Pokemon Silver: Legenda Cristaliana

Rubínový Ostrov x Kapitola 1

Další poklidná noc v ráji zvaném Jantarové ostrovy.

Je klidná noc a od severu vane příjemný vlahý větřík, který naznačuje příchod podzimu.

Naši věrní přátelé-Silver, Tikyro a Niko, jsou právě na jednom z malých ostrovů, kde založili táborový oheň a mají,zdá se, dobrou náladu.

Jen Niko je zahloubaná do své meditace a sedí na malém kameni několik metrů od Silvera a Tikyra.

Tropické prostředí zde navozují hlavně palmy s pískem.

Tropické moře se lehounce láme o skály u pobřeží a z lesa se ozývají zvuky Hoothotů, kteří zde mají svá hnízda.

Tikyro sedel mlčky u ohně a sleduje jak plápolá.Jeho zelené oči jasně zářily a jeho dlouhé, modré vlasy mu pomalu vlály ve větru.

Silver cítil dusnou atmosféru, ale nevěděl co říci.

Tikyro sledoval žár ohně a pronesl přímo prorockou větu:"Všiml jsi si jak je oheň fascinující?"

Silver se podíval velmi nechápavě a na Tikyrovu otázku nemohlo následovat nic jiného než Silverovo:"Cože?"

Tikyro nespouštěl oči s ohně a pokračoval:"Nevšiml jsi si, jak oheň dokáže působit na dvě strany?Dokáže hřát, ale zároveň spalovat, není to fascinující?"

Tikiro mimoděk nepřestával zaujímat ten pohled do ohně.

Silver se na něj zadíval jako na hlupáka a pronesl jednu z jeho oblíbených vět:"Začínáš mi připomínat toho cvoka Renta", a zadíval se na Tikyra ostrým pohledem. Tikyro se nechápavě podíval na Silvera-asi ani nevěděl co říká.

Silver jen mávl rukou a šel za Niko, která se stále věnovala meditaci(Alespoň to tak vypadalo).

Silver došel až ke kameni a aniž by se podíval na Niko, zahleděl se raději na moře a spustil:"

Máme to dnes ale příjemnou noc že?

Niko pozvedla levé oko a její temně červené oko se zalesklo ve svitu měsíce.

"Ano, máme."Pronesla aniž by se nějak pohnula.

Silver se trochu zarazil-nikdy neměl rád ty její chladné odpovědi.

Podíval se konečně na Niko a ta otevřela obě oči.

Její dlouhé vlasy jí vlály kolem krku a ona vypadala tajemněji než kdykoliv předtím.

Silver zpanikařil a raději odešel zpět k ohni za Tikyrem.

Niko se za ním ohlédla a v jejích očích bylo cosi co by se dalo pokládat za obavu, či strach.

Tikyro se ládoval banány, které tu odpoledne s ostatními nalezl a neměl ani pomyšlení pouštět se se Silverem do nějaké debaty.Silver si přesto smutně sedl a povzdychl si.

Z Tikyra vyšlo jen několik zvuků, které zřejmě nemohly býti považovány za slova. Silver chtěl mermomocí ukázat svůj smutek a vzdychal dále čekajíc na Tikyrovu odpověď. Ten do sebe vsoukal i ten poslední banán a klidně a s úsměvem řekl:"Máš snad problémy?", a tvářil se při tom povýšeně.Silver v Tikyrovi nikdy nehledal chápající osobu.Tikyro působil vždy jako člověk, který nedokáže chápat pocity druhých a ani se nenamáhal s tím něco dělat. Pravda, Tikyro byl vždy tajemný, ale Silver nikdy neměl důvod vyslýchat ho. Raději proto mávl rukou a šel na nedaleké pobřeží přemýšlet.

Sedl si na kameny, ze kterých musel napřed setřít písek a zadíval se na moře, kde se v dálce tvořili

vlny.Zadíval se na Niko, která stále seděla na kameni a meditovala, pak se podíval na moře.

