Toby - trenér z Pallet Town

Škola pro trenéry Pokémonů

Billy je zavedl do velké budovy, kde je přivítal hnědovlasý muž s knírem.

„Já jsem ředitel této školy,“ řekl.

Ale to bylo vše co stihl říct, protože z chodby už volala Roxanne: „Billy, kde se zase touláš! Profesor Oak už čeká jen na tebe. A ty víš, jak nerad na někoho čeká.“

„To není pravda,“ ozvala se Daisy. „Můj děda je velice trpělivý. A rád počká.“

„Tvůj děda?“ zeptala se nechápavě Roxanne.

„Ano, Daisy je vnučka profesora Oaka,“ řekl Toby. „A já jsem Toby. Studoval jsem u profesora Oaka a taky jsem od něj dostal svého prvního Pokémona.“

„Vidím, že se rád vytahuješ,“ řekla Roxanne. „Ale tví kamarádi ti asi ještě neřekli, s kým máš tu čest. Pojď Billy, ať nemusí profesor Oak čekat příliš dlouho.“

„Kdo se tu vytahuje?“ rozčílil se Toby. „Kdo si myslí že je?“

„Gym Leader z Rustboro Gymu,“ odpověděla klidně Jackie.

„Cože?“ vyprskl Toby. „Jak může být někdo tak nafoukaný Gym Leaderem a navíc učit malé děti jak zacházet s Pokémony? Nechci vědět, co se od téhle ženské můžou naučit.“

„Nesmíš se na Roxanne zlobit,“ ozval se ředitel. „Dneska měla špatný den. Dvakrát prohrála a navíc nestihla dopolední vyučování.“

„Ale to není důvod, aby se na Tobyho takhle obořila,“ řekl Brendan.

„Ne, to máš pravdu,“ řekl ředitel. „Ale ona si každou prohru bere příliš k srdci. A když prohraje dvakrát v jednom dni…“

„Ale stále to není omluva, aby se chovala jako hulvát,“ ozvala se žena, která vyšla z jedné z tříd. „Nechápu, že s ní máš takovou trpělivost, strýčku. Já bych ji odtud už dávno vyrazila.“

„A kde jsou ty tvé sliby, že s Roxanne budete kamarádky ať se děje cokoliv?“ zeptal se ředitel.

„Když se z Roxanne stal Gym Leader, začala být pyšná a namyšlená,“ odpověděla žena. „A to byl konec našeho přátelství.“

„Škoda že já s mým bráchou takhle nemůžu skončit,“ povzdechla si Daisy.

„Daisy, nech už Garyho na pokoji,“ řekl Toby.

„Děti, nechcete se podívat, jak vypadá vyučování v Roxennině třídě?“ zeptal se ředitel.

„Proč ne,“ řekl Toby. „Aspoň uvidíme, co se od ní mohou děti naučit.“

Ředitel je zavedl do jedné z tříd. Místo tabule tu byla velká obrazovka a na ní byl profesor Oak.

„Á, má oblíbená parta,“ řekl profesor Oak vesele, když je uviděl.

„Ahoj dědo,“ pozdravila okamžitě Daisy.

„Dědo?“ vykřikla překvapeně celá třída.

„Ano, třído,“ ozval se profesor. „Rád bych vám představil svou vnučku Daisy. Je to chovatelka Pokémonů. Její kamarád Toby,“ Toby zvedl ruku, aby bylo jasné, že je řeč o něm, „je trenérem Pokémonů.“

Toby potom sám postupně představil i ostatní.

„Musím vás požádat, abyste opustili třídu,“ ozvala se přísně Roxanne.

„Promiňte ale tohle je moje hodina,“ řekl profesor Oak. „A já tudíž budu rozhodovat, kdo bude ve třídě.“

„Profesore Oaku, jak můžete připustit, aby někdo tak nafoukaný učil děti,“ ozval se Toby.

„Co si to dovoluješ ty spratku!“ vyjela na něj okamžitě Roxanne.

„Tou svou arogancí mi připomínáte mého bratra,“ ozvala se Daisy. „Někdo by vám měl dát lekci.“

„To má být výzva k zápasu?“ zeptala se Roxanne. „Protože pokud ano, pak dám s radostí lekci já tobě.“

„Už se nemůžu dočkat,“ řekla Daisy posměšně.

„Tak počkat!“ vložil se do toho Toby. „Tahle ženská tu uráží mě. A proto, pokud ti to nevadí Daisy, s ní budu zápasit sám.“

„Vůbec mi to nevadí,“ řekla Daisy s úsměvem.

„Tak dobře, půjdeme na dvůr,“ řekla Roxanne.

„Takže, zápasit spolu budou Toby z Pallet Town a Roxanne, Gym Leader z Rustboro Gymu,“ řekl ředitel, který se ujal role rozhodčího. „Každý trenér bude zápasit s jedním Pokémonem. Vyberte si své Pokémony.“

„Volím si Chikoritu,“ odpověděl Toby a vypustil svou Chikoritu z Pokéballu.

„A já si volím Rhyhorna,“ řekla Roxanne a vypustila svého Pokémona před Tobyho Chikoritu.

„Zápas může začít!“ řekl ředitel.

„Rhyhorne Tackle,“ začala okamžitě Roxanne.

Chikorita se ale Rhyhornovu útoku vyhnula.

„A teď Chikorito, Razor Leaf!“ přikázal Toby.

Chikorita vypustila ostré listy na Rhyhorna. Ten sice uskočil, ale nějaké listy ho přesto zranily.

„Rhyhorne Take Down!“ vykřikla Roxanne.

