Pokemon Silver: Legenda Cristaliana

Rubínový Ostrov x Kapitola 5

"Říkáte jeden z legendárních Pokemonů?"ptala se Arika Profesora Nolanda, který teď všem ukazoval co o Cristalianovi ví.

"Přesně tak.Starobylé spisy rozličných kultur ho popisují jako několik metrů vysoký lesklý drahokam.Je pochopitelné, že dříve ještě neznali krystaly a jejich strukturu."

"Neodbočujte k jiným kulturám profesore stačí mi, že je tu s námi Tikyro" řekl Seth a ukázal na Tikyra, který si ještě dával dvacet na jídelním stole.

Niko ho praštila aby nepřerušoval.

"Měl prý co do činění s Cristalissy, dalšími legendárními pokemony."

"Povedená rodinka" poznamenal Seth.

"Podle vědců si nejsou příbuzní.Jsou ze stejného materiálu a jsou stejného typu, ale to je asi tak vše."

"O tom jsem něco slyšela.Vědci je považují za dávno vyhynulý typ-krystal..."přisvědčila mu Niko.

"Přesně tak.Někteří vědci mají teorii o tom, že krystal. ze kterého jsou je nejpevnější na celém světě a někteří věří, že by dokázal dokonce posílit účinky zbraní.To už je ale jen domněnka a navíc s tím posílením zbraní nesouhlasím..."

Všichni mu na to přikývli a Rento, zarytý ochránce všeho živého prohodil:"Kdo by taky souhlasil..."

Profesor s úsměvem přikývl a pokračoval:"

Cristaliano byl považován za ochránce, který jednou za tisíc let povstane z matky země a zachrání svět před možnou zkázou...

NA to by samozřejmě nebylo nic špatného, ale podle starověkých civilizací začal být lidem nebezpečný.Nebral ohled na lidská obydlí a dokonce ani na lidské životy.

ZA cílem zachránit planetu šel bezohledně a mnoho lidí kvůli němu přišlo o život.

Tehdejší panovníci svolali několik nejmocnějších mágů a s jejich pomocí připoutali Cristaliana navěky do knihy.Na její desky byl zhotoven obraz Crisatliana a do středu obrazu byl vsazen červený diamant, který symbolizuje krev, kterou Cristaliano zbytečně prolil.

Kniha byla uzavřena do nejtemnějších kobek a jednou za tisíc let byla kniha brána na denní světlo a pomocí dávných znaků a symbolů byl Cristaliano opět povoláván aby světu pomohl.Ani to ale nebylo řešení.Cristaliano svým věznitelům nezapomenul a s každým vyvoláním byl mnohem krutější.Nemůžete se tedy divit, že jediné co zbývalo bylo knihu navěky zatratit a věřit jen v lidskou dovednost.O Cristalianovi se nezmiňují žádné spisy už přes několik tisíc let.Považovali jsme to za legendu, ale jak se zdá, o ničem nemůžeme jistojistě tvrdit, že je legenda."

Profesor si vydechl a otřel si zpocené čelo.

Nikdo si nedovolil poznámku.

"Říkal, že ho vězní na nějakém hradě"Připomněla Arika.

Profesor řekl jen "Ale na jakém?"

Všichni se zamysleli.

"Na hradě profesora Timonsona..."Ozvalo se z tmavých dveří v rohu místnosti.

Všichni se pátravým pohledem zahleděli tím směrem.

Ze stínu vyšel nevelký muž a usmíval se na všechny.

"Lesnere!"Vykřikl profesor a objal usměvavého kolegu.

"Přišel jste jako na zavolanou!"profesor Noland byl dojatý.

Všichni se na LEsnera podívali jako na zjevení.

LEsner všem podával zdvořile ruku a představoval se.

"Co jste to říkal, kolego?"

"Že ten pokemon co hledáte se nalézá v hradě profesora Timonsona!"

"Není možná.Profesor Timonson přeci..."chtěla něco říci Keji.