Zezadu k němu přistoupil Tikyro:"To nemáš na práci něco lepšího než pozorovat Niko?", a šibalsky se usmál.

"Jak tě tohle napadlo?"Opáčil prudce Silver a nakláněl se k Tikyrovi.

Tikiro smířlivě dodával:"Jen se tak nečerti, já tě už delší dobu pozoruji a ty moc dobře víš, že mě nic neujde."

To byla pravda-Tikyro, i přes svou žertovnou povahu byl velice všímavý a sledoval tu nejmenší drobnost.

Hlavně si liboval v pozorování lidí a Silver ho často přezdíval "Psycho" (S nádechem lehké Ironie)

"Jen, má výčitky, že jsme pluli sem a nechali Ariku na ostrově samotnou"

Raději přešel na jiné téma a zeptal se Tikyra:"Tak kam plujeme zítra?"

Tikyro nasadil udivený pohled:"To by jsi snad měl vědět ty, ne?"

Silverovi došlo, že Tikyro nenosí mapu u sebe a nestřeží ji jako oko v hlavě jako Silver(Ačkoliv odcizení oka by Silver jistě ani nepostřehl).

Silver se chtěl nějak vyvléci z trapné situace a tak rozčileně prohlásil:"Jakto, že jsem obklopen samými neschopnými lidmi?!"

S těmito slovy se vydal ke stanu kde hledal mapu.Po několika minutách byla mapa na světě a to se dobelhal i Tikyro.Silver začal jako ostřílený pirát ukazovat oblasti ostrovů:My jsme tady..pokud poplujeme po proudu, dostaneme se do Rubínového mě.."

Silver se zarazil.Tikyro chápal co se děje a tázal se Silvera:"Ach, Rubínové město.Pamatuješ Silvere?"

Silver potěšeně přikyvoval a konečně přičemž řekl:"Není to to město, kde zůstala Keji?"

Tikyro přikývl aniž by chápal co to pro Silvera znamená.

"Víš, občas mám dojem, že ti ty holky lezou na mozek...", řekl Tikyro SIlverovi a významně se na něj podíval.

Silver se začervenal a raději vstal a odešel od ohně zpět za Niko.

Podíval se na moře a nenuceně pravil:"Vypadá to, že zítra plujeme do Rubínového města", a jedním okem sledoval Niko, co ona nato. "Není to město, kde sídlí Profesor Timonson?", konečně promluvila Niko. "Hm.." přisvědčil jí Silver.

Niko se obrátila zpět na moře a jen prohodila:"Aha"

Silver byl se svými řečmi u konce a raději si šel lehnout přičemž připojil svou oblíbenou větu:"A neponocuj dlouho!", namířenou na Niko, která stejně spala vsedě.

Silver se často divil, že jí ráno nebolí záda.

Tikyro se zase rval jídlem a spánek byl v tuto chvíli to poslední co ho zajímalo.

Silver se natáhl na "deku" a zadíval se dlouze na oblohu a hlavně na hvězdy.

Pak řekl:"Myslíš, že někde existuje Pokemon, který dokáže zařídit aby člověk neměl starosti?"

Tikyro mu na tuto otázku neodpověděl a jen se poklepal na čele aby mu naznačil, že má hloupé nápady.

Silver pochopil, že dnes se ji nic zvláštního nestane a tak raději ulehl.

Ještě chvílí poslouchal Tikyrovo mlaskání aby po několika minutách neklidně usnul.

Druhého dne bylo krásné ráno.

Niko a Tikyro právě balili tábořiště a připravovaly výletní džunku na plavbu do Rubínového města.

Silver se napřed umyl u pobřeží a pak pozvolna přišel k Niko a Tikyrovi.

Měl už zabalené věci a tak nic nebráníli v plavbě.

Tikyro mrkl na Niko."Džunka je připravená"

Jak Silver tak Tikyro nadšeně naskočili do člunu jako malé děti a oba popadli do rukou pádla.

