Pokémoní příběh

Nejhorší den mého života (podepsán Peter)

Řekli jste si o to. Ještě jednou se omlouvám za pravopisné chyby

.

.

Peterův soupeř začal klidným a rozvážným hlasem: „Rozběhni se a použij nárazový útok“ Zelený Kecleon však uhnul a Peter na něj s bojovým duchem houkl: „Výborně! Teď použij psychický paprsek“. To soupeřova Kecleona moc neoslabilo. Soupeř s horlivými výrazy v očích nařídili: „Použij lízavý útok!“ Oba pokémoni vystrčili jazyk a … Když tu se náhle rozlétly obrovské dveře a ta rána oba pokémony zarazila. Dovnitř vstoupil muž, silnější postavy v tmavozeleném tričku a s džínovými kraťasy. V jeho světle hnědých očích byl vidět vztek: „ZADRŽTE!!!!!!!!!!“ zaburácel „Tohle není platný souboj s trenérem stadionu.“ Peterův soupeř se velice vyděšeně podíval ne Petera, jakoby se bál, že dostane po hubě. Peter se ale s klidem v tváři a lehkým úsměvem otočil za sebe na toho muže a v klidu prohlásil: „Ale to já přece vím a teď nás prosím nechte pokračovat.“ „Ale toto je můj stadion“ rozčílil se „A na něm se žádné obyčejné zápasy svádět nebudou! Dejte si to venku!“ „Ty!“ ukázal na Petrova soupeře. „Ty už si mě porazil. Tak vypal!“ „Slyšels! Vypal Marphi!“ přisadil se Peter. Marphi tedy s úlekem v tváři odešel a trenér stadiónu si stoupnul na své místo. Lehce se na Petera pousmál a pravil: „tři na tři! OK?“ Na toto Peter vyvalil oči a vysoukal ze sebe: „Ale já tři pokémony nemám.“ Jeho soupeř se nejprve podivil a pak se rozesmál: „chachachacha ty cha nemáš chacha ještě hehe ani tři pokémony !!! chachachacha a to jiní už mají sedm a haha a nemůžou si chachacha vybrat. Ten před tebou jich měl akorát hahaha šest.“ Peterovi se smích trenéra nelíbil a tak zařval: „Dám si s vámi zápas jeden proti třem vy vejtaho jeden!!!!!“ Muži spadl úsměv a s velice vážným výrazem si zvolil Skarmoryho. Peter vyslal do boje Kecleona. „Skarmory, použij ocelové křídlo.“ Pokémon se rozletěl křídlem rovnou na Kecleona. „Kecleone, skoč na něj.“ Když byl soupeř přímo u ně, Kecleon vyskočil, dopad mu na záda a chytil se za jeho krk. Peter se s rozzářenýma očima díval, jak se Skarmory snaží setřást ze sebe Kecleon, zatím co trenér stadionu se stisknutými pěstmi nervózně sledoval každičký pohyb. Když už to začínalo být nudné prohlásil Peter: „Teď poslouchej, nesnaž se ho zasáhnout na tělo. Má ho chráněné ocelí. Sekni ho dovnitř do zobáku“ Kecleon se nadšeně podíval na svého trenéra a ten měl pocit jako by mu chtěl říct „Proč mě to nenapadlo?“ Jak Kecleon drápnul Skarmory zařval, začal se škubat a nejednou bum. Narazil do tribun a odpadl. Peter i jeho pokémon se radovali, zato trenér stadionu lehce zuřil. Vydával jakési tiché vrčivé zvuky a pak použil Sneasela. Oba pokémoni se do sebe pustili drápavými útoky. „Kecleone, použij psychický paprsek.“ To soupeře odpálilo. „A teď,“ řekl radostně, „splyň s pozadím a použij nárazoví útok a pak drápavý.“ Nebylo, co řešit.K nohám zdrceného trenéra stadionu dopadl jeho úplně vyřízený pokémon. Tu se ale usmál. Ne usmál, on se rozesmál a hodil pokéball. „Znič ho Tyranitare!“ Peter zbledl. Denisa se také udiveně zahleděla do silného pokémona a Kecleon začal malými krůčky ustupovat. Tyranitar silně dupl a….

