Pokemon Silver: Legenda Cristaliana

Rubínový Ostrov x Kapitola 9

"Co?"

Uviděl jak se po cestě ženou čtyři postavy-Silver, Niko, Seth a Rento!

"Kruci! Oni si nedají říci!"

Složil dalekohled a zavolal na Echiho:Echi, blíží se sem ty děti!Postarej se o to!"

Echi ukazoval všem pomocníkům kudy se mají vydat, ale informací Lorda Isaca byl zjevně potěšen.

"Že jste to neřekl hned!"

Odporoučel zbývající pomocníky až tu zbyl jen on, Lord Isac a v kabině robota se ješět připravoval Jeremi.

Lord Isac vyšel po žebříku na horu se slovy:"Spoléhám na tebe!"

Žebřík se zasunul a malý poklop se zavřel.

Echi osaměl.

Robot zahučel a poamlým tempem se začal pohybovat směrem k městu!"

Echi ještě chvíli seledoval mizejícího robota, pak ale sebral jednu ze zmražených větví kolem a schoval se za též zmrazené stromy.

Silver a ostatní již dobíhali k místu, kde se Ariados zastavil.

"Tady se zastavil!" řekl s vážnou tváří Seth.

"Díky za informaci, ale podle těch stop mě to už taky napadlo!"

Křičel udýchaný Silver když se zastavil v běhu.

"Kam má asi namířeno?"

"NEjspíše do města!"

"Co ve městě?!"

"KDyž už má tak mocný nástroj zkázy po ruce, proč si koneckonců trochu nezaterorizovat, že..."

Všichni byli udýchaní, ale Niko netrpěla stání.

"Musíme jít!"

Všichni jen unaveně mávali rukama.

Když tak Niko stála v popředí, najednou se ze země vynořili rostlinné šlahouny a ty ji ovinuly tak pevně, že se zhroutila na zem.

"Niko!" vakřikl Silver, ale ani on se neubránil šlahounu, kterýse vynořil přímo pod jeho nohama.

To samé čekalo i Renta a Setha.

"Kterej..." křičel rozzuřený Seth a marně se snažil vyprostit ze šlahounovitého vězení.

Ze stínu tamvého lesa se vynořil tiše Echi.

"Vypadáte moc dobře." pravil klidně a celkem potichu.

Z lesa za ním vyšel jeho Venosaur, který všechny držel svými šlahouny, které měl zaryté hluboko v zemi.

ZAtímco Venosaur zůstal stát, Echi se s elegancí naklonil k SIlverovy.

"Copak jste tu hledali?"

V SIlverově tváři byla naprosto zřetelná nenávist a odpor k Echimu, ale ten se jen culil.

"Nedělej ze sebe většího blbce než jsi ty jeden úchyle!"

Echi zvážněl a chladně se postavil.

Trochu zamrkal okem a pak surově kopl Silvera do hrudi.

Silver hekl a bolestí se svíjel na zemi v objetí Venosaurových šlahounů.

"Nezahrávej si se mnou chlapečku!Už jednou jsi to zkusil a k mé smůle jsi to dokázal.

Tohle se už ale nebude opakovat!!"

Silver něco v bolestech mumlal, ale nebalo mu rozumět.

"Nemám rád troufalé hochy.Hrají si na hrdiny, ale když an to přijde tak jsou naprostí zbabělci a nezřídka musí zhebnout.Tohle je i váš případ milí chlapci a děvčata!"

Echi se zlověstně ušklíbal a měl radost jak hezky mu všechno vychází.

V nestřežené chvíli vytáhl Rento blekurychle jednu z hvězdic a měl ji připravenou k použití.

"Mňo..tak co teĎ s vámi?Asi vás tu budu muset nechat a počkat až uhnijete společně se všemi těmi kytkami okolo."

"To si jen myslíš!Tohed dira!" křikl Rento a ozubená hvězdice se vyřítila dopředu.

Přeřízla ty mohutné šlahouny a Venosaur se podle toho také patřičně zachoval.

S obtovským burácením stáhl své šlahouny zpět a všechny uvolnil.

Rotující hvězdice prolétla skrz korunu stromu a všechny větve rázem opadaly-řítila se an Echiho.

TEn se po smrtícím nástroji překvapeně ohlédl, ale stačil zareagovat-teleportoval se za Renta!

