamumlala.

„Co jsi říkala?" zeptal se s úsměvem Michael.

Nicole zrudla ještě víc a sklonila hlavu, aby se na Michaela nemusela dívat.

„Je zajímavá." řekl Michael.

„To je." přitakal Gabriel a ušklíbl se „A proč jsi sem přijel?"

„Kamarádka má narozeniny. Tak jsem jí přinesl tohle." řekl Michael, vytáhl z kapsy pokéball a z něho vylezl malinkatý modrý kulatý miší pokémon, který seděl na kouli stejně velká jako on.

„To je Azurill. Ale ten je tady zakázaný. To si musel vyplňovat hodně papírů." řekl Gabriel a se zájmem se díval na malého pokémona.

„Zkus si občas přečíst noviny." poradil Michael.

Gabriel okamžitě vytáhl pokédex, otevřel ho a rozsvítil si obrazovku. V menu najel na ikonku internet, spustil ho a do vyhledávače napsal WORLDNEWSPAPER.ORG. Gabriel začal projíždět články.

„Požár ve Fialkovém městě." přečetl první článek a popošel o další „Světový ministr pokémoních věcí podepsal zákon uplatňující legálnost některých pokémonů i v jiných kontinentech."

„To je ono a zrovna tady Azurill má dovoleno být v Kantu, Johtu a Hoennu." řekl Michael „Jinak, hezký pokédex."

Gabriel zavřel pokédex a uklidil ho do kapsy.

„Děkuju." poděkoval Gabriel „A jak to, že je dovolený i v Kantu? Johto a Hoenn chápu, ale Kanto moc nechápu."

Michael pokynul mladšímu bratrovy ať se posune. Když se posunul posadil se vedle něj.

„Před několika měsíci se našla v Zóně Safari malá kolonie tohoto pokémona." řekl a odsunul Gabrielovu polévku „Byla docela velká, takže stěhovat jí bylo problém. Toho využil ministr a zákon si prosadil, ale jak vidíš tak jenom částečně."

„To zní hezky, možná bych se mohl podívat na internet po nějakém pokémonovi rodičům k výročí nebo Vánocům?" navrhl Gabriel.

„Myslím si, že rodičům bude stačit, když se o Vánocích ozveš a mámu rozhodně potěší, když se při večeři nepohádám s tátou." vyvrátil hned nápad Michael „Teď to neřeš, běž se radši připravit na zítřejší zápasy. Já si trochu popovídám s Meowthem a možná i s tvojí kamarádkou."

„Dobře jdu se připravit." řekl Gabriel, vypil zbytek polévky, popadl zbytek housky a odešel."

***

Kousek, kterým Meowth myslel vzdálenost mezi střediskem a menší věží byl trochu větší než si Gabriel myslel. Museli jít asi dva kilometry na západ. Když se objevili na Celadonském Malém plácku, museli se o kilometr vrátit a pak se vydat do severní části města, která vedla do kopce. Mezitím se dostali do části města, která zřejmě byla pro sociálně slabší, protože budovy zde velice staré a schátralé. Konečně se dostali na místo, ale...

„Meowth to není věž." řekl Gabriel a udiveně koukal na starou bílou budovu, která zřejmě bývala v dřívějších dobách nemocnicí.

Většina oken byla vysklených a v okolí nikdo nebyl. Docela zarážející bylo, že i Michael, který byl zvyklý na hodně koukal stejně jako jeho bratr.

„Já taky neříkal, že to je věž." řekl ledabyle Meowth

„Tak proč jsi mluvil o pokémonních věžích?" zeptal se trochu podrážděně Gabriel.

„Takhle se nazývá jen ten projekt. To neznamená, že všechno to musí být čistě věže. V Hoennu je dokonce věží středověký hrad. V Johtu je zase jedna věž bývalým osmi patrovým nákupním střediskem." vysvětlil Meowth „Podívej se budova má čtyři patra, víc nepotřebuješ."

Gabriel si povzdechl.

„Tak dobrá jdeme tam." řekl Gabriel a pokynul ostatním.

„My tam nemůžeme." řekl Meowth a ukázal na sebe, Michaela a Nicole „Do věže smí pouze vyzivatel. Od teď už je to jenom na tobě."

„Dobře, pohlídejte mi kabelu." řekl Gabriel a hodil kabelu Michaleovi.

Michael kabelu chytil a dal si jí na rameno.

