Gabrielova cesta

36.) Lov draka

Byla půlnoc a Gabriel pomalu vstával z postele. Snažil se co nejvíc potichu, aby nevzbudil Nicole, protože stačilo, že mu vynadala odpoledne za to jak utekl sám na stadion. Po špičkách došel do koupelny a za minutku opět vylezl. Chtěl si lehnout, ale všiml si, že na balkóně někdo je. Otevřel dveře na balkón a na plastové židli sedět Meowtha, jak kouká na měsíc, který se občas vynořil z mraků.

„Proč ještě nespíš?" zeptal se unaveně Gabriel.

„Nemůžu spát." řekl smutně Meowth.

Gabriel trochu zpozorněl a zeptal se: „Něco tě trápí?"

„Je tu jeden problém." řekl Meowth „Ale to tě určitě nezajímá, když máš teď něco důležitějšího."

„Jen povídej." řekl Gabriel a posadil se na židli vedle Meowtha „Řekni co tě trápí?"

„No tak dobře." přisvědčil Meowth „Mám hrozně divný pocit jako kdyby se někde stalo nebo mělo stát něco špatného."

Bylo to poprvé co bylo v Meowthových očích vidět slzy.

„Mám strach," pokračoval pomalu „že se něco stalo nebo má stát Izumi. Něco strašného. Cítím něco temného." zastavil se a pomysel si „Je z toho dokonce cítit větší temnota než z Gabriela a to mě děsí ještě víc."

Gabriel vstal a odešel z balkónu. Meowth se smutně zadíval do nebe. Po několika minutách se Gabriel vrátil na balkón a něco držel v ruce. Opět se posadil na své místo.

„Už je hrozná zima." řekl a díval se s Meowthem na temnou oblohu „Zima i Vánoce se pomalu a neúprosně blíží."

Po téhle větě se mírně pousmál a pokračoval: „Vánoce chce určitě každý strávit s nejblížšími a nikdo by tomu neměl bránit."

Podíval se na věc, co držel v ruce.

„Mistr Izumi ze mě vymlátí duši, ale nic horšího se stát nemůže." řekl a podal věc Meowthovy „Tady máš peníze a odjeď do Olivínového města, než se zhorší počasí a na cestování lodí bude potřeba víc než ocelový žaludek a samočistící spodky."

Meowth vzal peníze do tlapky a slzami radostí se na Gabriela podíval: „Moc ti děkuji. Nevím jak se ti odvděčit."

„Hlavně tam dojeď zdravý. To mi úplně stačí." řekl Gabriel „A teď padej."

Meowth si dal peníze do tlamy, vyskočil na zabrádlí, zamával Gabrielovi a seskočil dolů. Pak běžel do Celadonského přístavu.

„No a mám všechny mise z krku." řekl Gabriel a na zádech mu naběhla husí kůže „Brrr, připadám si jako kdyby to mistr Izumi slyšela."

Vrátil se do postele a snažil se usnout. Za několik minut ovšem do pokoje vešel Michael a dělal nepříjemný hluk. Gabriel se to snažil ignorovat. Bohužel Nicole moc trpělivá nebyla a i když si Michaela vážila a respektovala ho, seřvala ho jako malého kluka. Michael se ztišil, rychle se převlékl, lehl si do postele a za několik minut usnul.

***

Druhý den se probudil už v osm. Michael a Nicole ještě spali. Gabriel byl rád, protože je nechtěl do svého plánu zatahovat. Potichu se v koupelně převlékl a odešel z pokoje. Vydal se do jídelny, aby se pořádně najedl a vzal i něco na cestu, jelikož nevěděl jak dlouho se zdrží. Hned po výživné snidani vyšel ven ze střediska a vydal se na sever směrem k Pokémonní věži. Nechtěl ji opět navštívit, ale kousek za ní je už konec města a dál cesta míří k malému zalesněnému pohoří. Tam měl Gabriel zamířeno.

Šel už asi dvě hodiny. Cesta se změnila z dlážděného chodníku přes hliněnou cestu na malou pěšinku. Pěšinka vedla klikatě do kopce. V celém lese bylo takové ticho, že když spadla šiška na zem Gabriel sebou vyděšeně škubl.

