Pokemon Silver: Legenda Cristaliana

Rubínový Ostrov x Kapitola 4

Tikyro mezitím seděl s Arikou u stolku střediskové jídelny a Tikyro, značně opilý, vedl sáhodlouhý monolog.

"A nikdy sem toho nelitoval, páč sem tim zachránil svět.Jo a eště něco.Taky sem se nechal korunovat na císaře tohohle ostrova.Takže mě musíš poslouchat a udělat všechno co ti řeknu!"

Arika se na Tikyra s odporem dívala.Naštěstí byla noc a krom několika lékařů nebyla v jídelně ani noha.Popíjela čaj a spíše než Tikyra se dívala skrz otevřené okno jídelny a v duchu si myslela:"Kde jsi, Silvere?"

Než by řekla "Natu" do dveří vtrhli jako velká voda Niko, Seth, Rento, Keji a všichni nesli Silvera.

"Silvere!"Vykřikla Arika a vrhla se k polomrtvému Silverovi.

"Hele, dítě!!Kam jdeš?Ještě sem neskončil!!" křičel za ní

Tikyro, který se v tuto chvíli nedal považovat za nechytřejší věc na světě.

"Co se mu stalo?"ptala se Arika a přejížděla očima jednoho po druhém.

Niko jí to chtěla všechno říci, ale nebyl na to čas.

"Tak sakra je tu někde doktor"Rozkřikl se na celou chodbu Seth.

Z jídelny, kde seděl Tikyro, se ozývaly divné zvuky.

Nakonec se přihnal párek doktorů a šetrně převzali Silvera do svých rukou.

Odvedli ho na soukromé lůžko do pokoje v prvním patře a řekli, že bude do rána v pořádku.

Nějakou tu hodinku k němu ani jeden z ostatních nesměl takže měla Niko dost času na zodpovězení Sethovy otázky "Co se to tady děje?".

Za tři hodiny v jídelně jim Niko řekla do nejmenších detailů všechno co se v lese stalo a hlavně o tom mluvícím krystalu, který ji tak vyděsil.

Když skončila Keji, Rento a Seth (Tikyro byl na mol a spal) se významně odsunuli a nevěřícně se na Niko dívali.

"Blbost!"Řekl pobaveně Seth a ostatní jen s úsměvem přikyvovali.

"Je to pravda!"

"My ti věříme, Niko, ale přesto to zní divně.Dva metry vysoký krystal, který mluví a chodí..."

Pochybovačně rozhazoval rukama Rento, který se snažil Niko ubezpečit v tom, že je blázen.

"On nechodil!"Vysvětlovala Niko.

"Tak jak mohl někoho unést?"Namítala Keji.

Niko si povzdychla.

"Už jsem vám to říkala!Proměnil se na modrý kouř!"

"Jo tak modrý kouř..."Opakoval Seth.

"A ty si do toho dělala světelné efekty, co?"

Niko se zamračila.Seth se evidentně pásl na její situaci.

"Jestli mi nevěříte tak se zeptejte Silvera!Potvrdí vám to!"

"Ten tak určitě.Přinejlepším se probudí s obrovskou kocovinou..." Nepřestával se smát Seth.

"Nic jsme nepili, jasné?" Seth se na Niko opět významně podíval.

"Ale proč by Silvera zase vraceli?" nechápal Ničin výklad Rento.Zřejmě nebyl v tomto směru tak skeptický.

"Třeba na něm ty malé potvůrky s tykadélky dělaly pokusy..."

Smál se Seth.

Niko ho praštila po hlavě."Třeba od něj něco potřebovali."

Rento se zamyslel a Keji fackovala Tikyra aby se probral.

"Jestli to byl led, tak proč jsi nepoužila Houndooma?Určitě by pomohl..." hleděl nechápavě Rento na Niko.

"Zpanikařila jsem.Nevěděla jsem co mám dělat!"

