Být nejlepším!

Na stopě Rakeťáků

Bylo nádherně. Ještě ani neuběhlo 10 minut od doby, kdy Gary procházel temnými chodbami Měsíční hory, a už jsou všichni blízko Blankytném městě, kde chce Gary získat další odznak.

„Tak jedeme!“, popohnal nedočkavý Gary. Natálie vyjela, Blankytné město bylo před nimi. Vypadalo krásně, bylo obrovské, a přitom uspořádané a krásné. Gary se kochal pohledem na tento „Vodní klenot“ Kanto, jak jej lidi nazývaly. Ať už to bylo proto, že město bylo na pohled překrásné, nebo proto, že se zde konaly všelijaké divadelní hry, Garymu to bylo jedno. On měl teď hlavu plnou myšlenek týkajících se zápsu o odznak. V hlavě se mu promítaly všechny známé strategie, obavy nad zvoleným typem Pokémona….

„Stůjte!“, vykřikla Jenny, policistka strážící hranice města. „Dál nemůžete“, pokračovala, když všichni chtěli vjet do města, „město je momentálně uzavřeno!“. „Uzavřeno? Proč?“, vyzvídal Gary. „Jeden z obchodů centra města byl vyloupen. A dokud se to nevyřeší, nikdo nesmí ven, ani dovnitř!“. „A to bude asi tak kdy?“, ptal se Gary. „To nevím, může to trvat i pár dní. Pokud cestujete, tak doporučuji zajít do blízkého PokéCentra. Najdete ho severně od města, můžete tam přenocovat. To je asi tak vše, co bych vám mohla říci. Tak už jeďte!“, skončila Jenny. Gary věděl, že nyní do města nemůžou, a tak se všichni vydali severně od města, hledat PokéCentrum, ve kterém by popřípadě přenocovaly.

Začalo se stmívat, všichni už pár hodin byly v PokéCentru, kde si objednali jídlo, Gary si nechal vyléčit své dva Pokémony-Eeveeho a Sandshrewa. Ovšem tohle vysedání Garyho nudilo a připadalo mu otravné a naprosto zbytečné. Zatímco faninky zůstali sedět v PokéCentru, Gary se šel porozhlédnout po Stezce 24, kde se právě nacházejí. Už bylo skoro tma a zima, velká zima. Gary se začal procházet blízkou trávou, chtěl najít nějakého divokého Pokémona. Vtom za sebou uslyšel šustění trávy. Otočil se. Nic. V tom to za sebou zase uslyšel-nic neviděl. A takto to pokračovalo, dokud Gary nepoznal pohyb-někdo tu je. Gary si připravil Pokéball. Chvíli čekal, a při dalším zašustění se pohotově otočil a hodil Pokéball…a nic. Pokéball se odrazil od země zpět do Garyho náruče. Vytrvalému štěstí přeje, pomyslel si Gary a čekal, až opět za ním něco zašustí. Hned jak se tak stalo, otočil se ještě rychleji než předtím a hodil rovnou dva Pokébally. Oba ale narazily do blízké skalky a odrazily se. Ten jeden odlétl někam za Garyho, druhý přímo srazil Garyho, který upad. Hlava ho bolela a Pokéball, který ho srazil, byl rozbitý. Škoda. Gary se pustil do hledání toho druhého, jestli se ještě dá použít. Nedal… ovšem né z důvodu, že by byl rozbitý, ale byl plný! Gary ihned povolal Pokémona uvnitř, aby se přesvědčil, co to vlastně chytil. Byla to Abra, psychický Pokémon používající teleportaci. Garymu se rozzářily oči, byl rád.

„To bylo úžasné!“, vykřikl kdosi za Garym, „To jak si tu Abru chytil za pomocí odrazu Pokéballu, to bylo fakt geniální!“. Gary se otočil, za ním stál asi stejně starý klučina. Jak Gary brzy zjistil, hoch jmenuje se Tom. „Co tu vůbec děláš?“, zeptal se Gary, odpovědi se však nedočkal. Otázku zopakoval, tentokrát vyšším hlasem. „Pojď si dát zápas, 2 proti 2!“. Gary souhlasil, zápas mohl začít.

„Magnemite, do boje“. „Leť Sandshrew!“. První kolo, Tomův Magnemite proti Garymu Sandshrew skončilo jasně v Garyho prospěch. V druhém kole použil Tom vodní Staryu, Gary Eeveeho. Netrvalo dloho, a pár Nárazů vyřadilo Staryu ze hry, Gary byl jasný vítěz.

„Zvítězil jsem nad Tebou, tak chci slyšet, co tu děláš.“. Tom Garymu odpověděl: „Jsem členem tajné organizace. V Blankytném městě se dějí podezřelé věci, které má na svědomí taktéž tajná organizace. Tu však tvoří odpadlíci od nás, kteří mají nekalé úmysly. Říkají si Rakeťáci. Musím je najít, abych jim zabránil udělat VELIKOU chybu.“ Gary s nadšením poslouchal. Vystopování zlodějů z Blankytného města, to by bylo něco pro něj. „Nemohl bych Ti pomoci?“, zeptal se. „Doufal jsem, že se zeptáš. Musíš být dobrým trenérem, když si mě porazil. Opravdu dobrým. Svěřuji tuto akci do tvých rukou. Na, tady…“, Tom předal Garymu malou krabičku, „použij její obsah, když bude nejhůř. A tohle si také vezmi, bude se Ti to hodit.“ Tom ještě předal Garymu mapu. „Musíš Rakeťáky zastavit. V čem, to Ti ještě říct nemůžu, sám vše poznáš….vkládám do Tebe všechny své naděje. Vydej se tímto směrem.“ Gary se podíval směrem který mu tom ukázal. Bylo to na západ od PokéCentra. „Já ale nevím…“, začal Gary, ale když se otočil, Tom za ním už nebyl. Vypadalo to, že do něj ale opravdu vkládal velké šance. Gary se tedy vydal západně.

Byla tmavá noc. Gary uháněl skrz vysokou trávu, už asi 12 minut. Věděl, že někoho pronásleduje, nejspíš Rakeťáky, když tu před sebou v dálce spatřil celé řady stromů, rostli téměř jeden vedle druhého a tvořily na první pohled slepou uličku. „Abro, leť!“, Gary povolal svého nového Pokémona. „Teleportace!“. Gary ukázal na místo, kde postřehl pohyb. Abra Garyho, Eeveeho a sebe tam okamžitě přenesla. Gary se ocitl tváří v tvář Rakeťáků. Vyděl jen, jak prolézají škvírou mezi stromy, jako by se chtěli dostat na druhou stranu, pokud tam něco je. „Ale, ale…“, začal Gary. Byly dva, oba opačného pohlaví. Ona měla jasně červené dlouhé vlasy, on měl modré a oba měli podobné oblečení. Speciální obleky s vyšitým R. Hned jak si Garyho všimli, přidali do tempa. Gary se k nim rozeběhl, ale oba už prolezli škvírou za stromy. Gary se ale nemohl přes škvíru dostat, bylo moc malá. „Abro, teleportůj nás za to!“, řekl Gary a ukázal na stromy před sebe. Abra tak učinila.

Gary se objevil za hustým porostem. Díval se chvilku před sebe, nikde žádná zeleň. Jako by To stromoví byl pokus o zmátnutí, bylo tam schválně a něco ukrývalo. Gary se začal dívat do dálky. Už věděl, co stromy skrývaly. Nemohl uvěřit vlastním očím…