"Zemřeš!" křikl a popadl ho za krk.

Rento se ale dovedl bránit a kopl Echiho do...echm, jeho údu.

Echi vyjekl a zavrávoral.

"Jááááuuuu!!!!" bylo odpovědí.

Rento ho chtěl ještě udeřit, ale nebylo to zřejmě třeba.

Echi se svíjel na zemi a byl bez sebe.

Seth se tak s úsměvem naklonil k REntovy."Co když ten chudák už nikdy nebude mít děti!"

Rento zachytil svou rotující hvězdici a uklidil ji do torny.

"Ten toho nebude hodně" konstatoval s výsměchem.

Echi nestrpěl posměch a zlobně se na Renta podíval.

Jeho oči zazářili a REtno si všiml jak se pod ním země začala pohybovat.

Najednou se pod ním zemina propadla a on se zřítil do asi dva metry hluboké jámy.

Seth mu chtěl na pomoc, ale Echi ho trochu zhladil.

Před ním ležela hromádka listí a jak se Seth rozeběhl, Echi ji před ním rozvířil, takže byl Seth téměř slepý.

Echi s posměchem vstal a povýšeně se rozhlédl po zbývajících.

Letmým pohledem přejel Silvera a zbystřil na Niko.

Usmál se ještě více a pamalu se k ní blížil.

Silver to nemohl nechat jen tak a svou oblíbenou metodou(Nárazem) srazil Echiho k zemi.

Ten ho však svým chvatem přehodil přes sebe a tak Silver "odlétl" o pár metrů dozadu.

Echi došel až k Niko, která nevěděla jak se bránit a tak na Echoho jen zlobně hleděla.

Echi se jí vysmíval do obličeje a pak se k ní lehce naklonil, sáhl jí do vlasů a mnul je ve svých prstech.

"Jseš moc pěkná holka, proč se stavíš proti mě?"

Nečekal, že mu Niko odpoví a tak se jen uchechtl a násilně ji skopl na zem.

"Vy všichni buďte rádi, že vám odpustím to co jste provedli.Zatím se mějte!"

Echi chtěl znovu odejít, ale Niko se podívala na poraněného Venosaura na kraji lesa.

Svou vůlí ho donutila aby ji pomohl.

Venosaur pochopil co se po něm chce a po Echim vrhl své dva šlahouny.

Echi to nečekal a tak šlahouny narazili přímo do jeho zad a odhodili ho na blízký strom.

Echi zaklel a sklouzl se po stromu na zem.

NEž se mohl otočit celým tělem, Venosaur pouřil šlahouny znovu a to takovou silou, že to žádný člověk nemohl přežít.

Zlomil Echimu vaz!!

Echi něco zamumlal a poamlu se sunul na zem.Než stačili ostatní dojít, byl Echi mrtev a ležel s úsměvem na zemi.

Venosaur odkráčel někam do hlubin lesa a naši hrdinové se tiše vydali po stopách Robo-Ariadose.

Lord ISac v robotovy procházel lesem a smál se nad tím co všechno se mu povedlo.

"Pane, radary hlásí, že nad územím paláce se zvišuje radioaktivní prvek." hlásil Jeremi.

Lord Isac to bral s úsměvem, ale další zpráva mu trochu zchaldila úsměv.

"Pene, blíží se k nám nějaké osoby.JSou celekm čtyři!"

Lord ISac praštil pěstí do stolu."Ti zatracení parazité!TO nemůžou zůstat mrtví?"

Rychle popadl Titanium Ball a stiskl jeden z knoflíků nad písmenem T.

Pak do něj zakřičel:"Cristaliano, slyšíš mne?JEstli ano, tak poslouchej.K mému robotovy se blíží čtyři lidé!Chci aby jsi je zničil!"

Z Titanium Ballu to trochu zachrčelo a pak senzory, které měly Cristaliana hlídat indikovaly, že se Cristaliano vrací!

"Obrať robota!" nakázal Lord Isac.

"Ech?"

"Obrať toho robota!!"

JEremi pokrčil rameny a začal obracet celé tělo mohutného robota.

KDyž se tak podařilo, čekal na instrukce.

"Chvíli počkej!Uvidíme, jestli Cristalaino udělá co má." pronesl temně Lord ISac.

JEremi zase pokrčil rameny.

Silver a Niko pomohli Sethovy a Rentovy a teď se všichni společně hnali za robotem.