„Reflect Chikorito!“ přikázal Toby.

Rhyhorn se Chikority ani nedotkl. Místo toho odletěl několik metrů daleko.

„To není možné!“ vykřikla Roxanne.

„Výborně Toby!“ ozval se z publika Billy.

„Billy, na čí jsi straně!“ ozvala se okamžitě, přísně Roxanne.

„Na vaší rozhodně ne,“ řekl Billy bez skrupulí. „Všichni vás tu nenávidí. Jenom zatím nikdo nenašel odvahu vám to říct.“

„Koleduješ si o vyloučení ze školy!“ vykřikla Roxanne.

„Toby, využij svou výhodu!“ vykřikl náhle Billy.

„Chikorito, Razor Leaf!“ vykřikl bez váhání Toby. „A snaž se mířit přesně!“

Chikorita předvedla ten nejsilnější a nejpřesnější útok Razor Leaf, kterého byla na této úrovni schopna.

„Rhyhorn je poražen,“ Vykřikl okamžitě ředitel. „Vítězem zápasu je Toby.“

„Tohle není fér,“ protestovala okamžitě Roxanne.

„Ale není to proti pravidlům,“ doplnil Brendan.

„Má pravdu,“ řekl ředitel. „Pravidla Hoenn League takovéhle jednání v žádném případě nezakazují.“

„Vy sama jste nás učila, že se máme chopit každé šance na vítězství,“ řekl Billy, který k nim mezitím přišel. „I takovéhle.“

„Nebylo mi potěšením takhle vyhrát,“ dodal Toby. „Ale stálo to za to, abych vám udělil lekci.“

„Nepamatuji se, že bych někoho učila bezohlednosti,“ bránila se Roxanne a Tobyho si vůbec nevšímala.

„Ale ano, učila,“ ozvali se téměř jednohlasně všichni její žáci.

„Vy sama jste nás učila, že vítězství v zápase je to nejdůležitější,“ řekla jedna malá dívka. „Brát ohled na to, jestli soupeř dává pozor na zápas nebo ne je holý nesmysl,“ napodobila dívka Roxanne.

„Tohle že vás Roxanne učí?“ zhrozil se ředitel.

„Ano,“ přikývli všichni žáci jednohlasně.

„To je na vyloučení!“ vykřikla ředitelova neteř.

„Je mi líto, ale má pravdu,“ řekl ředitel. „Pokud bych to neudělal, byla by v sázce čest naší školy.“

„Vím, že co jsem udělala bylo špatné, ale skutečně nemůžu ještě dostat šanci?“ zeptala se Roxanne. „Od Tobyho jsem dostala lekci, na kterou jen tak nezapomenu.“

„Strýčku, já myslím, že by ¨prozatím stačilo jen podmínečné propuštění,“ ozvala se ředitelova neteř. „Budeme ji na každém kroku sledovat a při jakémkoliv porušení školního řádu bude propuštěna.“

Ředitel na ni chvíli nevěřícně zíral a potom řekl: „No dobrá. Dám jí ještě jednu šanci. Ale pokud mě zklamete Roxanne…“

„Nezklamu pane řediteli, přísahám,“ skočila mu šťastná Roxanne do řeči.

Potom se Roxanne obrátila na Tobyho: „Toby, dal jsi mi lekci, na kterou nikdy nezapomenu. A navíc jsi porazil Gym Leadera. A proto ti právem náleží Stone Badge.“

„Ale to přece nejde,“ oponoval Toby. „Nebojovali jsme přece na Gymu.“

„Před mnoha léty byl v Hoenn jeden gang, který ničil Gymy,“ začala Roxanne. „A proto byl do pravidel Hoenn League přidán bod, který říká, že odznak dostane každý, kdo dokáže porazit Gym Leadera podle pravidel Hoenn League a pod dohledem oficiálního rozhodčího Hoenn League. A to co jsi udělal, nebylo v rozporu s pravidly Hoenn League.“

„Ale chybí mi tu ten rozhodčí,“ řekl Toby.

„Jsem oficiálním rozhodčím Hoenn League,“ řekl ředitel. „Než jsem se stal ředitelem školy, tak to bylo mé zaměstnání. A i dnes občas vypomáhám na Gymu.“

„Tak vidíš,“ řekla Roxanne. „Náš zápas probíhal přesně podle pravidel a pravidla říkají, že Stone Badge je tvůj.“

Toby si tedy vzal od Roxanne odznak a dal si ho do krabičky na odznaky.

„Byli jste už v muzeu historie tréninku Pikémonů?“ zeptal se ředitel.

„Ne,“ odpověděl Toby. „Co je to?“

„Je to muzeum, kde jsou vystaveny různé věci, související s tréninkem Pokémonů,“ vysvětlil ředitel. „Představuje tak celou historii tréninku Pokémonů od prvních pokusů ve starověku, přes různé, často roztodivné, pomůcky trenérů Pokémonů, které se používali v různých obdobích středověku a pokračuje počátkem techniky, přes celé dvacáté soletí až dodnes. Muzeum založil pan Stone, ředitel Devon Corporation, která také muzeum spravuje.“

„A kde to muzeum vlastně je?“ zeptal se Brendan.

„V budově Devon Corporation,“ odpověděl ředitel.

„Ale strýčku, nejsou zdejší, takže nemůžou vědět, kde je Devon Corporation,“ řekla ředitelova neteř. „Nejspíš ani nevědí, co je Devon Corporation.“

Na to se naši kamarádi srdečně rozesmáli.

„Myslím že Devon Corporation známe už docela dobře,“ řekl Toby, když se mu konečně podařilo potlačit smích.