Peter na obzoru viděl město se dvěma vysokými budovami. Sbíral se ze země a bolela ho hlava. „Co to? Kde to jsem?“ zeptal se zmateně. „Ta rána do hlavy ti opravdu moc neprospěla!“ Konstatoval dívka s krátkým zrzavými vlasy, o něco menší než Denisa a stojící hned vedle ní. „Rána do hlavy? Kecleon mě přaštil do hlavy?“ řekl se zamyšleným pohledem na neznámou dívku, jako by si snažil vybavit, nezná li jí.“ „Co to prosimtě meleš?“ řekla klepajíce mu ukazováčkem na čelo. „No přece, jak Tyranitar dupl, tak Kecleon asi vylít o praśtil mě do hlavy, ale…. Tohle je Gavsedgcity. Ale tady mám získat až sedmí odznak a já mám teprve dva! Co tu děláme?“ Skončil a byl ještě zmatenější. „Ta rána do hlavy byla zdá se silnější, než vypadala.“ Ohlédla se zrzka na Denisu a ta přikyvovala. „Takže dávej pozor.“ Začala s klidem neznámá dívka. „Je možné, že si časem vzpomeneš. Ale každopádně máš šest odznaků. Já jsem Pavla. Seznámili jsme se… Ale to je jedno!“ Začervenala se. „Uf! Bezva! Nepamatuji si na minulých nechci vědět kolik dní. Au! A bolí mě hlava.“ „Ovšem, že! Praśtil ses do ní!“ řekla ledabyle Denisa. „Můj bože!“ zazoufal Petr. „Teda řeknu vám,“ pokračoval, „že nepamatovat si, co se stalo… To je pěkně nechutnej pocit.“ „Hele lidi,“ rozhodla se změnit téma Pavla, „tam od města jede vlak rovnou do Benátek. Co kdybychom tam vyrazili?“ řekla rozzářeně. Denisa s nadšením přikyvovala. „Zacházka? A co tvůj charmander?“ Zeptal se Peter. Denisa s nechápavým výrazem odvětila: „Jaký charmander? O čem to mluvíš?“ Pavla se držela zatím dál a Kecleon hleděl s výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst. „No přece o tom, kterého ti odnesli Rakeťáci ve stříbrné helikoptéře!“ Odvětil Peter. Denisa se tvářila ještě nechápavěji. Peter si sedl na kámen u cesty a prohlásil znaveně: „Tak to už je na mě moc! Nepamatuji si skoro nic a to co jsem si myslel že se stalo se nestalo. Já to nevydržím! ……… No nic! Tak vzhůru do Benátek.“ Dokončil klidným hlasem. „Ale nejprve se musím kouknout, co mám za pokémony!“ Řekl a pustil všechny ven. Nestačil se divit! Na cestě stáli zleva doprava: Wobbuffet, Červený Gyarados, Aipom, Cyndaquil, nikdo. Poslední míso bylo prázdné. Peter hleděl s překvapením na zbývající pozici. Najednou se před ním objevil pokémon. Peter se tak lekl, že spadl ne záda. Byla to Misdreavus. Peter tedy pokémony schoval s nadějí, že se mu paměť vrátí se s přáteli (alespoň doufal, že jsou to přátelé, protože po dnešku už si nemohl být ničím jist) se vydal k městu.

Ty dvě budovy se ukázali býti obchodními domy s masážními salóny, obchody, pokémoním kadeřnictvím, přívěšky a různými ozdobami pro pokémony a také s pokémoním oblečením. Peter stál mezi těmito budovami a koukal nahoru od jedné k druhé. Pak si s užaslým pohledem přečetl, co mají v kterém patře. V jedné z budov měli dokonce v přízemí pokémoní středisko. Vešli tedy do pokécentra a nechali si vyléčit pokémony. Pak vesele vyrazili na nákupy. Peter koupil Kecleonovi krásnou kšiltovku s ozdobným nápisem “Best“.

