Toby - trenér z Pallet Town

Petalburg Woods

Navzdory veškerým snahám nedokázal Mark usnout. Potichu, aby nevzbudil Tobyho, vstal a oblékl se.

„Kam jdeš?“ zeptal se Toby.

„Ty nespíš?“ podivil se Mark. „Nemůžu usnout. Napadlo mě, že se trochu projdu po městě.“

„Půjdu s tebou, jestli ti to nevadí,“ řekl Toby. „Stejně bych po tom zápase nedokázal usnout.“

„Tak dobře,“ usmál se Mark.

Toby se oblékl a potom se společně vydali ven. Chvilku šli po ulicích města, když najednou se dostali k ceduli, která hlásala: Petalburg Woods, 0,5 km.

„Co říkáš, dojdeme tam?“ zeptal se Mark.

„Ale proč?“ řekl nechápavě Toby.

„Slyšel jsem, že v tom lese žije spousta Pokémonů,“ řekl Mark. „Mohl bys tam posílit svůj tým.“

„To mě nenapadlo,“ řekl Toby. „Dobře, pojďme.“

A tak se tedy vydali do Petalburg Woods.

Asi po čtvrt hodině dorazili k lesu.

„Pozor, teď v noci tu může být spousta nebezpečných Pokémonů,“ řekl Mark.

„Tady je spousta nebezpečných Pokémonů i ve dne,“ ozval se za nimi známý hlas.

Byl to ten chlapec, který viděl, jak unášejí Jackie.

„Co tu děláš, ehm…“ řekl nejistě Toby. „Jak se vlastně jmenuješ?“

„Jsem já to ale nezdvořák, vždyť jsem se vám ani nepředstavil,“ omlouval se chlapec. „Jsem Brendan a pocházím z Littleroot Town.“

„Já jsem Mark z Viridian City.“

„A já jsem Toby z Pallet Town.“

„A kde jste nechali ty dvě holky, co byli s vámi?“ zeptal se Brendan.

„Miki a Daisy teď spí v Pokémon Center,“ řekl Mark.

„Ale my jsme nemohli usnout, tak jsme se šli projít,“ dodal Toby.

„No, já jsem zaslechl, že tady v lese jsou v noci Houndourové,“ řekl Brendan.

„Houndourové?!“ vykřikl Toby málem na celý les. „Já nemám rád Houndoury!“

„A proč?“ zeptal se Mark.

„Když jsem byl malý, stala se mi ošklivá nehoda,“ vysvětloval Toby. „Vlastně si to ani přesně nepamatuji, ale podle toho, co říkali rodiče a Miki, v tom měl prsty nějaký Houndour. Ale faktem je, že od té doby mám fobii z Houndourů. Naši se mě snažili léčit, ale neúspěšně.“

„Pak asi není moc dobrý nápad, abychom šli do lesa,“ řekl Mark.

Ale to už bylo pozdě. Byli totiž obklíčeni smečkou Houndourů.

„Houndour, temný Pokémon,“ ozval se Brendanův Pokédex. „Tento Pokémon honí svou kořist ve smečce. Jejich týmová práce je legendární.“

„Musíme proti nim bojovat!“ křičel Mark. „Heracrossi, volím si tebe!“

Z pokéballu, který Mark hodil na zem, vyskočil Pokémon, který vypadal jako černý brouk s rohem.

„Mudkipe, bojuj!“ vykřikl Brendan a z jeho Pokéballu vyskočil malý modrý Pokémon, který měl podivnou ploutev na hlavě.

„Mudkip, Pokémon – bahenní ryba,“ ozval se tentokrát Tobyho Pokédex. „Tento Pokémon má takovou sílu, že dokáže rozdrtit kameny větší než je sám.“

„Toby, budeš tu jen tak stát, nebo nám taky pomůžeš!“ zařval Mark.

„Eh, ja-jasně,“ řekl, stále roztřesený, Toby. „Woopere, volím si tebe!“

„Pořád je jich moc,“ řekl Brendan.

„Wartorle, Rhyhorne, pojďte taky pomoct!“ řekl Mark a hodil na zem další dva Pokébally.

Wartortle a Rhyhorn se postavili vedle Heracrosse, Mudkipa a Woopera.

„Mudkipe, Water Gun!“ ozval se jako první Brendan.

„Ty taky Wartortle!“ řekl Mark. „Heracrossi Megahorn! Rhyhorne, Horn Drill!“

„Woopere, Water Gun!“ zavelel, stále vystrašený Wooper.

Když se Pokémoni pustili do svých útoků, několik Houndourů spadlo k zemi.

Brendan nezaváhal a na jednoho z nich hodil Pokéball. Ten se chvíli kmital, ale po chvíli zhasl.

Ale ostatní Houndourové neměli moc velkou radost z chycení jejich kamaráda a tak se jeden z nich vrhl přímo na Brendana.

„Brendane, pozor!“ vykřikl Toby. „Woopere, Water Gun!“

Wooper vypustil na Houdoura proud vody právě ve chvíli, kdy chtěl Brendana zakousnout. Houndour okamžitě spadl k zemi. Toby po něm najednou hodil Pokéball. A byl úspěšný.

„Toby, mám nápad jak se těch Houndourů zbavit,“ řekl Mark. „Přikaž Wooperovi Earthquake,“

„Woopere, Earthquake!“ přikázal Toby.

„Rhyhorne, Earthquake!“ přikázal Mark.

Oba Pokémoni společně udělali takové zemětřesení, že ti Houndourové, kteří neomdleli, hodně rychle utekli.

„Páni,“ vydechl Brendan. „To bylo úžasné!“

„Toby, můžeš mi vysvětlit, proč sis chytil Pokémona, ze kterého máš strach?“ zeptal se Mark.

„Víš ty že ani nevím?“ ospvěděl Toby. „Najednou jsem bral Houndoura jako normálního Pokémona, kterého chci chytit.“

„Táta mi o podobných případech říkal,“ ozval se Brendan. „Jmenuje se to léčba šokem. Když se vystavíš tváří v tvář tomu, z čeho máš strach, přestaneš mít strach.“

„Jasně, v jednu chvíli jsem se tak bál, že jsem nebyl schopný ničeho,“ řekl Toby. „Ale když se ten Houndour chystal zaútočit na tebe, byl veškerý strach zastíněný tím, že ti musím pomoct. A potom už to byl jenom další Pokémon, kterého můžu chytit.“

„To mi připomnělo, že ti musím poděkovat,“ řekl Brendan. „Nebýt tebe a tvého Woopera, tak mě ten Houndour zakousl. Ale je to divné. Pokémoni přece neútočí na lidi.“

„Pokud jim něco neprovedou,“ řekl Toby. „Když se Pokémoni cítí ohrožení, zaútočí i na člověka.“

„Páni, ty se ale v Pokémonech vyznáš,“ řekl Brendan obdivně.

„To jsem se naučil od profesora Oaka,“ řekl Toby.

„Ty znáš profesora Oaka?“ vykřikl překvapeně Brendan.

„V našem městě ho zná každý,“ řekl Toby. „A já jsem se u něj učil. On a Tracey mi dali spoustu rad.“

„A kdo je Tracey?“ zeptal se Brendan.

„To je pomocník profesora Oaka,“ řekl Toby. „Vlastně je pozorovatel Pokémonů. Pochází z Orange Islands. Za profesorem přišel proto, aby se u něj učil.“

„Co tu děláte, mládeži?“ ozval se najednou ženský hlas.

Za nimi stála žena v červeném tričku s kapucí, na kterém bylo černé písmeno M.

„Team Magma!“ vykřikl Brendan.