Gabrielova cesta

39.) Trochu jiný svět

Druhý den ráno Gabriela probudilo cvaknutí zámku v koupelně. Když se totiž šel vykoupat po lečbě Nicole, tak jeho kamarádka vlezla do sprch, vzala klíč a zamknula ho v koupelně. Gabriel tedy musel přenocovat ve sprchovém koutě, protože jeho povrch byl mnohem teplejší než dlaždičky.

Rozlámaně vstal a protáhl se, oblékl si zbytek oblečení a vyšel ven. Nicole seděla na posteli už oblečená a jen zřejmě čekala až vyleze.

„Díky Bohu, už jsem fakt musela.“ řekla, vstala a vběhla do koupelny.

Gabriel si mezitím vzal kabelu a čekal až Nicole vyleze, aby mohli jít na snídani a pak na zápas s její sestrou. Po několika minutách vyšla ven a bylo vidět, že už se jí chodí líp.

„Já říkal, že se ti to zlepší.“ řekl Gabriel.

„Usnula jsem až ve tři hodiny ráno, jak to pořád svědělo a pálilo.“ odvětila Nicole.

„Tak s nespavostí ti nepomůžu.“ řekl Gabriel „A už pojď, chci se před tvým zápasem nasnídat.“

Nicole nic neřekla a oba dva se v klidu vydali na snídani, kde se potkali i s dívkami a jejich kamarády. Nicole se rychle nasnídala a hned se vydala na zápasiště u střediska, za několik minut tam dorazila i její sestra a spol. Kate přešla na druhou stranu zápasiště a zbytek se posadil na lavičku vedle Gabriela

„Jsi připravena prohrát sestřičko?“ zeptala se pohrdavě Kate.

„To bych se měla zeptat já tebe.“ odpověděla sebevědomě Nicole „Gabrieli budeš rozhodčí.“

„Ani náhodou. Do sourozeneckých soubojů mě netahej, najdi si někoho jiného.“ odpověděl Gabriel.

„Já půjdu, když tady frajer nemůže.“ řekla Emily a došla na místo rozhodčího „Zápas bude na tři kola a nemá žádné časové omezení. První kolo může začít.“

„Bellsproute do boje.“ povolala Nicole svého kořínkového pokémona.

„To není moc dobrá volba, zvlášť v takové zimě, ale třeba se mýlím.“ pomyslel si Gabriel a přitom si nevšiml jak se na něj občas Claire podívá a stejně tak Pete si ho zamyšleně prohlížel.

„To bude snadné, Fearrow do boje.“ řekla Kate a vypustila velkého hnědého ptačího pokémona.

„Bellsproute listovou břitvu.“ začala Nicole.

Bellsprout vystřelil na Fearowa několik listů. Fearow se jim bez problémů vyhnul a aniž by dostal jakýkoliv rozkaz, dal se do protiútoku. Bellsprout se jeho narázovému útoku jen taktak vyhnul.

„Fearow, zuřivý útok.“ zavelela Kate.

Fearow se znovu rozletěl k Bellsproutovi a začal zuřivě klovat. Pár rychlých klovanců Bellsprouta zasáhlo.

„Bellsproute, šlehavý útok a pak spací pyl.“ řekla Nicole.

Ještě než stačil Fearow odletět od Bellsprouta, kořínkový pokémon svázal Fearowa svými šlahouny a chtěl vypustit spací pyl. Fearowovi se ale nakonec povedlo vytrhnout.

„Rychlý útok.“ zavelela Kate.

Fearow se plnou rychlostí rozletěl a narazil do Bellsprouta. Bellsprout odletěl až k Nicole a omdlel.

„Bellsprout není schopný pokračovat, v prvním kole vítězí Kate. Stav je jedna nula.“ řekla Emily a ukázala na Kate.

Obě trenérky stáhli své pokémony. Diváci zatleskali a Gabriel se zamračeným výrazem sledoval zápas a snažil se zachytit jakýkoliv nepatrný detail, aby zjistil co nejvíc o Kate.

„Druhé kolo může začít.“ odstartoval další zápas Emily.

