Michal, trenér Pokémonů

New friend

Uběhli už asi 4 hodiny od odchodu našich hrdinů z Brna a teď si vykračují po turistické cestičce.

Michale jak je to ještě daleko do Prahy? Počkej podívám se do mapy. Takže šli jsme už asi tak 4 hodiny,takže zbývá moment spočítám to. 12,6 děleno 3,4 to je 3,7 krát 50 to je 185 mínus tak asi 30 a to je. No zbývá asi tak 150 kilometrů. Tak to půjdeme ještě dlouho. To jo. Michal sbalil mapu a pokračovali v cestě.

Cesta ubíhala a Michal s Martinem se čím dál víc blížili k Praze. Za několik hodin už byly pouze několik kilometrů od Prahy.

Takže mám ohnivého, vodního, elektrického, psychického a dušího takže mi zbývá tra… co si to tam mumleš? Jen přemítám jaké mám typy pokemonů mám už ohnivého, vodního, elektrického, psychického a dušího a ještě mi zbývá travní. Ale nevím kde nějakého sehnat. Nejraději bych si sehnal…. Počkej. Co se děje Martine? Pojď si to sem přečíst. Tady na tom papíře připíchnutém na stromě. To je nějaké upozornění. ,,Pozor. Upozorňujeme vás na velmi silné divoké Bulbasaury a Ivysaury. Díky četnému výskytu kamených pokemonů v okolí jsou zdejší Bulbasauři a Ivysauři velmi silní.“ Tak Bulbasauři jo. Tak to si musím jednoho chytit. Bulbasaur je ten správný poslední pokemon do mojeho týmu. Pojď sejdem z cesty a půjdeme kousek v lese dokud si nechytím nějakého Bulbasaura. No nevim. Nezapomeň na to varování. Neboj mám pokemony kteří ty Bulbasaury zvládnou. Nezapomeň na Ivysaury. Jo ty taky zvládnem. Vždyť máme ještě Growla a ten je silný dost, nezapomeň,že jsme ho doma trénovali. Grow grow. Jé growle já na tebe úplně zapoměl, Martin se sklonil k Growlovi a podrbal ho za uchem. Tak jdeme. Michal s Martinem a s pokemony sešli s cesty a zašli hloubjejc do lesa.

