Trenér

PokéMárket

David je konečně trenérem Pokémonů, ale aby se už vydal, na cestu, na to ještě není připravený. Nejdřív zašel do obchodu. Najít ho nebylo těžké, toto malebné městečko nebylo až tak velké, všechny důležité budovy se vešly na náměstí. Před vchodem potkal paní Trewisovou. „Aaa, Davide, už jsem na tebe čekala. Tak jakého pokémona jsi si vybral? Že to byl Charmander?“

„Jak to víte, vždyť jsem…“

„Já se vyznám nejen v pokémonech, ale i v trenérech. A ty se máš sice ještě mnohému učit, ale trenér budeš určitě skvělý.“ Popošla k němu a podala mu zelený váček. Bylo v něm 2000pokémincí!

„Ale to jste nemusela… Až budu slavný trenér, tak vám to vrátím!“

„Ale no tak. Ber je, jako že sis je u mě odpracoval.“

David chtěl ještě cosi namítnout, ale ona ho jedním úsměvem zarazila. Na peníze jaksi náš velký trenér zapomněl, a tak byl za ně paní Trewisové vděčný.

Na to, jak malinkaté to bylo město, tak PokéMárket měli slušně vybavený. Ale David s penězi zatím šetřil, koupil si jen Potion, Antidote, Awakening, Paralyze Heal a dva Pokébally navíc. To by mělo pro začátek stačit, když tak si zásoby může doplnit v dalším městě, Seehorn City.

Byl už na odchodu, když si všiml podivně vypadajícího muže, co právě vstoupil do obchodu. Prostě se mu na něm něco nezdálo, a už za nedlouho zjistil proč. Odmaskoval se jako příslušník Team Rockets a chtěl obchod vykrást.

„Charizarde, Fire Blast!!!“ Vykřikl a hodil před sebe Pokéball.

Jeho zasnění ale rychle opadlo. Z Pokéballu se zhmotnil jen ještě nevycvičený Charmander, který by sotva dokázal Fire Blast alespoň napodobit. K jeho štěstí zloděj, už jen na ten příkaz „Charizarde“, utekl tak rychle, až srazil dva stojany se zbožím a po zemi se rozkutálely Greatbally. Takže ani neviděl Davidův trapas. Ano, pro Davida to byl trapas, a tak tam jen tak udiveně stál, s Charmanderem nechápajícím, co se děje. Očekával výsměšky, ale ostatní ho měli za hrdinu, jenž inteligentně přemohl protivníka lstí. Díky tomuto neočekávanému milému překvapení tam David stál v ještě strnulejší pozici. Za chvíli přiběhl i jakýsi hrozně tlustý člověk. Z toho, jak se k němu ostatní prodavačky chovaly a vysvětlovaly, jak David statečně zachránil obchod, uznal, že to musí být majitel podniku. Až vše vyslechl, pousmál se, přehlédl své regály, z jednoho vyndal Modrou krabici se žlutým pruhem a podal ji Davidovy.

„Jmeňem tétó prowejny, ťy zja zazrjachňanu weňmuji tewňto PowkéGér!“. Nebylo mu sice vůbec rozumět, ale David si lehce domyslel, co mu chtěl říct. To co mu podával, byl PokéGear!

Ještě dvě hodiny trvalo, než se se všemi obyvateli městečka rozloučil. Daly mu spoustu rad na cestu, různých dárků a přání, než konečně opustil Bigrest City. Docela mu připadalo divné, že se ho dosud nikdo nezeptal na původ, ale to bylo pro Davida vlastně dobře. Cestou našel jeden strom, který měl velmi zvláštní plody. Určitě je od někud zná. Přece Pokémoní ovoce „Berry“, vzpomenul si. Utrhl dva zralé plody a jeden dal Charmanderovy. Po asi deseti minutách cesty někoho potkal, nebo spíš, ten někdo ho vyhledal.

„Koukejte, koho pak to tu máme!“, začala rozhovor. „Nejseš ty náhodou ten, kterej prej zachránil Donndyho vobchod (tak se ten PokéMárket totiž jmenoval)? Možná že kriminálník se tě zalekl, ale MĚ, budoucí mistryni všech Pokémonů (hlasitým a panovačným tónem) nikdo nikdy NEPORAZÍ!!!!! …..(nasadila triumfální výraz)….. Vyzívám tě na souboj!“