„Kinglere do boje.“ řekla Kate a z jejího pokéballu vyletěl velký krabí pokémon s obrovský pravým klepetem.

„To snad nemyslí vážně.“ řekla Claire „Co když nebude poslouchat? Jak může být tak naivní.“

„Gastly do boje.“ povolala Nicole svého duchovního pokémona „Olíznutí.“

Gastly vyletěl z pokéballu a hned se rozletěl na Kinglera a olíznul ho. Ovšem paralýza na Kinglera nezapůsobila.

„Skvěle, vodní dělo.“ zavelela Kate.

Místo vodního děla se Kingler napřáhl svým klepetem a chtěl jím praštit Gastlyho. Tím, ale jeho útok jen proletěl skrz.

„Řekla jsem vodní dělo.“ rozčílila se Kate.

„Nebudu to prodlužovat.“ řekla s úsměvem Nicole „Hypnóza.“

Gastly poslech a uspal Kinglera.

„Kinglere probuď se!“ zařvala Kate.

„Žrout snů.“ řekla Nicole.

Gastly se podíval na Kinglera. Chvíli se nic nedělo a pak bylo na Kinglerovi poznat, že omdlel.

„Kingler není schopný pokračovat. Vítězem druhého kola je Nicole.“ řekla Emily a ukázala na Nicole, která s pochvalou stáhla Gastlyho.

„Musíme na tobě zapracovat Kinglere.“ řekla Kate a vrátila svého pokémona do pokéballu.

„Třetí kolo, rozhodující kolo může začít.“ řekla Emily a odstartovala poslední kolo zápasu.

„Raticate“ „Charmeleone“ do boje.“ zvolili si obě dívky najednou svého třetího pokémona.

Gabrielovi se udělalo trochu špatně, když uviděl Charmeleona.

„Raticate, začni si rychlým útokem.“ zavelela Nicole.

„Železný dráp.“ řekla Kate.

Charmeleon se napřáhl a dal praštil Raticata ve chvíli, kdy byl jen pár centimetrů od jeho těla. Raticate odletěl a po přistání se opět postavil.

„Plamenomet.“ zavela Kate a Charmeleon z úst vypustil proud plamenů.

„Vyhni se a pak kousnutí.“ řekla Nicole.

Raticate se bez problémů vyhnul útoku. Rozběhl se na Charmeleona a zakousl se mu do ruky.

„Železný dráp.“ přikázala Kate.

Charmeleon se napřáhl a pořádně sekl svými drápy do Raticata. Ten se pustil a teď se jen tak tak držel na nohou.

„Pojď zpátky.“ řekla Nicole.

Raticate oběhl Charmeleona a zastavil se u své trenérky. Pak se zase otočil na Charmeleona.

„Zavři oči.“ přikázala.

Raticate zavřel oči a stejně tak i Nicole. Nicole ještě spojila ruce a dala je před sebe tak jak to dělal Gabriel.

„Do háje.“ řekl Gabriel a rychle se k Nicole rozběhl.

Doběhl k ní a rozdělil jí ruce, pak téměř okamžitě ztratil vědomí.

***

Gabriel se začal probouzet. Cítil, že leží na nečem měkkém. Navíc tam kde ležel bylo příjemné teplo. Gabriel otevřel oči. Nad sebou spatřil dřevěný strop. Lekl se a rychle se posadil. Byl v místnosti, která mu byla povědomá pouze jen z filmů. Byla to pracovní kancelář starého domu, kde bohatí šéfové pracovali. Všechny stěny byly ze obkládané dřevem. Po stranách bylo pár skříní. V některých byly doutníky a alkohol, v dalších zase trofeje. U vstupu do pracovny byl krb a na konci obrovské okno s výhledem na zamlženou krajinu, u kterého byla otočná kožená židle stůl a dvě sedačky. Gabriel byl uprostřed místnosti na koženém gauči u kterého byl malý stolek a naproti němu další dvě sedačky.

Gabriel se postavil a rozhlédl se. Hned první rozhlédnutí ho zastavilo u zrcadla vedle skříně s trofejema.