Niko si toho zase všimla o něco dříve když se otočila.

Když se ohlédla za sebe, uviděla ten tolik známý modrý oblak.

Všechny jedním slovem "Stop!" zastavila a ukázal před sebe.

Modrý oblak se řítil strašlivou rychlostí a mrazil již tak zledovatělou pěšinu lesa.

Nikdo nevěděl jestli utíkat, či stát.

NEž bys řekl Seel, z mraku se objevil Cristaliano!Zářil ostrým světlem a vypadal rozzlobeně.

"Cristaliano!To je dost, že se ukázal!Lord Isac nás právě..." chtěl říci Silver ale Cristaliano ho předběhl.

"Ticho!!" zaburácel Cristaliano lesem.

"Cristaliano?"

"Vy jste nepřátelé!" křikl a varovně před Silvera vypálil ledovým paprskem.

"Už zase začínáš?" křikl Silver.Odpovědí mu byl další paprsek.

"To nepochybně způsobila síla toho Pokeballu, kterým ho Lord ISac chytil!"

Silver si povdzdychl a pamalu se snažil dostat ke Cristalianovy.

"Cristaliano, on tě zneužívá!Pomoz nám ho zastavit!"

Cristaliano zazářil ještě více než předtím a odhodil přibližujícího se

Silvera přímo na Renta.

"Chceš nás zase zabít?Vzpomeň si an Cristalisse!!" křikla Niko.

Cristaliano trochu polevil a tiše řekl:"Už nejsou žádní Cristalissové!"

Niko se zhrozila:"Proboha, co jsi jim udělal?"

"CO na tom záleží?Teď už mi na nich nezáleží!Teď musím splnit rozkaz co jsem dostal"

Křikl Cirtstaliano a mocným paprskem odrazil Niko pár metrů dozadu.

"Cristaliano, můžeš to všechno zastavit, ale musí tomu vzdorovat!"

Křičel bez sebe Silver.

"Je to marné, hochu!Cristaliano je teď můj Pokemon!" ozvalo se kovovým hlasem z lesa.

Všichni se ohldéli a uviděli jak se z lesa vynořuje obří hlava robo-ariadose!

Lord ISac byl uvnitř a přes mikrofon promlouval.

"Vážění přátelé, připravte, protože tu bude za chvíli horko!" křičel Lord ISac hlasem vyvolavače a dělo na hlavě Ariadose začalo vydávat zvláštní zvuk.

V kabině začli indikátory nabíhat a za okamžik JEremi oznámil:"Je to nabitý, pane!"

"Pal!" řekl Lord ISac.

Dělo vypálilo, ale naštěstí stálo paprsku v cestě několik stromů.

Byly zničeny a s lukem se zřítili na zem vyvolávaje mračno prachu.

Robot udělal dva kroky vpřed svýma obříma nohama a povalil další stromy.

"Pane, robot se přehřívá!" křičel Jeremi, ale Lord ISac byl jako u vytržení.

Strhl jednu páku a dělo se začalo opět nabíjet.

"Pane, zabijete nás!" křičel Jeremi, ale Lord ISac ho nevnímal a surově ho srazil k zemi.

Sám si sedl za počítač začal neobratně manévrovat s robotem.

Za okamžik bylo dělo znovu nabito a Lord iasc hledal nejlepší polohu na výstřel.

"Cristaliano, musíš nám pomoci!Nezastavíme ho sami!" snažil se přesvědčit Cristaliana Silver, ale než by se nadál Lord ISac se přiblížil přímo nad ně.

"Ukážu vám jak padají meteority!" křikl Lord SIac a stiskl páku čímž vystřelil z děla!

Paprsek mířil na Silvera, ale než stačil dolétnout, zasáhl ho jiný paprsek-Cristalianův!

"Co?" řekli všichni přítomní téměř současně.

Cristaliano zářil a vypadal, že se zlobí.

"Ani síla tvého Pokeballu nedokáže zastavit spavedlnost!" křičel a připravoval se k útoku.

Lorda ISaca to dopálilo.

"TY mi tu chceš přednášet o spravedlnosti?Zabil jsi mé rodiče!!"

ZAčal opět nabíjet dělo a ani envnímal vyděšeného Jeremiho, jak na podlaze křičí, že se robot zničí.

