Master Ball

Celadon City

Adam vylezl z kasina a oddechl si.

"Tak tohle jsem teda nečekal - rakeťácká základna?

No, aspoň mám ten Silph Scope. Ale zpátky do Lavenderu se mi hned nechce - ti duši nebyli moc příjemní. I když teď uvidím, kdo to vlastně byl. Když už jsem tady, tak se trochu podívám okolo," říkal si, když se vracel do střediska nechat si uzdravit svých šest přátel.

Odevzdal je a otevřel mapu, kterou dostal od Markovy sestry. "Tak se na to mrkneme," řekl si Adam. "Celadon City. Trenérkou zdejšího stadionu je Erika, známá milovnice květin a travních pokémonů - tak to se jí bude Venusaur určitě líbit, ale Pidgeotto asi ne. No co, tu můžu porazit kdykoli. Kromě stadionu je tu i obrovské nákupní středisko a kasino. - To druhé už jsem našel, ale nakupní středisko? To bych rád viděl. Doma jsme museli chodit do Viridian City, a tam je jenom jednopatrový domeček, ještě k tomu špatně zásobovaný. Tady určitě najdu všechno, co potřebuju."

Zatímco přemýšlel, sestra Joy mu vyléčila pokémony. Nic vážného jim nebylo, jen Beedrill měl trochu pomačkané křídlo od Kangaskhanova Comet Punche. Teď už byli samozřejmě v naprostém pořádku. Magikarp byl v pořádku celou dobu, protože vůbec nebojoval. Adam si pořád ještě vyčítal, že ho od toho obchodníka pod Mt. Moonem koupil. Magikarp sebou pořád jenom házel, i když se o něj Adam staral, jak nejlépe dovedl. Dával mu všechny Rare Candy, co kde našel. Počkat, opravdu všechny? Adam sáhl do batohu. Opravdu tam nahmatal jeden bonbónek, který Magikarpovi upřel v záchvatu vzteku, když zase prohrál kvůli jeho neschopnosti. "No co," řekl si Adam, "najdu jich ještě spoustu." Vypustil Magikarpa z pokéballu a podal mu tmavě červenou kuličku. Magi ji spolkl - a začal sebou házet dozadu a dopředu místo nahoru a dolů. Adam se pořádně podíval. "Cože? Tohle vypadá jako Tackle! To musím někdy vyzkoušet v boji! Ale to až potom. Teď jdu nakoupit."

Adam přišel k celadonskému nákupnímu středisku. Podíval se nahoru, ale střecha budovy se ztrácela v mracích.

"Panejo, tak vysoký dům jsem ještě neviděl," podivil se.

"Tak tos ještě nebyl v Saffronu, co?" ozvalo se za ním.

Adam se otočil. Ani to nemusel dělat, ten hlas znal až příliš dobře. Stál za ním Marek, bývalý kamarád z Pallet Townu. Právě proti jeho Charizardovi si pořídil vodního Magikarpa.

"V Saffron City je mnohem větší budova než tahle. Je vidět, že jenom tak chodíš okolo a děláš všechno možný - až na trénování. Jen to přiznej, já jsem viděl, jak dlouhos byl v tom kasinu. Divím se, že ti ještě zbyly peníze na nějaké nákupy. Nebo sem jdeš jenom očumovat? No, mě to vlastně nezajímá. Už musím jít. Neměj se!"

Nasedl na kolo a byl pryč, než mohl Adam něco říct.

Příště ale bude mít vytrénovaného Magikarpa a Marek nebude mít šanci. Ať si teď kecá jak chce.

Vešel do obchodu a rozhlédl se. Nevypadalo to vůbec jako obchody, které znal. Několik židlí, u stěny telefony, a hlavně dlouhý pult, za kterým seděla nějaká dáma a usmívala se na všechny okolo. Adam k ní přišel a zeptal se, co tu prodávají.

"Já nic neprodávám, já jenom poskytuji informace o tomto středisku. Vidím, že jsi trenér, tak zkus jit do prvního patra - tam máme pokébally, Potiony a tak. Tento týden máme slevu na TMy."

"Díky," řekl Adam a vydal se po schodech do prvního patra. Tak vysoké ceny jako tady ještě neviděl. Na TMy měli slevu 30%, ale stejně na ně neměl. Ostatní věci si jinde mohl koupit za mnohem nižší ceny, než tady.

Znechuceně vyšel do dalšího patra. Prodávali tu videohry. Nový hit - žlutá verze Pokémonů na Game Boy. Trénujte v bezpečí doma v křesle. Nemusíte vystrčit nos z domu. Ale za cenu deseti Great Ballů.

A tak to pokračovalo dál. Ve třetím patře prodávali přdražené panenky a barevné kamínky, ve čtvrtém pokémonní vitamíny. Adam neměl ani na jednu tabletku.

"Takže měl Marek pravdu. Přišel jsem sem jenom očumovat," vzdychl si Adam, když stoupal po shchodech do posledního patra. Dalo se to vůbec nazvat patro? Spís to byl plácek na střeše obchoďáku. Všude prázdno, jen řada nápojových automatů.

Adam si vzpomněl na jednu policistku, která si stěžovala, že má žízeň. Byla to ta, která ho nepustila do Saffronu.

"Možná, že by mě pustila, kdybych jí koupil něco k pití," uvažoval.

Podíval se na ceny. Byly tak nízké, že se dál nerozmýšlel a koupil to nejdražší, co tu bylo - limonádu v plechovce. Potom koupil ještě zásobu obyčejné vody pro sebe a pro pokémony.

Když nakoupil, sjel výtahem dolů, vyšel ven, nasedl na kolo a spěchal k vrátnici mezi Celadonem a Saffronem. Otevřel dveře, pozdravil a nabídl policistce pití.

"Proč mi to dáváš?"

"Říkala jste, že máte žízeň, ..."

"Teď už ji nemám. Nějaký kluk mi před chvílí donesl velkou láhev sodovky. Ale ty za ním nemůžeš, protože je ze Saffronu. A tam se nesmí."

Adam vzal limonádu a beze slova vyšel ven.