Vysvětlovala Niko.

REnto pokýval chápavě hlavou.

"Ty mi věříš, co?"

Rento jen s úsměvem pokýval hlavou a s výrazem Sherlocka se opřel o židli.

Zhruba ve čtyři se na schodišti poblíž jídelny objevil lékař, který oznámil všem, že se SIlver probral a je mu dobře.Všichni se za ním šli nadšeně podívat.

"Tak co?Zelená tykadélka, modré převleky..."přivítal ho posměšně Seth při příchodu do jeho pokoje.Odpovědí na to mu budiž další Ničin úder do hlavy.

Niko se k němu vrhla jako k zachránci.

"Je fajn, že je ti zase dobře.Hele, teď chci aby jsi všem těmhle tady řekl co se včera stalo!"

Silver se na ni pobaveně usmál."A co by se mělo stát?Jednoduše jsem zakopl a praštil se přitom do hlavy..."

"Asi víc než je obvyklé" šeptal nahlas Seth Rentovi a Keji.

"Co to povídáš?Jaké zakopnutí?Vždyť tě unesl ten obří krystal co mluvil.Proměnil tě na kouř!

Třásla s ním Niko a začala být nepříčetná.

Silver se škodolibě usmíval a ostatní na Niko soucitně hleděli.

"Chudinka se asi pomátla..."nenechával si své názory Seth pro sebe.

Niko se na SIlvera zlobně dívala a sledovala jak ji se pobaveným úsměvem pozoruje.

"On lže!Jen se podívejte jak se mi posmívá!"

Silver se prozatím jen usmíval, ale jeho úsměv přecházel k viditelnému hlasitému smíchu.

Silvere!Doktor mi řekl, že..." radostně volala Arika, která se zřejmě teprve teď probrala, ale vzápětí se zarazila když viděla jak se Silver divně směje.

"Co je s tebou?"Udiveně se ptal Rento.

"Vy prostoduší hlupáci..."hlasitě a s úsměvem prohodil Silver.

"Nemáte ani ponětí jaká síla tu před vámi stojí!"

"Asi mu ten pád poškodil mozek." usuzoval Seth.

Niko i Arika od Silvera odstoupily a sledovali jak se výraz na jeho tváři mění v ďábelský úsměv.

"Vážně jste mi naletěli na tento ubohý trik?"Ptal se temně Silver.

Nikdo nechápal o čem to mluví.

"Lidská rasa je tak ubohá, že se nechá tak snadno obelstít."

"Silvere"posmutně řekla Arika.

"Ty jseš ta jeho přítelkyně, že?Myslím, že už jí více být nemusíš!!" křikl vztekle SIlver a prudkým pohybem vyskočil z postele a vrhl se na Ariku.

Uchopil ji pevně za krk a začal ji škrtit.

"Ksakru, Silvere!Co děláš?!"Křikl Rento a jedním pohybem podkopl SIlverovi nohy.

Ten nečekal tento výpad a jak držel pevně Ariku, strhl ji s sebou na zem když padal.

Seth ji od SIlvera rychle odstrčil a sledoval jak Silver vstával.

"Je tak snadné zemřít, člověče.Tak mi ustup z cesty!!"

"Ani omylem, Silvere" usmál se Seth a vytasil svůj meč.Namířil ho na Silvera.

Ten se na meč pohrdavě podíval a nijak se neobával, že by Seth bodl.

"Na to nemáš kuráž.Jednoduše to nesvedeš!"

"Chceš si to ověřit?!" křikl Seth a přiblížil svůj meč na Silverův krk.

"Kdo jsi?"

Silver se usmál ještě více."Nedokážeš zabít svého přítele!"

"Seth se koncem meče už dotýkal Silverova hrdla a nepřestal trvat na svém.

"Ptám se znovu, kdo jsi?"

Silver nejevil známky toho, že by chtěl odpovídat.V ledovém klidu uchopil Sethův meč a jemně ho odsunul stranou.