Cristaliano ale byl rychlejší a vypálil po jedné z nohou Ariadose ledovým paprskem!

Noha se zmrazila do výška čtyř metrů a jak se o ní robot opíral celou svou váhou, zlomila se!

Varovné červené světlo na palubní desce oznámila Lordu Isacovy, že prohrává.

Robto se s neuvěřitelným hlukem zřítil k zemi a cestou na zem se opřel o okolní stromy.

LOrd SIac to nečekal, ale i přesto stačil stisknout páku a vystřelil z děla!

Paprsek zasáhl opět okolní stromy, které se následně zřítili k zemi, ale robot to zřejmě nevydržel.

Na hlavě robota došlo k výbuchu!

Dělo se přehřálo a motory s generátory zřejmě také.Robot na několika místech současně znovu

vybuchl a míso jeho doapdu zhalil hustý prach kouře.

Všichni se hnali k troskám robota, jen jediný Critsaliano zůstal tiše na místě.

Robot na hlavě a hořel a ostatní části jiskřily a některé byly utržené.

Všude se válely části rozbitého robota a tak bylo obtížné prohrabat se až ke kabině.

KDyž Niko odhrnula jednu plechovou část odkryla tělo mrtvého Jeremiho, který se ani nedostal šanci uniknout.

Niko odvrátila zrak a jeho tělo znovu přikrila.

Silver odhrnul masivný, ocelové dveře a pokračoval přes několik zbytků ovládacího panelu.

Najendou ze z pod plechu vedle vyřítil Lord Isac a povalil Silvera na hromadu šrotu.

"Zatracenej parchante, podívej co jsi udělal!" cedil skrz zuby mezitím co ho škrtil.

Silver si všiml na jeho hrudi Titanium Ballu a se zbytkem sil stiskl malý knoflík na povrchu Poekballu.

Tiatnium ball se zvětšil a ze svých útrob vysunul ostré hroty, které zranily Lorda Isaca na hrudi!

Lord Isac odskočil a bolestí odhodil Titanium ball ze své hrudi.

Sáhl si na ránu, kterou mu způsobil a sledoval jak mu po ruce stéká krev.

"Tímhle to asi končí..." vyhrkl překvapeně a opíral se o kus kovových plátů.

Silvre si s odporem stoupl a tiše odcházel.

Ostatní to viděli, ale netroufli si nic říci.

Když byli od Lorda ISaca asi deset metrů, zavolal na ně ještě:"NEmyslete si, že vás nechám jen tak odejít!"

Nikdo nechápal o čem to mluví ale Lord isac uchopil Titanium Ball a hodil jim ho k nohám.

Silver ho opatrně zvedl.

Lord ISac vytáhl z pod kabátu zase to zařízení a cosi na něm zadal načež rozmlátil ovladač o kus kovového masivu.

PAk se usmál a s námahou se opřel.

Silver se podíval na Titanium ball a zpozoroval, že malý závit an spoudku se začal otáčet a odhalil malý displej s varovnými čísly "5:00"

Lord ISac se blaženě usmál a řekl:"Titanium Ball je vybaven náloží, která je schopna vyhladit i malý ostrov.Tenhle mechanismus se spouští jen pokud Pokemon chycený tímto pokeballem násilně uprchne.TO se nestalo, ale našťestí to jde spustit i manuálně.

Za pět minut se setkáme v pekle!"

Všichnis evyděsili a Silver se podíval na Pokeball-začal odpočítávat!!

Lord ISac se začal smát a Cristaliano zakřičel:"Rychle do mého paláce!"

Všichni poslechli a dali se na úprk.Silver Pokeball odhodil do blízkého křoví a dal se na útěk také.

Niko cestou křičela:"Rubínové město je odsud necelý kilometr!Všechny ve městě to zabije!"

Silver se značně znepokojil.

"Nestihneme to!" křičel, ale to už tu byl modrý kouř alias Cristaliano a ten všechny vzal po svou ochranu.

Všichni se proměnili na modrý oblak také a společně mířili k paláci bleskovou rychlostí!

ZA několik vteřin stáli před branami paláce a hnali se dovnitř do věže aby se co nejvíce vzdálili katastrofě.

Času bylo naštěstí dost a tak nemuseli tolik spěchat.

Když vycházeli něklik podlaží, sptřili kusy kristalů různě poházené po místnostech.