V zrcadle se totiž neodrážel Gabriel, i když mu byl trochu podobný. Byl tam kluk o málo starší než Gabriel celý v černém a s dlouhými černými vlasy. Oči byly žluté a obličej ukazoval, že si kluk prošel mnoha bitvami, ať už s lidmi nebo pokémony.

„Co se to se mnou stalo?“ zeptal se sám sebe a osahával si obličej.

Udělal několik kroků dopředu a ucítil, že mu u pasu něco visí. Rozhrnul černý plášť a pod ním byla katana schovaná v pochvě. Celá zbraň byla sněhově bílá, ať už pochva, rukojeť nebo čepel.

„Úžasné, viď?“ zeptal se někdo.

Gabriel se otočil k otočné židli, která byla celou dobu otočená směrem k oknu, teď byla otočená ke Gabrielovi a v ní seděl kluk podobný jemu samému až na kratší vlasy plně černé oči a zbraň, kterou Gabriel zatím neviděl.

„Kdo jsi?“ zeptal se Gabriel.

„Já jsem ty a ty...“

„...jsi já.“ dokončil Gabriel „Mám dojem, že tohle jsem jednou slyšel. Kde to vůbec jsem?“

„Jak to říct.“ zamyslel se temný Gabriel „Tohle je můj svět.“

„Tvůj svět a to vypadá takhle.“ rozhlédl se Gabriel.

„Vypadá tak jak já chci, aby vypadal. Chvilku můžeme být tady a pak zase tady.“ řekl temný Gabriel.

Už nebyly v pracovně, ale na louce na břehu jezera a okolo nich byla mlha. Temný Gabriel pořád seděl na své židly a naproti němu bylo křeslo. Gabriel si teď mohl všimnout jeho černé katany

„Posaď se.“ pokynul a Gabriel se neochotně usadil „Dáš si něco? Doutník nebo skotskou?“

„Ne, na tohle jsem moc mladý.“ řekl Gabriel „To je jezero Rozjímání?“

„Správně.“ řekl temný Gabriel a v rukou se mu objevil doutník a zapalovač „A nedělej se. Už si párkrát pil a tady se ti nic nestane. Můžeš pít a kouřit, ale žádné následky tě nečekají, protože tohle všechno je jen iluze.“

Temný Gabriel si zapálil a potáhl z doutníku.

„I tak radši ne.“ řekl Gabriel.

„Jak chceš.“ pokrčil rameny temný Gabriel a v klidu si pokuřoval.

„Proč jsem vůbec tady?“ zeptal se Gabriel „A proč vypadám takhle divně?“

„Sakra, myslel jsem si, že se nezeptáš nebo se zeptáš později.“ řekl druhý Gabriel a doutník zmizel.

Rychle popadl meč vytáhl ho z pochvy a zaútočil na Gabriela. Ten se přerátil se svým křeslem dozadu, udělal kotrmelec vzad a zase stál na nohou.

„Co se děje?“ zeptal se vyděšeně.

Temný Gabriel znovu zaútočil. Gabriel ani nevěděl jak rychle vytáhl svůj meč a vykryl útok svého oponenta. Temný Gabriel trochu odběhl a znovu zaútočil. Gabriel se jeho útoky snažil vykrývat, ale moc mu to nešlo. Mlha najednou zhoustla a temný Gabriel v ní zmizel. Gabriel se otáčel v mlze a čekal odkud útok příjde. Pak jen uviděl temného Gabriela jak okolo něj proběhl a řízl ho do levé ruky. Zaútočil ještě dvakrát jednou na levou nohu a po druhé na Gabrielovo tělo. Všechno to ale byla jen lehká zranění.

Teď temný Gabriel zaútočil zezadu, ale Gabriel aniž by se otočil, svým mečem zastavil jeho útok. Temný Gabriel opět zmizel v mlze a zase zaútočil. Tentokrát ale úplně minul a Gabriel využil šanci. Svým mečem řízl temného Gabriela do trupu.

„Jak tohle dělám, případá mi jako bych to dělal automaticky sám od sebe.“ pomyslel si Gabriel a čekal odkud temný Gabriel zaútočí, jelikož se mu povedlo zase zmizet „Kdyby ta hloupá mlha zmizela.“

Chvíli přemýšlel a čekal jestli temný Gabriel nezaútočí, pak ho něco napadlo.

