Pokémon Ultimate

Vs. Psyduck

„Rattato, nárazový útok.“ malý myší Pokémon se podle příkazů svého trenéra vyřítil na protivníka.

„Psyducku použij zmatení.“

Rattata, zasažena zmatením, ztratila zcela smyl pro orientaci a místo nárazu do Psyducka, narazila do jedné z okolních pouličních lamp.

„Rattata není schopna pokračovat v boji. Vítězí trenér Bruce a jeho Psyduck.“ rozhodl chlapec-rozhodčí a poražený trenér stáhl zpět svoji vyčerpanou Rattatu do Pokéballu.

Celý tento souboj se odehrál přímo na ulici blízko přístavu v Oblázkovém městě. Sešly se tu všechny děti z okolí, aby si mohli dát zápas se svými Pokémony proti trenérům, kteří se přijedou do města podívat.

Narozdíl od zbytku roku, dnes opravdu nějaký trenér přijel. Byl to Bruce, jedenáctiletý trenér, který se zde rozhodl navštívit profesora Oaka, věhlasného odborníka na Pokémony, a požádat ho o zařazení mezi profesionální trenéry. Ale právě teď měl plné ruce práce s malými dotěrnými amatérskými trenéry, kteří se chtěli výhrou chlubit před ostatními. Jenže z těch šesti-sedmi dětí, nedokázal Bruce a jeho Psyducka porazit ani jeden.

„Tak jestli už nikdo nemá zájem, já půjdu.“ oznámil Bruce a s úlevou konečně opouštěl ty malé prcky.

„Héééj, počkej.“ křikl za ním někdo z chlapců. Bruce se s velkou nechutí zastavil a otočil se zpět k dětem.

„Co je?“ zeptal se.

„Ve městě je ještě jeden trenér.“

„Ale jestli je na stejné úrovni jako vy, tak to ani nemá cenu.“ Bruce se rozhodl pokračovat ve své cestě za profesorem Oakem. Jenže po několika krocích ho doběhl pihatý klučina, trenér Rattaty.

„Počkej Bruci, ten trenér, o kterým mluvíme, je daleko lepší než my. On už přes čtyři roky neprohrál jediný zápas.“ tahle informace vrátila Bruceovi zájem.

„Takže on je profesionální trenér?“

„To ne, ale už několik profi-trenérů porazil. A navíc je zde znám jako Pokémistr Oblázkového města.“

„Tak na co čekáš, prcku? Běž za ním a řekni mu, že ho vyzývám na souboj.“

***

Trenér, o němž chlapec řekl Bruceovi, se jmenuje Marty a se svými rodiči bydlí ve východní části Oblázkového města.

Marty je velkým nadšencem do Pokémonů. Často podniká výpravy do okolních lesů, kde pozoruje Pokémony v jejich přirozeném prostředí. Doma chová ale jen čtyři Pokémony. Dva Caterpie, kteří si sami našli domov na Martyho zahradě, pak Pidgey, který jako malý vypadl z hnízda a Marty ho zachránil, ošetřil a od té doby se o něj s láskou staral. A nakonec ještě Martyho nejvěrnější přítel Sandslash, jediný Pokémon se kterým se zúčastnil zápasů a za zmínku jistě stojí to, že všechny ty zápasy spolu vyhráli. A díky tomu je nositelem titulu Pokémistra Oblázkového města, čímž se také opravdu náležitě pyšní. Jenže Marty, i když porazil některé ty profi-trenéry, nikdy sám netoužil po profesionálním trenérství. Někteří říkají, že by se mu stýskalo po rodičích, jiní zase tvrdí, a jen Marty ví, že je to pravda, že by nikdy nesnesl svoji porážku, se kterou by se v profesionálním trenérství určitě musel setkat.

***

„Máárty, Máárty.“ volal na mladého trenéra pihatý chlapec, který mu nesl oznámení, že si s ním chce jakýsi trenér jménem Bruce dát zápas.

