Být nejlepším!

Honička v Měsíční hoře

„Eevee, použij Pohled! Dobře, a teď to dokonči-použij Úder“ Eevee na Garyho povel svým Úderem porazil Glooma, posledního Pokémona soupeřícího trenéra. „Jsi opravdu dobrý, s nikým tak schopným jsem ještě nebojoval. To, jak si porazil všechny tři mé Pokémony za pomocí jednoho bylo obdivuhodné“, řekl nadšeně trenér, který před chvilkou prohrál. Poté odešel. Gary došel k zaparkovanému červenému autu, u kterého stály faninky. Všechny byly nadšeny z Garyho zápasu. „To už je 8. Trenér, kterého si tady porazil. Na 3. Stezce se ti vede.“, řekla Aimy. „Chyba-Mě se vede všude, nejenom tady.“, oponoval Gary.

Potom jen asi pár sekund bez pohybu zamyšleně stál Gary čelem k faninkám, poté se začal rozhlížet před sebe-nic neviděl. „Co je Gary?“, zeptala se Tiffani. „Něco jsem slyšel…“, řekl nejistě Gary. Přesně v tu chvíli vyletěl z půdy Arbok, který se předtím přibližoval téměř neslyšně pod zemí za pomocí Zavrtacího útoku až k Garymu. Hned jak doslova vyletěl ze země, vrhl se na Garyho, aby ho mohl Kousnout svými jedovými zuby. Gary se strachem v očích bez pohybu stál, čekajíc, co se stane. Ovšem rychle se plazící had se těsně před Garyho nohou zastavil a Gary, lapající po dechu se ohlédl, co se stalo. To Eevee ho zachránil tím, že včas zakousl Arbokův ocas. Arbok se vrhl na Eeveeho. Eevee se hbitě vyhnul Arbokovu Jedovému útoku a použil Strhující útok. Arbok padl. Gary hodil PokéBall s úmyslem si Pokémona chytit, ale ten se úplně odrazil od ležícího Arboka. Zatímco faninky zíraly na tyto události Garymu bylo vše jasné. Nenápadně se přiblížil k blízkému stromu, až z tohoto úkrytu vytáhl jakého si chlapce, chytl ho za triko a začal: „Co si o sobě myslíš? Ohrožovat mě svým Pokémonen je jasně proti pravidlům. Co jsem ti udělal? Čeho jsi tím chtěl docílit, hmm?“. Hoch v Garyho věku nebojácně řekl: „Nic se ode mě nedozvíš!“. „Že ne?!, Eevee…“, řekl tvrdě Gary a Eevee přihopkal a chystal se k útoku na chlapce. „Dobře, dobře, chtěl to po mě jeden kluk. Asi před pěti minutami mi řekl, že když udělám to, co se mi málem podařilo, budu odměněn.“. „Kdo byl ten kluk? No tak mluv!“, vykřikl Gary. „Eééé, to je on!“, řekl hoch a ukázal na postavu, která v dálce mizela pryč. Garyho pohled chvíli zůstal na místě, kam mu ukázal hoch s Arbokem. „Vždyť to je…“, začal Gary a rozeběhl se k autu, ve kterém už seděli jeho faninky. Hned jak naskočil, vyhrkl: „Nátálie, jeď vpřed, co nejrychleji!“. Natálie, řidička auta tak učinila a auto se rozjelo plnou rychlostí směrem ke kopcům, kde byla vidět ona běžící postava.

Natálie na Garyho příkaz pronásledovala mizející postavu. „Kdo myslíš, že to je?“, optala se Tiffany. „Člověk, který se mi moc pozitivně nezapsal do paměti… To není tak těžké uhodnout.“ „Damián.“, pokračovala Tiffany. „Správně. Přidej Natálie, vždyť se nám vzdaluje, jak je to možné?“, rozkřikl se Gary. Natálie zastavila a otočila se na Garyho: „On se nám nevzdaluje, on zmizel.“ Gary na to: „Zmizel?“. „Ano“, pokračovala Natálie, „ale nejspíš se schoval do houštin…“. Tak ho sleduj podle stop! Nesmí nám upláchnout!“. „Dobře.“ Přikývla Natálie a všichni se rozjeli, přičemž Natálie jela vedle stop, aby je mohli ostatní sledovat. Natálie zastavila až na rozcestí, kde stopa končila. Na cestě vpřed a doprava žádné stopy nebyly, takže se všichni shodli, že se Damián musel vydat cestou doleva, což byla rozvrácená skála, po které by se dalo šplhat. „Tudy ale s autem nemůžu“, oznámila Natálie. Gary si všiml cedule, která byla zabořená ve skále. „Měsíční hora… vypadá to, že se Damián ukryl v jeskyni…“. „Snad ho tam nechceš pronásledovat?“, přerušila přemýšlejícího Garyho Aimy. „Nemám na výběr… a jelikož se dovnitř s autem nedostaneme, musíme to provést takhle: Natálie pojede s autem cestou vpřed a počká tam na mě u východu z jeskyně, ostatní jdou se mnou.“, oznámil Gary. „Tak to ne, já do té jeskyně nevlezu!“, ozvala se Violet. „Já také ne!“, vyhrkla poté Jane. „No dobře, takže Natálie, Jane a Violet pojedou rovně a počkají na nás u východu, Tiffany a Aimy jdou se mnou.“. „Dobře“, pronesla Natálie a s Violet a Jane odjela. Netrvalo dlouho, než Gary, Aimy a Tiffany vylezly přes skálu. „Máme štěstí!“, řekl potichu Gary. „A proč?“, zeptala se Tiffany. „Pššššt, támhle u skály je Damián. Vypadá to, že ho nenapadlo se ukrýt do jeskyně. Pojďte za mnou!“, řekl opět potichu Gary a skrčeně se plížil houštinami. „Teď mu ukážu..“, mumlal si Gary. Eevee, který ho následoval, potvrdil svým kvíknutím jeho slova. Gary už se chystal, jak toho zloděje ztrestá a…. KŘUP. Gary se ohlídl-Aimy šlápla na větvičku, která jí křupla pod nohou. Gary se snažil skrčit, ale bylo už moc pozdě. Damián si jich všiml a zaběhl do Měsíční hory. „Kruci!“, vykřikl naštvaně Gary a podíval se na omlouvající se Aimy. „Co teď“, zeptala se Tiffany? „Musíme ho prostě dostat!“, křikl Gary a rozeběhl se směrem ke vchodu do Měsíční hory, do míst, kam utekl Damián.