"..studoval legendární Pokemony a především pak Cristaliana.Včera večer se stala strašlivá věc.

Profesor Timonson si nechal z křišťálové džungle dovézt knihu s obrazem Crisatliana a s červeným diamantem uprostřed...."

Když to dořekl všichni přítomní si vzdychli a zřejmě nebylo třeba situaci nějak blíže upřesňovat.

"Otázkou je, co s tím budeme dělat?"Rozhlížel se po všech Seth.

"Přeci ho nenecháme napospas tomu Pokemonovi.Musíme mu okamžitě pomoci a dostat Cristaliana zpět do té knihy!"Řekla rozhodně Arika.

"Všichni najednou?"Řekl Rento.

Arika zakroutila hlavou."Ne, postupně!Co myslíš?Jasně, že všichni najednou!"

Rento už ani nemukl.

Profesor chtěl něco namítnout, ale věděl, že by to stejně nic nepomohlo a tak jen prohodil s úsměvem

"Přeji vám hodně štěstí..."

"Děkujeme, profesore.Budeme se snažit."Řekla Arika za všechny.Ó jak byla v té chvíli nenapodobitelná.

"Já tu zůstanu!"Řekla Keji rozhodně a všechny udivila.

"Blázníš?Bez tebe nebudeme nikdy kompletní!"Namítala Arika.

"Bude se vám hodit jeden technik jako nápověda tady.Krom toho bych vám asi nijak jinak neprospěla."

Všichni ji respektovali a převzali od ní Pokegear aby zůstali na příjmu.

Když hodlali odejít, zaslechli ze sálu pokemonského střediska nějaký hluk-někdo nahazoval světla.

Niko si všimla několika aut před domem.

Profesor se okamžitě šel podívat na příčinu hluku.

Všichni se nahrnuli do sálu téměř současně.

U několik metrů dlouhého stolu se posazovali muži ve slušivých

oblecích a zřejmě chtěli o něčem debatovat.

"Pánové, můžete mi říci co tu děláte?Tohle je nemocnice a ne kongresový sál!"

Rozkřikl se na muže profesor.

Seth si okamžitě povšiml dvou chlápků u dveří-osobní stráž.

Všechny proto raději informoval.

Jeden z mužů vstal a pro všechny to byl skutečně šok.

"Zdravím vás profesore.Lord Isac z povolání jeho veličenstva.Dovolte abych vám představil svůj tým."

Trochu se naklonil a dva páry otáčecích křesel se téměř najednou otočili.

"Nishio" řekl a ukázal na muže s copánky, který připomínal vzhledem spíše ženu.

Měl velice klidný výraz a na ostatní jen přikývl.

"Doktor Richardson" pokračoval a pokynul rukou na nevelkého muže s tmavými vlasy.

"Je mi ctí se s vámi setkat."řekl a podíval se trochu vyzývavě na Ariku.

"Dále bych vám rád představil mého přítele Raye"

Muž v křesle se zelenými vlasy, svázanými do culíků vstal a před profesorem zasalutoval a na jeho tváři byl znát zřetelný posměch, který připomínal spíše výsměch.

"A ještě je tu můj technik, mladý inženýr Jeremy."

Mladý hoch, který vypadal sotva na dvanáct se neobratně postavil řekl dětské:"Dobrý den"

"A co tu chcete?"chtěl vědět profesor a byl nevrlý.

Než se nadál byl on, Lesner i všichni ostatní u stolu a poslouchali Lorda Isaca.

"Sešli jsme se tu protože čelíme jednomu z nejhorších nepřítelů jakého svět kdy poznal.

Říkám to na rovinu, je silný.Jenže my, my budeme silnější!"

Bouchl do stolu a luskl prsty na Jeremyho.

Ten opět neobratně vstal a přiběhl k malé nástěnné tabuli, kterou si nechal Lord Isac donést.

Strhl první papír a všichni spatřili nákresy jakéhosi zařízení.

"Takže...em...no...bych vám chtěl představit nejnovější zbraň proti lidem....ech totiž pokemonům.Tedy, jen na toho jednoho, pokemona."