Seth byl jako omráčený, protože meč upustil na zem a padl na kolena.

To už to ale vzala do ruky Niko a hodila po Silverovi svůj Pokeball.

Silvera uhodil prudce hozený Pokeball do obličeje a tak SIlver pár kroků odstoupil.

Když se vzpamatoval, stál před ním Ničin Houndoom.Silver se na něj zle podíval a pak se podíval na Niko-měla posměšný výraz.

"Houdoome, plamenomet a jak nejlépe dovedeš!!"křikla Niko.

Silver se podíval do tváře svého protivníka a nasadil poděšený výraz.

Houdoom vypustil ze svých úst obří proud ohnivé energie, který v několika málo okamžicích sežehnul SIlvera na uhel.S hrozným křikem se Silver sesunul na podlahu a zůstal ležet v bezvědomí.

"Musíme okamžitě zavolat profesora Nolanda!"křikla zděšená Keji a rychle odběhla pryč.

Rento a Seth položili Silvera na lůžko a použili pásy, které byly ve spodu.

Pevně připoutali SIlvera ke lůžku a čekali na profesora, který se objevil záhy.

Nejprve přivolali několik lékařů, kteří se sice poděsily nad spáleninou na Silverově hrudi, ale když je ostatní ubezpečili v tom, že je nebezpečný, řádně ho vyšetřili.

Po půl hodině konstatovali, že je Silver, až na ty popáleniny, v pořádku.

Nikdo to nechápal.Silver by přeci nikdy nikoho nenapadl!

Bohužel ani profesor nemohl uvěřit, že by byl Silver schopen někomu ublížit.

Silver se probudil pár minut po profesorovu zkoumání.

Zle se rozhlédl po místnosti a zvláště zle se podíval do očí svému pokořiteli-Houndoomovi.

Ten seděl poslušně na židli, ale nepřestával na Silvera vrčet.

"Jak se cítíš, Silvere?"pohladila ho jemně Arika.

Silver jí ale ucukl a začal opět s tím smíchem.

"Ani oheň nedokáže zastavit sílu, která je nejsilnější ze všech..."

Profesor nechápal:"O čem to mluvíš, Silvere?"

"VY budete ten, kterému ten slabomyslný hoch říká profesor.Mluvím tu o síle jenž vás všechny zahubí!"

Všichni se na sebe beze slova podívali a nechápali význam.

"Jen pokračuj, Silvere.Napjatě tě poslouchám."

Řekl klidně profesor a posadil se k Silverovi.

Ten se snažil vykroutit z pásů a odmítal se bavit.

Niko sevřela ruce v pěst a křikl:"Jestli nechceš další nášup ohně tak raději řekni co chceme vědět!"

Všichni se podívali co Silver na to.

Ten se jen ušklíbl a pokračoval:"Útoky tohoto Pokemona jsou sice silné, ale mě zastavit nemohou!"

Niko chtěla ještě něco říci, ale profesor ji předběhl.

"Proč ne?Jsi snad nesmrtelný?"

Silver se opět ušklíbl a obrátil hlavu stranou.

Profesor se ale usmál také a hmátl po své tašce, kterou si přinesl s sebou.

Chvíli hrabal a pak vytáhl Ultra Ball.

Silver byl doposud v klidu, ale když spatřil ten blýskající se červený Pokeball, začal být

neklidný.Začal sebou cukat a zmítat se jako Ekans.

Profesor se jen usmíval a pomalu přibližoval Ultra Ball k SIlverovi.

"Co máte za lubem profesore?"Nechápala KEji.

Rento to ale tušil.

"Keji, proč myslíš, že mu nemohou útoky nic udělat?Protože to není člověk ale Pokemon!

Profesor jen přikývl a docela klidně promluvil na nakvašeného Silvera(Nebo pokemona?).