„Je tady tma…“, začala Tiffany, když všichni byly uvnitř. Gary vzal dvě pochodně, které byly na držadlech u vstupu do jeskyně. „Nemá tu někdo sirky?“.“Stačí zapalovač?“, řekla Garymu Aimy. “Snad jo…“. Netrvalo dlouho, a už se všichni tři procházeli uličkami jeskyně. Nemohli moc pospíchat, země byla nerovná, samý hrbolek. Jednu z pochodní držel Gary, druhou Tiffany. Cestou dlouhým tunelem Gary potkával plno Pokémonů. Bylo zde plno Zubatů, Sandshrewů a Geodudeů. Gary také jednou zahlédl Clafairy. Byl v pokušení, a kdyby se všichni zdejší Pokémoni „díky“ pochodním nerozutekli a kdyby Gary neměl jiný cíl-chytit Damiána, určitě by si obohatil svou sbírku o nové exempláře. Chodba končila rozcestím. „Co teď, kudy mohl jít?“, ozvala se Tiffany. Gary nechtěl riskovat, a tak levým vchodem šli faninky a on s Eeveem se vydal pravým. Jak pokračoval, chodby se stávaly temnějšími. A jakmile se chodba dostatečně rozšířila, přidal Gary na tempu.

Cesta pokračovala, a jeskyně začala čím dál tím více nahánět hrůzu. Chodba končila dalším rozcestím. Co teď? Gary se rozhodoval, kudy se vypraví, když ho přerušil Eevee. Začal čichat a nasměroval pohled na levý vchod. „Tak ty si myslíš, že Damián běžel tudy?“. „Ííiiiiíí“. Gary důvěřoval svému svěřenci a jeho čichu a s pochodní v ruce se vydal levou cestou. Další tři minuty cesty se nic nestalo, až poté Gary uslyšel zvuk připomínající tlumenou chůzi. Garyho přesvědčil i vzdalující se stín. Tak se rozeběhl a Eevee cupital za ním. Chodba se klikatěla a stín se pořád vzdaloval. Po chvilce Gary dorazil do rozsáhlé části jeskyně. Žádné úzké chodby, zde bylo místa habaděj. Když sem Gary přibíhal, jen tak tak stihl zastavit, jelikož se před ním rozléhalo jezero. Přitom Gary ani neviděl nějakou postavu-Damiána. V tu chvíli se pod ním něco pohnulo, srazilo to Garymu nohy a Gary spadl na zem. Pochodeň odlétla do vody. Gary se okamžitě podíval, co se stalo. Vše co uviděl, byl malý Sandshrew, který postával poblíž. V tu ránu bylo Garymu vše jasné. Tunelem pronásledoval tohoto Pokémona, který vrhal dlouhý stín. A když se zastavil u jezera, musel stát Sandshrew před ním. A jelikož tento zemní Pokémon nesnáší vodu, snažil se uprchnout z její blízkosti, i za cenu sražení Garyho.

Zatímco Sandshrew postával kousek u blízkých skal, Gary už měl vše promyšlené. „Eevee, do boje! Použij Písečný útok. Dobře, a teď kousnutí.“, zavelel postupně Gary, zatímco ho Eevee oddaně poslouchal. „a teď to završíme, Pokéballe, leť!“. Garyho Pokéball neminul a držel pevně. Sandshrew byl moc slabý, aby mohl utéci. Tím Gary získal dalšího Pokémona. Nyní našeho hrdinu ale zajímala zdejší prostorná místnost, nebo lépe řečeno část jeskyně. Gary se začal rozhlížet a jelikož byla jeho zapálená pochodeň na dně jezírka, šlo mu to špatně. Naštěstí zde nebylo tak temno, jako v ostatních tunelech. Při prohlídce místa Garyho upoutaly další podivné zvuky. Vycházeli z jednoho z mnoha vchodů v „sále“. Poté se z vchodu objevilo také světlo, a po chvilce i jasně lidský stín. Damián?. Gary si stoupl za roh vchodu, a připravoval se na výpad. Vtom ale z vchodu vylezla Tiffany a Aimy. Gary si oddychl a vysvětlil jim svou situaci. Faninky rozumně přikyvovaly a když Gary skončil, zajímalo je, kudy vede cesta, která končí východem z jeskyně.