Niko vzala do rukou též jedno pádlo a společně se odrazili od břehu-plavba začala.

Tikyro dělal vtipy, kterým se kupodivu Niko smála a Silverovi je musel Tikyro vysvětlovat.Ano, všichni byli dnes v neobyčejně dobré náladě.

V křoví na ostrově něco zašumělo a z keřů se objevili naši známí přátelé(Nebo nepřátelé?)-David a Sneasel.

"Takže naši mladí dobrodruhové směřují do Rubínového města...",řekl David šibalsky a díval se na odplouvající člun našich kamarádů.

Sneasel se na něj tázavě zahleděl a řekl:"Proč se to město jmenuje Rubínové?Těží tam snad

Rubíny?Jestli ano, tak bychom tam měli se nejrychleji vyrazit!"

David pokrčil rameny a odpověděl:"Nevím, ve Zlatoprutovém městě se taky netěží zlaté pruty.

Ale, do Rubínového města půjdeme tak jako tak."

"Jak tam chceš jít, když je všude kolem jen voda?!"

David se plácl do čela a rozkřikl se:"To byl jen slovní obrat!"

"Jo, ale dost blbej...", vysmíval se Sneasel.

"Prostě zrobíme vor a za našimi kamarádíčky už nějak doplujeme!

Sneaselovi se tohle nezdálo jako příliš dobrá alternativa, ale byl jen pokemon a David jen(Jen?) jeho trenér...

Mezitím Silver, Niko a Tikyro pluli podél břehu ostrova aby za několik sekund vypluli na volné moře odkud by je proud měl zanést přímo do rubínového města.Všichni museli mimoděk zpomalit aby je proud vody, spojený s rychlým pádlováním nevyklopil z džunky.Ostrov se zvolna vzdaloval a slunce pražilo každou sekundu více a více, což naše kamarády značně vysilovalo, takže neměli ani chuť hovořit.

Silver chtěl potlačit tísnivou atmosféru a tak si v duchu řekl:"Hmm..řekni něco chytrého ať si nemyslí, že si hlupák.", a řekl."Niko, proč ty si konečně nechytíš nějakého pořádného Pokemona?"

Niko se na Silvera podívala uraženě a řekla:"Chtěl jsi tím snad říci, že mám slabé Pokemony?"

"No, ano!Krom toho, ty máš přeci jen jednoho Pokemona, kterého jsem doteď neviděl bojovat!"

Niko se jen pousmála a z "pláště" vyňala svůj jediný Pokeball a strčila ho Silverovi pod nos.

"Můj Houndour je mým přítelem a já myslím, že není správné své přátele nutit k souboji."

Silver chtěl ještě něco namítnout ale v tom je přerušil Tikyro, který vrazil ruku mezi Silverovu hlavu a pravou ruku přičemž houkl Silverovi do ucha:"Podívejte, podívejte, Rubínový Ostrov!

Silver i Niko se ohlédli a skutečně!V mlhavém oparu, spatřili Rubínový ostrov-vše souhlasilo do puntíku s mapou v Tikyrově Pokegearu.Ostrov se vynořoval za horizontem moře a bylo vidět, jak se o skály pod ostrovem lámou několikametrové vlny.

"Přesně takhle jsem si ho představoval...", povzdychl si Tikyro a toužebně hleděl na nízké stromy na okraji ostrova, které představovaly jakousi stěnu bránící větru v průniku do lesního společenstva.

Zanedlouho dopluli Silver, Niko a Tikyro k pobřeží, asi dvacet metrů od přístavu.

Džunku přivázali ke zde již připraveným kůlům, kterým ale Silver příliš nedůvěřoval(co se týče výdrže).Přesto nechali džunku u břehu a vydali se směrem od pobřeží k lesní pěšině lemovanou hustým křoviskem a stromy s tropickými plody, o nichž Niko tvrdila, že jsou jedovatá a tudíž nepoživatelné.