"Tenhle Ultra Ball je jeden z nejsilnějších Pokeballů na světě.Pokud v něm nechceš

skončit tak mi ihned řekni co jsi zač!"

Silver se zatvářil trochu sebejistě a řekl:"Nemůžete zastavit tu moc!"

Profesor mu přiložil Ultra Ball na hruď.

"Jakou moc?!"řekl tvrdě.

"Tu jenž způsobuje nezastavitelné mražení zdejší krajiny"

"A ty krystaly?"přidala se Niko.

"Jsou pouhými služebníky mě samotnému"

"Služebníky?"opakovala Keji.

"A kdo jsi ty?"Smočila si také Arika.

"Oslovujte mne Cristaliano!"

Řekl Silver chladně.

Profesor sebou trhl.

"Jak jsi se dokázal převtělit do Silverova těla?"Ptala se Arika.

"Toto tělo je pouhá iluze, která vás měla na nějaký čas oklamat.Já jsem jen využil možnosti mluvit s vámi."

"A kam jsi ukryl skutečného Silvera?"

"Ten zůstane se mnou na tomto hradě.Bude zde mnohem šťastnější.Nikdo jiný ho nedokáže učinit šťastnějším než já."

"Hradě?Jakém hradě?" nechápala Keji.

"Prosím, nepokoušejte se ho zachránit.Ublížíte jen sami sobě."

Řekl posmutně Silverův dvojník.

"Co se s ním děje profesore?"

Profesor od dvojníka urychleně odskočil a popadl svou tašku.

"Rychle od něj!"křikl ještě a vběhl z místnosti.Všichni ostatní ho následovali.

Jen hlavami nakukovali do místnosti a sledovali co se děje.

Silverův dvojník sebou začal opět zmítat, ale za několik sekund se v klidu položil a zdálo se, že je v bezvědomí.

"Zemřel" usoudil profesor a chtěl se vrátit zpět.

Niko ho ale vtáhl zpět."Počkejte, profesore.Podívejte!

Profesor i všichni ostatní zbystřili a podívali se na zdánlivě mrtvého Silvera.

Z jeho těla začala vycházet oslnivá modrá záře!

Proudy modrého světla osvětlili celou místnost a málem oslepili i všechny přihlížející.

"Co se to děje?" stačila ještě říci Arika.

Ze SIlverova těla se vyvalila malá, zářící koule, která chvíli levitovala nad jeho hrudí.

Silverovo tělo zmizelo!!Koule začala pulzovat a nakonec se prudce vymrštila do stropu místnosti.

Ve chvíli kdy se srazila s plochou, začala se stěna pokrývat ledovým masivem společně s několika mohutnými, ledovými krápníky, které po několika sekundách spadly s velikým hlukem na zem.

Pak nastalo ticho.Tělo dvojníka bylo pryč a koule též.Zbyla tu jen místnost prošpikována skrz naskrz ledem a mrazem.

Všichni se do místnosti pomalu nahrnuli a rozhlíželi se po té chladné kráse.

"Zima přišla letos brzo."Konstatoval Seth po zralé úvaze.

"Úchvatné!"Nadšeně se rozhlížel profesor Noland po místnosti.

Arika stála vyděšeně opodál:"Profesore, říkal něco o Cristalianovi.Co je to zač?"

Profesor se na ni nedůvěřivě podíval."To uvidíš"

Silver(Pravý Silver) se probral z bezvědomí.Otevřel oči a pomalu se rozhlédl po místě kde se nacházel.

Samozřejmě mu došlo, že není v lese, ale poděsil se když spatřil stěny místnosti ve které se nalézal-byly pokryté asi třiceticentimetrovým nánosem ledu.

Silver se pokusil vstát, ale když se postavil zatočila se mu hlava a on se musel opět posadit.

Místnost byla podivně tichá a Silverovi nedocházelo jak se sem dostal, nebo proč tu je.

