Pokemon Silver: Legenda Cristaliana

Rubínový Ostrov x Kapitola 3

Měli jsem štěstí, že léčitelské středisko bylo nedaleko.

Keji na tom také nebyla nejlépe-měla těžší otřes mozku a dlouho by nevydržela bez lékaře."

"Proč jste mi o tom ani jeden z vás nikdy nařekli?"soucitně se díval na Niko Silver.

"Nikdy ses na to neptal a myslela jsem, že bude lepší myslet si, že je Tikyro zkrátka ignorant bez špetka soucitu či úcty k čemukoliv.Zkrátka, když jsme byli ze střediska po měsíci propuštěni bylo to s Tikyrem a Keji dost napjaté.Nemluvili spolu, vyhýbali se jeden druhému a nešetřili nadávkami."

"Bylo otřesné jak se změnili.Když začala být situace krajně vypjatá sešli se opět v malém parčíku v tamějším městě.Bavili se zase celé dlouhé hodiny, ale já nevím o čem-neměla jsem srdce plést se jim do toho.

Nakonec si podali ruce a zřejmě se pozdravili aby se za okamžik rozešli.

Druhého dne se s námi Keji oficiálně rozloučila a odplula sem, na Rubínový ostrov a zůstala tu doteď.

Asi se nikdy nedozvím o čem si povídali, ale mám dojem, že ji Tikyro stále miluje..."

Silver byl ohromený nad tím co se právě dozvěděl a neměl slova aby se k tomu jakkoliv vyjádřil.

Niko přikývla několikrát hlavou a pak se úsměvem pokračovala v hledání.

SIlver si vzpomněl na hledání a též pokračoval s úsměvem jako Niko.

Do přístavu Rubínového města mezitím doplula luxusní loď s turisty, kteří se na zdejší krajinu jezdili každoročně jezdí dívat a obdivovat ji.Cestující vystoupili po malých přistavených schodech a nemohli se nabažit zdejší(I když noční) atmosféry.Z lodi vystoupila též nádherná rudovlasá dívka v přiléhavých nazelenalých šatech a úpěnlivě se rozhlížela po okolí.Byla to Arika, dcera mocného vládce Diamantových ostrovů.

Před nějakým časem se Silver i jeho přátelé dostali právě na Diamantové ostrovy kde se setkal s Arikou.

Na první pohled se mu zalíbila, ale ona neměla pro jeho chování nejmenší pochopení, protože o něm měla mínění, že je "Ušlápnutý trenér pokemonů".Samozřejmě se velice mýlila, ale když si to uvědomila, bylo již pozdě-Silver i všichni ostatní dávno odpluli pryč z ostrova.

Arika sešla z přistavených schodů na pevnou zem a rozhlédla se po okolních lidech.

Podívala se na rozcestník, který ukazoval jednou šipkou do Rubínového města.

Arika si trochu oddechla a pomalým krokem se vydala směrem k městu s nadějí, že nalezne Silvera...

"Jistě, že ano!Pokud je máme hledat, začneme v největším městě na západě!"

Domlouval Sneasel Davidovi, oba stojící na útesu před Rubínovým městem.

"Myslel jsem, že tohle je východ!"

"Nesmysl!Východ je na opačné straně západu!

Díval ses kam dnes zapadlo slunce?"

"Ano, za tuhle horu." Přiznával DAvid.

"Takže co z toho vyplývá?"pomáhal mu Sneasel.

David se poškrábal na své duté hlavince a pak nadšeně vykřikl:"To znamená, že je teď právě noc!"

Sneasel se plácl do hlavy.

"Ano a taky to, že jsi naprostý idiot!To znamená, že tohle je západ(Moc jistý si tím ale Sneasel nebyl).

Jestli nechceš strávit dnešní noc někde pod mostem, radil bych ti abychom se ihned přemístili do nejbližšího střediska!"

"Souhlasím!Kde je středisko, tam jsou taky Pokemoni a jejich trenéři, takže tam musí být i naši mladí dobrodruzi, nebo ne?"

"Mozek ti vynechává, ale snahy si cením, Davide."řekl posměšně Sneasel a pomalou levitací se posadil Davidovi na hlavu.