Lord Isac mu pokynul hlavou aby ustoupil.Jeremy se mlčky posadil a byl zklamaný.

Lord Isac si zkušeně stoupl před tabuli.

"Tedy, dovolte abych vám představil zbraň vynalezenou mým týmem na boj proti Cristalianovi-Zhouba!

Jedná se o třímetrový, laserový kanón o průměru dvacet centimetrů.Hlaveň má průměr deset centimetrů.Před deseti lety jsme nalezly úlomky z těla Cristalissů.

Ty jsme prozkoumali a přidali do plazmy, kterou v přihřátém stavu dělo využívá.

Dostřel kanónu je přibližně pět kilometrů, ale tým mi slíbil, že to vylepší."

Lord Isac se usmíval jako malé dítě co dostalo novou hračku.

"To je nepřípustné!"Křikl profesor Noland a sledoval jak se něj upřeli zraky týmu Lorda Isaca.

Dívali se na něj jako na škodnou co se musí ihned odstranit.

"Blbost!"křikl Seth na celý sál a všichni se na něj podívali.

"NO co?Snažím se pomoci..."Vysvětloval.

"To je nějaký vtip, pánové?Víme to teprve pár minut a vy už plánujete jak ho zničit?"

Rozzlobeně křikl profesor a ignoroval Lesnera, který se ho snažil zastavit.

"Je mi líto, profesore, ale je to nařízení samotného císaře Venoma, vládce zdejšího ostrova." Vysmíval se jeho situaci Lord Isac.

Profesor chvíli mlčky hleděl na Lorda Isaca.Neovládl se a náhle udělal prudký pohyb a Lorda Isaca udeřil do tváře.

Lord Isac neočekával ránu a s polovýkřikem padl na zem.

Profesor by byl udeřil znovu, ale to už tu byla ochranka, která profesora popadla nekompromisně za ramena a odtáhla od Lorda ISaca.

Ten vstal a otřel si krev z úst.Pak s úsměvem přešel k profesorovi a pošeptal mu.

"Tentokrát mi nemůžete bránit, tak se tím smiřte!"

Pak nařídil svému týmu aby se odporoučel z místnosti ven a ochrance aby profesora pustili.

Profesor by byl Lorda Isaca málem zbyl do krve, ale byla tu ochranka, která šla až nakonec.

Lord Isac a jeho tým se naskládali do pěti aut(Takové šikovné terénní automobily) a pomalu odjížděl.

Ostatní ho mlčky sledovali a profesor Noland ho se záští proklínal.

Lord Isac seděl v autě mlčky a mnul si ruce.

"Taji"řekl tiše.

"Ano, pane?" ozvalo se za jeho zády.Byl to ženský hlas a postava měla obličej zastíněn.

"Noland začíná být nebezpečný.Odtraňte ho!" nakázal se zřetelným úsměvem.

"Bude mi potěšením, můj pane."řekla žena v tichosti a na její tváři šel rozpoznat zlověstný úsměv.

Auta pomalu mizela v dáli a profesor Noland se uklidňoval.

"Jestli nechceme přijít o jedinečnou šanci poznat toho Pokemona, musíme okamžitě vyrazit!" připomínala všem Arika.

Všem to došlo rychle a proto nemeškali ani minutu.

Seth, Niko, Arika, Rento se ihned vydali tím směrem kde snad měl být hrad profesora Timonsona.

Profesor Noland, Keji a Lesner zůstali s tím, že budou rozdávat potřebné rady a v nejhorším případě uvědomí obyvatele aby evakuovali město.

Tikyro ležel ještě POŘÁD v jídelně neměl zřejmě v plánu probudit se dříve jak na jeře.No nic, necháme ho odpočívat.

Lesner šel informovat své přátele a Keji mu pomáhala.

Profesor Noland zůstal v laboratoři pokemoského střediska sám a snažil se pomoci Niko, Arice, Sethovi a Rentovi.

Ti došli na malou skalnatou pěšinku a byli dost zmatení.