Abra bra abra. Co je Abro chceš si odpočinout? Abra. Chceš si odpočinout v pokebalu? Bra. Martine počkej na chvilku se zastavíme, Abra si potřebuje odpočinout. O.K Growl zjevně také.Grow growlí. Dobře. Podívám se do mapy jestli tady poblíž není nějaké jezírko. Je léto a slunce paří o sto šest. Mohli by jsme se vykoupat. Super. Je tu nedaleko jedno. A kde? Tak asi 1 kilometr tímto směrem. Tak pojďme. Asi tak za deset minut chůze už museli být velmi blízko jezírku, protože už slyší šplouchat vodu a nějaký hlas. Ne to není jen hlas to je výkřik a volání o pomoc a je to dívčí hlas, který volá o pomoc. „Pomóc, pomožte mi někdo, ne nechte mě já vám Vulpixe nedám. Běžte pryč, pomóóc, pomóc. Hoši se rozběhli po hlase volajícím o pomoc. Za chviličku vyběhli z lesa a ocitli se na břehu menšího jezírka. Rozhlédli se, jestli neuvidí onu volající dívku a ano uviděli ji na druhém břehu. Je to dívka jak už podle hlasu poznali a je velmi pohledná, vysoká asi 170 cm, delší blond vlasy a více vyvinutá. Podle jejich úsudku má asi tak 14 let stejně jako oni. Dívka utíká s Vulpixem v náručí ,který vypadal velice zničeně a unaveně, pronásledována tlupou asi 10 Bulbasaurů a volá o pomoc. Bulbasauři ji pronásledují a jsou jí stále blíž. Používají proti ní listové břitvy a výhonky se jí snažili podrazit nohy. Dívka jim uskakovala, ale bylo na ní znát, že už je hodně unavená. Hoši nevěděli co dělat, nevěděli jak se dostat na druhý břeh. Když v tom dívka zakopla a spadla. Bulbasauři ji doběhli a pustili se do bezvládného Vulpixe, který dívce vypadl z náruče když padala, svými výhonky. Dívka se ještě zvedla a skočila na Vulpixe, aby ho zakryla a tím zachránila před jistou smrtí vlastním tělem. Bulbasauři se tedy pustily do ní až dívka bolestí křičela až to rvalo uši. V tom Michal vykřikl. A mám toho dost. Abro do boje. Telepotuj nás na druhý břeh. Michal s Abrou zmizeli a objevili se na druhém břehu jezírka. Abro a teď ten nejsilnější útok co dovedeš na ty Bulbasaury. Abra se pekelně soustředila a jakoby z jejího nitra vylétl obrovský zářící paprsek, který Michal hned poznal, je to psychický paprsek, který hodně často používal když bojovával se svojí školní Abrou. Paprsek zasáhl Bulbasaury a ti s kňučením odletěli asi o dva metry dál. Kdyby jste teď uviděli Michala vůbec by jste ho nepoznali. Tvář skřivenou vztekem, ruku stále nataženou s ukazováčkem mířeným na Bulbasaury, kdyby se náhodou ještě pokusili zaůtočit. A Abra?! Ta stále soustředěná, mírně rozkročená, prsty scvaknuté jeden na druhém, ale dlaně rozevřené, připravena znovu zaůtočit. Byl na ně věru strašidelný pohled. Když Michal uviděl, že Bulbasauři se nehýbou a leží bezvládně na zemi sklonil ruku, řekl Abře: ,,Pohlídej je, kdyby se snažili utéct zastav je.“ a rozběhl se k dívce, která ležela v bezvědomí na zemi na svém Vulpixovi. Michal k ní přiběhl a zkusil jestli dýchá a nahmatal jí tep. Ano naštěstí ještě žije ulevilo se mu. Znovu pohlédl na Bulbasaury a řekl Abře. Teleportuj sem prosimtě Martina s Growlem. V okamžiku se kousek od něho objevil ještě stále udivený Martin společně s Growlem. Abra znovu dala k sobě prsty a soustředila se na Bulbasaury. Martin se rychle vzpamatoval a také se sklonil k dívce a zeptal se Michala. ,, Jak je jí?“ Tep jsem jí nahmatal a taky dýchá, ale je v bezvědomí. Co budeme dělat? Zeptal se Martin.To nevím. Musíme ji co nejrychleji dostat do nějakého pokecentra a toho Vulpixe taky, ten je na tom nejspíš hůř. Nejspíš se s nima snažila zápasit. Máme přece pokeléky. Jo to máme. Ty ho udrží při životě, ale potřebuje odbornou péči. Počkej podívám se do mapy jestli není poblíž nějaké centrum. Dej zatím tomu Vulpixovi tři pokeléky. Martin vstal sundal si batoh a vytáhl z něj tři lahvičky s zářivé modrou tekutinou a začal všechny postupně vlévat Vulpixovi do tlami. Michal zatím rozbalil mapu, aby se podíval po nějakém pokecentru poblíž. Ano! Máme štěstí je tu jedno asi 1 km na západ odtud. Vem toho Vulpixe. Já si ještě chytím jednoho z těch Bulbasaurů a vezmu tu dívku a půjdem do pokecentra. Dobře. Martin vzal Vulpixe do náručí a Michal zatím vytáhl z opasku poslední prázdný pokebal a ještě jeden z batohu. Napřáhl se a hodil je po dvou z Bulbasaurů, kteří ještě bezvládně leželi na zemi. Pokebaly se jednou zatřásly a pak ustaly. Michal chytil dva nové pokemony. Chtěl pokebaly zmenšit,ale s jedním se začalo něco dít. Za chvíli se Michalovi vyjasnilo,jelikož pokebal zmizel si Michal uvědomil, že už má 6 pokemonů a víc jich u sebe mít nemůže. Překonal touhu zavolat tátovi na farmu jestli pokebal dorazil v pořádku,zmenšil druhý pokebal a schoval ho na opasek. Přiběhl k dívce ležící na zemi a vzal ji do náruče. Dívka vážila asi tak kolem 40 kilo, nebylo to nijak lehké nést ji lesem, ale jelikož Michal předtím než vyrazil na cestu chodil 8 roků do karate unesl ji. Rychle vyrazili do lesa a šli rychlým krokem lesem až k pokecentru.