"To si budeš jako v pohodě sedět a já budu šlapat až do města?"čílil se David a chtěl Sneasela shodit.

"Hele, Davide, raději běž a zkus se mi tím odvděčit, že tu za tebe tak usilovně přemýšlím!"

David si jen povzdychl a vydal se do města tmavou kamennou cestou ve snaze najít Silvera, Niko nebo Tikyra...

Opět se díváme do místnosti, kde předtím rozmlouval Lord Isac s druhým, neznámým mužem.

Isac seděl u stolu a právě dokončoval na papíře (!!) poslední řádky.Zřejmě šlo o seznam, či rozpis, ale z jeho psaní ho vytrhl muž (Ten co s ním předtím rozmlouval), který prudce vrazil do dveří.

"Lorde Isacu, Lethal Flames byli informováni o stavu současné situace a všichni by se měli dostavit do nejbližší hodiny" Lord Isac se usmál a promnul si ruce(Opět vstal od stolu!).

"Děkuji můj drahý Nissasso, ale přesto se nemůžeme pustit do žádné akce dokud nebude zdejší vláda přesvědčena, že představuje pro toto město vážnou hrozbu."

Muž(Odteď Nissassa) si začal pohrávat se svým copem a posměšně pravil:"Myslím, že vůbec nebude těžké je o tom přesvědčit.Zdejší mladičký panovník je přímo ztělesnění měkkoty a nebude těžké ho přesvědčit, že je pro zdejší obyvatele nebezpečný."

"Nepředbíhejme, protože se situace může zcela zvrtnout a nabrat docela jiných obrátek." Brzdil jeho přesvědčení Lord Issac.

"Buď tedy, Nissasso, tak laskav a neprodleně sem doprav "Zhoubu"."

"Bude mi potěšením Lorde."

Nissassa opět odešel a Lord isac si prohlédl nedokončený seznam.

"To musí stačit."

Pak se otočil k oknu a podíval se na osvětlené město.

"Teď budu mít možnost se ti konečně pomstit!"

Pak se Lord Isac odebral z místnosti a byl viditelně potěšen.

Na Rubínové město a ne ostrov vůbec tedy padla naprostá tma a lesy i okolní divočina začali ožívat nočním životem.Z lesů se ozývaly zvuky Hoothootů a Noctowlů, sem tam šlo spatřit stíny smeček Houndourů.Rubínové město bylo osvíceno mnoha výkonnými sloupy s ocelovou výztuží.

Z každého domku, laboratoře a vůbec všeho vycházelo ostré světlo, které se mísilo s tichým měsíčním svitem.Tikyro seděl na terase Pokemonského střediska a ládoval se něčím, co vypadalo jako buchty, ale mělo to dost divné tvary.

Když byl asi u desátého sousta přistoupila k němu, k jeho nevědomosti, Keji.

Tikyro se kochal náramným výhledem na celé město a ani nepostřehl, že je Keji u něho.

"Nádherný večer, že?"Špitla.

Tikyro se ohlédl a když uviděl Keji začal se dusit.

Když dodusil dost nakvašeně křik:"Jak si vůbec dovoluješ takhle děsit lidi?Mohl jsem umřít a tobě by to bylo úplně jedno!"

"Za tu dobu jsi se vůbec nezměnil, Tikyro..."

Tikyro nasadil masku lhostejnosti a dělal na Keji obličeje.

"Můžeš být alespoň jednou vážný?"

Tikyro nadzvedl obočí a zvážněl:"Vždyť já jsem vážný.Copak ty jsi si toho nevšimla?"

Keji si povzdychla podívala se na dva Pokemony poblíž Tikyra.

Byli to jeho Vaporeon a Magicarp.Vaporeon zakusoval něco k snědku a Magicarp sebou mrskal ze strany na stranu.

"To jsou tví noví přátelé?"

Tikyro se ohlédl a začal se strašlivě urputně smát.

Pak přiskočil k Vaporeonovi:"No jasně.Jen se podívej na tu tvářinku.No není roztomilý?

Vaporeon je vždy elegantní a dokonce umí i zmizet.Jeho ladné pohyby ve vodě připomínají mořskou pannu..."

