Master Ball

Master Ball

Za malým konferenčním stolkem seděl prezident Silph Co. a prohlížel si naleštěnou tmavě modrou kouli s bílým páskem, vinoucím se po obvodu. V jednom bodě byl na pásku vyznačen bílý kroužek, z jehož středu čouhaly dva dráty.

Když uslyšel otvírání dveří, rychle kouli schoval a ledově pronesl, "Co tu chceš?"

"Nesu Vám tu součástku, Pane," odpověděl příchozí. Velká písmena byla v jeho řeči zřetelně slyšet.

"A Onix je kde?"

"Promiňte, Pane. Nepodařilo se nám ho dostat do budovy. Je to velký Onix, přímo z Victory Road."

"Nevymlouvej se a radši se příště víc snaž. Dej sem tem MBU."

Giovanni dostal malou modrou krabičku se dvěma malými otvory, na níž svítila červená dioda. Zapojil do otvorů dráty vedoucí z modré koule. Dioda na chvíli zhasla, ale pak se rozsvítila znovu. Tentokrát zeleně.

Na počítačové obrazovce za Giovanniho zády se rozsvítil nápis:

Silph Test A254F3B4-122C99E4 [Master Ball Alpha 000254D8] PK=0x5F (095) LV=0x2B (043)

Enter Stats: HP=

"Je to správně nastavené?" zeptal se.

Jeho podřízený vytáhl přístroj, který vypadal jako Pokédex, až na to, že byl černý a na obalu se skvělo velké R.

Ano, Onix level 43. Je to správně.

"Ty data ti dáme přes vysílačku. Zůstaň tu."

Před budovou Silph Co. stála velká klec z ocelových drátů, které měly odhadem tři centimetry v průměru. V ní se zmítal tak obrovský Onix, že ani Giovanni proti němu neměl námitky.

"Dvacet sedmička a Dvacet osmička jsou povýšeni na zástupce. Padesát dvojko, už jsi mu dal ten HP Up?"

"Ano, Pane," uklonil se Padesát dvojka. V levé ruce držel prázdnou krabičku, pravou si schovával za zády. Tekla mu z ní krev.

"Tak už to změřte," zavelel Giovanni. Několik Rakeťáků zamířilo na Onixe podivné přístroje a vysílačkami oznamovali nějaká čisla.

"Vše je připraveno, Pane," zaznělo za chvíli. Giovanni se přiblížil k Onixovu ocasu a přiložil k němu tmavě modrou kouli s připojenou krabičkou. Zelená dioda na krabičce začala svítit žlutě.

"Zapni to," řekl Giovanni do vysílačky. Rakeťák, který v ředitelově kanceláři ovládal počítač, naťukal několik posledních čísel a stiskl Enter.

Onix v záblesku modrého světla zmizel.

"V pořádku," řekl si Giovanni se svým typickým temným úsměvem. Master Ball v jeho ruce byl o něco těžší než před chvílí.