Master Ball

Cesta do Fuchsia City

Adam si v lavenderském středisku vyměnil Rattatu za Gastlyho a vyrazil na jih.

Zase k Snorlaxovi!

Šel po dlouhém dřevěném molu, ze kterého občas vybíhaly krátké odbočky, na kterých většinou zase seděli rybáři a tahali z vody Goldeeny. Ne že by mu proti nim nestačil Venusaurův Mega Drain, ale zkoušel trénovat i Magikarpa. Docela to šlo, Tackle byl stále silnější.

Na obzoru bylo vidět obrovské bílé břicho, nafukující se a zase se vyfukující, ale trvalo skoro tři hodiny, než k němu Adam došel.

Snorlax vypadal ještě větší než minule. Měl štěstí, že na tomto místě vybíhala z mola docela široká odbočka do Vermillionu, jinak by se na dřevěnou cestičku ani nevešel.

Adam si od něj stoupl trochu dál, kdyby se náhodou převalil, a začal pískat na flétnu, kterou dostal od pana Fujiho. Pravda, Mozart to nebyl, takže byl Adam rád, že v okolí nikdo není.

Nikdo, až na spícího Snorlaxe. Ten už ale v této chvíli zas tak spící nebyl. Začal se pomalu kývat ze strany na stranu, pak ještě pomeleji otevřel oči a zuřivě se zašklebil na Adama.

Ten vyhodil pokéball. Moc nad tím nepřemýšlel, konec konců si byl celkem jistý, že Snorlaxe dokáže porazit.

Naneštěstí ale z míčku vyletěl Magikarp a začal sebou bezmocně házet sem a tam.

Adam si řekl, že s tímhle nemá cenu bojovat, tak ani nezkoušel Tackle, vrátil Magikarpa a vyslal Beedrilla. "Pin Missile!" zněl rozkaz. Beedril poletoval kolem Snorlaxe, kterému se takové popichování očividně moc nezamlouvalo. Oháněl se po Beedrillovi jako po nějakém otravném hmyzu. Na štěstí to ale dělal snorlaxí rychlostí, takže Beedrill neměl problémy s

uhýbáním.

Snorlax ale nejevil žádné známky vyčerpání, a to ani po tom, co Beedrill několikrát zkusil Twineedle a Cut. Adam se tedy rozhodl podívat se i na poslední útok, co Beedrill měl.

"Rage, Beedrille!"

Beedrill zdvojnásobil svou rychlost a obletoval kolem Snorlaxe tak rychle, že ho skoro nebylo vidět.

"Zdálky to musí vypadat dost ujetě," pomyslel si Adam. A taky že jo - zkuste si představit půltunovou kouli, která zuřivě mává kolem sebe dvěma poměrně malýma tlustýma rukama. A pod tou koulí skřípe dřevěné molo, na které by se oprávněně bál zajet řidič prázdného náklaďáku.

Nicméně útok zabíral - Snorlax byl čím dál tím vyčerpanější. Adam už se rozmýšlel, kdy je nejlepší okamžik na hození pokéballu, když tu Snorlax s menším zemětřesením (nebo spíš molotřesením) pustil ruce na zem a začal chrápat. Teprve teď si Adam uvědomil, co mu o Snorlaxovi říkal profesor Oak - že se umí usnout a tím se úplně uzdravit.

"Tohle nikam nevede," pomyslel si Adam. "Ale Beedrilla nechám zápasit, vypadá to, že se mu to líbí."

Beedrill stále poletoval okolo využíval všechny tři své ostny. Jeho Rage nebyl moc účinný, a tak se Snorlax probudil, ješte když mu půlka energie zůstala. Beedrill probuzení nečekal, a tak se mu nepodařilo vykrýt nenadálý úder. To ho rozzuřilo. Začal útočit mnohem prudčeji a než Snorlaxovi došlo, že by si měl zase zdřímnout, omdlel a svalil se do moře. Adam se lekl, aby se neutopil, ale Snorlax se naštěstí držel na hladině a za nějakou chvíli začal rukama pádlovat směrem k severu.

"Beedrille, vrať se!" zavolal Adam. "Byl jsi skvělý!" Beedrill spokojeně zabzučel, předvedl perfektní obrátku ve vzduchu a v záblesku červeného světla se skryl do pokéballu.

Červené světlo ale zablesklo ještě jednou. Ze svého míčku vyskočil Magikarp a šťastně sebou házel. Pak jakoby se zastavil čas. Magikarp se začal prodlužovat; narostlo mu víc ploutví, než si kdz mzslel, že bude potřebovat, ocasní ploutev se mu natočila pod zcela novým úhlem, a ještě ke všemu celý zmodral. Adam nemohl věřit svým očím. Konečně má Gyaradose!