Odpoledne už byl na vrcholku hory. Nikde nebylo ani živáčka. Stromů nahoře taky bylo poskrmonu, za to tam bylo mnoho kamenů a také malé jeskyně. Gabriel se posadil na jeden z kamenů

„Jsem tady. Na chvíli si odpočinu a začnu prohledávat ty jeskyně." přemýšlel o svém plánu „Byl jsem docela naivní, když jsem si myslel, že najdu Dratiniho už v lese, ale určitě tu někde je. Můj pokedex má automatické aktualizace o pokémonech a ten ukazuje, že se tu pár těchto pokémonů vyskytuje."

Jeho myšlenky přehlušil výstřel. Z lesa vyběhl dvouhlavý ptačí pokémon. Běžel dál do kopce směrem ke Gabrielovi. Kousek před ním vyskočil, přeskočil ho a pokračoval rychle dál. Po několika sekundách uslyšel Gabriel běh několika lidí a jejich nadávky. Na nic nečekal, schoval se za jeden z masivních kamenů a díval se na konec lesa. Z něho vyšli tři muži v maskách klaunů, ale trochu jiné než ty co viděl na lodi. Na lodi měli zloději sádrové masky, které zakrývali obličej. Tihleti měli gumové masky na tažené přes celou hlavu.

„Dej mi tu zbraň nebo tě budu muset praštit." řekl největší z nich a vzal ji tomu nejmenšímu, který narozdíl od ostatních dvou disponoval vytrénovými svaly „Máme najít a chytit Dratiniho, ne si z pokémonů dělat terče."

„Promiň Alla..."

„Neříkej mi tak." zastavil ho rychle největší z nich „Máme nová jména. Zapamatuj si to, já jsem Allocer, ty jsi Zaebos a ty" otočil se na posledního, který celou dobu mlčel „Dantalion."

„Kde si sebral ty jména?" zeptal se klaun pojmenovaný Dantalion.

„No prostě jsem je našel." odpověděl Allocer „To je teď jedno, začneme hledat Dratiniho, dívejte se do jeskynní. Nejsou velké ani dlouhé, jsou tak maximálně tak pro dva Dratini a menší zásobu potravy."

Klauni začali prohledávat malé jeskyňky a pomalu se blížili ke Gabrielovi. Ten nevěděl co dělat. Začal se tedy od klaunů potichu plížit po čtyřech. Přitom se otáčel, aby věděl jestli ho klauni už nevidí. Jako naschvál zrovna, když se ohlédl dal ruku do jedné z děr. V domění, že tam je pevná zem položil ruku dolů a se silou v ní mu zahučela celá do díry a přistála na něčem měkkém.

„Au, kruci." zaklel Gabriel a klauni se na něj podívali.

„Támhle někdo je." ukázal Zaebos.

„Trenér." řekl Allocer a usmál se „Takže jako bonus přivedeme ještě několik pokémonů jako bonus."

Klauni se rozběhli ke Gabrielovi. Zároveň z díry ve které měl Gabriel ruku vyletěl Dratini a zařval. Gabriela ta síla odhodila zpátky ke kameni za kterým se před tím schovával.

„Vykašleme se na toho trenéra, chytíme toho Dratiniho." řekl Dantalion.

Klauni se teď rozběhli za Dratinim, který byl jen kousek nad zemí a mířil do lesa. Gabriel se rychle vzpamatoval a rozběhl se za nimi.

„To je můj Dratini." zavolal za nimi Gabriel a vběhl do lesa.

„To se uvidí." řekl Allocer „Pánové připravte naše první pokémony."

Klauni přikývli a vytáhli své pokébally.

„Pidgeotto" „Butterfree" „Beedrill" vyvolal každý z nich svého pokémona, kteří zablokovali Gabrielovi cestu.

„Scythere, Jolteone, Woopere do boje." zavelel Gabriel a jeho pokémoni se rozběhli proti pokémonům klaunům a pustili se do boje.

Gabriel je obešel a běžel dál za klauny. Dratiniho už neviděl, ale klauny ano. Po několika minutách je už viděl Dratiniho, který měl dostatečný náskok. Gabriel zavřel na několik sekund oči a zrychlil. To zopakoval několikrát, dokud klauny nepředběhl.