"CO je to?" ptal se SIlver a nakláněl se k těmto kristalům.

"Cristalissové..." řekl tiše Cristaliano a v jeho hlase byl cítit smutek.

"Ten zatracenej..." nadával si sám pro sebe Siver když viděl kolik jich zřejmě Cristaliano zabil.

"Proč tě to donutil udělat?"

Cristaliano zesmutnil ještě více.

"Před nějakým časem jsem v křišťálové džngli potkal skupinu dobordruhů, kteří prahli po mém objevení.Musel jsem se nějak bránit!Dítě, jež jsem mu zahubil rodiče mne proklínalo celý život a slíbilo, že nebude v klidu spát dokud poslední legendární Pokemon nebude mít v očích takový smutek jako tehdy on.Věděl, že mi na Cristalissech záleží a tak se rozhodl mne donuti je zabít abych pocít stejnou bolest.Naneštěstí se mu to povedlo." vysvětloval.

To už byli všichni ve věži paláce a hleděli na zmrazenou krajinu a zčásti osvětlené Rubínové město.

Niko se snažila lidi ve městě varovat, ale Pokegear byl zřejmě rozbitý a nedokáaz vyslat jedinný signál.

Niko odhodila se slovem "Sakra!" Pokegear na zem.

Lord Isac seděl tiše s úsměvem na rtech and hromadou svého zničeného plánu a díval se na displej Titanium ballu a jak číslice pomalu ubívají.

Něco si potichu brumlal a poamlu upadal do bezvědomí.

Nakonec se na displeji objevilo to děsivé číslo "0:00"!!

Lordu Isacovy se otevřely doširoka oči a zpola hrdla vykřikl.

Ta nálož trhaviny vybuchla!

Titanium ball skutečně explodoval a vyvolal obří masu ohnivého kouře.

Oheň zahalil stromy, namrzlé cesty a zabil v okamžiku i Lorda Isaca-nikdo nebyl ušetřen.

Ve městě několik lidí zahlédlo tu masivní explozi, ale enž mohli jakkoliv zareagovat, smetla je ohnivá vlna a bez slitování je usmrtila.

Celá severní strana ostrova byla v plamanech a hustý dým zahaloval všechno kolem.

Byl to příšerný pohled a ještě příšernější pro Niko, Silvera, Renta a Setha. Všem se v očích zrcadlila ta hrůza tisíců mrtvích lidí a desítky metrů vysoké plameny.

Katastrofa!!

Silver jen tiše řekl:"Keji, Tikyro..."

Rento položil SIlverovy na rameno ruku:"Jsou mrtví!"

Seth si sedl na kus ledu poblíž a v očích se mu objevili slzy.

"Tak tohle je konec!" vyhrkl ze sebe.

"Jak to mohlo zajít až takhle daleko?" nechápala Niko.

"Arika je mrtvá.Keji a Tikyro jsou mrtví.Celé město je zničeno a lidé v něm jsou také mrtví!

Cristalissové jsou mrtví!" opakoval Silver neustále dokola při pohledu an tu hrůzu všude kolem.

"Co bude teď Cristaliano?"

Cristaliano byl stále uprostřed místnsoti a celé tělo mu zářilo barvou ohně.

"Nikdy jsem neměl dopustit aby se tohle vůbec stalo.Proč já jsem jen nezůstal v té knize!" obviňoval se Cristaliano.

Niko se ale zarazila."Počkej!Ty ji říkal, že pokud se vrátíš do knihy, všechno se vrátí do normálu!"

Cristaliano znovu posmutněl.

"KDyž mne ten muž lapil do svého Pokeballu, přestal jsem mít pod kontrolou moc, kterou jsm se sem dostal.Ani já již teď nemohu samovolně vstoupit do světa knihy..."

Niko si povzdechla.

Silver sklopil hlavu a pomalu scházel schody společně se všemi ostatními.

Došli až do přízemí kde Silver došel k mrtvému tělu Ariky.

Cristaliano se dostavil taktéž.

"Cristaliano, kde je vlastně ta kniha?"

"Měla by být někde pod tou ledovou slupkou"

Niko si zase povzdechla.

Nikomu nebylo do řeči jen si Silver něco mluvil k Arice.

Vypadala tak neuvěřitelně klidně a Silverovi se ve tváři zase jaseně leskly slzy.