"Tak vám nevím, jestli nejdeme blbě..." konstatoval Seth když si prohlédl mapu.

"Určitě ne.Vidíš támhle ten lesík?"kroutila hlavou Niko a ukazovala na houštinu před sebou.

"Ano"

"Tak to je ohnivý les.Patří k pozemkům profesora Timonsona."

"Musí být dost bohatý když si může dovolit tohle všechno." usuzoval Rento.

"Copak, Rento?Že by náš samuraj záviděl?Není to proti vaším zásadám?"

Posmívala se mu Niko.

"TO ne!!"bránil se Rento a rozhazoval rukama.

"Jen jsem se zamyslel jaké by to bylo být boháčem."

"Nech si o tom zdát, Rento" usadila ho Niko.

Všichnis e už dostali do lesa a procházeli prozatím širokou cestičkou s nízkým ciprišem na krajích.

Pokud se tomu tedy dá říkat "cesta".

Po květinách nebylo ani památky a místo kamenité cesty tu bylo kluziště(JAk říkal Seth).

Rento jen posmutně sledoval tu zkázu a říkal"Tohle je přírodní katastrofa!"

Všichni mu na to jen přikyvovali.

"Jestli to bude pokračovat tempem jako doposud, za dva dny bude celý ostrov pod ledem, za týden se led dostane až k Jantarovému souostroví a pak i na východ a západ.

To bude teprve ta katastrofa!" oznámila s děsem Arika.

"No tak, Ariko, z vesela!"nabádal jí Seth.

Když udělal ještě dva kroky ozvala se ohlušující rána mezi dvěma stromy.

Hned nato se od stromů vyvalil hustý mrak kouře, který zaclonil celou cestu.

"Kamapak jdete takhle směle?"

"Doufám, že je to neotřelé!

"Jestli chcete zůstat živi.."

"Vydejte nám Pokemony se statusem Shiny"

"Zhouba, zášť jsou naše jméno druhé"

"Proto se připravte na boj, protože to bude dlouhé!"

Proslov zkončil a kouř se rozplynul.

"David a Sneasel!"křikl Rento s Seth už vytahoval meč.

Než se DAvid vzpamatoval, měl u krku čepel meče.

"Uhni nám z cesty, nebo ti ukážu jak svět přichází o básníky!" řekl mu ostře Seth.

David se rychle sklonil a udělal dva metry vzdad. otočil se uviděl čepel dalšího meče-Renta.

David byl v koncích a tak jen prosebně sepnul ruce nad hlavu a křikl.

"Fáájn!Já se vzdávám!"

"To bych ti radil!"

"A kde máš toho levitujícího Sneasela?"scháněla se po něm Niko.

"Sneasel?Ten mizera!Schoval se zpátky do Pokeballu!Ale tohle mu já nedaruju!"

ZAčal se rvát se svým Pokeballem a byl velice rozzuřený.

Rento i Seth usoudili, že bude lepší ho nechat na pokoji a rychle běželi po "cestě".

Beželi beze slov několik minut než doběhli na rychle se svažující kopec.

Kopec byl hodně vysoko a na jeho vrcholu se všichni zastavili.

Čekalo je překvapení a šok, jaký ještě nikdy před tím.

Údolí po kopcem se ztrácelo v masivním pokryvu ledové plchy, která se tvarovala do nepředstavitelných tvarů.

Všechny stromy, kameny, dřívější budovy byly proťaté ledovými krápníky a bodci, které tvořili jakési bludiště přes které bylo téměř nemožné projít.

NA vcholku hory, která byla naproti se tyčil zámek profesora Timonsona.

Byl to ale obludný zámek.

Připomínal nějakou pevnost z níž vycházely jakésy ledové šlahouny pevně uchycené v zemi.

Nad vrcholkem zámku zářila modrá spirála, která vypadala jako červí díra.

Bylo to překrásné, ale zároveň děsivé.

Všichni zůstali jako...echm..přimraženi a sledovali s úžasem to všechno.