„Hele to je ten trenér." řekl Zaebos.

„Kruci, zřejmě naše pokémony obešel." pomyslel si Allocer „Budiž vytáhneme z rukávu další Eso."

Allocer vytáhl pokéball a stejně tak Dantalion a Zaebos.

„Plán A selhal, tak použijeme plán B." řekl Allocer a všichni tři vyhodili svůj pokéball.

„Muku" „Exeggutore" „Rapidashi"

Kousek za Gabrielem se objevila fialová hrouda smradlavého bahna, pálma s nohami a několika hlavami a jednorožec s ohnivou hřívou.

„Teda já toho vydržim dost, ale tohle je moc." zareagoval Gabriel na Mukův smrad a zpomalil.

„Teď nemáš šanci." řekl Dantalion „Rapidashi plamenomet."

Ohnivý jednorožec vypustil na Gabriela proud plamenů. Ty se ale k němu nedostali, jelikož z lesa vyběhlo něco velkého a šedého a nechalo se plameny zasáhnout. Byl to Michaelův Rhyhorn.

„Dělej nebo ho stratíš." řekl Michael vedle Rhyhorna „Já si trochu pohraju, i když to bude krátké."

Gabriel poděkoval a pokračoval. Michael vytáhl další dva pokébally a vypustil z nich své pokémony. Vedle Rhyhorna se objevili Raichu a Kabutops.

„Pánové, myslím že prozatím můžeme zapomenout na Dratiniho, soustřeďme se na Kabutopse." řekl Allocer.

„Myslíte, že to nebudete mít tak snadné." pousmál se Michael.

„No jasně." řekl Zaebos „Muku bahenní střelu na Raichua."

„Raichu pod zem." zavelel Michael.

Raichu zmizel pod zemí a hrouda bahna se mu vyhnula.

„Kabutopsi zuřivé sekání na Rapidashe." pokračoval Michael „Rhyhorne plamenomet na Muka."

Kabutops se rozběhl na Rapidashe a začal do něj zuřivě sekat, Rhyhorne zatím přeběhl na Mukovu stranu a z jeho pusy vyletěl proud plamenů. Oba dva pokémoni po útocích okamžitě omdleli. Už zůstal jen Exeggutor.

„Teď Raichu a přiděj bleskový úder." zavelel Michael.

Ze země pod Exeggutorem vyletěl Raichu a pravou tlapou, která byla nabitá elektřinou praštil Exeggutora. Ten po úderu spadl na zem a omdlel. Michael a klauni stáhli své pokémony.

„Dobře plán B nezabral." přiznal Allocer „Je čas na plán C."

„Už se těším na plán Z." řekl Zaebos „To je jako moje nové jméno."

Allocer tuhle hloupou poznámku ignoroval, podíval se na Michaela a řekl: „Hele už nemáme pokémony tak co kdyby jsme to vyřešili na férovku, svými vlastními pěstmi."

„To zní skvěle." usmál se Michael a začal se rozcvičovat.

„Co to děláš?" zeptal se nechápavě Allocer.

„Rozcvičuju se." odpověděl Michael „Nechci si nic udělat. Ani nevíš jak je to nepříjemné, když si natáhneš nějaký sval. Měl by ses také rozcvičit."

Allocer se rozzuřil a rozběhl se na Michaela s úmyslem bodnout ho nožem, který si potají schoval do rukávu. Zaútočil na Michaela bodnutím ze shora. Michael se v pohodě vyhnul, vrazil Allocerovi loket do obličeje a tím ho knocoutoval.

„Allocere." řekli Dantalion a Zaebos.

„Někdo další?" usmál se na ně Michael.

Dantalion se Zaebosem se dali na útěk.

„To je škoda." řekl si smutně Michael a posadil se na studenou zem „Počkám tady na Gabriela."

***

Gabriel stále pronásledoval Dratiniho. Když byl u něj dost blízko vytáhl Greatball a hodil ho po Dratinim. Do cesty jim ale vběhl Dodrio a nechal se dobrovolně chytit. Gabriel popadl Greatball do ruky a dal do kapsy.

„Měl si štěstí," zavolal na Dratiniho a vytáhl další čtyři Greatbally „ale to ti dlouho nevydrží."