Všichni začaly ohledávat tuto prostornou část jeskyně. Kromě dvou už známých vchodů ještě našli vchod, který byl mazaně schován za hromadou kamení. „Víte jistě, že už tu žádný vchod není?“, optal se ještě Gary faninek. Nebyl. Jak se Gary domníval, tato hala byla středem jeskyně a spojnice všech zamotaných chodeb. Všichni se tedy vydali třetím vchodem v jeskyni. „Pojďme, Damián nemůže být daleko“ pronesl Gary. Jak všichni postupovaly pokračujícím tunelem, začaly se ozývat tlumené zvuky. Gary ale v dáli nic neviděl, i když byl tunel trochu osvícen loučí, kterou držela Tiffany. Cesta končila dalším rozcestím. „Zase se rozdělíme?“, zeptala se Aimy. „Tentokrát to nebude třeba, podívej…“ Gary ukázal na zem, na které byly k vidění stopy boty, „Damián bude blízko!“. Všichni se tedy vydaly pravým vchodem, kudy stopy vedly. Tunel se různě klikatil a naši hrdinové pokračovali vpřed.

Damián se rozhlížel po kamenných chodbách jeskyně. Byla tu tma, a tak mu trvalo, než si oči zvyknou. Hoch chvilku šmátral a poté pokračoval dál. Když tunelem zabočil, uviděl asi v dálce 30 metrů světlo. Denní světlo. Konečně byl venku. Damián se rozeběhl… dokud neuslyšel jemu známý hlas: „Chystáš se nás opustit?“. Damián se otočil, a kousek za ním stál Gary, za Garym jeho faninky. Všichni tři stály ve tmě. Tiffany nyní louč už neměla-světlo by je prozradilo a toto měl být moment překvapení. Damián zbledl, překvapen byl určitě. „Myslím, že máš něco, co patři mě!“, začal Gary. Damián se otočil a chystal se rozeběhnout pryč. V tu chvíli před něj skočil Eevee připraven k útoku. „Kampak utíkáš…“, pokračoval Gary. „Jsem zvědav, jak odůvodníš svůj zločin?“. Damián na Garyho vyděšeně koukal. „Nic tě nenapadá? A co třeba, kdybys mi vrátil mé Pokémony-Nidorina, Growlitha, Mankeyho, Pidgeyho, Fearowa a Raticatea!“ Damián se konečně zmohl ke slovům: „Tak za prvé, o těch posledních čtyřek nic nevím. A za druhé…“, Gary se zapřemýšlel. Když je nemá Damián, tak kdo? Garyho nepozornost ale byla přesně Damiánovým záměrem: „…ty se nedočkáš ani těch co mám, tak sbohem.“, v tu chvíli hodil Damián jeden ze svých Pokéballů o zem, “Electrode, Výbuch!“. Gary začal zase věnovat Damiánovi pozornost, ale nyní bylo už příliš pozdě. Electrode explodoval a tunel se částečně zasypal. Eevee stačil jen tak tak uskočit ke Garymu, aby ne něj hromada kamení nespadla. Tunel tedy končil slepě a zatímco Damián unikal, Gary přemýšlel, co teď. „Sandshrew, běž“, vykřikl a vyslal svého nového Pokémona. „Ty sis chytil nového Pokémona?“, ptaly se nadšeně faninky. Gary moc dobře věděl, že Sandshrew je zemní typ, a tak by je mohl toho kamenní zbavit. Sandshrew byl pohotový a po chvilce práce byla cesta volná. Ovšem Damián už byl pryč. Gary odvolal Sandshrewa a chystal se s faninkami odejít ven z jeskyně, ale upoutal ho zářící kámen, který vyčníval z hromady zříceného kamení. A zatímco faninky vycházeli z jeskyně, Gary si kámen vzal s sebou a pospíchal za Aimy a Tiffany.

Bylo krásně a Garyho oči zvyklé na tmu jeskyně si opět musely zvyknout. Gary se rozhlédl. Kousek od něj čekalo auto a poblíž něho Natálie, Jane a Viloet. „Vy už jste tady? Jaké to bylo? A chytli jste Damiána?“. Faninky se začaly vyptávat. Gary pověřil Aimy a Tiffany, aby ostatním vše důležité řekli.

„Tak kam to bude nyní?“, ozvala se Natálie, která už seděla za volantem. „Kde leží nejbližší město se stadiónem?“, optal se Gary. Natálie hned odpověděla: „Nejblíže se nachází Blankytné město. Vlastně je to odtud kousek, asi půl kilometru.“ „Tak na co čekáme? Vyrážíme!“