Gabrielova cesta

35.) Nevyvedený zápas

Gabriel i s neznámými společníky zalezl do jednoho baru. Byl docela prostorný a osvětlený neony. Všichni si sedli za bar a objednali něco k pití. Chvíli si povídali o tom co právě viděli.

„Viděl jsem ten film." řekl jeden muž „Ten byl docela dobrej, ale těm hlasům tady se to nevyrovná. Myslím, když je to naživo."

„Jo jo byl dobrý." přitakal jeden muž.

Takhle si povídali o čemkoliv možném. O filmech, práci, jejich snech stát se mistry pokémonů jako malí a mnoho dalších věcí. Jedna žena se Gabriela zeptala jestli už má nějakou přítelkyni. Odpověděl, že ne. Když se žena zeptala proč, jedinou výmluvu, kterou našel bylo jen to, že je příliš mladý. Po třičtvtě hodině na podium přišel nějaký muž.

„Tak máme přesně devět hodin, takže můžeme začít a jako první na karaoke půjde a zazpívá dvě písně mladý inženýr a jeho první píseň se jmenuje Why don´t you get a job."

Mladík přišel na podium, představil se, něco o sobě řekl a pustil se do zpěvu. Gabriel se na něj díval jak zhypnotizovaný. Pak vstal a někam odešel.

Do baru zrovna přišla Nicole. Hned šla k barmanovi.

„Dobrý den, neviděl jste tu kluka okolo třinácti let?" zeptala se „Má hnědé vlasy a černé oblečení."

„Myslím, že teď šel na záchod." řekl barman „Dáte si něco?"

„Jo, dám si pomerančový džus." řekla Nicole a barman jí nalil. Nicole se dívala na podium. Inženýr zrovna dozpíval první písničku a diváci mu tleskali. Když dozpíval vystřídali ho další dva lidé jeden z nich měl tři písničky a druhý dvě. Gabriel se za celou dobu nikde neobjevil. Muž, který zrovna odešel a přišel uvaděč.

„Jako dalšího tu máme mladého trenéra pokémonů z Oblázkového města a jako první písničku si vybral The Pretender." řekl uvaděč a na podium vešel Gabriel.

Nicole málem vyprskla svůj džus. Byla překvapená, že tam Gabriel je. Vždycky jí přišel spíš tišší a samotářský. V životě by jí nenapadlo, že Gabriel se rozhodne zpívat před tolika lidmy.

„Dobrý večer. Jmenuji se Gabriel Sloan a je mi 13 let. Jsem trenér pokémonů a jak už zmiňoval pan uvaděč jako první písničku chci zazpívat The Pretender." řekl Gabriel a dal znamení.

Hudba se spustila. Gabriel začal zpívat, byla to klidná písnička, takže Gabrielův hlas zněl docela dobře, pak se ale písnička pořádně rozjela a i když se Gabrielův tón zhoršil pořád zpíval docela obstojně. Nicole se tenhle žánr moc nelíbil, přesto s úžasem koukala jak si to Gabriel užívá.

„Koukám, že Gabriel má "Sloanovskou" náladu." ozvalo se za Nicole.

Nicole sebou vylekaně trhla a otočila se na dotyčného. Byl to Michael. Oba dva se pozdravili.

„Co je to "Sloanovská" nálada?" zeptala se Nicole.

„Hodně Sloanů je dost stydlivých. Takže něco takového jako zpěv před publikem a nebo jenom tanec je stojí hodně přemáhání. Ovšem pokud se Sloan trochu napije nebo se mu do mozku dostane trochu víc adrenalinu jsou připraveni na jakoukoliv šílenost." vysvětlil Michael.

„Aha." přikývala Nicole.

„Nechápeš to, co?" zeptal se Michael.

„Ne."

Gabriel dokončil první písničku a ozval se potlesk.

„Děkuju, děkuju." řekl a napil se ze sklenice vody, která stála na stolečku za ním „Druhá písnička se jmenuje Colors of the Heart."