„Hodně štěstí." zvolal společně s Nicole

Gabriel došel ke skleněným dveřím a ty se pomalu otevřely. Vstoupil do budovy a začal hledat kam má jít.

„Haló, je tu někdo?" zavolal když došel k recepci.

Chvíli bylo ticho, potom se začínaly ozývat kroky. Za minutku Gabriel uviděl vysokého mladého muže s dlouhými tmavězelenými vlasy.

„Ahoj, ty jsi nový vyzivatel?" zeptal se muž a trochu se pousmál.

„Ano." odpověděl trochu nejistě Gabriel.

„Dobře pojď za mnou." řekl muž, otočil se a vracel se na místo odkud přišel

Gabriel ho následoval.

„Pravidla jsou tato. Budova má čtyři podlaží, což znamená, že pro získání poháru potřebuješ čtyřikrát vyhrát. Jedna prohra a končíš. Zápasy jsou jeden na jednoho. Po zápase si nesmíš pokémona vyléčit. Čas na cestu do druhého patra je pět minut. Trenér se nachází v opačném křídle než trenér první. Teď jsme v levém křídle což znamená, že další zápas je ve druhém patře v pravém křídle." vysvětlil muž, zastavil se a otočil se na Gabriela „Chápeš to?"

Byly teď na chodbě, kde v dřivějších dobách ve svých ordinacích pracovali specializovaní doktoři. Ovšem místo dveří byly ve zdi jen díry jakoby vytvořené výbuchem.

„Ano." odpověděl Gabriel.

„Dobře, tak si vyber pokémona." řekl muž.

Gabriel si rozepl mikinu a začal vybírat pokéball. Nakonec si vybral pokéball s Nidorinem.

„Sundej si tu mikinu." přikázal muž „To jen, abychom si byli jistí, že nepodvádíš."

Gabriel uposlechl. Mikinu si sundal a dal jí jeho protivníkovi. Muž si vzal mikinu a prohodil jí rozbitým oknem ven. Mikina přistála na rozbahněné zemi. Gabriel chtěl něco říct, ale neměl čas. Muž okamžitě od Gabriela poodběhl vytáhl pokéball a vypustil z něj pokémona. Z pokéballu vyletěl s kulatý bílo-červený pokémon.

„Nidorino do boje." zavelel Gabriel a vypustil svého pokémona z pokéballu „Rohový útok."

Nidorino se rozběhl na pokémona a narazil do něj svým rohem. Pokémon odletěl. Prolétl okolo muže, který se mu vyhl tím, že zalezl do jedné z děr ve zdi. Když pokémon přistál, okamžitě se otočil svým obličejem na Nidorina. Pokémon vypadal nezraněně.

„Tohle na mého Electroda nestačí." řekl muž s bojovným výrazem „Electrode valivý útok."

Electrode se roztočil a vyjel na Nidorina.

„Vyhni se." zavelel Gabriel.

Nidorino se ovšem vyhnout nemohl. Chodba byla příliš úzká. Nejbližší díra byla o něco dál, ale tam neměl Nidorino čas vběhnout. Electrode ho srazil.

„A teď bleskový útok." zavelel muž.

Electrode vypálil na Nidorina blesky. Pokémon zaskučel bolestí, přesto se byl schopný postavit.

„Nárazový útok." řekl Gabriel.

Nidorino narazil do Electroda a ten poodletěl.

„Už jsem říkal, že je to zbytečné." řekl muž.

„Jen jsem si potřeboval udělat místo." vysvětlil Gabriel „Nidorino dvojitý kop!"

Nidorino se rozběhl k Electrodovi a dvakrát do něho kopl. Electrode odletěl až na konec chodby a proletěl dřevěnými dveřmi až do ordinace. Nidorino, Gabriel a muž se rychle rozběhli do ordinace. Electrode tam ležel na posteli a okolo něj se válely kusy rozbytých budov a postav z lega.

„Vyhrál jsi." řekl muž a vrátil Electroda do pokéballu „Máš pět minut na to dostat se do pravého křídla v druhém patře."

Gabriel vrátil Nidorina do pokéballu. Poděkoval a rozběhl se na druhou stranu. U recepce zatočil do prava a vyběhl schody do druhého patra. Pak se vydal do pravého křídla. Uprostřed chodby se zastavil. Nikdo tam nebyl.

„HALÓ. JE TU NĚKDO?" zavolal.