"Budeš mi scházet.Nám všem!"

Pak si všiml lastury, která jí vyčnívala z torny.

Se slzami ji vzal a dlouho si jí prohlížel.

To byla ta lastura, která dokázala pouhým tónem ovládat živel vody.

Už nikdy na ní nebude nikdo hrát.

Silver ji přitiskl ke své hrudi a pak ji přiložil k ústům.

S jemným nádechem do ní foukl a lastura vydala zvláštní tón.Takový smutný a žalostný.

Rento i Seth poslouchaly tóny lastury mezitím co Niko přemýšlela co dělat dál.

Silver začal hrát na lasturu trochu zmatenou melodii.Neměla hlavu ani patu, ale byla smutná a všichni přítomní to chápali.

Niko si toho samozřejmě také všimla a dojaťě poslouchala tu prazvláštní hudbu.

Jak hrál tu smutnou melodii Cristaliano zářil všemi barvami duhy a Niko se podivila co to dělá.

"Tvá píseň je od srdce a jedině taková může navrátit život tomu, co bylo zatraceno."

Řekl tiše Cristaliano a když se všichni otočili, překvapeně zjistili, že vydává světlo, které všechno kolem obarvuje do zelena.

"Cristaliano, ty..." vyhrkla Niko když to uvdiděla.

"Způsobil jsem příliš mnoho škod než abych s tím mohl žít i nadále.Pokud se vám mám nějak odvděčit za to, že jste mi ukázali co je skutečně dobro, mohu jedině tak, že vše vrátím tak jak to bylo."

"Vždyť jsi říkal..."

"Bylo prolito mnoho krve a lidských obětí.Tím že teď ukončím svůj život, mohu zachránit ten váš." řekl tiše Cristaliano.

Silver hrál stále dál, ale moc dobře vnímal situaci.

"Tvá píseň ve spojení s tolika obětmi vytváří sílu, která mě dokáže zachránit.

Pokud chci odčinit své hříchy a dostat se do Pokemonského nebe, musím se zničit."

Silver přestal hrát.

"Jsi jedinný svého druhu!" křičel na to Silver.

Cristaliano už ale neslyšel.Jeho tělo se rozplynulo ve vzduchu a proměnilo se na známý modrý opar.

V ten samý okamžik se ale ze stěn ozvalo známé:"Crissstalisssss!!"

Všichni se ohlédli a ze všech stran začali vylézat Cristalissové!

"Cristalissss!"

"Cristalissss!" ozývalo se ze všech stran.

"Jsou naživu!" křičeli jeden přes druhého.

Modrý oblak se poamlu přiblížil ke všem ostatním a jeho síla působila jako léčivý dotek.

Když se přesunul nad Arikou ven z paláce pomalu se blížil ke zbytkům bývalého Rubínového města.

Všichni se za ním dívali, ale v tom se za nimi ozvalo mručení.Všichni se naráz otočili a uviděli, že Arika se hýbe!

Silver k ní přiskočil a podepřel ji rukou.

"Ariko!" vykřikl.

"Kde..kde to jsem?" řekla s námahou Arika a snažila se vstát.

Silver ji ale se slzami v očích objal a nehctěl pustit.

"Ariko.." špitl tiše.

Arika se vyčerpaně usmála a jemně ho objala.

Všichni se dojaťe usmívali, ale pak si vzpoměli na Rubínové město!

Rychle odběhli zpět k bráně a podívali se ven.

Zázrak.

Modrý prach se šířil do ulic a domů, do lesů a cest a všechno co pohltil se začalo vracet do normálu!!! Namísto spálených zřícenin tu zase stály moderní domy, místo vyhořelých kmenů tu zase stály zelené stromy, které přímo sršeli životem!

Cesty byly okamžitě zbaveny popelavého poprašku a do ulic města se zase vrátil život! Ani hradu se změna nevyhla.

Všichni Cristalissové se začali zahrabávat zpět do útrob matky země a led, který hrad pokrýval začal okamžiitě tát.

Ze střechy, z okapů, ze stěn odkapávalo obrovské množství vody a pod hradem se opět zazelenala zelená tráva!

Na schodech paláce se najednou objevili lidé.Ti lidé, které předtím zabil výstřel z robo-ariadose.

"Houndoome"Vykřikla Niko a vrhla se ke svému Pokemonovy, který byl také oživen.

