Pokémon Ultimate

Vs. Kabutops

Mladý blonďatý chlapec se procházel po ulicích Cínového města. Hledal něco, čím by zaplácl svůj volný čas.

Bruce se dočetl, že dnes navečír bude trenér místního stadiónu pořádat Pokémonní zápasy a ti nejlepší budou mít možnost se s ním utkat a výhrou získat odznak. Velice lákavá nabídka, které tento ambiciózní mladý trenér nemohl odolat.

***

„MUZEUM“ hlásal velký nápis na bílé budově.

„Tak tady se na chvíli zdržím.“ usoudil Bruce a otevřenými dubovými dveřmi vlezl dovnitř.

„Dobrý den.“ pozdravil ho hned u dveří pán v obleku s čepicí, na které bylo napsáno „KASA“.

„Dobrý den, je muzeum otevřené?“

„Jistě pane.“

Bruce zaplatil malý poplatek a pak už se kochal pohledem na sbírku Pokémonních fosílií. Nejdříve byla expozice zkamenělých rostlin, kde se Bruce moc dlouho nezdržel, spíš touhle expozicí jenom prošel.

Zastavil se až v expozici další. Místnost byla tématicky vyzdobená, na zdech jakési panoráma pravěku, jako dekorace posloužily umělé přesličky a všude okolo zdí byly postaveny kostry vyhynulých Pokémonů. Ale Bruce nejvíce zaujala velká dominantní kostra uprostřed místnosti. Udělal pár kroků blíž a přečetl si cedulku před exponátem.

„Dragonite“

„Ale já jsem si myslel, že Dragoniti žijí i dnes.“ zauvažoval nahlas a hned k němu přiskočil malý postarší mužík.

„To ano, mladý pane.“ přitakal stařík. „Ale všimněte si toho obrovského rozpětí křídel.“ ukázal nahoru. „Taková křídla již dnešní Dragoniti nemají.“

A opravdu křídla tohoto Dragonita byla impozantní, kdyby se roztáhla, dosáhla by určitě z jednoho konce místnosti na ten druhý a to to nebyl žádný dětský pokojíček.

Promiňte, ani jsem se Vám nepředstavil, jmenuji se van Klaar.“

„Těší mě, pane van Klaare.“ Bruce potřásl staříkovi rukou a v hlavě se mu mezitím honilo, kde to jméno slyšel. „Já jsem Bruce.“

„Vy se zajímáte o vyhynulé Pokémony?“ otázal se van Klaar.

„Ani tak ne, ale jsem trenérem a chtěl jsem se tu dozvědět něco víc o historii Pokémonů.“

„Tak to jste na správném místě.“ stařík vzal Bruce kolem ramen a odtáhl ho do další místnosti.

„Zde, jak můžete vidět, není skoro nic.“ v místnosti, větší než byla ta předešlý, byl uprostřed jen malý stoleček a na něj kamínek.

„Co to je?“ zajímal se Bruce.

„To je nejvzácnější exponát v celém muzeu.“ rozzářil se stařík.

„Tenhle kamínek?“ nevěřil Marty a díval se na úplně obyčejný kus horniny.

„Ano, jistě. Určitě si někdy slyšel o legendárním Pokémonovi Mew.“

„T-to je on?“

„Ale kdepak,“ pak se ale van Klaar zamyslel, „ i když vlastně jo.“

Bruce byl úplně zmatený.

„Teda aby si tomu rozuměl, je to kámen, na kterém je vzorek DNA tohohle Pokémona.“

„Jak se tam vzal?“

„To nevím, nejspíš se o tenhle kámen škrábl a zanechal tam kus své kůže a vzorek krve.“

„Tak to je asi dost vzácnej kousek, že?“

„Ano.“ souhlasil van Klaar.

„Tak to bejt vedením muzea, bych se bál to tady takhle vystavovat.“

„Proto tady není ten pravej kámen. Tohle je jenom kopie.“

„Jak tohle všechno víte?“

„Já jsem ředitel muzea, Vincent van Klaar.“ v tom si Bruce vzpomněl, odkud to jméno znal, bylo totiž napsáno hned pod nápisem na budově muzea.

Bruce se poté dozvěděl, že pravý kámen je uložen hluboko v trezoru muzea a je pod přísným dohledem několika speciálně vycvičených Pokémonů. Van Klaar provedl Bruce ještě zbytkem muzea a poté ho pozval k sobě do kanceláře na čaj.

***

„Můžu jednu takovou otázku?“ zeptal se Bruce.

„Jistě.“

„Proč se mi tolik věnujete, v muzeu je dost návštěvníků a nikoho jste si tak nevšímal jako mě?“

„Jednoduchá odpověď,“ van Klaar se s úsměvem odvrátil od vařící vody, „hned jak si přišel poznal jsem, že jsi jeden z těch profesionálních trenérů a v tom jsem viděl problém.“

Bruce nechápal.