Za pár sekund se otevřely předposlední dveře a z nich vyšel malý stařík a prstem se šťoural v uchu.

„Neřvi tolik." pokáral stařík Gabriela „Jsi v nemocnici, tak se trochu ztiš. Navíc máme ještě víc jak minutu."

„Omlouvám se." řekl Gabriel a mírně se uklonil.

Stařík se pomalu posadil na zem a čekal. Gabriel nervózně přešlapoval. Nechápal na co čekají. Po víc jak minutě zapípaly náramkové hodinky, které měl stařík na ruce. Stařík se postavil vytáhl z kapsy pokéball a vypustil z něj žlutého myšího pokémona. Gabriel byl trochu zaražený, že stařík má Pikachu, když předchozí trenér měl Electroda.

„Budeme bojovat ještě dnes?" zeptal se stařík.

Gabriel se trhnutím probudil.

„A-ano." zakoktal a vytáhl pokéball „Nidorino do boje. Nárazový útok."

Nidorino se okamžitě rozběhl na Pikachu, který se jeho útoku bez problému vyhnul.

„Rychlý útok." zavelel stařík a Pikachu prudce vrazil do Nidorina „A teď bleskový útok."

Pikachu se nabil a vypustil elektrické blesky na Nidorina. Nidorino se po útoku pomalu postavil.

„Dobře Nidorino, dvojitý kop." zavelel Gabriel.

Nidorino vyrazil k Pikachu a dvakrát ho nakopnul. To trochu staříka překvapilo. Pikachu narazil na zeď a sklouzl se na zem, pak se pomalu postavil.

„Dobře, teď bleskový úder." přikázal stařík.

Pikachu začal do ruky nabíjet elektřinu a Gabriel rychle přemýšlel o protiútoku. Pikachu vyrazil.

„Sražení k zemi." zavelel Gabriel

Nidorino se rozběhl k Pikachu. Vyskočil do vzduchu a začal padat na Pikachua. Ten už měl ruku nastavenou na Nidorina. Oba útoky se střetly. Nidorino dostal plný zásah, ale Pikachu byl také zraněn, protože po útoku na něj dopadl Nidorino svou vahou a silou kterou vložil do svého útoku.

„Jedové bodnutí." zavelel Gabriel.

Nidorino využil toho, že ležel na Pikachu a tak do něj vrazil svůj roh a pustil do Pikachuova těla jed. Pak od něj odskočil. Pikachu se pomalu postavil, ale už vrávoral.

„Rychlý útok." zavelel stařík.

„Rohový útok." přikázal Gabriel.

Útoky pokémonů se opět střetly. Pikachuův útok neměl žádnou šanci. Malý pokémon odletěl ke staříkovi a už se nezvedl.

„Skvělá práce, Nidorino." pochválil Gabriel unaveného pokémona a vrátil ho do pokéballu.

Poděkoval staříkovy, podal si s ním ruku a rychle utíkal do levého křídla ve třetím patře. Dorazil tam za tři minuty. Na zemi na druhé straně seděl starší černovlasý muž a meditoval. Gabriel nevěděl, co má dělat. Vyrušit někoho při meditaci, to je jako skákat do bazénu plného kyseliny.

„Posaď se." řekl najednou muž.

Gabriel se posadil a začal meditovat jako jeho protivník. Po dvou minutách se muž postavil, Gabriel rychle taky.

„Jsem George." představil se muž a vytáhl pokéball „A jediné co ti řeknu je, že tvá cesta zde končí."

Gabriel byl úplně vykolejený. Muž vypadal sebejistěji než ostatní trenéři, které kdy potkal. Také z něj vyzařovala obrovská síla, která Gabrielovi naháněla strach. Gabriel i George vypustili mlčky své pokémony. Proti Nidorinovi stál žluto-černý pokémon s anténkami na hlavě.

„Jdeme na to." řekl George „Electabuzzi bleskový úder."

Electabuzz nabil elektřinu do pravé ruky. Místo toho, aby se na Nidorina rozběhl, vystřelil nahromaděnou elektřinu do Nidorina. Zasáhl a Nidorino odletěl až za Gabriela. Pomalu se začal zvedat, ale jeho nohy se hodně třásly.

„Nidorino rohový útok." zavelel Gabriel.

Nidorino se rozběhl na Electabuzze. Ten jeho roh chytil a mrštil ho zpátky ke Gabrielovi.