Mmmmm. Moje hlava a záda. Co co se stalo? A kdo jsi ty? A kde to jsme? Neboj se. Já jsem Michal a teď jsme na cestě do pokecentra. A Vulpix? Můj brácha ho nese kousek před námi. Co se stalo? Napadli tě divocí Bulbasauři. Pamatuješ si na to? Jo. A co se stalo pak. No my jsme tě uviděli jak jsi spadla a kryla jsi vlastním tělem Vulpixe. Moje Abra, Michal pohlédl na Abru a usmál se na ni, na ně použila psychický paprsek a omráčila je. Teď se uvolni a odpočívej, za chvíli jsme v pokecentru. Po chvíli se před hochy a dívkou objevila velká budova s velkým písmenem P což značí pokecentrum. Rychle vběhli dovnitř a začali volat na sestru Joy. Sestro! Sestro! Pojďte rychle sem. Potřebujeme pomoc. Sestra přiběhla a jakmile uviděla v Michalově náruči dívku v bezvědomí a v Martinově Vulpixe ihned odběhla. Za chvíli se vrátila i s Chansey a s dvěmi lehátky. Řekla Michalovi a Martinovi, aby dívku a Vulpixe položili na lehátka. Michal s Martinem poslechli a položili je. Sestra znovu odběhla i s lehátky. Hoši ještě z dálky zaslechli Joyn hlas jak volá na Chansey, aby připravila přístroje pro Vulpixe. Martin si sedl na jednu z židlí v čekárně a Michal nervózně přecházel po místnosti. Asi za 15 minut vešla do čekárny sestra Joy. Sestro jak jim je? Vyhrkl ze sebe Michal. Neboj se ta dívka i ten Vulpix jsou v pořádku. Co se vůbec stalo? Ten Vulpix byl dost zničený. No sestro víte no my jsme…. Začali oba chlapci koktat. No dobře tak to řekni ty Michale. Dobře. No sestro mi jsme tady s Martinem šli lesem když v tom jsme uslyšeli nějaký křik. Vyběhli jsme u nějakého jezera a tam jsme uviděli jak na tu dívku a na toho Vulpixe útočí Bulbasauři. Tak jsme na ně zaůtočili a porazili je a pak jsme doběhli sem. Aha. Zajímavé. No ta dívka chce s vámi mluvit. Takže tudy rovně a na konci chodby do pokoje napravo. Hoši poděkovali a odešli za dívkou do pokoje. Došli na konec chodby,vešli do pokoje na pravé straně a ocitli se v útulném pokojíku se třemi postelemi,nějakými dřevěnými skříněmi a stolky a s televizí. Dívka ležela na posteli u okna. Když si všimla hochů chtěla se posadit, ale bolest ji zastavila takže si lehla. Hoši přišli k její posteli a pozdravili ji. Ahoj. Jak se cítíš? Bolí mě celý člověk. No není divu když jsi utržila tolik ran výhonky. No jo no nic jiného se dělat nedalo. Ti Bulbasauři by Vulpxie ušvyhali k smrti. Bylo to statečné, ale i nebezpečné. Kdybychom se tam neobjevili tak by ušvyhali i tebe. Já vím. A ještě sem vám ani nestihla poděkovat,že jste mě a mého Vulpixe zachránili. To nestojí za řeč. Hlavně když se uzdravíš. To jo. Sestra říkala, že si tu pár dní poležím, mám prý jen modřiny a škrábance. A co tvůj Vulpix? Ten je prej v pořádku a bude fit dokonce dřív než já. Proč na tebe to Bulbasauři vůbec zaútočili? To je tak,šla sem tak lesem a uviděla jednoho toho Bulbasaura. Tak sem si řekla, že si ho chytím a poslala sem na něj Sandshrewa, ale ten Bulbasaur použil jednu listovou břitvu a Sandshrew padl. Tak sem na něj povolala Vulpixe. Ten zprvu vyhrával, ale pak ten Bulbasaur na nás použil uspávací pyl. Když sem se probudila tak mě i Vulpixe Bulbasauři někam nesli. Chtěla sem vstát,ale ti Bulbasauři mě omotali výhonky. Zavolala sem na