Když vyšli ven, vydali se ke stadionu. Byla to patrová budova kruhového tvaru. V přízemí byla vodní plocha a nahoře umělí trávník. Když vešli dovnitř trenérka stadionu řekla: „Tak si můžete vybrat! Buď proti mým třem vodním pokémonům nahoře, nebo proti jiným typům tady dole.“ Peter si vybral stadion dole.

Zápas začal. Trenérka stadionu zvolila Golema. „To bude snadné,“ řekl Petr. „Jdi Gyaradosi.“ Hodil pokéball a z něj vyletěl Misdreavus. „Ale né! Ještě si to nepamatuji. Špatný pokéball.“ Šeptl sklesle. Pak ale pokračoval odhodlaně: „Tak bojuj!“ A s jistou dávkou nervozity na Petrově straně boj začal.

Golem použil valivý útok. Misdreavus se zprůstupnil. „Mysli! Nesnáší vodu!“ Houkl Petr. Misdreavus najednou zmizel pod zem. Po schodech přilétl a vyprskl z pusy vodu. Golem však vosou projel. Peter i Misdreavus vypadali stejně vyděšeně. Když tu se to stalo! Peter překvapené hleděl na jeho bíle zářícího pokémona, který se měnil v dívku, zeleno modré barvy se silnými vlasy ve tvaru hadů. Peter i trenérka stadionu se stejný překvapením pohotové vytáhli pokédex. Atmosféra se však ještě více napjala, když pokédexy řekli: „Neznámí pokémon!!!“ a Peterův ještě dodal: „Ihned pošlu veškeré informace profesorovi. „Kdo jsi?“ Zeptal se Peter. „Nazvat nás přísluší vám lidem!“ Odvětila něžným vyšším hláskem Mis… No prosté ten pokémon. Najednou Peterovi začal zvonit mobil. Zvedl ho: „Chci ti jen říct, že podle genetického kódu jsem zjistil, že tento pokémon patří k takzvaným missing! Což jsou ti, kteří nejsou nikde zmiňováni, ani je nepotkáš a vyvinout je dokáží jen opravdu schopní trenéři. Gratuluji, můžeš ho pojmenovat! Pak mi to napiš SMSkou“ profesor zavěsil. Trenérka stadionu se trochu vzpamatovala a řekla: „Tak snad dokončíme zápas, ne?“ „Dobře, ale chci změnit pokémona! Vlastnosti této … budu jí říkat MissingDream ještě nemám jaksi zmáknutý.“ Trenérka stadionu přikývla a tak Peter vyměnil tohoto pokémona za Červeného Gyaradose. Teď už s klidnou tváří začal Peter bojovat. Peter s úsměvem řekl: „Používej vodní útoky a máš ho.“ Golem se roztočil a použil valivý útok. Úspěšně se vyhýbal všem soupeřovým útokům. A bum! Gyarados vylétl, jak do něj pokémon trenérky stadionu narazil. Spadl na zem. Peter se zcela překvapeným výrazem vyměnil Gyaradose za: „Tak do toho Cyndaquile!“ Napřáhl ruku, ale najednou mu z pokéballu na těle vyletěl Wobbuffet. „Uf. Dobře.“ Uklidňoval sám sebe Peter. Pavla zatím držela svému Kamarádovy palce. A též Denisa po jeho pravici si ho velmi zaujatě prohlížela, jako by nechtěla, aby jí cokoliv uniklo. Golem se začal kutálet. Odrazil se od Wobbuffeta a odlétl dobrých padesát metrů. Pokusil se o to znovu. Wobbuffet použil protiútok. Golem byl však o dost silnější a tak teď již soupeře vymrštil do vzduchu. Jak padal na zem použil Wobbuffet znovu protiútok, odrazil se ještě víc a když padal dolu, tak ho Peter vzal zpátky, i když jen těsně před tím než dopad. „Vyhrálas!“ Řekl Peter zoufale. „Ale já se vrátím.“ Odešel se svými přáteli, kteří stejně jako on nebyli nadšeni rovnou do pokécentra.