Houndoom na Niko radostí skočil a začal jí olizovat na tváři.

Niko se smála a Houndoom také.Byl na ně hezký pohled.

„No né!Profesor Tomonson!“ křikl Silver.

"No né!Alisha Timonsonová!" vykřikl Seth a vrhl se k dívce poblíž.

"Kde to jsme?"

"Co se stalo?"

"Co byl zač ten modrý kristal?"

"Proč si na nic nemohu vzpomenout?"

KAždý měl podobné věty, ale všichni byli zajisté rádi, že je to za nimi.

Profesor Timonson se objal se svou dcerou byl štěstím bez sebe když mohl podat ruku

i Niko, Rentovy, Sethovy a Silverovy.

"Jsem TAK rád, že vám nic není!Poslyště, co se s ním stalo?" slzel dojetím Profesor Timonson.

Silver se ujal řeči.

"Cristaliano se obětoval aby nás všechny zachránil.Myslím, že můžeme být rádi, že i takový Pokemon je schopen cíti lítost z lidského neštěstí.Teď už je pryč a já mu přeji aby dosáhl štěstí."

Všichni se na něj usmáli a profesor pobídl aby se už také podívali ven.

Venku byl nádherný den a právě vycházelo slunce, stejně jako všichni dříve zajatí lidé z hradu.

Všichni se rozběhli do Rubínového města a profesor Timonson se rozloučil s našimi hrdiny.

Pak se Silver podepírající Ariku podíval na tu nádhernou krajinu okolo.

"Rubínový otrov je vážně krásný!"

Niko mu přikývla a stejně jako všichni ostatní se podívala na tu krásu.

Pak se všichni pomalu odebrali cestou dolů přes les, do Rubínového města.

Ve městě bylo pozdvyžení.Všichni vybíhali naproti zachráněným lidem a radostí je objímali.

Profesor Noland byl po Cristalianovu zásahu již také na nohou a společně s Keji se hnal Sethovy, Niko, Silverovy, Rentovy a Arice naproti.

Několik vrtulníků se odlepilo do země a letělo přímo do paláce Profesora Timonsona zjistit co se vlastně stalo.

Profesor Noland bal také dojatý a zavedl naše přátele do sálu Pokemonského střediska, kde u stolu ještě pořád spal Tikyro.

Všichnis se usmáli a Keji ho šetrně vzbudila.

"Jéhé, to už je ráno?" ptal se rozespale Tikyro.

"Ano, Tikyro , a moc krásné ráno..." řekla mu laskavě Keji.

"Fajn, stalo se něco?" ptal se.

Všichni na sebe šibalsky mrkli a pak mu Keji řekla se smíchem.

"Ále, nic co by stálo za to.Byla to hold nudná noc."

"Tak fajn." řekl potěšeně Tikyro.

Všichni se odebrali ven za ostatními a všichni byli moc šťastní.

Když tak přicházeli řekl Tikyro Arice.

"Vidíš a pak že se má tuhle noc něco zlého přihodit"

KDyž Silver pohlédl na oblohu, uviděl tam nadherně modrý mrak, který se ovšem po několika sekundách rozplynul.

"Jsou šťastni, Cristaliano!" řekl sám pro sebe Silver a šel s radostí slavit s ostatními.

Byla to překrásná chvíle.

"No výborně!Teď jsme na střeše paláce a nemůžeme dolů!"

"A kdo měl tak báječný nápad si tu hrát na pokrývače?!?" řekl Sneasel Davidovy.

Oba stáli na střeš paláce Profesora Timonsona a v takové výšce zřejmě nemohli dolů.

"A jak k tomu přijdeme, že jsme nechytili ani jednoho Pokemona?Jsme zloději a ti mají krást!" rozčiloval se David.

"Na mě nekoukej, já tu přemýšlím."mávl rukou Sneasel.

"Na druhou stranu, mohli jsme být mrtví!" děsil se David.

"Máš pravdu a díky tomu, že jsme nic nechytili tak jsme teď živí!"

"Jó!"

"Co záleží na tom že jsme chtivý?"

"Hlavně, že jsme živí!"

"Chá, těš se Silvere a tví pokemoni též..."

"Protože v příští povídce je ukradnem a není to lež!"

"David a Sneasel se těší zase příště!!"

"Budeme se držet Silvera a jeho přátel jako klíště!"