Markova Cesta Johtovou ligou

Vítej zpět kamaráde

Mark neschopný řící jediné slovo,koukal na Ztrhaného a špinavého Tonyho.

„Marku!nemůžu uvěřit že sem tě našel.“Zachraptěl Tony a poté ošklivě zakašlal.

Mark jen pouze stál s vykulenýmá očima.

„Asi by tě zajímal můj příběch.“Pokusil se o úsměv Tony.

„J...Jo.“Řekl pouze tiše Mark.

„Tak tedy dobrá.“Začal Tomy.

„Když jsem padal dolů do propasti,zasekl sem se batohem o kořen a zmírnil pád,ale roztrhl sem si celý baťoh,když sem dopadl,pořezal sem si celou pravou nohu takze jsem nemohl vstát.

O několik minut později sem ze šoku omdlel,po několika hodinách mě naštěstí našel pokemon Arcanine,vybídl mě na jeho záda a poté mě donesl na vrchol propasti.Popadl jsem nejbližší klacek na podepření nohy a vyšel jsem náhodným směrem v zoufalství tě najít.

Míhal sem se lesy a všem možným,a pak sem tě našel tady.“Usmál se Tony.

„No...to je super.“Uškíbl se Mark.

„Ale..při pádu sem ztratil 2 pokebally s mankeyem a pidgeyem,mam pouze chikoritu a spinaraka.“Zamrze sam sebe Tony.

„To je my líto.“Řekl mu upřímně Mark.

„No...tak to s tebou asi budu muset jít do Banraie.“Zasmál se mile Tony.

„Já už v Banrai byl.“Upozornil ho Mark a ukázal mu svůj druhý odznak.

„Můj ambipom byl v souboji skvělý.“Zdůraznil pyšně Mark.

„Ty máš ambipoma?“Podivil se Tony.

„Jo,tady s Rickem sem ho vyměnil za pidgeye.“Oznámil mu Mark a ukázal na Ricka který doposud jen zmateně koukal co se děje.

„Omlouvám se,Ricku to je Tony,můj ztracený kamarád,Tony to je Rick.“Představil je Mark,Rick si s Tonym přátelsky podal ruku.

„Tak mě napadlo jestli bychom tu ještě na chvíli nemohli zůstat Ricku,Tony by si potřeboval odpočinout.“Zeptal jse nervozně Mark,když se Rick podíval na Tonyho odpověděl.“Zůstaň jsi jak dlouho budete potřebovat.

„Díky moc Ricku.“Poděkoval vděčně Mark.

Rick se jen usmál a odešel pryč.

„Ukážu ti náš stan.“Řekl Mark nadšeně Tonymu a dovedl ho ke stanu do kterého si spolu vlezli.

„Já jdu spát.“Zívl Tony a lehl si.

„Počkej,vždyť je poledne.“Ušklíbl se Mark ale zjistil,že Tony už spí.

„Boože,asi si taky zdřímnu.“Zasmál se Mark a lehl si vedle Tonyho....

Když se Mark vzbudil,byla již temná noc.

„Kolik je,půl jedný,to jsme prospaly celou půlku dne?“Zeptal jse řespale sám sebe Mark.

„Tony...Tony kde seš?“Zasekl se Mark,když zjistil že Tony vedle něho neleží.

Mark vylezl ze stanu a rozhléfl se po táboře.

Tony stál na okraji lesa a koukal na oblohu.

„Tony,co tu děláš.“Zeptal jse tiše Mark aby nikoho nevzbudili.

„Už ses vzbudil?“Nereagoval na jeho otázku Tony.

„Jo,Tony proč tu tak stojíš?“Zopakoval svoji otázku Mark.

„Marku...můžeme už vyrazit dál?“Zeptal jse ho zamyšleným hlasem Tony.

„Takhle uprostřed noci?no...“

„Marku prosím!“Zvýšil Tony hlas.

Mark tím byl zaskočený a jen přikývl.

„Tak...tak teda dobrá.“

Mark jen tiše dokráčel do stanu,vzal všechny jejich věci a došel zpět k Tonymu.

„Okvětní město je odsud pěknej kus cesty,takže se asi pěkně projdem.“Upozornil ho Mark.

„Alespoň jse projdem.“Odpověděl mu Tony.

Markovi se zdálo,že zase nabyl svůj starý tón.

„Tak tedy vyrážíme.“Řekl Mark a vyšel na dlažděnou cestu,která vedla směrem k Okvětnímu městu.

„Tony,opravdu si mankeyho s pigexem ztratil?“Zeptal jse ho Mark,když udělali prvních pár kroků po cestě.

Tony jen mlčky přikývl.

„To mě mrzí,hlavní je že jsi neztratil svoji chikoritu,tvého prvního pokemona.“Pokusil se nahodit dobrou náladu,ale bezúspěšně.

Tony se tvářil velice zklesle a Markovi došlo že jeho ztrátu neměl připomínat.

„Určitě cestou do okvětního města získáš další pokemony,které si chytíš.“Zdůraznil Mark a poplácal Tonyho kamarádsky po rameni.

„Doufám že jo.“Odpověděl tichým hlasem Tony,to Mark bral jako úspěch.

Mark s Tonym už pár minut ušli,cesta se začala dostávat do čim dál větší výšky.

„Teď zrovna nemám náladu chodit do kopce.“Odfrkl si Tony.

„Nejsi sám,to my věř.“Zdílel jeho názor Mark a znechuceně kráčel po cestě směřující nahoru.

„Myslíš že trenér Okvětího Stadionu bude nějak těžký.“Zeptal jse celý udýchaný Tony.

„Nevím,proč se ptáš?“Udivil se Mark a těžce vykračoval dál do strmého kopce.

„Co já vím,tak si zatím oba odznaky vyhrál hned na poprvé.“

Mark jen tiše přikývl a přemýšlel co tím Tony myslí.

„Jednou musí přijít stadion který bude nad tvojí úroveň.“Poučil ho Tony.

Markovi začalo docházet proč Tony začal tendle rozhovor o stadionech.

„To je sice pravda,ale já budu své pokemony trénovat,abych v budoucnu neměl soupeře.“Řekl nadšeně Mark a zaťal svojí ruku v pěst.

Tony se jen usmál,a byl rád že si Mark tolik věří.

„Když byly konečně nahoře,oba dva si udýchaně lehly do vysoké trávy.

„Nebudem se tu jen tak válet.“Usmál se Mark.

„No tak dobrá.“Ušklíbl se Ďábelsky Tony,vstal a začal sestupovat dolů.

„Počkej Tony!já to tak nemyslel.“Křikl Mark a celý unavený dobíhal Tonyho který pospíchal z kopce dolů...

Kam Příště naši dva hrdinové dorazí?..