Při těchto slovech se začal tulit k Vaporeonovi a třít se mu o hlavu svou hlavou.

Vaporeona to potěšilo a při tom mazlení nestačil říci ani své "Vaporon!".

Pak se Tikyro nahnul k plácajícímu se Magicarpovi.

"A tohle je můj drahoušek Magicarp.No není sladký?"

"Vypadá nějak divně."Namítla Keji při pohledu na zlatavého Magicarpa.

"Nemívají červenou barvu kůže?"

Tikyro jen mávl rukou s výsměchem.

"Jistě že ano, ale tohle není jen tak ledajaký Magicarp.Tohle je Lesklý Magicarp."

Keji se podivila."Lesklý Magicarp...to už jsem slyšela.Není to ten druh Pokemonů vyskytující se

na zemi jen v oblasti Lesklých ostrovů?"

Tikyro se jen přitulil k Magicarpovi a kývl na znamení souhlasu.

"Našel jsem ho asi před třemi měsíci poblíž Jezera vzteku.Neumíš si představit jaký to byl pro mě šťastný den..."

Keji se pousmála na zlatého Magicarpa a jen posmutně dodala:"Připomíná ti ho..."

Tikyra jeho veselost ihned přešla a přestal se se svými pokemony mazlit.

Urychleně vstal a rozzlobeně se na Keji podíval.

"Ty máš ještě drzost mi ho předhazovat?Jak můžeš být tak necitlivá?!"

Keji od Tikyra odstoupila a bránila se."Tikyro, jsou to už dva roky!Přestaň se konečně obviňovat.

Copak nevidíš jak se kvůli tomu chováš?"

Tikyro si vzdychl (Zase) a raději mávl rukou, opřel se o zábradlí a ruce složil do sebe.

"Copak nechápeš, že jsem za něj byl odpovědný?Rodiče mi ho na smrtelné posteli svěřili a já ho měl chránit jako oko v hlavě...vlastně ještě více než to.Oni mi důvěřovali a já je zklamal!"

Tikyro začal být nepříčetný.

Keji se ho snažila uklidnit.

"Ale tehdy jsi za to nemohl!Nikdo z nás za to nemohl!Ty to víš jen si to nechceš připustit a neustále to přikládáš za vinu sobě!"

Tikyro začal zoufale rozhazovat rukama a posmutněl.

"Tak mě, Tikyro, poslouchej.Za to co se stalo Raonovi nemůžeš ani ty ani nikdo jiný!

Byla to ne-ho-da!"Hláskovala mu Keji.

Tikyro se na Keji usmál a ona se opřela vedle něho.Oba naslouchali večernímu vánku z dálky.

"Nevím jak ty, ale já jdu zpět.Je to jako hledat jehlu v kupce sena, nehledě na tu protivnou mlhu a tmu."Hekal potemnělým lesem Silver na Niko.

"Jen vydrž hrdino a hledej, protože je to pro dobro těch trenérů."

Silver si vzdychl (!!) a šel k Niko.

"Nech toho, Niko, dnes už nic nenajdeme."

Niko byla zaujatá jakousi krabičkou, která zdálky připomínala Pokedex.

"Co to máš?"Zeptal se klidně Silver.

"Niko se nahnula mezi dva stromy, které propouštěly měsíční světlo.

"Můj bože, to je něčí Pokegear!!"

Silver se jí nahnul přes rameno a hleděl na displej malého přístroje.

"Nebuď pobožná, Niko.komu to patří?"

"Netuším, ale Pokegear nám to za okamžik prozradí..." Silver nechápal.

"Jak to chceč udělat?Každý Pokegear má svou unikátní, náhodně nadefinovanou číselnou kombinaci o šesti číslech.Trvalo by celé roky zjistit čí je."

"Laikovi ano, ale teta Niko zná menší fígl jak to obejít."

Silver se jen nechápavě usmál a díval se jak do Pokegearu zadává Niko jistou číselnou kombinaci."

Za pár sekund Pokegear potvrdil zadaný kód a otevřelo se hlavní menu.

Silver jen udiveně přihlížel.

Niko se jen trochu pousmála nad svou dovedností a Pokegear ji vyzval ať zadá požadavky.

"Řekni mi jméno právoplatného majitele s tímto číslem..."