„To si takový ubožák, že se musíš schovávat v mlze.“ zavolal do mlhy „Buď chlap a nebojuj jako slaboch.“

Po několika sekundách mlha ustoupila, ale úplně nezmizela. Gabriel teď ovšem viděl na svého oponenta. Jen se pousmál a hned se na něj rozběhl. Zaútočil, ale temný Gabriel útok vykryl. Jeho černá čepel začala černě zářit a temný Gabriel Gabriela odstrčil. Temný Gabriel se pousmál a rozběhl se na Gabriela. Sekal z vrchu, Gabriel už měl svůj meč připraven ke krytí, ale útok druhého Gabriela zmizel a teď na něj zaútočil z boku. Gabriel se jen tak tak vyhnul, ale čepel meče ho i tak řízla do břicha. Gabriel si dal ruku na zranění a měl co dělat, aby se udržel na nohou.

„Kdo je teď slaboch, co?“ zeptal se udýchaně temný Gabriel a oddechoval.

„Ještě jsme neskončili.“ řekl Gabriel a zase se na svého protivníka rozběhl.

Následoval několika minutový souboj, během kterého pouze kryli útoky jeden druhého. Pak se ale Gabrielovi povedl útok a řízl temného Gabriela přes obličej, který teď hodně krvácel. Rychle od Gabriela odběhl a vstoupil do jezera, ovšem chodil po jeho hladině.

Gabriel na nic nečekal a rozběhl se za ním. Těsně u břehu si představil, že se mu taky povede chodit po hladině a taky se tak stalo. Už mohl sledovat temného Gabriela, který se zastavil uprostřed jezera stál proti němu zády. Kus od něho se zastavil.

„Už mě ta hra nebaví.“ řekl temný Gabriel a otočil se „Ukončím to rychle.“

Na obličeji už neměl žádnou krev a z jeho očí teď tekly černé slzy, které se na úrovni kořene nosu rozdělili ještě na další proud. Zem se začala otřásat a z temného Gabriela vyletěli chapadlovité paprsky černého světla a kroutili se. Temný Gabriel se o něco zvětšil a jeho pravá ruka zčernala a zmutovala. Nakonec se ozvalo dvakrát křupnutí a z jeho zad vyrostla dvě obrovská černá opeřená křídla.

Temný Gabriel se začal šíleně smát a jeho hlas zněl nadpozemsky děsivě. Gabriel se nemohl ani pohnout, nikdy v životě neviděl nic tak děsivého. Chtěl utéct, ale nemohl. Temný Gabriel se na něj i se smíchem rozletěl a zaútočil na něj. Gabriel se bránil mečem, ale moc mu to nepomohlo. Úder byl tak silný, že ho odhodil skoro na břeh jezera.

„Nemáš žádnou šanci.“ řekl svým nadpozemským hlasem temný Gabriel.

Gabriel se postavil a oddechoval.

„Nevím co se tu děje. Proč takhle vypadám a kde jsem se tohle naučil s mečem, ale vím že tady nemůžu prohrát.“ oddechoval Gabriel.

Temný Gabriel se jen usmál.

„Vůbec nic nevíš, jak by jsi mě mohl porazit. Je to jako anděl vs. člověk.“ smál se nadpozemským hlasem.

Gabriel najednou ucítil v ruce mírné elektrizující brnění. Sevřel meč v obou rukách a se řevem se rozběhl na temného Gabriela. Zaútočil bodnutím, ale temný Gabriel se bez problémů vyhnul, pak útok oplatil. Tentokrát se ale Gabrielovi podařilo vykrýt útok lépe a ani jeho síla nebyla tak velká. Přesto Gabriel kousek odletěl.