Stejně jako první písnička začala tato v klidu, pak se rychle rozjela a Gabriel začal zpívat pro Nicole nesrozumitelnou řečí.

„Ještě takovou malou věc." vyrušil Michael Nicole „Zítra bude dělat, že se z toho nic nestalo, tak to s ním hraj, ať se moc nestydí."

„Stejně mě tady neviděl." řekla Nicole.

„Ale i tak, kdyby náhodou." řekl Michael.

„Dáte si něco?" zeptal se barman.

„Jenom nějaký džus." řekl Michael „Výběr nechám na vás."

Barman nalil Michaelovy džus fialové barvy a Michael se napil.

„Hm, borůvka. To je nějaká novinka. Děkuju." řekl Michael a dal barmanovy peníze.

Gabrielova druhá píseň skončila a už chtěl odejít, když se tam nahrnuli jeho společníci z divadla.

„Počkejte já mám jen dvě písně. Další nemám." řekl trochu nervózně.

„V pohodě, to už máme zařízeno." řekl jeden z nich a rozdal mezi kamarády další dva mikrofony „Tak to rozjeďte."

Tentokrát to byla úplně jiný žánr, ale jazyk vypadal stejně jako u předešlé. Postupně se u mikrofonu vystřídali všichni Gabrielovo společníci a i Gabriel si zazpíval. Jejich nálada a písnička rozpohybovala ostatní diváky, takže refrém zpíval skoro celý bar. Po chvilce písnička skončila a Gabriel slezl z pódia.

„Já už musím jít, děkuju vám. Možná se někdy uvidíme." řekl Gabriel, rozloučil se společníky a odešel pryč.

Nicole s Michaelem se kryli, aby si Gabriel nevšiml jejich obličejů.

„Stejně je mi divný," řekl Michael, když Gabriel vyšel „ že se Gabrielovi ta Generační opera tak líbila."

Nicole trochu zrudla.

„Já jsem ho omylem vzala na jiné představení." špitla.

„Cože?" zeptal se Michael „Neslyšel jsem."

„Vzala jsem ho na špatný představení." řekla Nicole hlasitěji.

Michael se začínal usmívat.

„Na co jste šli?" zeptal se s nezakrytým úsměvem.

„Na Genetickou operu." řekla Nicole.

Michael se začal smát. Nicole se ho snažila utěšit. Michael se uklidnil a řekl: „Tak to je hodně velký rozdíl v žánru. Nechápu jak se vám to mohlo stát?"

Nicole se urazila a odešla.

***

Druhý den ráno se Gabriel porobudil perfektně odpočinutý. Vstal a uviděl, že Nicole ještě spí. Potichu se převlékl a vyšel z pokoje. Vydal se rovnou k recepci ve vstupní hale, aby si vyzvedl své pokémony. Místní sestra Joy už seděla za pultem.

„Dobré ráno. Gabriel Sloan. Jdu si pro své pokémony." řekl Gabriel a ukázal kartičku.

Celadonské pokémonní středisko bylo často navštěvováno a tak se museli zřídit číselné kartičky na pokémony, aby se náhodou některý z nich neprohodil.

„Děkuji." řekla Joy a otočila se na Chansey, kterou měla po boku „Tady máš kartičku, jsou to čtyři pokébally."

Chansey se vrátila do dvou minut. Gabriel si vzal pokébally, poděkoval a odešel.

„Tak a teď hurá na Celadonský stadion." řekl si.

„Počkej, půjdu s tebou." ozvalo se vedle něj.

Byl to Michael. Oba dva se pozdravili.

„Proč chceš jít na stadion?" zeptal se Gabriel.

„Něco vyřídit." řekl Michael a na hlavě se mu objevil malý a promrzlý Azurill.

Michael dal příkaz pokémon mu skočil do rukou. Oba bratři se vydali do pokémoního stadionu. Dorazili tam až za hodinu, protože ani jednomu se nechtělo jet přecpaným metrem. Stadion byl Podobný obrovskému skleníku a jeho sklo teď bylo na většině místech přelepeno stříbrnými fóliemi.

„Koukám nový stadion." řekl Michael „Před tím byl menší."