Co na tom-všichni byli rádi, že se konečně dostali tam kam chtěli.

"Kudy teď půjdeme?", zeptal se Silver cestou Tikyra, který si zkoumavě prohlížel mlhu v okolí.

"Pokud se nemýlím, tak bychom se měli zhruba za dvě hodiny dostat do Rubínového města.Všimli jste si také té mlhy všude kolem?"

Niko a Silver se rozhlédli a skutečně si povšimli neobvyklého mlžného oparu, který není typický ani pro zdejší oblasti.

Nakonec Silver přišel s uspokojivým vysvětlením:"Zřejmě bylo dnes trochu více srážek ve vzduchu"

Tikyro se jen ušklíbl a dodal:"Je vidět, že se vůbec nevyznáš v meteorologii!"

Silver se zatvářil podobně jako Tikyro a namítl:"Ještě řekni, že ty o ní něco víš..."

Tikyro nehodlal v této debatě pokračovat a raději jen mávl rukou, na což mu Silver odpověděl opět úšklebkem.

"Jsem vážně zvědavá až poznám Profesora Timonsona v jeho sídle na ohnivých pláních.", řekla do ticha Niko a dívala se do dáli za obzor.

Silver se zvědavě otočil na Niko řekl:"Teď si vzpomínám!Nedávno jsem v Mladém Pokemoním skeptikovi četl, že studuje nějaký minerál, či co..."

Niko zřejmě nevěděla co má Silver na mysli a tak jen pokrčila rameny na znamení nevědomosti.

Vítr znenáhla sílil a tak Tikyro navrhl aby se raději vydali lesní pěšinou, která je, díky hustému porostu, chráněna před všemi nepříznivými vlivy počasí a tedy i větru.

Nepokračovali tedy dále po přístavní stezce, ale odbočili přímo na lesní pěšinu. byla vykládána tmavými kameny, které zde museli být položeny již hodně dávno, protože byly téměř zasypané hrubým, černým pískem, který se pozvolna měnil na hnědou, měkkou lesní půdu.

Smůla byla, že přistáli na ostrově kolem osmé hodiny večer a tudíž se již dávno šeřilo a lesní pěšina, která byla kryta stromy, na tom byla ještě hůře a tak na les padla rychle tma.

Z lesa se ozývaly ďábelské zvuky, které připomínaly houkání Hoothotů.

"Nemůžeme již dále pokračovat.Utáboříme se tady!", rozhodla pevně Niko a podívala se na Silvera a Tikyra.

Ti se neodvážili odporovat a raději sundali batohy a začali se stavbou stanu. zatímco Silver a Tikyro stavěli stan, Niko se procházela nebojácně po okolí a sledovala zda-li tu nejsou nějací nebezpeční Pokemoni.Jak se tak dívala, zapraskalo za ní několik větví.Prudce se otočila a Silver, který si toho všiml zavolal:"Co se děje Niko?"

"Asi se mi něco zdálo", křikla Niko zvolna a nestačila se vynadívat na tmu v lese.

Zapraskání se ozvalo Niko nad hlavou a ona rychle zvedal hlavu, jestli ji někdo nesleduje.

Z vrcholku obrovských jehličnanů se k zemi snášelo jen několik barevných listů.

Najednou se za Niko ozvalo:"Někdy je tělo rychlejší něž oko..."

Niko se rychle otočila, ale za ní nikdo nestál.Když postupovala pomalu vpřed vyjela před ní nabroušená samurajská šavle, kterou třímal v ruce neznámý člověk.

Niko si jen povzdechla a sklonila hlavu načež řekla:"Rento, ty máš ale hloupé vtipy!"

Ze stínu stromu vystoupil Rento, doposud skrytý v šeru stromové kůry.

Jeho tmavý hábit dokonale splýval se stromem a tak byl v podstatě neviditelný.

Silver a Tikyro již doběhli k Niko a rádi spatřili Renta.

