Master Ball

Duchové lavenderské věže

Lavender. Město duchů. Ačkoliv se na ně Adam snažil nemyslet, bezděky se otřásl, když do města přilétal na Pidgeottovi.

„Teď už mám Silph Scope,“ utěšoval se, jak se blížil k věži. Moc to ale nepomáhalo.

Prvním poschodím proběhl, ani se nezastavil. Až potom si uvědomil, že tam vlastně žádní duchové nejsou.

„Budu muset víc myslet, takhle se nikam nedostanu,“ uvědomil si. To už ale stoupal do druhého patra.

Kvůli tomu, že za každým rohem viděl ducha (což koneckonců nemusel být jen výplod jeho fantazie), si ani nevšiml jeptišky, která stála u jednoho sloupu. Ovšem jeptiška si Adama všimla, začala mumlat jakási nesrozumitelná slova, odkudsi vytáhla pokéball a jako šílená ho po něm hodila. Adam instinktivně uhnul, ale než se červenobílá kulička vůbec přiblížila, otevřela se a vyletěla z ní větší černá koule s očima, která zůstala ve vzduchu před ním.

Teprve teď si Adam uvědomil, že ho jeptiška vyzvala na souboj. Za okamžik už před ní stál dvoumetrový Venusaur, který vypadal, že se už nemůže dočkat, až vyzkouší svůj nový útok.

Jeptišku to ale nezarazilo. „Mehuhlymuhlyfulickumlumihlu,“ zamumlala. Černá koule otevřela tlamu (které si Adam všiml teprve teď), a Venusaura olízla aspoň půlmetrovým jazykem. Venusaurovi to očividně vůbec nevadilo, zhluboka se nadechl a Gastly prohrál ještě než Adam stačil doříct „Mega Drain.“

Jeptiška jako by se probrala z transu. Když jí Adam vysvětlil, kde je, omluvila se a vysvětlila, že jí asi posedl nějaký duch.

To Adamovi samozřejmě na sebevědomí moc nepřidalo, ale ovládl se a šel dál. V tomto patře potkal ještě dvě další jeptišky. S každou probíhal souboj podobně jakou s tou první, až na to, že jedna říkala cosi jako "Umehle kehle!" a druhá "Gahla mahla pahla. Ahla?"

Teď už Adam ale aspoň věděl, jak opravdový duch, Gastly, vypadá, a přestal se na každém kroku ohlížet.

Ve druhém patře, hned potom, co porazil další jeptišku (tahle se hystericky smála), se na stěně vedle něho objevila rozmazaná černá skvrna, která se rychle zvětšovala a zanedlouho se ze zdi vyloupl Gastly. Byl aspoň o patnáct centimetrů větší než normální Gastlyové.

"Toho si chytím," pomyslel si Adam a hodil pokéball. Vybral si Rattatu, nechtěl Gastlyho zranit moc, aby ho ještě mohl chytit.

"Tak jo, Rattato. Zkus Tackle, co mu to udělá," zaváhal Adam. Neudělalo to nic, Rattata duchem prolétla a zastavila až o zeď. Hyper Fang a Quick Attack neúčinkovaly o nic líp. Gastly zatím zmátl ratatu pomocí Confuse Ray a pak pomalu útočil Night Shadem.

Adam si z toho vzal poučení, že normální útoky duchům nic nedělají. Řekl proto Rattatě, aby použila Water Gun. Měla sice s tímto útokem trochu problémy, protože přece jen není vodní typ. Podle toho, jak se Gastly snažil uhnout, mu to ale vadilo.

Potom, co Rattatě došla voda, se ji ale Gastly pořád zuřivě snažil olíznout. Adam jí řekl, ať znovu použije Water Gun, ale se ona místo toho, aby na Gastlyho zamířila, rozběhla proti němu, proskočila ho a narazila si hlavu o protější zeď, až zakvičela. Než s tím ale Adam stačil něco dělat, už byla na nohou a šplíchala na Gastlyho proudy vody.

"Z čistě strategického hlediska to bylo výhodné," pomyslel si Adam. "Aspoň už není zmatená."

Protože ale Rattatě začala růst boule a Gastly už nebyl zdaleka tak plný energie jako na začátku, zkusil na něj hodit pokéball. Povedlo se to, Gastly byl jeho a Rattata už se nemusela namáhat.

Adam měl ale na pásku jen šest držáků na pokébally. Otevřel proto svůj pokédex, vložil balónek s Gastlym do speciálního důlku a zase ho zavřel. Po pár vteřinách se znovu podíval, ale pokéball už tam nebyl.

Zkuste si někdy chytit ducha - určitě se jich už nebudete bát, i kdyby jste o nich měli noční můry. Na Adama to aspoň takhle zapůsobilo. Když se mu v dalším patře ještě sami vyléčili pokémoni, nerozházel ho ani Haunter, kterého měla jedna z jeptišek ("Ubleble-bubleble").

V dalším patře, po dalších třech jeptiškách, našel Rare Candy. Ze zvyku ho dal Magikarpovi a šel dál, ke schodům do dalšího patra.

Těsně před nimi se ale znenadání setmělo. Adama napadlo, že je trochu divné, že se v budově stmívá, ale než to měl čas domyslet, objevila se před ním neurčitá temná silueta.

Silph Scope se mu v ruce začal třást a zahřívat, až konečně uklidnil a silueta nabrala tvar napůl průhledného pokémona s lebkou místo hlavy a kostí v ruce. Nebyla to moc uklidňující proměna, ale Adam aspoň věděl, s čím má tu čest. Byl to Marowak - slyšel o něm od profesora Oaka, ale nevzpomínal si, že by měl být průhledný.

Když mu kolem hlavy proletěla hozená kost, uvědomil si, že by radši měl přemýšlet o něčem jiném. Vypustil Venusaura a doufal, že má Marowačí duch stejný typ jako normální Marowak.

To už ale Venusaura zasáhla zezadu kost, jak se Marowakovi vracela zpět do ruky jako bumerang.

"Mega Drain," zavolal Adam a Venusaur ho poslechl. Marowak průhledněl stále víc, až se, po dalším Mega Drainu, ztratil úplně. Adam ucítil závan ledového větru a bylo po všem.

"Vrať se, Venusaure," vrátil ho Adam zpátky a už chtěl vystoupal po schodech do dalšího patra, když se na nich objevily čtyři postavy v černém, jedna ho odstrčila stranou, a pak všechny proběhly kolem něj a ztratily se ve schodišti vedoucím dolů. Adam si všiml blýskavého R na hrudi jednoho z nich.

Když se Adam ohlédl zpět, sestupoval k němu starší pán, který vypadal skoro stejně překvapeně jako Adam. Představil se jako pan Fuji a řekl Adamovi, že se s ním rakeťáci na nejvyšším patře bavili o tom, jak by se měl (nebo spíš neměl) starat o pokémony. Potom ale jednomu někdo něco vzkázal vysílačkou a všichni beze slova odběhli.

Po krátké diskuzi zavedl pan Fuji Adama do svého domu dole v Lavenderu. Cestou nepotkali ani jednoho ducha.