Do každé ruky si dal dva Greatbally.

„Čtyřnásobný Greatballový útok." řekl a mrštil po Dratinim všechny Greatbally.

Do cesty se jim, ale opět připletli nějací pokémoni a nechali se dobrovolně chytit. Gabriel zuřil a zpomaloval. Síly už mu docházeli a Dratini mu mizel z dohledu. Gabriel rychle vytáhl Greatball s Dodriem, vypustil pokémona, který mu teď běžel po boku a skočil mu na hřbet. Dodrio se rychle rozběhl.

„Skvěle sleduj Dratiniho." řekl Gabriel.

Když to Dodrio uslyšel prudce zabrzdil. Gabriel mu přeletěl přes hlavy a rozplácl se o strom. Dodrio rozkloval svůj Greatball, který ležel kousek od něj a utekl. Gabriel zatím tvrdě s omámeným výrazem dopadl na zem.

„Příště si pořídím airbagy nebo aspoň ABS." řekl a omdlel.

Když se probudil slyšel jak někdo okolo něj krouží. Otevřel oči a uviděl Dratiniho jak ho očichává. Rychle se vzpamatoval a chytil Dratiniho do rukou. Dratini sebou zběsile cukal, ale Gabriel nepovolil. Po minutě zápolení se Dratinimu povedlo vyprostit a rozletěl se pryč. Gabriel hned za ním.

„Jen počkej, já tě chytím." zavolal Gabriel.

Dratini do letěl ke kraji lesa a tam se zastavil. Gabriel k němu doběhl, skočil na něj a oba dva teď byli na suché louce.

„Konečně tě mám." řekl vítězoslavně Gabriel „Teď už neutečeš."

Na louku dopadlo něco těžkého a Gabriela zahalil stín. Zvedl oči a podíval se co to bylo. Nad ním stál obrovský Dragonite a po jeho boku se nadnášeli dva Dragonairové. Dragonite se na Gabriela rozzlobeně díval. Gabriel pustil Dratiniho a postavil se. Dratini přelétl ke svým kamarádům.

„M-m-můžu t-to v-v-v-vysvětlit." zakoktal Gabriel „T-to bylo tak. Já jsem se procházel tady po horách, abych rozjímal nad krásou divokých pokémonů. N-no a najednou se t-tam objevili t-tři chlapy v m-maskách klaunů. Ho-honili t-tady t-toho Dratiniho a já je chtěl zastavit. No a když se m-mi to podařilo, tak jsem chtěl D-dratinimu říct, že zloději už ho nechytí, tak aby neutíkal, ale o-on pořád utíkal. N-no a t-takhle to b-bylo."

Dragonite na něj ještě chvíli rozzlobeně koukal. Pak se ale přátelsky usmál a vzal Gabriela do své ruky.

„D-děkuju," poděkoval Gabriel „že mi vě-věříš."

Dragonite namířil Gabrielovu hlavu směrem na Celadonské mrakodrapy, které byly v dálce vidět. Zavřel jedno oko a vyplázl jazyk. Napřáhl se a hodil Gabriela směrem k nim.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ."

***

„áááááááÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁáááááááá."

Nad Michaelem něco proletělo.

„To je pták. To je letadlo. Ne to je Gabriel." zhrozil se a vytáhl pokéball „Pidgeote chytni ho."

Z jeho pokéballu vyletěl veliký ptačí pokémon. Velkou rychlostí prokličkoval mezi stromy a rychle se rozltěl ke Gabrielovi. Za několik sekund ho už měl ve svých drápech. I když se Gabriel neřítil k mrakodrapům pořád řval. Teprve, když vletěli do lesa řvát přestal. Pidgeot ho postavil před Michaela, který se na něj podíval. Gabriel měl tvář úplně rudou a promrzlou a z očí mu tekli slzy. Michael mu pomohl se postavit, ale Gabriel se pořád motal.

„Šipky víckrát nehraju." řekl a poté opět omdlel.

Michael si povzdechl a naložil svého bratra na Pidgeota, pak si na něj vlezl on sám. Už chtěli odletět, ale zastavili je Gabrielovo pokémoni, kteří zrovna přišli. Michael vytáhl z pod Gabrielovi mikiny pokébally a vrátil do nich pokémony. Pak se konečně rozletěl zpět do střediska.