Tam Peter zavolal profesorovi. Už se zmínil i o ztrátě paměti a zeptal se, jaké že má u něj pokémony. Profesor odpověděl: „No ditta jsi dal nedávno té trenérce a já tu od tebe mám: Crobata, Poliwhirla, Gilgara, Charmandera, Raichu, Teddiursu“ „Děkuji. Mohl bych vyměnit mou Aipom za Raichu?“ „Jistě.“ Po proběhlé výměně se šli naši přátelé podívat po městě. Jeden stánek je zaujal. Potrhlí obchodník je táhl za oděvy k němu. „Toto,“ pravil, „je doposud nejlepší pokéball.“ Ukazoval ne nehoře černý, dole šedivý pokéball na zámek. Pak ho otevřel. Byla tam spousta drátků, které v normálním nejsou. Když uviděl Nechápaví výraz všech tří potencionálních zákazníků, vyndal slabý mikroskop a nechal je aby se podívali. V pokéballu bylo v životní velikosti plné vybavené pokécentrum, s masážní postelí. „Ta je i s možností elektrické masáže“ řekl prodavač, když zahledl, že se Peter zarazil s koukáním na jednom místě (jako by věděl, na co se dívá – asi se mu tam zasekl každý zákazník). „A co dobíjení?“ zeptala se Pavla. „Dobíjí se to ze vzduchu a pokud používáte elektrickou masáž, je po každých deseti použitích ji třeba nabít přes tento adaptér.“ Ukázal prodavač. „Nabíjí se dvacet až třicet minut. A to nejlepší. Když pokéball hodíte a hned zamknete, pokémon neunikne.“ „A za jak dlouho se mi pokémon uzdraví?“ Dotázal se Peter. „Za pět až dvacet minut.“ Odvětil úlisným hlasem prodavač. „A kolik stojí?“ Zapojila se do rozhovoru Pavla. „Pouhých sto tisíc.“ Peter uskočil a řekl: „Já možná ještě přijdu.“

„No holky chtěl bych to.“ Svěřil se, když byli dál. „Ale naši jsou chudí a stejně je na účtu jen osmdesát pět tisíc“ „Ale jo, patnáct tisíc by se sehnalo,“ řekla Pavla. „Jenže to jsou celoživotní úspory rodičů. To co nevrazili do mě je tam. A…“ „A řekli ti přece, ať to klidně všechno dáš do svého snu.“ „To ano, ale… Co ten zbytek?“ řekl Peter tónem, z něhož bylo zřejmé, že by chtěl dál namítat, ale už nemá co. Pavla odpověděla povzbudivým hlasem: „Neboj něco vymyslíme.“

Peter, Denisa, Pavla a Kecleon šli znovu na stadion. Tentokrát se Peter rozhodl pro vodní stadion. „Dobře. Ale žádní električtí pokémoni .“ Řekla. „To přece nemůžeš! Na stadionu můžu používat všechny!“ „Ovšem. Pro tyto účely budeme pokračovat zde…!“ „No dobře. Tak pojďme.“ Řekl sklesle vyzyvatel. Vyšli tedy nahoru. Trenérka si zvolila Starmie. Peter si na obdélníkový bazén, kde byly místy kameny pro nevodní pokémony zvolil Kecleona. Do průzračné vody mu hodil jeho serfingové prkno a Pokémon na něj poslušně skočil. Trenérka stadionu hleděla na Petera s vyjeveným pohledem. „Jak si sama řekla, pro běžné zápasy je určen stadion nahoře.“ Zazubil se Peter. Jeho soupeřka se usmála: „Použij nárazový útok.“ Starmie se roztočila a skočila na Kecleona. Petr ani nic nemusel říkat. Jen se s klidem díval, jak jeho pokémon přeskakuje svého soupeře a dopadá zpět na prkno. Útočník se ale otáčí a používá vodní dělo. To Kecleona strhlo z prkna, narazilo na zeď a starmie nepřestávala útočit.

Bude to Kecleonova prohra? Pokud ano, zvládne tento boj nějaký jiný pokémon?

To se dozvíte příšté...