Marty zrovna ležel i se svými Pokémony na zahradě a užíval si krásného slunečného dne, jakmile se však dozvěděl o výzvě, ihned pobídl Sandslashe a vyrazil. Po cestě mu chlapec pověděl něco o vyzyvateli, ale když Marty zjistil, že ten Bruce porazil všechny ty děti, zvolnil krok a na chvíli zapochyboval jestli raději nemá ten zápas odvolat. Pak si však uvědomil, že by někteří bystřejší děti mohly zjistit, že se bojí, že ze souboje utekl jako srab a budou se mu smát a navíc by mu určitě odebrali i ten těžce vydobytý titul.

***

Dva mladí trenéři stáli proti sobě uprostřed ulice obklopeni početným zástupem dětí. Na jedné straně blonďák Bruce a na straně druhé, hnědovlasý Pokémistr Oblázkového města, Marty.

„Každý z trenérů může použít jen jednoho Pokémona. Zápas končí pokud jeden z Pokémonů nebude moci pokračovat dál v zápase a nebo, když ho trenér stáhne zpět z bojiště.“ chlapec-rozhodčí v rychlosti oznámil pravidla nadcházejícího souboje.

Marty sáhl do kapsy, vytáhl Pokéball a podíval se přes horní průhlednou část dovnitř na svého Pokémona.

„To zvládneme.“ řekl šeptem Sandslashovi a následně ho povolal do boje.

„Hmmm, Sandslash, vývojové stádium Sandshrewa, dost silný Pokémon,“ řekl znalecky Bruce, „ale na mého Psyducka nebude stačit. Pojď ven Psyducku!!!“ před Brucem nyní stál žlutý kachní Pokémon.

Marty se ve svém životě už několikrát s divokým Psyduckem setkal, ale jediné co o něm věděl, bylo že Psyduckové jsou pomalý a často je bolí hlava, takže se nedokáží moc soustředit na boj. Jenže další věc, co Marty věděl, byla, že trénovaní Pokémoni jsou úplně jiní než divocí.

„Zaútoč první.“ pobídl svého soupeře Marty. Bruce se nenechal dlouho přemlouvat a hned zavelel:

„Psyducku, zmatení.“ Psyduck začal soustředit svoji matoucí sílu na Sandslashe.

„Pod zem!!! Rychle!!!“ zareagoval Marty.

Sandslash se s lehkostí typickou pro zemní typ Pokémonů, kterým opravdu Sandslash je, zakopal do země.

Bruceovi i Psyduckovi oči těkaly po ulici a hledaly nějaké náznaky, které by jim pomohly určit, kde se zrovna Sandslash nachází. To se jim naštěstí pro Martyho nepodařilo, takže se rodák z Oblázkového města rozhodl zaútočit.

„Škrábavý útok.“ silnice praskla těsně za Psyduckem a z ní vyskočil Sandslash, který ještě ve vzduchu stačil přejet svými drápy po Psyduckových zádech.

„Paráda, Sandslashi, pokračuj škrábavým útokem.“

Sandslashovi drápy se znovu a znovu zarývali do Psyduckových zad a samotný Pokémon začal po náporem takové bolesti úpět.

„Psyduckůůůů,“ křičel Bruce, „použij vodní dělo a namiř ho do země.“

Psyduck poslechl a vypustil ze svého zobáku tak prudký proud vody, že ho to odmrštilo dostatečně daleko od Sandslashe a jeho ostrých drápů.

„Vodní puls!!!“

Psyduck ve svých malých ručičkách vytvořil modrou vodní kouli a pustil jí na protivníka.

„Rozbij tu kouli!!!“

Sandslashovi drápy se rozzářily a rozsekly modrou kouli, která se poté rozplynula na několik kapek vody, které se rozlily po silnici.

„Vypadá to, že dokážeme pokrýt všechny vaše útoky.“ Bruce na Martyho poznámku nereagoval, raději se dál soustředil na zápas.

„Psyducku použij vodní dělo.“

Jenže ani tento útok nezapůsobil, jelikož Marty ihned poručil se Sandslashovi roztočit, takže když voda narazila do jeho těla, jen se neškodně rozstříkla na okolo stojící diváky. Kteří to v tomto letním počasí, náležitě ocenily radostným jásotem.

„Tak co vzdáváte se?“ zeptal se s šibalským úsměvem na tváři Marty.