***

Gabriel se probouzel. Otevřel oči a viděl, že venku už je tma.

„Proč jste mě z toho zase vynechali?" projel mu hlavou jako střepina něčí hlas „Já jsem jeho kamarádka. Taky jsem chtěla jít."

„Říkam, že odešel sám. Já jen věděl, že budou problémy." řekl druhý hlas, který přestože působil o něco jemněji byl také dost nepříjemný.

Gabriel se posadil a podíval se před sebe. Hádali se tam Michael a Nicole. Teda spíš jen Nicole. Michael byl úplně klidný a teď se snažil každou její větu ignorovat. Gabriel se postavil a vydal se k balkónu, aby měl od nich. Michael si ho ale všiml.

„Konečně jsi vzhůru." řekl a došel k němu „Jak se cítíš?"

„Líp, ale bolí mě v uších." řekl Gabriel.

„Není divu. Po takovém letu." řekl Michael „A co získal si aspoň toho Dratiniho?"

„Ne." odpověděl Gabriel „Přišli ho zachránit kamarádi."

„Já věděl, že to nedopadne dobře." pokrčil rameny Michael a posadil se na postel

„Bylo to ještě mládě a přesto mě dostalo." přiznal si Gabriel „Zápas je zítra, co budu dělat?"

„No nejdřív si dáš do uší trochu vaty." řekl Michael a zpod postele vytáhl malou lékarničku. Otevřel jí, vyndal vatu, utrhl jí na dva kusy a dal jí Gabrielovi. Gabriel si vatu vzal, pak šel ke své posteli a z pod ní vytáhl svou kabelu. Otevřel jí a vytáhl z ní láhvičku s modrou tekutinou.

„Koukám doktor v tobě se nezapře." reagoval Michael na Gabrielovu kabelu.

Gabriel namočil vršek vaty a strčil si jí do uší.

„To je příjemný." řekl „Já nejsem doktor, ale jelikož občas mám prostě menší problémy nebo není středisko v dohledu, hodí se to."

Rozhlédl se po pokoji a zeptal se: „Kde je vůbec Nicole?"

„Odešla. Byla naštvaná, že si jí sebou nevzal." řekl Michael.

„No jo, to je zvyk. Vždycky jsem všechno dělal sám a teď tu mám společníka na cestách a někdy nevím co s ní." vysvětlil Gabriel.

„Zkus jí taky do něčeho trochu zapojit. Ona tě přece vzala do divadla." řekl Michael.

„To jo, ale bylo to z mých peněz. I tak pro příště se polepším." řekl Gabriel a na něco si vzpomněl „Musím jít dolů zavolat profesoru Oakovi."

„Proč?" zeptal se Michael.

„Vzpomněl jsem si, že se mi podařilo pár pokémonů chytit tak chci vědět jestli nějaký bude na zítřejší zápas dobrý." vysvětlil Gabriel a vstal.

„To se chci taky podívat." řekl Michael.

Oba dva vyšli z pokoje a vydali se k telefonům ve vstupní hale. Gabriel si sedl na sedačku a vytočil číslo k profesoru Oakovi. Za pár sekund se profesorův obličej objevil na obrazovce.

„Dobrý den pane profesore."

„Ahoj Gabrieli."

„Dneska odpoledne k vám přišli čtyři noví pokémoni. Můžete mi je prosím ukázat?"

„No nechovají se zrovna přátelsky, ale rozhodně jsou lepší než tvůj Arbok. Můžu ti ukázat jen jejich obrázky jinak mi zase budou demolovat."

„To nevadí. Tak povídejte."

„Dobře máš tady Rattatu."

„Caterpie."

„Pinsira."

„A Venonata."

Gabriel se zamysel. Nevěděl, kterého z nich si má k sobě poslat. Rattatu a Caterpie rozhodně ne. Pinsir byl sice silny, ale je to bojovník na blízko a Venonat je jedovatý pokémon, což je i Nidoran.

„Venonat je i psychický pokémon." zašeptal Michael, který věděl nad čím jeho bratr přemýšlí.

Gabriel přikývl.

„Můžete mi prosím poslat Venonata."