„Teď, meditace." řekl Gabriel a spojil ruce.

„Tohle jsem dlouho neviděl." pomyslel si George a zavelel svému pokémonovi „Ohnivý úder."

Electabuzz nahromadil ohnivou sílu do paže a vystřelil jí na Nidorina.

„Dvojitý kop!" zavelel Gabriel a otevřel oči.

Nidorino dvakrát kopl do vzduchu. Z každé rány se vytvořila tlaková střela. Jedna zničila ohnivý úder a druhá narazila do Electabuzze, který musel udělat několik kroků vzad, aby se udržel na nohou.

„Ukončíme to." řekl George „ Hyper paprsek."

Mezi Electabuzzovými anténkami se začala vytvářet oranžová koule.

„Nidorino zalez do jednoho z pokojů." zavelel Gabriel.

Electabuzz vypustil oranžový paprsek. Nidorino si stoupnul co nejblíž ke Gabrielovi. Paprsek zasáhl Nidorina a zároveň i Gabriela. Oba dva odletěli ven z levého křídla.

***

Gabriel začal nabírat vědomí. Ležel na něčem měkkem a byl něčím přikrytý. Snažil se otevřit oči, ale když se o to pokusil oslnilo ho bílé světlo. Po několika zamžikáních si na světlo zvykl a mohl otevřít oči. Ležel v nemocničním pokoji. Vedle něho byly nějaké přístroje vydávající pípání. Dveře do pokoje se otevřely a dovnitř vstoupila nemocniční sestra.

„Už jsi se probudil?" zeptala se překvapeně sestra „Podle toho jak jsi byl zřízený, by jsi měl spát minimálně ještě deset hodin.

„Jsem v pohodě." zašeptal Gabriel a posadil se.

„Vážně?" zeptala se sestřička došla k němu a mírně mu zatlačila na obvázanou hruď.

„Jau!" vykřikl Gabriel.

„Vidíš ještě nejsi v pohodě." řekla sestřička „Minimálně dva týdny si tu poležíš."

„Vsadím se s vámi, že za tři dny mě pustí." řekl Gabriel a opět si lehl.

„Sázka platí. Co vsadíš?" zeptala se sestřička.

Gabriel chtěl navrhnout nějakého pokémona a v tu chvíli si uvědomil co se vlastně stalo.

„Kde je Nidorino?" zeptal se a sestřička se na něj nechápavě podívala „Je to můj pokémon."

„Bude zřejmě v pokémonském středisku." řekla sestřička „Až se uzdravíte, budete ho moct navštívit."

„Dobře." řekl Gabriel „Nevíte kde je Michael a Nicole?"

„To asi ti dva co tě přinesli?" zeptala se sestřička a Gabriel přikývl „Dojdu pro ně."

Sestřička odešla a Gabriel začal přemýšlet, nad tím co se stalo. Byl zklamaný porážkou, ale hlavně přemýšlel jestli je Nidorino v pohodě. Byl to přece on, kdo mu zachránil život. Za pár minut do pokoje vešli Nicole a Michael. Oba dva se posadili na postel vedle Gabrielovo.

„Jsi v pohodě?" zeptala se starostlivě Nicole.

„Jo, za tři dny mě pustí." oznámil Gabriel.

„Cože? To tě po zásahu hyper paprskem pustí tak brzo?" zeptal se naoko Michael.

Gabriel se jen ušklíbl a řekl: „Moc vtipný. Kde je Nidorino? Je v pořádku."

„Je v pokémonském středisku. Meowth tam zůstal, příjde až se dozví víc." řekla Nicole.

„Co se vlastně stalo?" požadoval vysvětlení Gabriel.

„No, povídali jsme si s Nicole venku." začal Michael „Nejdřív jsme viděli jak někdo vyhodil tvoji mikinu ven, pak zápas s tím mužem. Když si vyhrál vyběhl si do dalšího patra. Odtamtud jsme viděli jen nějaké záblesky. No a nakonec jsme viděli hyper paprsek jak devastuje třetí patro. Rychle jsme tam vběhli. Ty si ležel u schodů a Nidorino na tobě ani jeden jste se nehnul. Nějaký chlápek mi hodil Nidorinův pokéball a já ho tam vrátil. Pak jsme tě odnesli do nemocnice a Meowth odnesl Nidorina zpět do střediska."