Rento byl samurajem ve zvláštním sdružení, které vede samotný Mistr Erin.

Za celý svůj život získal kladný vztah k rostlinám a přírodě vůbec, proto jeho oblečení často splývá se zelení, stromy a ostatními rostlinami.

Rento založil svou šavli a usmál se svým obvyklým šalamounským úsměvem.

"Ale, co vy tady v Rubínových lesech?Zabloudili jste snad?"

"No, to zrovna ne, ale když nám řekneš kudy z lesa, zlobit se nebudeme.", pousmál se Silver a rozhazoval rukama čímž naznačoval, že jsou bezradní.

"Tak počkat Rento...", řekla mírně Niko, která doposud stála mírně opodál.

"Ty nikdy nebýváš sám.Kde je Seth?"

Rento se usmál ještě více a jeho oči se zadívaly kamsi za Niko.

Ta si všimla výrazu v rentových očích a udělala to samé, ale neotáčela se.

Za Niko se ozvalo:"Bystrá jako vždy, že Niko?"

Niko se otočila a několik metrů za ní stál Seth.

Měl na sobě dlouhý Šedo-modrý kabát, podobný jako měl Rento a jeho fialové vlasy mu vlály v obličeji.Oči mu zářily v nočním šeru podivným vzruchem a usmíval se jako Rento.

"Já vás nechápu.Co děláte takhle pozdě večer v našem lese?Hrajete si snad na malé skauty?"

Silver přiskočil k Sethovi a radostně mu podával ruku.

"To jsem rád, že tě zase vidím Sethe.Pokud se nemýlím, tak tu někde máte chrám na výcvik Samurajů, že?

Seth Silverovi podal ruku s úsměvem a přikyvoval na jeho dotaz.

"Ano, zhruba kilometr odsud je chrám Ilio, kde cvičí samurajské bojovníky sám velký Mistr Erin.Je to hluboko v lese na malé mýtině, bez naší pomoci se tam nedostanete."

A zatvářil se tak, jakoby chtěl říci, že chrám je nejlépe chráněné místo na zemi.

Niko se nestále podezřívavě dívala na Renta, jak si s neobvyklým zájmem prohlíží strom ze kterého se tak náhle vynořil.

"Ještě pořád se tak zaobíráš přírodou a vším co s ní souvisí?",řekla ostře Niko a bodavým pohledem se dívala na Renta.Ten znuděně odstoupil od stromu a v očích se mu objevil vyčítavý výraz."Stále jseš mnou zaujatá?A vůbec, co je ti po tom, jestli se zajímám o přírodu, to je snad má věc, ne?

Tikyro se vmísil do nastávající hádky s rozpraženýma rukama, připraven od sebe Niko a Renta odtrhnout.

"Když už jsem u té přírody, co má znamenat to chladné počasí a namrzlá tráva?Myslel jsem že na Jantarovém souostroví jsou celoročně tropické teploty."

Rento i Seth vyměnily usměvavý výraz za výraz neklidu a postoupili blíže k Tikyrovi.

"To ano, na území Rubínového ostrova byla zaznamenána v poslední době podezřele nízká teplota...

"A nevíte s čím to může mít souvislost?"Zvídavě zpovídal Tikyro.

"To opravdu nevím.Víte, ten led se tu objevil teprve před několika dny a nevíc tomu tady nikdo nevěnuje pozornost.

Silver mezitím rozdělal oheň v několika malých kamenech a zaujatě poslouchal Tikyra i Setha.

Za chvíli seděli u ohně již všichni přítomní a Seth měl klid na to aby mohl pokračovat.

Niko bylo, ale divné to co Seth říkal."Počkej Sethe, říkal jsi, že to nikoho nezajímá..."

"Ano..."

"Takže ani vědci ne?"

"Vědci ano, ale samurajové se do města moc často nedostanou..." zasmál se Seth.

Rento mezitím čistil okolí ohně, aby nedošlo k požáru a vůbec se snažil aby oheň nějakým způsobem nepoškodil přírodu.