Vulpixe a on použil uhlíky. Pár těch Bulbasaurů popálil a ti nás pustili. Chtěla sem se do nich pustit,ale když sem si všimla toho počtu tak sem se raději dala do běhu,ale oni mě stále pronásledovali a postupně doháněli až nás dohnali. Tak sem se pustila do boje. Pár jich Vulpix vyřídil,ale začínal být unavený a přestal Bulbasaury stíhat odhánět,a tak ho přemohli a pustili se do něj. Já sem jim ho vytrhla a začala rychle utíkat. Ale oni na nás začali útočit z dálky. Věděla sem že je poblíž nějaké pokecentrum a tak sem utíkala a utíkala až sem doběhla k tomu jezírku a tam jste mě vy zachránili. Kluci znovu vám moc děkuju,kdyby jste se tam neobjevili,tak by asi bylo po mně. Michal: „Ále to nestojí za řeč. Alespoň získala Abra nějaké zkušenosti. „Dívka“to je zvláštní povídáme si tu a ani nevím jak se vlastně jmenujete.Já jsem Martina a pocházím z města Sydney z Austrálie a jednou bych se chtěla stát trenérkou na stadioně ohnivých pokemonů v Sydney.“ Michal: „já se jmenuju Michal, pocházím z městečka Uherský Brod kde je taky stadion a místní trenér má dračí pokemony. Mí nejoblíbenější pokemoni jsou psychičtí a jednou bych se chtěl stát mistrem pokemonové ligy. Martin: „ No a já se jmenuji Martin a jsem Michalův brácha. Moji nejoblíbenější pokemoni jsou travní a chtěl bych se stát otcovým pomocníkem na naší pokemoní farmě a později se stát i pokemoním profesorem.“ Martina: „tak se už známe,ale nevím jaké máte pokemony? Já mám jak už víte Vulixe a ještě mám Sandshrewa. A vy máte jaké?“ Martin začal jako první: „no já mám Sandshrewa, Eeveeho,Chikoritu,Totodila, Pidgeotta a Growlitha, ale chtěl bych si sehnat víc travních pokemonů.“ Michal: „a já mám jak už víš Abru a dál mám Gastlyho,Dratiniho,Charmandera,Squirtla a snad ti to nebude vadit,ale chytnul sem si dva z těch Bulbasaurů, kteří tě napadli.“ Martina zprvu vypadala ohromeně,ale pak odpověděla: „Ne nevadí mi to. Přece jenom jsi trenér a Bulbasaur je velmi silný travní pokemon když se dobře vytrénuje.“ Michal: „Uff.To sem si oddychl.“ Martin: „Počkej,počkej. Ty jsi chytil dva bulbasaury?! Tak to mně můžeš jednoho vyměnit.“ Michal: „Jo to bych mohl,ale kterého pokemona bys mi nabídl?“ Martin: „ no třeba Eeveho nebo Sandshrewa nebo třeba Growla.“ Michal: „hoho growla to tak ten je můj i ted tak naco a navíc já mám ohnivého pokemona a to charmandera,ale víš co toho eeveeho bych bral.“ Martin: „ok tak teda zajdem za sestrou,myslím že toho eeveeho si nechceš nechat v základní sestavě co,tak teda pošlem eeveeho taťkovi na farmu a on ti pošle toho bulbasaura a ty mi ho vyměníš.“ Michal: „ dobře,ale to až večer teď se budem věnovat tady dámě jestli teda nerušíme.“ Martina: „ne nerušíte já sem ráda, že tu mám nějakou společnost.“

A tak si tam všichni tři povídali o všem možném,co je baví,co je nebaví,co milují a tak se různě všemožně poznávali až do večera,kdy do pokoje vtrhla Joy a vyhnala hochy, aby mohla Martina odpočívat a spát. Hoši vyšli z pokoje a zamířili do přijímací haly k telefonům odkud zavolali otci a vyměnili si pokemony. Poté zašli za Joy jestli nemá nějaké volné dvě postele kdy by mohli přespat. Joy jim ukázala jeden z pokojů a hoši se převlekli a šli spát.

To be continued…