"Myslím, že tady opravdu vězní Silvera"vyhrkl ze sebe po chvíli Rento.

Ariku ale popadla znovu zášť vůči Cristalianovi a rychle seběhla kopec až do údolí kde začínalo to krápníkové pole.TAm se zastavila a smutně zjistila, že krápníky jsou tak vysoké a jsou vedle sebe tak hustě, že jimi nikdo neprojde.

Do daleké části lesa kde byl prozatím klid se řítilo něco obrovského.

Něco velice obrovského.Muselo to měřit přes třicet metrů a mít váhu desítky tun.

Pokemoni z té části se hromadně řítily pryč aby unikly nebezpečí, které se řítilo.

Na malý palouk této části lesa náhle dosedla jakási obří noha!

Ale nebylo to živé.Byla to obří mechanická noha, která měla průměr nejméně tři metry!

Byl to gigantický Robo-Ariados a to byla jedna z jeho nohou.Jedna z jeho šesti nohou!

Byl trochu nemotorný, ale byl to kolos, ke kterému nebylo radno se přibližovat.

Narozdíl od pokemona byl kovově šedý a na místě kde má Pokemon oči měl tenhle zřetelnou prosklenou plochu kde šli rozeznat lidé!

Robot se zastavil.Místo rohu, ze kterého Pokemon vypoužtí jed, měl tenhle něco co připomínalo dělo!!Ano, to dělo, které ukazoval Lord Isac našim hrdinům, při setkání ve středisku.

Uvnitř Robo-Ariadose vše bylo v plném proudu.

"Pane, plazma připraveno!"oznámil jeden z mužů u řídícího panelu.

Ze stínu v pozadí vyšel Nishio(Ten chlápek s culíky co vypadal jako žena) a tvářil se velice mile.

"Půjdu to říci Lordu Isacovi"

Nishio se odebral do jedné za kabin.

U stolu seděl Lord Isac a se skleničkou dobrého alkoholu se díval na nějakou fotografii.

"Pane..." začal Nishio.

"Víte, že je to přesně dvanáct let co se vydali mí rodiče do křišťálové džungle aby prozkoumali nějaké nálezy starobylích civilizací?"

"Ne Pane"

"Byl jsem sotva čtrnáctiletý chlapec, který ještě neměl ponětí o tom co se tam venku děje.

Mí rodiče se vypravili do Křišťálové džungle aby prozkoumali nějaké primitivní předměty, které používaly starobylé civilizace."

Do očí lorda Isaca se nahrnuly malé slzy.

"Měli ssebou online kameru aby mohli být alespoň takhle se mnou.

Byl jsem nadšený tím co vědci dokázali.Celý personál jejich obydlí se šel podívat na jejich zázračný objev."

Ale nenašli to co hledali.NAjednou se do záběru nahrnul Cristaliano. Nešlo ho nijak přehlédnout nebo zaměnit.Byl obrovský a to jeho záříci tělo.

Místo aby rodiče prozkoumali dávné potřeby, nalezli tam svou smrt.

Cristaliano je bez milosti zabil.Drsticky po nich vypálil ledové dělo s takovou silou, že to zkrátka nemohli přežít...."

Lord Isac odložil fotografii stranou.

"Když se na místo dostavil záchraný tým, bylo už pozdě.Jejich těla byla uvnitř ledu příliš dlouho a nešli už nijak zachránit.OD té doby jsem přísahal, že si nedám pokoj dokud posledního legendárního Pokemona nepokořím a nedonutím ke stejnému smutku jaký jsme musel prožít já tehdy.Cristaliano mi ještě zaplatí za všechno co udělal!"

Nishio se na Lorda Isaca soucitně podíval a poklepal mu na ramena.

"To je mi líto, pane.Abych nezapoměl, plasma je připravena."

Lord Isac so otřel několik slz a vstal.

"Svěle, Nishio.Tak ať pálí a to hned!"

Nishio chěl odejít ale v tom se do kabinky přihnal JEremi(Technik co vypadal jako malé dítě).