„Jak už je to dlouho?" zeptal se Gabriel.

„Okolo osmi hodin." řekla Nicole „Doufám, že Meowth příjde co nejdřív."

„Víš co, už je dost pozdě. Zkus usnout." řekl Michael a vstal „My se vrátíme do střediska a zítra ti přineseme všechny informace o Nidorinovi."

Gabriel přikývl. Michael a Nicole se s ním rozloučili a odešli. Gabriel zavřel oči a snažil se usnout.

***

Druhý den do nemocnice přišli Michael, Nicole a Meowth brzo ráno a tvářili se dost sklesle. Gabriel byl už aspoň hodinu vzhůru a čekal až konečně příjdou.

„Co se děje?" zeptal se mírně vyděšeně Gabriel „Jak je Nidorinovi?"

„Já mu to řeknu." řekl Michael Nicole a Meowthovi.

Pak se posadil na postel vedle Gabriela.

„Mám špatnou zprávu." řekl smutně Michael „Nidorino je na tom špatně. Má rozsáhlá zranění po celém těle a hodně zničené svaly. Má velké bolesti. Bude moct bojovat minimálně tak za dva měsíce, ale není to úplně sto procentní."

„Je to moje vina." řekl sklesle Gabriel „Dal jsem mu příliš mnoho své energie a taky aby mě zachránil skočil přede mě a hyper paprsek ho naplno zasáhl."

„Chápu." řekl Michael „Víš co necháme tě teď samotného. Dobře?"

„Jo, bude to tak lepší." řekl Gabriel a slabě se pousmál.

Michael poplácal bratra po rameni a společně s Nicole a Meowthem odešel.

„Nelíbí se mi jak je smutný." řekla Nicole, když vyšli na chodbu „Až ho pustí něčím ho rozveselím."

„Jsi si jistá?" zeptal se Michael.

Nicole se opřela o hůl a rozhodným pohledem se na Michaela podívala.

„Ano." odpověděla „Vezmu ho jsem do divadla na nový muzikál. Jmenuje se Generáční opera a líbí se to každému teenagerovi. Teta říkala, že sestřence a bratranci se to líbilo a jim je taky třináct."

I když tato chvíle byla smutná, Michael dělal co mohl, aby se nerozesmál.

„Já si myslím, že se mu to moc líbit nebude?" řekl Michael přidušeně „Už jsem ten muzikál taky viděl."

„Určitě bude. Věř mi." řekla Nicole.

„No, jsem na zvědaví." řekl Michael už klidně a pomyslel si „Bráška by radši spáchal harakiri, než aby šel na ten muzikál."

O TŘI DNY POZDĚJI

„Páni všechna tvoje zranění se zahojila." řekla překvapeně sestřička, když pomáhala doktorovy sundat Gabrielovi obvazy.

„Hm." zahučel Gabriel a díval se do prázdna.

„Dobře, můžete jít." řekl doktor „Ale moc se nepřemáhejte."

„Hm, děkuji vám." řekl sklesle Gabriel „Nashledanou."

Gabriel vyšel z pokoje a nandal si mikinu a kabelu, kterou mu Michael přinesl. Kromě včerejška, kdy Michael donesl Gabrieolovo věci ho nikdo za celou dobu nenavštívil a za to byl Gabriel i vděčný. Nechtěl, aby ho někdo litoval a dokola opakoval, že on za Nidorinova zranění nemůže (i když Michael takový nebyl). Gabriel vyšel ven z nemocnice a tam už na něj čekala Nicole, která pořád měla u sebe hůl.

„Ahoj." řekla a usmála se.

„Ahoj." zahučel Gabriel „Co tady děláš?"

„Přišla jsem za tebou." řekla Nicole „Michael řekl, že tě dneska pustí."

„Hm. Skvělý."

„Nechceš se projít?" navrhla dívka.

„Já nevim radši..." začal Gabriel.

„Pojď, prosím." požádal Nicole a udělala na Gabriela psí oči.

„Dobrá." řekl Gabriel a vyšel společně s Nicole do centra města.

Za pět minut došli k nějakému divadlu. Na obrovskou ceduli zrovna nějaký muž dával písmena. Na tabuli zatím bylo:

Premiéra nového muzikálu:

GENE (to tam zrovna muž skládal) OPERA

První představení 7.11.(zlevněné) - Poslední 6.6. vždy od 18:00

Muž začal slézat z žebříku na kterém stál a přitom nadával do vandalů.