„Tohle je teprve začátek.“ usmál se Bruce a nařidíl Psyduckovi zaútočit škrábavým útokem, to samé udělal i Marty.

Oba dva Pokémoni se proti sobě rozeběhli a když byli už skoro u sebe, rozpřáhli své ruce a zaútočili. Mezi dvěma Pokémony se začaly tvořit jiskry.

„Psyducku zapišti.“ zavelel Bruce a v obličejích diváků i Martyho bylo patrné, že nevědí co od tohoto zvláštního povelu mají očekávat, ale to hned poznali.

Psyduck uskočil o kousek do zadu a začal vydávat vysoký bubínky trhající zvuk. Všichni přítomni si najednou jako na povel zakryli své uši, dokonce i Sandslash tohle hrozné pištění nevydržel. Jediný komu ten zvuk nevadil byl Bruce, který byl už na něj nejspíš zvyklý a kterému se teď naskytla šance na nekrytý útok.

„Vodní dělo!!!“

Pištění konečně ustalo, Marty si oddychl, ale pak zpozoroval, že jeho Pokémon byl silou vodního děla odmrštěn a oslaben.

„Vodní puls.“

Psyduck znovu vytvořil modrou kouli a poslal jí na Sandslashe, který teď už věděl, co má dělat. A tedy jí jedním úderem zničil.

„Ještě jednou!!! Ale teď ji vyšli do vzduchu.“ Bruce v rychlosti vymyslel novou strategii, která by měla teď už fungovat.

Psyduck nejprve modrou kouli vyhodil do vzduchu a ta potom z nebe padala rovnou na Sandslashe.

„Znič jí.“ rozkázal Marty, ale to byl právě tah, který od něj Bruce očekával.

Sandslash vyskočil do vzduchu, ale v momentě kdy se jeho drápy dotkly koule, která ihned praskla, vylila se na Martyho Pokémona ledově studená voda. Sandslash s pořádným žuchnutím přistál na zemi. Byl pořádně promočený a vodou dost oslabený, ale i přesto se dokázal zvednout a teď tam stál připraven na pokračování boje.

„Dokážeš to Sandslashi!!!“ dodal mu odvahy jeho trenér.

„Ledový paprsek.“ řekl chladně Bruce, jakoby to byl poslední povel, který v dnešním souboji udělil.

Psyduck vystřelil klikatou ledovou střelu na Sandslashe.

„Kryj se!!!“

Zemní Pokémon se zatočil do klubíčka a vyčkával na ledový paprsek, který si to mířil přímo k němu.

Pak si však Marty něco uvědomil, když koukal na Bruceův usměvavý obličej. SANDSLASH JE PROMOČENÝ AŽ NA KOST.

Paprsek zasáhl Pokémonovo tělo a zmrazil veškerou vodu mezi jeho bodlinami i v jeho kožichu. Ze Sandslashe se stala kostka ledu.

„Sandslash není schopen pokračovat v boji. Vítězem se stává Bruce a jeho Psyduck.“ tímto výrokem chlapec-rozhodčí ukončil Martyho neporazitelnost.

***

Jedenáctiletý chlapec seděl doma na dvorku, v náručí v dekách zabaleného Sandslashe a zahříval ho. Po tvářích mu stékaly slzy.

„Co teď? Co teď? Co teď?“ tahle otázka se mu honila hlavou. Věděl, že už mezi ostatními dětmi nebude takovým hrdinou jakým bával předtím, věděl, že jejich novým hrdinou je teď Bruce a že on je teď Pokémistrem Oblázkového města.

„Co budeme dělat Sandslashi? Už se nikdy více nebudeme ti nejsilnější.“

„Séénd?“ Pokémonova malá očka pohlédli tázavě na svého pána,trenéra, parťáka a hlavně kamaráda v jedné osobě.

„Máš pravdu.“ Marty znovu vyskočil na nohy a s ním i Sandslash, který byl ještě trochu oslaben, ale nedával to na sobě už vůbec znát. „Jediný, co teď musíme udělat je porazit v odvetném zápase Bruce. A jelikož se z Bruce stal dnes profesionální trenér, musí se i z nás stát profesionální trenér.“

„Sleš.“ přitakal Sandslash.

„Tak tedy rychle za profesorem Oakem.“