Gabriel následovaný svým bratrem vstoupili dovnitř. Hned je uvítali nějaké dívky.

„Dobrý den, přišli jste si vybrat nějaký parfém?" zeptala se jedna z dívek.

„Ne, já jsem přišel vyzvat trenéra stadionu." řekl Gabriel.

„Pojďte za mnou." řekla druhá dívka.

„A vy?" zeptala se první dívka Michaela.

„Jenom návštěva." usmál se Michael a šel za Gabrielem.

Dívka odvedla Gabriela a Michaela na zatravněné hřiště.

„Počkejte tady, já dojdu pro Eriku." řekla dívka a odešla.

Za chvíli se vrátila a s ní přišla asi pětadvacetiletá krásná žena se středně dlohými tmavě modrými vlasy a na sobě měla červené kimono se zlatými květinami.

„Dobrý den, jsem Erika, trenérka stadionu." představila se žena „ Kdo z vás je vyzyvatel?"

„Já. Jsem Gabriel Sloan. Už se těším na zápas." řekl Gabriel.

„Ahoj Eriko, dlouho jsme se neviděli." řekl Michael.

Erika se podívala na Michaela a po chvilce si vzpomněla.

„Ahoj Michaele, ty si nakonec přijel." řekla šťastně, došla k němu a objala ho „Jsme ráda, že si tady."

„Jo, tady más ode mě dárek." řekl Michael a ukázal na málem umačkaného Azurilla.

Erika ho nadšeně vzala do rukou a začala se s ním mazlit.

„Ten je tak roztomiloučký." řekla nadšeně.

Gabriel se mezitím posadil na zem a čekal. Erika si toho všimla.

„Promiň, málem bych zapomněla." omluvila se a přešla na svojí část „Zápas bude čtyři na čtyři. Michaele ujmeš se postu rozhodčího."

„Jasně." souhlasil Michael a přešel na místo rozhodčího „Takže zápas bude probíhat mezi Erikou trenérkou stadionu v Celadonovém městě a vyzyvatelem Gabrielem. Zápas bude čtyři na čtyři. Můžete začít."

„Gloome do boje." zavelela Erika a vyhodila pokéball, ze kterého vyletěl květinový pokémon

„Já si volím Woopera." řekl Gabriel a z pokeballu vyletěl malý pokemon.

„Ten je taky roztomilý." rozplívala se Erika „Škoda. Gloome absorbace."

Gloom začal Wooperovi odebírat energii.

„Ne tak rychle. Woopere bahenní střelu." zavelel Gabriel a Wooper vystřelil bahenní střelu Gloomovi do obličeje „Teď sražení."

Wooper se rozběhl na Glooma a srazil ho.

„Ještě jsem neskončila. Gloome jedový pyl." zavelela Erika.

Gloom vystřelil na Woopera fialový pyl. Wooper se ho nadýchal a teď měl co dělat, aby se udržel na nohou.

„Kyselinu." zavelela Erika.

„Vodní dělo." přikázal Gabriel.

Oba dva útoky se střetli a teď se přetlačovali. Nakonec vyhrál Wooper, protože měl větší zásobu vody než Gloom kyseliny. Gloom odletěl až ke své trenérce a zase se postavil. Wooper už ztratil veškerou energii a omdlel.

„Wooper není schopný pokračovat." řekl Michael a ukázal na Gabrielovu stranu.

„Dobrá práce Wooper, snažil si se." pochválil Gabriel pokémona, vrátil ho zpět do pokéballu a vyhodil druhý „Jolteone do boje."

„Gloome kyselina." přikázala Erika a květinový pokémon vypustil na Jolteona proud kyseliny.

Jolteon se hbitě vyhnul.

„Bleskový útok." zavelel Gabriel a Jolteon vystřelil na Glooma blesky „Dobře dokonči to rychlým útokem."

Jolteon se rychle rozběhl a narazil do Glooma. Gloom odletěl za Eriku a omdlel.

„Gloom není schopný pokračovat." řekl Michael a ukázal tentokrát na Eričinu stranu.