Uviděl něco co připomínalo okno a tak se k tomu s námahou doplazil(Doslova).

Když vyhlédl skrz malý otvor uviděl něco fascinujícího.Z veliké výšky spatřil Rubínové město, nádherné lesy, louky a pole, v dáli moře.

Ale v něčem to bylo přeci jen jiné.Lesy nebyly tak svěže zelené.Ne, byly pokryty ledem!

Ani louky a pole nevypadali nijak slavně.Byly to pusté planiny, kde se mohlo obilí a květinám o růstu jen zdát.BA ani město nebylo jako dříve-nádherně osvětlené, vždy se zelení okolo.

"Co se to děje s tímhle městem?"Ptal se Silver sám sebe.

"Co se děje s městem kde jsem strávil tolik příjemných let mého života?"

Silver odešel od "okna" (Evidentně se už vzpamatoval)a hledal nějaký způsob úniku z tohoto místa.

Co ho praštilo do očí bylo dvojí, obří schodiště, které vedlo jak dolů tak nahoru.

SIlver samozřejmě vykročil dolů.Když scházel gigantické schody, všiml si povědomých obrazů na tom, čemu se možná říkalo stěny.

Když si je tak prohlížel začalo mu něco vrtat hlavou na on se musel po místnostech dívat stále více.

"Tady to znám.Tady jsem už někdy byl..."

Mluvil si Silver opět sám pro sebe.

Rozhlédl se opět lépe a uviděl něco co ho donutilo zavzpomínat.Pod tím nánosem ledu uviděl malého houpacího koníka Rapidashe.

Vzpomněl si jak na něm , když byl malý dováděl společně s Alishou, dcerou profesora Timonsona.

Flashback

"Madam Anzai, váš synek je nezbedný živel" řekl se smíchem profesor Timonson po příchodu do pokoje své dcery Alishy a nalezl tam oba jak dělají hrozný nepořádek.

Do místnosti se přišla podívat i madam Anzai, matka Silvera.

"To víte, profesore.Má to po svém otci.Byl mu vzorem a už jsem se s tím vlastně smířila."

Smála se také madam Anzai a dívala se na svého nezbedu.

Silver se neubránil úsměvu, ale v tu chvíli se opět rozhlédl kolem sebe.

"Už vím!Tohle je Ohnivý hrad, sídlo profesora Timonsona!"Křikl.

Ta poslední slova se hradem ozývala ještě několik dalších sekund.

"Nebylo nijak těžké zjistit místo tvého nynějšího domova, že?" ozvalo se ze všech stran.

Silver se začal prudce otáčet do všech stran a hledal původce toho hlasu.

"Kdo jste?A co jste myslel tím DOMOVEM?A vůbec, kde je profesor Timonson?!" křičel na celé kolo.

Povšiml si jak se uprostřed místnosti(Spíše sálu) vynořují podivné malé krystalky.

Když se však přiblížil o pár kroků ze země vyrazil obrovský, asi tři metry vysoký krystal.

Než si ho stačil Silver pořádně prohlédnout, krystal spustil.

"Je vidět, že jsi inteligentní.Budeš vynikajícím služebníkem!"

Silver si krystal prohlédl.Neměl střed, ale jen namodralý opar, ve kterém byly zřetelně vidět malé trojúhelníky, které rychle kmitaly sem a tam.

"Co jseš zač?"Zmateně vyhrkl Silver.

"Já jsem Cristaliano, vládce ledu!"

Řekl s kovovou ozvěnou Cristaliano.

"A to jsi tedy co?Snad ne Pokemon?"

Cristaliano neměl tvář a tak nemohl Silver vytušit jeho reakci.

"Uhodl jsi člověče!"

Silver si ho prohlédl znovu a zdálo se, že je celkem klidný.

"A co mi tedy chceš?"

"Chci aby jsi tu se mnou zůstal a žil v harmonii s ledem.Jen uznej sám, není překrásný?"