„Pochop, já nejsem ten muž za koho se vydávám.“ van Klaar otevřel jednu ze skříněk v kanceláři a ukázal Bruceovi starého muže, který byl svázaný.

„Vždyť on...“ Bruce nevěřícně koukal do skříně.

„Ano on vypadá stejně jako já. Teda spíš já vypadám stejně jako pan van Klaar.“ pak si ten starý muž, který dlouhou dobu provázel Bruce po muzeu, strhl z obličeje nějakou hmotu a náhle o několik let omládl. „Dovol se mi představit. Mé pravé jméno je Brutus a jsem jedním z generálů Team Rocket.“

„Team Rocket, o těch jsem už slyšel. Ale vždyť už má být dávno zničený.“

„Byl zničen. Ale my se teď pokoušíme o jeho znovuzrození.“

„Ale pořád nechápu, proč jsem tady.“

„Už jsem ti to přeci říkal. Jsi profesionální trenér a ty jsou velice zvídavý a bystří. Momentálně totiž moje skupina řeší malý problém tam dole u trezoru, úplně v tajnosti, a já jsem se bál, že díky svým vlastnostem by ses tam nějakým záhadným způsobem objevil a celou naši misi pokazil.“

„A nebo pokazím.“ Bruce rychle sáhl na svůj opasek pro Pokéball, ale nenašel tam ani jeden.

„Hledáš tohle.“ Brutus ze svých kapes vytáhl čtyři Pokébally. „Myslíš, že jsem takovej hlupák a neodzbrojím svého protivníka, když se mi ta příležitost naskytne.“

Bruce se odhodlal k zoufalému kroku skočit po Brutovi, jenže se nemohl hnout z místa. Ta hmota, která před chvílí spadla z Brutova obličeje byl Pokémon.

„Dobrá práce, Ditto.“

Brutus poté svázal Bruce k židli, nasadil si znovu Ditta na obličej, který mu tam vytvořil van Klaarovu tvář, a odešel dolů k trezoru za svými kumpány.

***

Bruce seděl na židli, ruce vzadu svázané, nohy také a pusu měl zalepenou páskou na koberce. Byl vzteky bez sebe, jak je možné, že se nechal tak napálit a že mu ten přehnaný zájem o jeho osobu nedošel dřív. Musel s tím ihned něco udělat. Ale co? Pak si však všiml skleněné vitríny za sebe. Co nejrychleji se dostal až k ní. Sledován smutnýma očima skutečného van Klaara, rozbil vitrínu zátylkem své hlavy.

Cítil jak mu z hlavy srčí horká krev, ale o to se teď vůbec nezajímal, jeho úmysl se podařil. Když rozbil to sklo, spadl mu do nastavených rukou ostrý střep, mimochodem také zanechal na Bruceově těle další krvavý šrám. A pak, sice pomalu, ale jistě se mu podařilo rozříznout provaz, jimž měl uvázané ruce. Už osvobozen pomohl také řediteli van Klaarovi.

„Děkuji ti chlapče.“ oddychoval znavený ředitel.

„Pojďte musíme je zastavit.“

„A jak?“

„No přeci pomocí mých...“ Bruce se zarazil, jeho Pokémony stále měl Brutus. „Tak nic, ten chlap mi mé Pokémony ukradl, takže jediné, co se dá dělat, je kontaktovat policii.“

„To by zabralo strašnou dobu než by přijeli a Rakeťáci by už mohli být dávno pryč. Mám lepší nápad.“ van Klaar přešel ke knihovně na druhé straně pokoje a zpoza knih vytáhl Pokéball. „Slyšel jsem, že jsi trenér Pokémonů, takže by si ho mohl zvládnout.“

Bruce se podíval dovnitř obdrženého Pokéballu a uviděl tam podivného Pokémona.

„Co je zač?“

„To je Kabutops. Tohohle Pokémona jsme já a můj tým obživili v laboratořích v Rumělkovém městě.“

„Takže je to jeden z těch vyhynulých Pokémonů?“

„Ano.“

„Páni, to je suprový.“ řekl Bruce a pak rychle vyběhl z pokoje.

Po cestě do haly mu van Klaar prozradil, kde se nachází trezor a pak se dole od něj odpojil, běžel zkontaktovat policii.

***

Bruce se dveřmi s nápisem „Nepovolaným vstup zakázán“ vydal do sklepení muzea. Po starých točitých schodech z železa se dostal až do nejspodnější části. Velice dlouhá chodba, na jejímž konci by měl být ten trezor, byla velice vlhká, zdi čpěli plísní a na podlaze byli velké kaluže vody. Po několika krocích Bruce narazil na zmiňované strážce, ale s nimi si starosti dělat nemusel, Rakeťáci je už vyřídili před ním. Byli to Grimerové, Pokémoni z bahna, a teď tvrdě spali.