„Ano, ale máš u sebe šest pokémonů takže ho musíš za někoho vyměnit."

„Už nemám šest. Ten poslední mi totiž utekl a zdemoloval svůj pokéball."

„Dobře. Tak už ti ho posílám."

Za několik sekund se na teleportačním pultu objevil pokéball.

„Už je tady. Děkuji pane profesore."

„Nemáš zač. Zatím ahoj."

„Nashledanou."

Gabriel zaklapl telefon a vzal si pokéball. Vstal a došel k pultu.

„Má tady středisko nějaké tréninkové zápasiště?" zeptal se sestry Joy.

„Ano. Jděte těmi dveřmi na levo." řekla Joy ukázala na Gabrielovu levou stranu.

Gabriel poděkoval a vydal se i s Michaelem ke dveřím. Prošli jimi a dostali se na malé hliněné zápasiště. Venku byla tma a jediným světlem byla lampa na ulici. Gabriel vypustil pokémona z pokéballu. Venonat hned jak si všiml Gabriela se na něj vrhl. Gabriel se rychle vyhnul a vytáhl pokéball se Scytherem.

„Do boje Scythere." řekl a vypustil pokémona „Myslel jsem si to, že když se tak chováš u profesora, já nebudu rozdíl. Nejdřív tě musím porazit, protože předtím si šel dobrovolně."

Scyther se postavil před Venonata.

„Scythere seknutí." řekl Gabriel.

Scyther se rozletěl na Venonata a sekl ho. Venonat útok ustál. Rozběhl se na Scythera, kousek před ním vyskočil a začal na Scythera sypat fialový prášek. Když dopadl na zem rozběhl se na Scythera a narazil do něj. Scyther udělal několik kroků dozadu.

„Scythere křídlový útok dva." zavelel Gabriel.

Scytherova křídla se rozzářila a vypustila na Venonata dva malé víry, které ho naplno zasáhli. Venonat odletěl několik metrů a snažil se ještě postavit.

„Je docela silný." pomyslel si Gabriel a přikázal svému pokémonovi „Dokonči to rychlým útokem."

Scyther se rychle rozletěl a narazil do Venonata. Ten odletěl až k plotu a omdlel.

„Dobrá práce. Oba se vraťte." řekl Gabriel a stáhl oba pokémony.

„No, už máš pokémona na zítřejší zápas." řekl Michael a natáhl ke Gabrielovi ruku „Gratuji a hodně štěstí na zítřejším zápase."

„Ty tam zítra se mnou nepůjdeš?" zeptal se Gabriel.

„Ne. Musím už zpátky na stadion. To víš povinnosti." pokrčil rameny Michael.

Gabriel trochu smutně stiskl bratrovu ruku a řekl: „Děkuju."

„Není zač. A nezapomeň mě při zpáteční cestě navštívit, aby jsi si přišel pro odznak." řekl Michael, pustil ruku a odešel.

Gabriel ještě chvíli stál na zápasišti a koukal na měsíc, který byl vidět jasněji než minulou noc. Když už mu začala být nepříjemná zima vrátil se do střediska. Nejprve šel k recepci, aby mu sestra Joy do zítřka vyléčila a prohlédla pokémony. Poté šel do svého pokoje, kde na své posteli seděla Nicole v pyžamu.

„Ahoj." pozdravil Gabriel.

„Ahoj." zamumlala Nicole.

Gabriel se posadil k ní na postel.

„Omlouvám se, že jsem tě vynechával ze svých posledních akcích." začal se omlouvat „Jsem většinou zvyklí dělat věci dělat sám, takže zasvěcovat někoho do svých plánů není mým zvykem. Ale slibuju, že to zkusím zlepšit."

Nicole se podívala na do Gabrielových očích a úplně celá zrudla.

„A začnu tím, že tě zítra sebou vezmu na zápas o Duhový odznak." dokončil svou omluvu Gabriel.

„Omluva přijata." řekla rudá Nicole „A děkuju."

„OK, teď se půjdu vykoupat a spát, ať jsem na zítřejší zápas čilý." řekl Gabriel.

Vstal, vzal si ručník a pyžamo a odešel do koupelny.

Nicole si lehla do postele, z batohu vedle ní si vytáhla knížku a pustila se do čtení.