Clefairy

Clefairy

Je prázdninové ráno jako každé jiné. Dvojčata John a George se právě vzbudili.

Je devět hodin, rodiče jsou dávno v práci, vrátí se až bůhví kdy, tak mají celý den pro sebe. Nejprve se obléknou. Hlavně, aby John neměl na sobě něco, co se podobá oblečení George. Nechtějí být stejní. Nejsou stejní. George je o 2 cm vyšší, váží o 20 gramů víc, má jizvu na čele a vzadu na hlavě, což John nemá. Místo toho má John za pravým uchem pihu. Přesto se John ptá: "Jaký máš slipy, Georgy?" "Světle modrý," odpovídá George. A to už sedí oba dva u snídaně. Přemýšlí, co budou celý den dělat…

"Crrr, crrr, crrr…" zvoní telefon. George položí chleba s máslem, co právě má k snídani a zvedne sluchátko. Volal Peter. Klukův kamarád. "Nazdar Georgy! Hele, přiďte k nám, máme pro vás se ségrou bezva překvápko." "OK, za 20 minut jsme tam," odpověděl George a položil sluchátko.

Za chvíli už kluci zamykali panelákové dveře a běželi přes půl města k Peterovi. Peter bydlel na konci města v rodinném baráku. Měl sestru Tinu které bylo 12 let. Každý z nich směli mít jednoho pokémona. Peter měl Clefairyho kluka, na rozdíl od Tiny, která měla Clefairy holku. Právě s se svými Clefaify hráli na dvorku, když se přihnali George s Johnem. "Otevřete nám branku, ne?" říká George. "Je otevříno," odpovídá jméno a směje se jejich nedočkavosti.

Peter nejdřív dělal tajnosti, a že maj hádat, ale nakonec vyklopil všechno: "Když jsme si včera hráli na schovku, zjistili jsme, že naši Clefairy mají vajíčko." "Týjojo! A co s ním uděláte?" ptal se John. "No, chtěli jsme vám ho dát. Stejně doma žádného pokémona nemáte…," říká Tina. Jasně, že by kluci chtěli mít doma nějakého pokémona. Koukli se na sebe. Nebyli si však vůbec jisti tím, že by jim to rodiče dovolili. "Mám nápad! Budeme ho mít doma tajně. Na to se nemůže přijít," napadlo George. "To je fakt," souhlasil nakonec John.

Jak řekli, tak taky udělali. Když se pak odpoledne vrátila jejich mamka z práce, neměla nejmenší tušení, že v nejdolnějším šuplíku nočního stolku má pelíšek na malinké vajíčko. Kluci to tam pěkně vyslatlali starší nepoužívanou dekou, tuším po babičce Božce, pootevřeli šuplík, aby tam byl nějaký vzduch, a večer v pohodě usnuli.

Ráno už nemohli dospat. V 7,30 se vzbudil John, za pět minut i George, a už otevírali nejdolnější šuplík v nočním stolku. Čekalo je milé překvapení.Z vajíčka se právě vyklubala malinká potvůrka o které by se dali říct, že je to pokémon jménem Cleffa. "Jé, to je Cleffa!" řekli oba najednou. "Cleffa, cleff…" "Je roztomilá," říkal George. Ale to už John říká: "Půjdeme do parku, a budeme Cleffu trénovat."

V parku žije volně spoustu pokémonů. Když byli kluci mladší, rádi si tam hrávali a pozorovali je. Teď s nimi boudou zápasit. Oblékli se a vyběhli z domu. Do parku to neměli daleko. Přes tři ulice a už tam byli.

Procházeli vysokou dávno sekanou trávou a bojovali s pokémony. První pokémon s kterým měli zápasit byla Rattata. Cleffa měla dva útoky. Pound a charm. George začal radit ať udělá charm, ale John se s ním začal hádat, že pound je silnější, (což je pravda,) tak ať udělá pound. Snad by se i poprali kdyby je Cleffa nevrátila do přítomnosti: "Cleffa, cleffa, cleff…" Rattata zatím stejně zdrhla, tak hledali dalšího pokémona.

Byl to Caterpie. Cleffa udělala pound, Caterpie tackle. Pak už jen Cleffa charm a bylo po něm. Pak ještě zápasili s Metapodem a dvěma Nidoranama. Při posledním zápase se Cleffa naučila sing. Pak už se jí moc zápasit nechtělo, tak se už jen stavili v pokécentru a šli domů.