„Zdálo se mi, že jsem viděl blesky,“ pomyslel si „když se naše meče střetli. Udělal to on nebo já?“

Rukou mu opět projelo elektrizující brnění a rozšířovalo se dál po těle. Gabriel se znovu rozběhl. Tentokrát si všimnul několika malých blesků vedle sebe a zaútočil. Temný Gabriel se ale rychle vyhnul a vyletěl do výšky. Okolo Gabriela začali lítat blesky. Některé se objevovali jen tak ze vzduchu a jiné zase vycházeli přímo z něj nebo meče. Temný Gabriel se zasekl ve vzduchu a trochu vyděšeně sledoval Gabriela jak se okolo něj houfují blesky a ozařují krajinu. Gabrielův pohled se najednou sklidnil a přestal tězce oddechovat. Meč začal zářit a vypouštěl víc a víc blesků. Gabriel se podíval na temného Gabriela.

„Tak pojď.“ vyzval ho.

„Tomu nevěřím. Jak na to přišel.“ pomyslel si temný Gabriel a rozletěl se dolů.

Gabriel sklonil meč a připravil se k seku. Oba jejich útoky se střetli a vytvořili tlakovou vlnu, která je odhodila každého na jinou stranu.

„Ukončíme to.“ řekl Gabriel a jeho meč začal ještě víc zářit.

Na nebi se stahovali mraky a ozývaly se z nich silné zvuky hromů. Temnému Gabrielovi se také rozzářil meč a oba se na sebe vrhli.

***

Gabriel sebou nevrle zavrtěl.

„Už se probouzí.“ uslyšel a začal pomalu otevírat oči.

Ve svém zorném poli uviděl sedm nahromaděných rozmazaných obličejů. Po několika sekundách je začal postupně rozpoznávat. Byly to Nicole, Kate, Emily, rudá Claire, Gabriel, Jack a Pete.

„Co se stalo?“ zeptal se těžce.

„Rozdělil si moje ruce a pak si hned omdlel.“ řekla Nicole.

„Jak dlouho tu jsem?“ zeptal se znovu Gabriel a snažil si vzpomenout, co se všechno stalo.

„A-a-asi p-p-ět hodin.“ zakoktala Claire.

Gabriel si vzpoměl co se dělo a rychle se posadil.

„Co se stalo s tím divným andělem a jak jsou na tom moje zranění?“ zeptal se vyděšeně a prohlížel si tělo.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se Kate „Zničíš nám zápas a pak se chováš jako blázen.“

„Asi to byl jen sen.“ řekla Nicole.

Až na ruku Gabriela nic nebolelo, tak si opět lehl a řekl: „Jo, jo, byl to jen sen.“

„No, už jsi vzhůru, takže my můžeme jít.“ řekla Kate a s ostatními kamarády odešla.

Druhý Gabriel se ještě zastavil ve dveřích, otočil se a řekl: „Zítra nás čeká náš zápas, prcku, tak se připrav na prohru.“

„Necítím se na to, abych bojoval, ale příjdu.“ řekl Gabriel Nicole.

„Já ti nevím, nejsi na tom zrovna nejlíp. Doktor říkal, že je to něco jako koma. Myslím, že si tě tu pár dní ještě nechají.“ řekla starostlivě Nicole.

Gabriel se pousmál a řekl: „Kdybych měl svoji energetickou soustavu, tak řeknu “do zítra jsem v pohodě“, ale nemám tak nevím jestli to zvládnu.“

„Vy se odtud celý zítřek ani nehnete a na večer máte zarezervované nahoře lázně.“ ozval se ode dveří doktor „Nebojte hradí to pojišťovna v zájmu vašeho zdraví.“

„Ale já mám zítra zápas o pohár.“ řekl Gabriel.

„To slyším od trenérů pořád, ale pak jsou rádi, že si během léčby dojdou aspoň na záchod.“ řekl doktor „Můžete být rád, že jste se vůbec probudil. Koma, které se objeví z ničehonic a zase jen tak zmizí.“

„Ach jo.“ povzdechl si Gabriel.

„Já vím, že je vám to nepříjemné, ale tak to je.“ řekl doktor „Mistrovství je až v květnu a vy máte kolik odznaků?“

„Čtyři.“ odpověděl Gabriel.

„To je polovina. To za půl roku stihnete určitě.“ řekl doktor „Tak žádné blbosti a odpočívejte.“

Po těchto slovech doktor odešel.