„Jak dlouho to bude ještě trvat?“ rozčiloval se Brutus už znovu se svojí skutečnou tváří. Před trezorem kromě něho stáli ještě další dva muži v Rakeťácké kombinéze a dávali povely dvěma Rhydonům, kteří pomocí svých vrtajících rohů rozbíjeli silné ocelové dveře.

„Sranda skončila.“ Bruce je nečekaně překvapil.

„Tipoval jsem, že se určitě z těch provazů dostaneš, ale takhle brzo? To si mě docela překvapil.“ usmál se Brutus a pohybem ruky dal najevo svým kumpánům, aby dál pokračovali v rozdělané práci. „Co chceš dělat, Bruci? Nemůžeš nás porazit, vždyť nemáš ani jednoho Pokémona.“

„To se ale mýlíš.“ Bruce vyhodil darovaný Pokéball do vzduchu. Před Bruce se postavil hnědý korýšovitý Pokémon, který prudce máchal svýma dvěma srpy, které měl místo rukou.

„Grrr, tak ty máš ještě dalšího Pokémona.“ zavrčel Brutus a také do vzduchu vyhodil Pokéball. „Bojuj Venomothe.“

Na scéně se objevil můří Pokémon.

„Venomothe, uspávací pyl.“ Brutův Pokémon zavířil křídly a pokusil se Kabutopse uspat.

Jenže Kabutops se ukázal jako velice rychlý Pokémon, několika svižnými pohyby svých srpů rozvířil vzduch tak silně, že se uspávací pyl úplně vytratil.

„Poryvový útok.“ i další Venomothův útok se Kabutopsovi podařilo pokrýt. Můra se snažila co nejvíc vyhovit pokynům svého pána, ale Kabutopse ne a ne porazit. Brutus začal být nevrlý.

„Pane, už jsme tam.“ dva Rhydonové se konečně dostali skrz.

„Skvělé, pojďte mi tady s tím pomoc.“ Brutus stáhl zpět svého Venomotha a zaběhl do velkého trezoru hledat Mewovo DNA.

Nyní stáli Bruce a Kabutops proti dvěma Rakeťákům a dvěma Rhydonům.

***

Trezor byl velice rozlehý, všude různé skříně a staré exponáty, všechno různě poházené, takže to spíš připomínalo jakýsi labyrint, ve kterém teď Brutus bloudil.

Generál z Team Rocket pobíhal po trezoru, znovu a znovu se vracel zpět, z dáli k němu doléhal zvuk bitvy mezi Rhydony a Kabutopsem.

Ve chvíli když si už myslel, že tu prostě ten kámen není, narazil na jednu kovovou skříň plnou zásuvek. Byla stará, dost zaprášená, ale na jednom jediném místě nebyla ani známka prachu. Brutus otevřel zásuvku a uvnitř našel to, co hledal.

Kámen s DNA legendárního Mew.

„Polož to, Brute.“ za jeho zády se znovu objevil Bruce.

„Pozdě.“

„Co to meleš? Odsud se nedostaneš. V klidu se vzdej, za okamžik jsou zde policajti.“ Bruce si už oddychoval nad dobře odvedenou práci.

„Co to meleš ty, chlapče? Ty sis myslel, že nemám žádný únikový plán. Nic o zločinu nevíš.“ Brutus vytáhl ještě jeden Pokéball. V něm byl Pokémon vzdáleně připomínající lišku. Bruce toho Pokémona znal a věděl, co takováhle malá Abra dokáže. „Ještě ti něco dlužím.“ Brutus pustil na zem Bruceovi Pokébally a pak se s Abřinou pomocí teleportoval pryč.

***

„Kde je ten hlavní Rakeťák?“ van Klaar celý upocený s sebou do trezoru přivedl skupinu policistů, kteří se teď zabývali dvěma rakeťáky.

„Brutus utekl, je mi to líto, pane.“

„A ten kámen?“

„Vzal si ho s sebou.“

„To je špatné, to je moc špatné. Team Rocket už před tím spáchal pomocí toho DNA spoustu zlých věcí a teď to nejspíš začne znovu od začátku.“

„Ne, nezačne.“ Bruce, pln odhodlání, prudce vstal. „Pane van Klaare, zde na tomto místě Vám slibuji, že ten kámen dostanu zpátky.“

„Děkuji, Bruci. Moc si vážím tvé ochoty a prosím, nech si Kabutopse u sebe. Určitě i on sám by u tebe chtěl zůstat, jelikož, jak si sám zjistil, má bojového ducha a já s ním moc zápasit nebudu.“

„Děkuji.“ Bruce pohlédl na Pokéball s Kabutopsem uvnitř a po dlouhé době si vzpomněl na turnaj trenérů, který už musí každou chvíli začít. Rozhodl se tedy, že než začne s pronásledování Bruta, vyhraje odznak a tím posilní své Pokémony.