Pak do něj něco zamumlala aby to Silver neslyšel a Pokegear několikrát zapípal a na obrazovce se objevil výmluvný nápis "Search..."

Za okamžik se z malého zařízení ozvalo:"Pokegear s daným identifikačním číslem je majetkem trenéra Pokemonů Paula Hiroka z Cínového města."

Niko se jen usmála a s odpovědí ji předběhl SIlver:"Výborně a teď honem za profesorem Nolandem, protože ten nám o tomhle človíčkovi poví více."

Niko přikývla a vstala z pod stromu za křovím a společně přešli na cestu.

Z lesa se ozývaly strašidelné zvuky, ale Silver a Niko to nijak nerušilo v rozmluvě,

Bavili se o možných Pokemonech, kteří mohli mít na svědomí ty zmizelé trenéry.

Když byli u způsobu jak je najít, Niko zpozorněla.

"Stalo se něco?"Ptal se Silver (!!).

"Měla jsem pocit, že něco slyším, ale ono je toho koneckonců slyšet hodně."

Mávla rukou a pokračovala.

Za pár sekund se celá situace opakovala a Silver začal být z Niko nervózní.

"Co pořád máš?"

Niko pokrčila rameny a dala znamení Silverovi ať je zticha.

Silver ztichl a ukročil o pár metrů dozadu.

Najednou se Niko podívala hrozivě na Silvera a chtěla něco říci.

"Tak co se zase děje?"Nechápal Silvr význam celé té šaškárny.

Odpovědi se mu dostalo za okamžik.

Niko křikla:"Uteč!"

Silver se na ní nedůvěřivě podíval a bylo mu to směšné.

Před Silverem se náhle ze země prudce vynořilo velké tmavé těleso.

Když se vynořilo kompletně celé, Silver žasl-povrch tělesa se v záři měsíce nádherně blyštil a Silver v něm ihned poznal druh krystalu.

"Co je to?!?Vykřikl překvapeně Silver

"Nevím, dej pozor!"Křikla Niko.

Za SIlverem se podivný krystal vynořil znovu...a znovu a ještě jednou!

Obklíčili Silvera ve svém středu!

Niko se ke krystalům prudce vrhla a snažila se je nějakým způsobem odstranit od SIlvera.

Za Niko se náhle ozvalo:"Zanech svého počínání a ustup od něho!!!"

Niko se rychle otočila a z mlhového oparu se vynořilo tělo dalšího krystalu..

Byl o dost větší něž ty co obklíčili Silvera a střed měl jakoby vydlabaný, či jiným způsobem poškozený.(Jinak řečeno, nemělo to střed!)

"Co jsi zač?"Stačila vykřiknou ještě Niko, ale před krystalem se vynořili další, vypadající stejně jako ty co obklopili SIlvera.

V světle měsíce na povrchu krystalů uviděla niko zřetelně oči.(!) krystaly se na ní dívaly velice chladně, jakoby ani nevnímaly co se děje.

"Vy jste Pokemoni, že?!?Křikla na krystaly Niko.

Krystaly zazářili slabým modrým světlem a Niko věděla co bude následovat-chystali se zaútočit.

Z těl těchto malých krystalů vytryskl neobvykle silný proud ledového paprsku. (!)

Niko stačila uskočit do hustého křoví a málem se uhodila o poblíž stojící strom.

"Proč to děláte?!?"

Krystaly stály pořád na stejném místě a zdálo se, že již nehodlají útočit.

Silver stál uprostřed tohoto nezvyklého vězení podivně klidně a zdálo se, že mu to dokonce nevadí!.

Niko se raději neodvážila volat ho aby se z toho pokusil dostat.

Niko nestačila ani mrknout a najednou Silver a ostatní krystaly(Kromě toho "děravého") se proměnily na nehmotný, modrý světelný proud!.

"Co s ním chcete dělat?"

Křikal Niko n provrtaný krystal, který se začal zahrabávat do země.

"Zůstane na místě, kde bude šťastnější!"

Krystal se zavrtal do země a nezůstalo po něm ani stopy.

Niko se podívala zpět na modrý proud světla, který se stahoval po cestě do hloubi lesa.