Doma se nasvačili. George vyndal z lednice jablko a rozpůlil ho. Půlku dal Cleffě, a půlku snědl. Johnovi nedal.

Jen tak tak že stihli Cleffu schovat před maminkou. Pak bylo úplně normální odpoledne, večer, noc… A druhý den šli zase trénovat. Cleffa už byla silná. Vždycky nejprve použili sing, to protivníka uspalo a on nemohl útočit. Pak použili pound nebo charm a vyhráli.

Takhle Cleffu trénovali asi tři dny až se naučila nový útok - sweet kiss. Čtvrtý den když šli zase trénovat potkali v parku nějakého kluka jménem Bill, který tam také trénoval pokémony. Vyzval je k zápasu. Kluci zápasili prvně v životě, ale přijmuli to. Bill si zvolil Squirtla, kluci samozřejmě Cleffu. "Sguirtle, udělej water gun!" Cleffě to zas tak nevadilo. Udělala sing a Sguirtla to uspalo. Nemohl útočit. Cleffa použila 2x pound a 2x charm a bylo po něm. Cleffa měla radost, že ho porazila: "Cleffa, cleff…" Bill měl ale ještě jednoho pokémona: "Geodude, leť!" Tentokrát začínali útok kluci. Udělali sing, ale to Geoduda nepůsobilo. Geodude použil tackle, ale netrefil se. Cleffa použila pound, ale to Geodudovi odebíralo jen hodně málo života. Tak příště zkusila název. Bylo to o něco málo lepší. Geodude dělal pořád tackle nebo defense curl, občas se ani netrefil, přesto to Cleffě dělalo problém. Pak už jí zbývalo jen hodně málo života, ale Geodudovi taky. Udělala název a Geodude prohrál.

Na Cleffě bylo vidět, že je šťastná, a najednou - Cleffa se vyvíjela! "Ona se vyvíjí!" Vykřikli kluci dvojhlasně. "Clefairy, clefairy…" ozvalo se. "Georgy, my máme Clefairy!" Bill jim dal za výtězství tři pokébally. "Můžete si chytit nějakého pokémona, aby jste měli každý jednoho."

To už ale kluci nepolouchali a utíkali s Clefairy domů. Jenže - maminka se vrátila z práce dřív a kouká, že kluci něco nesou. Pak v tom poznala roztomilého pokémona. Kluci už čekali nejhorší, že maminka Clefairy vyžene z domů, ale ta řekla: "To je váš pokémon?" "To je naše Clefairy, že je moc hezká?" říká John. Maminka se přiznala, že se jí také líbí. Toho využil George a říká: "Že si můžeme nechat. Mamí…" A představte si co maminka řekla: "Můžete si ji nechat, ale aby žila v paneláku je trochu hloupý.

Mluvili jsme o tom s tatínkem a Peterovými rodiči a rozhodli jsme se, že se můžete vydat na pokémonovou cestu. Pokémony máte… Už jste dost velký, Tině je 12 let, ta na vás dá pozor…" "Myslíš to vážně mami?" ptal se George. "Úplně vážně!" usmála se maminka. Koukla se do kalendáře: "Myslím, že tenhle týden můžete vyrazit."

To už John vytáčí Peterovo číslo a říká mu všechny ty novinky. Že se jim Cleffa vyvinula a o té pokémonové cestě… Peter už o tom ví. Právě jim to totiž tatínek řekl. "V sousedním městě bydlí professor Elm. Už je to s ním domluvené, že se ho zítra příjdeme optat na různé věci ohledně naší pokémonové cesty. Jo a jeden z vás od něj dostane nějakého pokémona, ten druhý bude mít Cleffu, totiž vlastně Clefairy…"

Druhý den hned ráno se všichni tři vypravili do sousedního města, kde bydlel professor Elm. Dal jim poslední rady a zeptal se jich, kdo chce mít Clefairy a kdo si tu vybere mezi ohnivým Cyndaquilem, vodním Totodilem nebo travní Chikoritou. Kupodivu se to obešlo bez hádky. John řekl: "Zabírám si Clefairy!" George si tu vybral Chikoritu. Poděkovali a vrátili se domů. Druhý den si užívali poslední zbytky domova a další brzo ráno vyrazili.

Co bylo dál už si asi umíte představit. Tréning, zápasy, chytání další pokémonů, spoustu zážitků a dobrodružství…………………………………………………………...