„Děkuji Gloome." řekla Erika a stáhla květinového pokémona zpět „Weepinbelle do boje."

Z druhého pokéballu vyletěla žlutá květina s listy na boku a velkou pusou.

„Pořád jedno a to samé." řekl Gabriel „Jolteone, rychlý útok."

Pokémon se rozběhl na Weepinbella. Pokemon se stihl jeho útoku vyhnout.

„Nepřeceňuj se." řekla Erika „Listová břitva."

Z Weepinbellových listů vyletěli dva listy a sejmuly Jolteona. Elektrický pokémon kousek poodletěl a zase se postavil na nohy.

„Dobře, elektrická vlna." řekl Gabriel a Jolteon vypustil do okolí slabé výboje elektřiny.

„Uzemnění." zavelela Erika.

Weepinbell zůstal stát na místě a své šlahouny zabodl do země.

„Dobrý nápad, ale nedokonalý." řekl Gabriel „Dvojitý kop."

Jolteon se rozběhl na Weepinbella. Dvakrát ho kopnul a Weepinbell se vyletěl do vzduchu.

„Svaž ho a pozor na jeho ostny." varovala Erika a Weepinbell svázal Jolteona svými šlahouny „Náraz."

Weepinbell se rozletěl na Jolteona a tvrdě mu narazil do hlavy.

„Bleskový útok." zavelel Gabriel.

Jolteon se nabil a vypustil na dosud připoutáného Weepinbella proud elektřiny. Weepinbell se po útoku pustil a už se nehnul.

„Weepinbell není schopný pokračovat." zahlásil Michael a ukázal na Eriku.

„Vrať se. Snažil si se." řekla Erika, trochu zklamaně pokémona stáhla a vytáhla svůj třetí pokéball „Ivysaure do boje."

Proti Jolteonovi teď stála druhá fáze jednoho ze startovních pokémonů s krásně rozkvetlou květinou na zádech.

„Rychlý útok." zavelel Gabriel.

Jolteon se rychle rozběhl na Ivysaura.

„Pijavičí semínko." řekla Erika a z Ivysaurovy květiny vyletělo na Jolteona semínko, které se při kontaktu s Jolteonem otevřelo, vypustilo úponky, které se okolo Jolteona omotalo a začalo sát jeho energii dokud neomdlel.

„Jolteon není schopný pokračovat." ozval se Michael a ukázal na Gabriela.

„Vrať se, skvělá práce." pochválil Gabriel pokémona, stáhl ho, aby si mohl odpočinout a vytáhl černo-stříbrný pokéball „Scythere do boje."

„Pěkný Scyther." pochválila Erika „Ale i tak nemáš šanci. Ivysaure, listová břitva."

Ivysaur vystřelil dva listy. Scytherovi se je povedlo bez problémů přeseknout a zastavit. Ivysaur se jen pousmál a vystřelil na Scythera proud dalších listů. Tentokrát měl Scyther co dělat, přesto nestíhal a hodně listů ho srazilo.

„Teď jsem na řadě já." pousmál se Gabriel „Rychlý útok."

Scyther se rychle rozletěl a narazil do Ivysaura. Ten jen kousek poodletěl.

„Křídlový útok jedna." přikázal Gabriel.

Scytherovi se rozzářila křidla a on s nimi narazil do Ivysaura, který zase kousek poodletěl, ale vypadal prakticky nezraněně.

„Uvidíme jak si poradíš s tímhle." řekla Erika „Proud pijavičích semínek."

Z Ivysaurovi květiny začala vylétat spousta pijavičích semínek a všechna se řítila přímo na Scythera.

„Vyhýbej se." přikázal Gabriel.

Scyther se snažil jak jen to šlo, ale nakonec ho jedno ze semínek dostalo a začalo sát jeho energii. Zbytek Ivysaurových semínek se pomocí malých šlahounků vrátil do květiny.

„Snaž se z toho nějak dostat." požádal naléhavě Gabriel, ale Scyther se nemohl ani pohnout.