Rozběhla se za ním.Než stačila světlo doběhnout ze země vyrazily další tři krystaly..

Upřely na Niko svůj chladný pohled a všem zmodrala těla.

Niko se prudce zastavila a udělala pohyb podobný hvězdě a uskočila doleva a právě včas.

Krystaly se zkoncentrovaly a vypálili opět proud ledových paprsků, všichni tři téměř stejnoměrně a zhruba dva metry od sebe.

Síla těchto paprsků byla nepředstavitelná a krystaly jejich pomocí celou cestu zatarasili velikou, ledovou, asi deset metrů vysokou, bariérou.

Bariéra byla velice hustá a nebylo možné nijak prohlédnout na druhou stranu.

Niko se poděšeně opřela do ledové stěny a jen zpola hrdal křikla:"Silvere!!.....Silvere..."

Sesunula se ze stěny dolů na kolena a neustále opakovala Silverovo jméno.

Tikyro a Keji nestále tiše stáli na terase Pokemonského střediska a pozorovali hvězdy na obloze.

Tikyrovi nebylo příliš do řeči a Keji ho nechtěla zbytečně rozrušovat.

"Tikyro..."Ozvalo se za Tikyrem a Keji tiše.

Tikyro se otočil, Keji se otočila a za sebou uviděli stát ve dveřích Ariku.

"Ariko!Co tady děláš?!"Vykřikl rozzlobeně Tikyro když Ariku uviděl.

Zato Keji jevila očividnou radost z toho, že vidí Ariku a radostí se k vrhla aby jí objala.

Arika ji též objala ale vypadal starostlivě.

"Kde je Silver?řekla v jejím hlase byla cítit obava.

"Silver, Silver, zase Silver!"Křičel nasupeně Tikyro.

"Měla jsi zůstat na ostrově a čekat až se odtud vrátíme, nebo ne?"

Arika sklopila hlavu, ale nenechala se zviklat.

"Vím, měla jsem zůstat v bezpečí, ale něco mi říkalo, že se tady stane něco strašného."

Tikyro ji ani neposlouchal ale jeho výraz nemizel.

"Jo, to určitě.Přesně dneska nás tady všechny zabijou, co?!"

Arika mávla rukou a sháněla se po Silverovi a Niko.

Keji si uvědomila, že od večeře je ještě neviděla.

"Arika má pravdu, Tikyro.Kde je Silver a Niko?"

Tikyro se zarazil-uvědomil si, že nemá nikomu říkat kam se vydali.

Rychle se zamyslel a pak ze sebe vychrlil:"No, když se to tak vezme kolem a kolem tak...echm...no"

"Cože?"Nechápala Arika ani Keji tázavě se dívali na Tikyra.

Keji naprosto změnila svůj dosavadní výraz a zuřivě se vrhla na Tikyra.

Popadla ho za vlasy a prudce mu třásla hlavou.

"Co to děláš?ÁÁuu!To bolí!!Pusť mě!!"

Křičel Tikyro a marně se snažil odtrhnout od sebe Keji.

Ta nekompromisně třásla a zle se na Tikyra dívala.

"Chci slyšet kam oba šli a chci to slyšet hned!!"

"A nestačilo by to až zítra?"Ušklíbl se Tikyro, ale zjevně neměl na vtipkování čas, protože po jeho poznámce Keji ještě přidal na intenzitě.

"Tak bude to, Tikyro?!"

"No dobře, dobře, řeknu všechno!!Řeknu všechno!!Řeknu i to co neni pravda!"

Keji mu hlavu odhodila prudce dozadu a odstoupila od něj.

"Tak kam šli?"tázala se tvrdě.

Tikyro si v klidu promnul vlasy a mluvil si pro sebe něco o inteligenci a surovém jednání.

"Tak budeme tu čekat dlouho?!"Rozkřikla se naštvaně Keji.

"No dobře, no!!Šli do toho lesa co jste nám o něm s profesorem říkali, že se v něm ztrácejí lidé..."

"Cože?!Copak vám profesor neřekl jasně, že je to nebezpečné?"

"Řekl, ale víš přeci jak mají Niko a SIlver rádi záhady..."Vysvětloval Tikyro.