Vypadal starostlivě.

"Doufám ale, že víte kde je Rubínové město...", volal Silver na Renta.

"To je snad samozřejmostí.zřejmě chceš abychom vám tam ukázali cestu, že?"

Silver jen přikývl a vydal zvláštní zvuk podobný "Hmm..."

"Rubínové město je náhodou nedaleko odsud.Asi tak půl hodiny cesty." přidal se Seth a ukazoval na zčernalou cestu vedoucí jen do tmy.

"Vidíš, Niko.Měli jsem to vzít přes stezku 3 a vyhnout se tomuhle lesu." naklonil se k Niko Silver a říkal to tak, jakoby jí to chtěl vyčítat.

"Tak jako tak bychom tam dnes nedošli, Silvere..." snažila se vysvětlit Niko.

Ještě asi půl hodiny všichni seděli u ohně, ale už moc nemluvili.Nakonec se Silver, Tikyro a svým způsobem i Niko uchýlili ke spánku.Tikyro a Silver do stanu, Niko se odebrala kousek od stanu k meditaci, Rento zmizel někde v lese-prý sbírat byliny a Seth ještě hodně dlouho seděl u ohně a něco si zapisoval.

Hrůzné zvuky z lesa utichly a od západu bylo slyšet jak se vlny lámou o pobřeží ostrova.

Příjemná,ale chladná noc...

Podívejme se ale, co se dělo daleko odsud.Uprostřed klidného moře kotvila u útesu malá, luxusní jachta.Plachty měla stažené a v řídící kabině nikdo neseděl.Byla snad tato jachta opuštěná?

Nikoliv.V podpalubí bylo ticho, ale na drahém, koženém křesle, které bylo umístěno doprostřed nevelké kabiny s několika stoly a stolními počítači, seděl muž, který se zamyšleně díval průhlednou stěnou v lodi na moře.

Měl dlouhé, nažloutlé vlasy a ze tmy, která mu částečně zakrývala obličej, bylo vidět jasné zelené oko, mírně přivřené.

Muž byl oblečen v zelené košili s mnoha rukávy, krátkými kalhotami se stejnou barvou a na nohou boty podobné teniskám.Vypadal spíše jako badatel než nějaký zbohatlík který si vyjel na dovolenou s rodinou.

V jeho košili náhle zazvonil mobilní telefon.Muž se ještě několik sekund díval na dno moře a pak telefon pomalu vzal do rukou a řekl tiše, trochu potěšeně:"Ano?"

Z telefonu se ozval mužský hlas a horlivě mluvil."Představte si co se děje na Rubínových ostrovech, to by jste neuhádl."

Muž se mimoděk trochu zarazil."Mluv!", naléhal se zájmem.

"No, pamatujete se na to jak jste říkal o tom Pokemonovi se schopností mrazit svět?"

"Cristaliana?Ano, pamatuji...", nechápal muž.

"Takže, před nedávnem byla Profesoru Timonsonovi dovezena zásilka z křišťálových ostrovů.

Podle záznamů se jednalo o nějakou knihu, nebo co..to si už nepamatuju, ale bylo v ní prý mnoho znaků s runovými nápisy, které používaly...."

"K věci Jeremy!"Křikl do telefonu muž a zdálo se, že je rozčilený.

"Pardon profesore.Tedy, není ani tak důležité co dělal, ale důležité je co dělá teď.

Jestli vás to zajímá tak sledujte zpravodajství z Rubínového města.Myslím, že bude překvapený tím co se na těch ostrovech děje."

"Děkuji Jeremy , to mi bohatě stačilo.Teď už si vystačím sám."

Řekl muž do telefonu klidně a bez pozdravu vypnul telefon.

Zadíval se zpět na mořské dno kde se pomalým tempem prohánělo několik Magicarpů a zdálo se že přemýšlí.Po minutě se naklonil k malému obrázku na stole.