Gabriel rychle přemýšlel co udělat, zatímco Scyther pomalu ztrácel energii. Když už to vypadalo, že Scyther omdlí něco ho napadlo.

„Scythere zavři oči." zavelel Gabriel, zavřel oči, spojil ruce před obličej a pomyslel si „Trochu tě nakrmím."

Scyther poslechl a jeho trenér začal posílat do pokémona svojí energii. Semínko začalo sát i Gabrielovo energii. Ovšem jedno semínko nemohlo vysát energii ze dvou zdrojů a tak se rozpadlo. Scyther se postavil.

„Seknutí dva." zavelel Gabriel a otevřel oči, stejně tak Scyther.

Pak se napřáhl, sekl do vzduchu a vytvořil dvě stříbrné břitvy, které zasáhly Ivysaura.

„Pozoruhodné." řekla potichu Erika a zavelela „Nárazový útok."

„Rychlý útok." zavelel rychle Gabriel.

Pokémoni se proti sobě rozběhli, ale těsně u sebe omdleli.

„Scyther ani Ivysaur nejsou schopní pokračovat." zahlásil Michael „Oboum trenérům zbývá jen jeden pokémon."

Gabriel stáhl Scythera a nervózně řekl: „No, víte já už jiného pokémona nemám."

„COŽE?!" podivili se všichni co sledovali zápas.

„Mám jen tři pokémony. Další je v nemocnici a druhý uzamčený." vysvětlil Gabriel „Myslel jsem, že vyhraju jen se třemi pokémony.

„Jaká drzost." řekla Erika a pak se pousmála „Ale budiž, nestalo se mi to poprvé, kdo si na mě takhle dovolil.

Po těchto slovech se podívala na Michaela. Michael se rozhlížel, kde co lítá a potichu si pískal.

„Dám ti návrh. Jelikož zápas je zatím nerozhodný, dám ti dva dny, aby jsi si našel nějakého náhradního pokémona." navrhla Erika „Pokud tak neučiníš, nikdy Duhový odznak. Jasné?"

„Ano." řekl Gabriel, protože nechtěl trenérce odporovat.

„Dobře. Měj se." rozloučila se Erika „Díky Michaele za ten dárek. Doufám, že večer příjdeš."

„Nashledanou." rozloučil se Gabriel a rychle odešel.

„Jasně." přikývl Michael a vydal se za svým bratrem „Zatím ahoj."

Oba dva se vrátili do střediska a Gabriel si dal okamžitě vyléčit zraněné pokémony. Pak se posadil na jednu ze sedaček v hlavě a přemýšlel. Michael si k němu sedl.

„Já žádného dalšího pokémona nemám, jen ty u Oaka a ti nejsou moc silní." zoufal si Gabriel.

„A jaké všechny máš?" zeptal se Michael.

„Scythera, Nidorina, Jolteona, Onixe a Woopera." řekl Gabriel.

Michael se mírně pousmál.

„Co je?" zeptal se naježeně Gabriel.

„Nic, jen je tu docela slušná náhoda." řekl Michael a Gabriel se na něj nechápavě podíval „Podobá se to prvním filmům mistra Izumi, řekl si je přesně podle toho jak učinkovali ve filmech jako kolegové nebo záporáci."

Gabriel se zapřemýšlel.

„Hele, kde je vlastně Charmander?" zeptal se Michael.

„Pryč." odbyl ho Gabriel a dál přemýšlel.

Po chvilce se Gabriel pousmál, rychle vytáhl svůj pokédex a začal v něm něco hledat. Když konečně našel co hledal šíleně se usmál. Michael zatím přemýšlel nad tím nad čím přemýšlí jeho bratr. Pak se zhorzil.

„Snad nemyslíš..." řekl vyděšeně Michael a podíval se do Gabrielovi šílené tváře „To nemůžeš."

„Můžu. Všechno perfektně do sebe zapadá." řekl Gabriel, rychle vstal a odešel do svého pokoje.

„To bude horor." řekl Michael a mírně se pousmál „Vypadá to že se tu na chvíli zdržím."