„Se máš, že jdeš zítra do lázní.“ řekla Nicole.

„Radši bych byl na tom zápase.“ řekl Gabriel „Takhle mě budou považovat za sraba, stačí už jen, že jsem nemohl bojovat s tvojí sestrou. Zní to docela divně, že sestra mojí kamarádky je má rivalka.“

„A co se mezi vámi stalo?“ zeptala se Nicole.

„Na moc dlouho.“ odpověděl Gabriel.

„Máme dost času.“ řekla Nicole.

„Víš co? Doktor měl pravdu, potřebuji odpočinek, tak si chci zdřímnout.“ řekl Gabriel a zavřel oči.

„Tak dobrá, já půjdu do pokoje a nějakou zábavu si najdu.“ řekla Nicola došla ke dveřím.

„Hlavně už nikdy nedělej tu věc jako při zápase.“ řekl Gabriel.

„Proč?“ zeptala se Nicole.

„Je to příliš nebezpečné, moc lidí to nepřežilo.“ přibarvil si trochu fakta Gabriel.

„Jo, jo.“ řekla lhostejně Nicole.

„Slib to, prosím.“ řekl Gabriel.

Měl doopravdy strach, aby se na jeho techniku boje nepřišlo a Nicoliina nezkušenost by jí samotné mohla ublížit.

„Tak dobrá. Slibuji, že už to nikdy nebudu dělat.“ řekla Nicole.

„Děkuji.“ řekl Gabriel a téměř okamžitě usnul.

DRUHÝ DEN RÁNO

„Ať si říká kdo chce, co chce. Na tom turnaji budu.“ pomyslel si Gabriel a pomalu slezl z postele.

Odepnul si vše co na něm bylo, došel ke skříni a oblékl se do oblečení, které tam bylo. Pak se pomalu vydal ven z nemocnice. Vůbec mu nebylo dobře a cítil se hrozně vyčerpaný, navíc ruka začala zase víc bolet a špatně se mu s ní hýbalo.

Po deseti minutách došel do recepce střediska. To totiž bylo spojené s nemocnicí, kvůli nedostatku místa v Odpočinkové zóně. Sestra Joy byla na recepci a Gabriel jí pozdravil.

„Jsem tady kvůli registraci turnaje o Náhodný pohár.“ řekl Gabriel.

„Dobrá, dej mi svůj pokédex. Máš to jen tak tak. Zápasy za hodinu začínají.“ řekla Joy a pořádně si Gabriela prohléda „Pane Bože, vždyť ty jsi nemocný. Nemám zavolat doktora.“

„Jsem v pořádku.“ řekl Gabriel a podal sestře Joy pokédex „Jen jsem snědl něco špatného a moc jsem toho nenaspal.“

„Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“ zeptala se Joy, ale pokédex si nevzala.

„Ano.“ odpověděl Gabriel.

„Promiň, ale nemůžu tě zaregistrovat, zavolám nahoru, jestli si odtamtud neutekl.“ řekla Joy, vzala telefon a stiskla tlačítko na rychlé vytáčení

„Jsem v pohodě.“ řekl Gabriel a snažil se jí levou rukou telefon sebrat, ale vůbec se mu to nedařilo.

„To nejsi.“ řekla Joy „Dobrý den, neztratil se vám jeden pacient. Je to trenér. Chce, abych ho registrovala na turnaj, ale nevypadá vůbec dobře...ano...ano...dobře, dovedou ho tam.“

Zavěsila telefon a zavolala: „Chansey, potřebuji dvě Chansey.“

V mžiku se tam dvě Chansey objevili a Joy jim rozkázala: „Odveďte ho nahoru do nemocnice.“

Chansey se Gabriela chopily, ale ten sebou trhal.

„Tohle nemůžete! Pusťte mě!“ rozčiloval se Gabriel, ale marně.

U něho v pokoji už čekal doktor a v ruce měl stříkačku.

„Dáme vám malinkou Beedrill, aby jste se uklidnil.“ oznámil doktor a píchl jehlu Gabrielovi do krku.

Ten do několika sekund usnul.