„Bezva, začíná to za třičtvrtě hodiny." řekla Nicole.

„Co?" zeptal se Gabriel a zpozorněl.

„Muzikál Generační opera." řekla s úsměvem Nicole.

Gabriel se vyděsil a zeptal se: „A nechceš mě doufám na to vzít?"

„Samozřejmě, že chci." řekla Nicole a usmívala se čím dál víc.

Gabriel už chtěl utéct, ale Nicole ho chytila za levou ruku.

„Pojď bude to sranda." řekla Nicole a zatahala Gabriela za ruku.

„Ani za nic." řekl a pravou rukou se chytil pouliční lampy.

Nicole ho chytila za bok a začala ho táhnout do divadla. Gabriel měl teď volnou i levou ruku a chytil se jí za lampu. Lidi na ně zírali jak na blázny. Nicole teď chytla Gabrielovu nohu a zatlačila vší silou. Gabriel se neudržel pustil se a spadl na zem. Nicole ovšem spadla taky. Gabriel využil této malé šance a rychle se chytil obrubníku a držel se jak klíště. Nicole ho začala táhnout i když seděla na zadku. Pak jí něco napadlo. Vytáhla pokéball.

„Bellsproute pomoz mi." zavelela z jejího pokéballu vyletěl malý kořínkový pokémon. „Použij své šlahouny na jeho nohy."

Pokémon poslechl a omotal své šlahouny okolo Gabrielových nohou.

„Skvěle a teď ho musíme dotáhnout do divadla." řekla Nicole a Bellsprout začal silně táhnout, ale Gabriel se pevně držel.

Najednou projela v Gabrielovou pravou rukou a celým trupem obrovská bolest a Gabriel se pustil. Konečně se Bellsproutovi a Nicole povedlo dostat Gabriela dovnitř budovy. Bellsprout povolil úponky a Gabriel se postavil a rozběhl se ke dveřím.

„POMÓC! ZACHRAŇTE MĚ!" řval na lidi venku.

Nemohl totiž otevřít dveře, protože jak byl zmatený neuvědomil si, že je u špatného východu. Belsprout mu tentokrát obvázal celé tělo a dotáhl ho ke kase. Tam už čekala Nicole. Gabriel teď byl tak vyděšený, že nebyl schopný vydat ani hlásku.

„Dva lístky na operu na dnešek. A do první řady jestli je ještě možnost." požádala Nicole.

„Samozřejmě. Ještě máme volné místo." řekl pokladní a vytiskl dva lístky „Dělá to rovných 300."

Nicole vytáhla z Gabrielovi kapsy peněženku, položila peníze na pult a vzala si lístky. Pak i s Bellsproutovou pomocí došli na svá místa a posadili se. Gabriel tam seděl celý ztuhlý a Bellsprout ho hlídal, aby se znovu nepokusil o útěk. Už se nepokusil.

O NĚJAKÝ TEN ČAS POZDĚJI

Z divadla začali vycházet lidé. Někteří byly nadšení nad tím co tam viděli, někdo říkal, že něco tak hnusného v životě neviděl. Mnozí z nich byly aspoň trochu mokří od červené barvy. Mezi posledními vyšli vysmátý Gabriel a znechuceně se tvářící Nicole. Oba dva byli úplně od červené barvy a Gabriel měl okolo krku něco co vypadalo jako tlusté střevo. Nicole se podívala na velkou divadelní ceduli.

Premiéra nového muzikálu:

GENETICKÁ OPERA

První představení 7.11.(zlevněné) - Poslední 6.6. vždy od 18:00

„COŽE?! TO SNAD NE!" rozčílila se Nicole.

Gabriel se z hluboka nadechl a Nicole neposlouchal.

„Už se cítím mnohem líp. Hezká hudba, dobří herci a taky do toho zapojili nás." řekl šťastněji Gabriel a podíval se na Nicole „Díky moc. Tohle jsem potřeboval. Na chvíli vypnout a odpočinout si u něčeho takového."

„Ale já tě chtěla vzít na něco jiného, ne na takovou hloupost s ještě horšími písničkami." řekla nafoukaně Nicole.

Gabriel tam ale už nebyl. Mířil si to zrovna někam s partičkou spokojených diváků a zpívali nějakou písničku, zřejmě z muzikálu, který právě viděli.