Silver se podíval na celé to náledí a nechápal moc co tím Cristaliano myslel.

"Takhle jsem o ledu nikdy nepřemýšlel..."řekl omluvně.

"Myslím, že spolu budeme vycházet."Zasmál se Cristaliano a trojúhelníčky na jeho těle zazářili velice světlým odstínem modré a rozkmitali se ještě rychleji.

"Sssss!"ozvalo se za Silverem.

Ten se rychle otočil a z podlahy se vynořilo tělo něčeho, co vypadalo jako Cristaliano.

"Cristalisssssss.....sssss" řekl nahlas krystal..

Oči se mu blyštily jako celé jeho tělo a jeho výraz byl chladný.

"Zatraceně!Co je zase tohle?"Křikl Silver na Cristaliana a ukazoval na krystal..

"Cristaliss, můj služebník.Není jediný..."řekl Cristaliano a jeho tělo se opět rozzářilo.

Ze všech stran se začalo ozývat zlověstné syčení a než bys řekl Zubat, ze všech koutů, ze všech

stěn začali vyrážet tvorové, nachlup stejní tomu tomu, který se vynořil před Silverem.

Byly jich stovky, možná tisíce a každý se vynořoval se svým "Cristalisssssss...ssss"

Silver si je s obdivem prohlížel.

"Jsou nádherní!!"

Cristaliano se opět rozzářil a na obřích schodech se zjevila postava.

"Alisho!!"křik Silver a běžel jí obejmout.Alisha se nechala beze slova obejmout a pak na Sivera hleděla s chladným výrazem.

Silver se na ní usmíval a měl obvyklé uvítací řeči.

"Alisho!Nepoznáváš mě?To jsem přeci já, Silver Anzai!Vzpomínáš?Alisho!

Silver jí začal střást, ale Alisha na něj hleděla jako ve snu.

"Alisho?Alisho!?Alisho!"

Silver od ní odstoupil a přiběhl rychle zpět ke Cristalianovi.

"Ty bastarde, co jsi s ní udělal? křikl nasupeně.

"Neměl obavy, Silvere Anzai.Nezkřivil jsem jí ani vlásek.Jen jsem jí zbavil všech starostí a strastí, všech bolestivých vzpomínek a osobním předsudkům.Žije zde, se mnou, na tomto hradu a je zde šťastná!"vysvětloval sebejistě Cristaliano.

"Hned ji dej zase do normálu!"

"To ale nepůjde.To by jsem pak totiž musel propustit všechny co jsem takto ovlivnil a to nechci!"

"Cože?Tak ono je jich tu víc takhle omámených?Dobře, řekl jsi si o to!" křikl SIlver a vytáhl jeden zen svých Pokeballů.

"Steelixi teď potřebuji te....."snažil se povolat Silver Steelixe, ale

Cristaliano byl rychlejší.

"To bych nedělal!!"Usykl varovně.

Silver Pokeball nepuštěl a byl připraven ho použít.

"Proč ne?Jestli nechceš skončit jako sběrná surovina, ihned je vrať do normálu!"

"Už mám té tvé opovážlivosti dost!!!!"Křikl Cristaliano a jeho střed se opět rozzářil.

Společně s ním i všichni ostatní Cristalissové.

"Steelixi, potřebuji tebe!"Křikl SIlver a hodil Pokeballem do vzduchu.

Ten se ale po prvních vteřinách letu proměnil na vzduch!

"Ty všiváku!"Křikl na Cristaliano Silver.

"Myslíš, že bych ti tvé pokemony vážně nechal?Aby jsi měl možnost mne zastavit?

Podcenil jsi mne!"

Cristaliano se rozzářil ještě více než před tím a společně s Cristalissy vypálil po Silverovi proud energie!Silver jen sledoval jak se k němu ten hrozivý proud blíží a nakonec ho i zasáhl.

Upadl do bezvědomí...