Keji to ale jako omluva nestačilo a rozčíleně odcházela z terasy.

"Jdu to říci profesoru Nolandovi ať taky ví jak moc na něj dáte!"

Tikyro se zděsil a chytil Keji za loket.

"To nesmíš!Víš jak by pak u profesora vypadali?"

Keji se na Tikyra chvíli dívala a pak povolila.

"Dobrá, nepůjdu za ním, ale nemůžeme je tam přeci jen tak nechat!"

Tiykro ji pustil a oddychl si.Pak se zamyslel.

"A co chceš dělat?Hledat je v téhle tmě?Jestli ano tak jseš blázen."

Keji ignorovala tuto poznámku a odešla z terasy kamsi dolů, ven ze střediska a vydala se k lesíku.

Tikyro se na ní pohrdavě díval a složil lhostejně ruce k sobě.

Arika celou dobu stála tiše v rohu terasy a teprve teď promluvila.

"Doufám, že tam spolu něco nevyvádějí..."

TIkyro se uchechtl."Konečně někdo kdo se na věc dívá taky z trochu jinému úhlu."

"To není k smíchu, Tikyro.CO když ano?"

Tikyro se usmíval stále více a více a jeho úsměv se proměnil ve výrazný pobavený smích.Přišel k Arice a poplácal ji otcovsky po ramenou.

"Milá Ariko, dovol abych ti něco vysvětlil.Silver a Niko spolu.

Silver a Niko pod oltářem.Silver a Niko v důchodu.Silver a Niko pod drnem.No nezní ti to trochu blbě?Ti dva spolu jsou jako časovaná bomba.

Je jen otázka času než budou zase v sobě."

Znovu poplácal Arice ramena a pak se zadumanýmvýrazem a úsměvem na rtech odešel z terasy.

Své Pokemony zde zanechal, protože nevěřil,že by se stalo něco vážnějšího.

Arika také sešlaz terasy a šlasepodívat do kavárny pokemonského střediska.

Niko ještě nějakou chvíli seděla u ledové stěny a v jejich očích se leskly slzy.

Pak se konečně zvedla a chystala se rychle běžet ke středisku říci jim o tom co se stalo, ale

v tom zaslechla volání."Niko!Niko!"

Niko se rozhlédla kolem sebe a uviděla jak bariéru obchází postava-Silver!

Niko se k němu rozběhla a prohlížela si ho jestli mu něco není.

Až na pár škrábanců a roztržené "kalhoty" vypadal, že mu nic není.

"Není ti něco? ptala se Niko "A kde si byl?"

Silver byl trochu dezorientovaný ale jakž takž prohodil, že je mu fajn.

Niko ho podepřela a opíraje ho o sebe ho odváděla z lesa.

Keji stála na prahu lesa a volala do něj Ničino a Silverovo jméno třímaje v rukou baterku.

V lese byla hustá tma a ani Kejina baterka nestačila aby poskytla alespoň trochu světla.

"Sil-ve-re!Ni-ko!"Křičela Keji do Lesa, ale nikdo se neozval.

"NA koho to ječíš?"Ozvalo se za ní pojednou.

Keji se otočila a uviděla jak za ní stojí udivení Seth a Rento.

"Sethe!Rento!"Křikla Keji a vrhla se je obejmout.

Rento se nechal obejmout, ale Seth ji jen nevrle odstrčil.

"Co tady děláš takhle pozdě v noci, Keji?Pochybuju, že by to byl tvůj koníček..."

Než mohla Keji odpovědět ozvalo se z lesa volání Niko.

"Haló!Pomozte mi někdo!"

Keji se rozběhla směrem odkud vycházel hlas a jala se pomoci Niko se Silverem, který byl už v bezvědomý.

"Nevíš náhodou co se tu děje?" tázal se Seth na udiveného Renta, který krčil rameny.

Ani on ale neváhal a šel pomoci Keji se Silverem.

"Nechceš mi říct co se tu děje?!"Nechápal Seth a tázavě hleděl na Niko, která se vystřídala s Rentem.

"To je na dlouho..."Vyčerpaně mávla rukou Niko a následovala všechny do střediska.

Seth pokrčil nechápavě rameny a následoval ostatní.