Na obrázku byla vyobrazena jen změt křivek a čárek v jejichž středu byla zvýrazněna část podobná kosočtverci.

Muž se obrazu dotkl konečky prstu a do hrobového ticha pronesl:"Konečně jsi se objevil.Ty chceš vládnout, ale já pokořím tvou sílu a moc..."

Druhý den se vyjasnilo velice brzy a Silver, Niko a Tikyro chtěli vyrazit do Rubínového města co nejdříve.Seth a Rento se zrána vynořili odkudsi z lesa a neměli proti jejich požadavku žádných námitek.

Silver a Niko se věnovali sklízení šatu a všech ostatních potřeb, Tikyro rozmlouval se Sethem ohledně nejvhodnější cesty a Rento starostlivě uklízel tábořiště od nečistot a hlavně popela ohně z minulého večera.

Za necelou čtvrt hodinu bylo vše sklizeno a připraveno, takže mohli všichni bez obav vyrazit do města.

Počasí bylo stále chladné, ne-li ještě chladnější a to bylo pro naše přátele dosti nepříjemné.Téměř všechny rostliny byly pokryty jinovatkou a měkká lesní hlína byla teď tvrdá a též pokryta nánosem ledové peřiny.

Kromě nepříjemné teploty byl ale jinak hezký den a všichni byli v dobré náladě.

"Už se vážně nemohu dočkat až zase spatřím Rubínové město a jeho obyvatele."

Těšil se Silver a díval se po ostatních.

Niko jen přikývla a i Tikyro udělal pohyb podobný kývnutí.

"Rubínové město je prý tvořeno výhradně z obřích alejí stromů a keříků. které mu dotváří atmosféru města, které je úzce spřízněno s přírodou."

To ano, tím je přeci Rubínové město proslulé.Nejvíce však láká turisty díky největšímu hradu na světě, totiž hradu

Profesora Timonsona."Odpovídal klidně Rento.

"Půjdeme se na Profesora podívat.Třeba se dobádal něčeho nového a třeba nám to prozradí..."

Doufal Silver a dychtivě se rozhlížel po Rentovi a Sethovi.

"Vy snad profesora Timonsona znáte?"

"Samozřejmě, je něco jako Silverův děda..."Prohodil Tikyro a podíval se na Silvera, který jen přikývl.

Než mohl Seth ještě něco dodat, všiml si že se rento zastavil a zamyšleně hleděl do dáli.

"Vidíš tam něco?!?"Křikl na něj.

Rento neodpovídal a jen pobídl naše přátele aby šli k němu.

"Tak co tam máš volali jeden přes druhého a udýchaně dobíhali k Rentovi.

"Pohleďte, viděli jste někdy něco tak krásného?"Řekl tiše rento a zlehka ukázal na krajinu před sebou.

Všichni si udiveně vzdychli a radostí ani nedýchali.

Před nimi se rozprostila nádherná krajina.

Les končil a místo něho nastoupily velké, červeno žluté rostliny, které byly vysázeny v hustých trsech všude v okolí a nejvíce podél cesty.

Cesta byla lemována dlouhou alejí vysokých stromů podobných topolům a dosahující výšky několika metrů.V dáli neleželo nic jiného než travnatý porost a barevné rostliny v kombinaci se stromy a keři.

V dáli všichni zřetelně spatřili několik menších budov a když s lépe zahleděli jasně uviděli i další, mnohem větší budovy.

"Rubínové město!"Vydechl Silver a div nepadl na kolena.

"Nebudeme tu ztrácet čas a raději se hned vydáme do města"Rozhodla Niko a udělala první krok z lesa a vyšla na mnohem krásnější a veselejší cestu.Ostatní se posléze také přidali.

"Jak to ti lidé dělají, že dokáží mít tak udržovanou přírodu kolem města a i uvnitř něho?"

Nechápala Niko nádhernou krajinu, naprosto nedotčenou lidmi.