Byl udýchaný a hned se vrhl k lordu Iasacovi.

"Lorde...ech, totiž pane!Radary ukazují nějaké osoby na území toho hradu!"

Lord Isac zcela změnil svůj smutný výraz a praštil pěstí do stolu.

"To musí být ti Nolandovy pomocníci, k čertu!"

"Mám po nich vystřelit?"navrhoval Jeremi.

"Zatím ne!Neměli bychom jistotu, že zemřeli.Potřebujeme tam někoho kdo je zajistí.

"O to se postarám já lorde Isacu.Již dlouho jsem se chtěl utkat s některým z nich." řekl Nishio jemně.

"Věděl jsem, že se na tebe mohu spolehnout."

Nishio jen přikývl a odebral se k zrcadlu a v ruce třímal malou dýku.

Pamualu ji přesunul ke svým culíkům a zqačal všem přeřezávat gumičky, které mu je držely pohromadě.Byl částečně zastíňen takže nebylo možné nijak vidět co dělá.

Pak přistoupil k malé krabičce s líčidlem a několika papírky.

Začal tam s nimi něco kutit a dávat si něco na obličej.

Lord Isac to neřešil.

"Výborně!Takže, Nishio se postará o ty bojovníčky a my do nich pak jen párkrát vystřelíme."

Jeremi jen přikývl.

"Připraven Nishio?"

Nishio se temně pousmál a otočil se.

VYcházel ze stínu.

"Kolikrát vám mám, Lorde ISacu říkat, že v takové situaci mi nemáte říkat Nishio, ale oslovovat mne Nissassa!"

Vyšel ze stínu.BYla to ohromná změna.

Z každé strany mu viselo několik praménků vlasů a jeho tvář byla pomalována podivnými symboly.

Vypadal jako prvotřídní vrah.

Lord Isac se osmál a omluvil se.

Zadní část Robo-Ariadose se s hlukem otevřela a objevila se malá plošina.

Nissassa se po ní spustil dolů na zem a hbitě, třímaje svůj oblíbený dvojitý meč, se rozběhl do lesa za našimi hrdiny.

Robo ariados se opět uzavřel a lord Isac se přemísil do řídícího centra.Tam se usadil do křesla a zálibně lsedoval jak se Nissassa řítí k našim přátelům.

Nevypadalo to moc slibně...pro naše přátele tedy určitě ne.

"Pal!!"křikla Niko a Rento téměř současně a ukázali oba na ledové pole.

Houndoom a Growlithe se postavili do bojového postoje a z jejich tlam vyšlehl obrovitý proud ohnivé energie, který vypálil do ledové bariéry cestu dosahující téměř poloviny pole.

"JSeš hodný a poslušný pokemonek Growlithe!" pochválil ho Rento a s ostatními běřeli po vypálené cestě.

"Ještě jednou a cesta k hradu je volná!"Křičela při útěku Arika na Niko, která jen kývla.

Když doběhli asi deset metrů před konec vypálené cesty všichni se připravili na další plamenomet.

Najednou se Arika otočila a zděsila se.

"Nechci vás děsit, ale podívejte se za sebe!"

Všichni se otočili a viděli, že ledové kroty, které spálily zase vyrážejí ze země a nahrazují ty původní.

"Jestli si nepospíšíme tak nás to nabodne a mi se můžeme jít klouzat!"

Křčel v panice Seth.

"Tak bež.Kluziště tu máš!"odpovídal mu Rento.

"Pal!!!"křikli zase Niko a Rento na své ohnivé pokemony a ti začali vypalovat do zbytku krápníků ohnivou energii.

"To nestihneme!"informovala všechny Arika a z hrůzou sledovala jak se ledové hroty blíží stále víc a víc.

"No dobře!Growlithe, Houndoome, musíte používat plamenomet a zároveň poustupovat dopředu jinak tu zahyneme!"

Growlithe a Houndoom pochopili a pálíce plamenomet naplno běželi kupředu.

Všichni je následovali.