"Tak udržovaná příroda?Jen se podívej na tyhle ledové krápníčky co trčí všude kolem z hlíny." Dodával Silver výsměšně.

Město bylo pastvou pro oči-nikde ani stopy po odpadu či smetí.

Všude jen květiny, stromy keře a o Pokemony tu také nouze nebyla.

Domy také nebyli žádné výškové mrakodrapy, nýbrž jednoduché domky jejichž zdivo bylo sice z betonu, ale střechy byly jednoduché s červenou barvou a modrými pruhy.Lidé ve městě byli příjemní a dokonce naše přátele několikrát sami pozdravili.

"Tak kam se vydáme nejdříve?"Zastavil se SIlver a zadíval se tázavě na ostatní.

"Běžte do Pokemoního střediska a pořádně se najezte, budete to potřebovat."

Navrhoval Seth a Silver se zamračil.

"Copak vy s námi nepůjdete?"

Seth se na Silvera podíval s přimhouřenýma očima a Silver okamžitě pochopil oč mu jde.

"No dobře, tak nechoďte.Půjdeme do centra ale ve dvě hodiny se zase sejdeme přímo tady pod těmi slunečními hodinami!" řekla ukázal na nevelikou bronzovou sochu třímající ve svých rukou sluneční hodiny ve tvaru čtverce.

Seth souhlasil a Rento kývl hlavou načež oba zamířili blíže do lesního prostru a nakonec oba zmizeli v hustém porostu.

"Stejně jsou to podivíni"Pronesl Siilver znalecky.

"Co naděláš, jeden nerad vtipkuje a druhý se zase mazlí s trávou." Připojil se Tikyro.

"Víte co vy dva psychologové?Půjdeme raději do toho střediska a řádně se občerstvíme"

Zklidnila oba Niko a vydala se skrze dva velké stromky k další řadě menších budov zakončených jednou, mnohem větší, budovou- Pokemoním centrem.Zvenčí bylo prosklené a zdi byli porostlé nějakým druhem popínavých rostlin s rozkvetlými květy.

Tikyro vtrhl do střediska jako velká voda a hned se ohlížel kdo by mu tu poradil.

Uviděl sestru Joy, která se nedali za žádných okolností splést s nikým, kromě svých sester.

"Promiňte sestři, ale nevíte kde tu najdu nějakou slušnou restauraci kde mi dají něco pořádného k snědku?"

Sestra Joy se jen pousmála.

"Pokud chceš něco doporučit tak běž do restaurace naproti našemu středisku." a ukázala na dům naproti.

"Děkuji Sestro a mimochodem, neviděli jsme se už někdy?"

Sestra Joy se na něj nechápavě zahleděla svýma modrýma očima.

Tikyro mávl rukou a řekl:"Já vlastně zapomněl, že je vás více"

Zezadu se k němu přiblížili Niko a Silver a hned spustili:"Tak co, mají tu někde nějakou dobrou restauraci?"

"Jo, támhle naproti.Navrhuji abych to šel nejdříve obhlédnou a vy tam asi po půl hodině přijdete za mnou..."

Niko přimhouřila oči a chytila Tikyra za jeho husté vlasy.

"To víš, že ano.Ještě by jsi jim tam vyjedl všechno jídlo a my bychom ho pak museli zaplatit.

Hezky půjdeš s námi a najíme se pěkně dohromady"

"Fajn, fajn..."hekal Tikyro pod tlakem bolesti.

Niko ho vyvedla na ulici a pak i do restaurace aniž by ho pustila za jeho mocnou hřívu na hlavě.

Silver je jen tiše následoval a nedovolil si jakékoliv poznámky aby se Niko nerozhodla udělat mu totéž.

V restauraci se nic nedělo a všichni se dobře najedli včetně Tikyra, kterého měla celou dobu Niko pod dohledem.

Když se najedli vyšli z restaurace a nerozhodně začali postávat na cestičce a nevěděli kam dříve.