Toby - trenér z Pallet Town

Legendární Pokémon a rodinné tajemství

Naši hrdinové se tedy vydali k budově Devon Corporation.

„To co jste s Billym předvedli, nebylo dvakrát fér,“ řekla Miki.

„Ale zabralo to,“ řekl Toby. „I když jsem měl pochybnosti, když mi to Billy navrhl.“

„To my všichni,“ řekla Daisy a ostatní přikývli.

„Ale podstatný je výsledek,“ řekla Jackie. „A ten byl víc než dobrý. Nejen že si Roxanne uvědomila svou chybu, ale navíc dostal Toby odznak. Čímž si uvědomuji, že jsi přede mnou.“

„Z toho si nic nedělej,“ řekla Daisy. „Však jednou Tobyho doženeš. A možná i předeženeš.“

„Hele Daisy, na čí jsi straně?“ zeptal se uraženě Toby.

„Nemůžu si pomoc, ale Toby je lepší trenér než Jackie,“ řekl Brendan.

„Brendane!“ vykřikla Jackie.

„Ale no tak, přestaňte se hádat,“ řekl Mark a ukázal na budovu Devon Corporation. „Už jsme tady.“

Naši kamarádi vešli dovnitř a na recepci se zeptali, jak se jde do muzea. Recepční je ale zadržela.

„Pan Stone by s vámi rád mluvil,“ řekla. „Počkejte tady na něj.“

„Co po nás může pan Stone chtít?“ zeptala se Miki.

Ostatní jen nechápavě pokrčili rameny.

„Úplně jsem na to minule zapomněl,“ ozval se pan Stone, který zrovna přišel. „ Napadlo mě, že byste možná rádi viděli naše muzeum. A chtěl bych vás po něm osobně provést.“

„Děkujeme pane Stone,“ řekl Toby. „Ale to opravdu nemusíte. Určitě máte na práci i lepší věci.“

„To muzeum je má chlouba,“ vysvětlil pan Stone. „A tohle je jen má další odměna mým zachráncům.“

„Tohle si ani nezasloužíme,“ řekl Toby.

„Ale zasloužíte,“ řekl pan Stone. „Pojďte za mnou.“

Pan Stone je zavedl do muzea.

Byla tam spousta různých předmětů.

„Tahle část je věnována především starověku,“ začal pan Stone s výkladem. „Tehdy se lidé Pokémonů báli a považovali je za bohy. Dodnes je známí například klan Pokémona Meowthe. Dokonce se říká, že někde na Orange Islands dodnes existuje na jednom ostrově kmen, který uctívá Meowthe. Ale nikdo to dosud nepotvrdil.“

„Ovšem ani nevyvrátil,“ doplnila Daisy.

„Vidím, že byste se bez mého výkladu docela obešli,“ řekl pan Stone s úsměvem.

„Tohle poznávám,“ ukázala Miki na jednu z fotografií.

Pod ní bylo napsáno: „Pradávné proroctví ze Shamouti Island.“ Pod tím bylo znění proroctví a jméno fotografky.

„Abys to nepoznala, Miki,“ řekl Toby. „Vždyť je to tvoje fotka.“

„Dala jsem kdysi jednomu muzeu v Hoenn povolení, aby vystavili několik mých fotek,“ řekla Miki. „Ale nevěděla jsem, že je to tohle muzeum.“

„Ale my jsme ti psali přesné jméno muzea, i to, kde se nachází,“ bránil se pan Stone.

„Já vím,“ řekla Miki. „Ale byla jsem tak mimo toho, že někdo chce vystavit mé fotky, že jsem ani nevnímala kdo.“

„To je celá Miki,“ podotkl Toby. „Pořád nevěří, že je úspěšná.“

„Myslíš, že bychom tu vystavovali fotky jen tak kde komu?“ obrátil se pan Stone na Miki. „My tady vystavujeme jen slavné autory. A to ty jsi.“

Miki při té chvále zrudla a nevěděla co říct. Zato Toby se při chvále své sestry dmul pýchou.

„Vidíš?“ ozval se Toby. „Já ti říkal, že jsi slavná. A nebýt Todda…“ v tu chvíli se ale Toby zarazil. „Promiň, neměl jsem začínat o Toddovi. Zvlášť když vím, že je to hlavně jeho chyba, že jsi tak nejistá. Raději pokračujte, pane Stone.“

Pan Stone tedy pokračoval ve výkladu. Přes spoustu zajímavých exponátů ze středověku se dostali až do sekce, věnované dvacátému století.

„Ve dvacátém století už začala technika výrazným způsobem zasahovat i do tréninku Pokémonů,“ vysvětloval pan Stone. „Ale například takový Pokéball zůstal víceméně stejný ještě i ve druhé polovině dvacátého století.“

„Tohle poznávám,“ řekla Daisy při pohledu na Pokéball z šedesátých let. „Děda má v takových Pokéballech téměř všechny své Pokémony.“

„I moje babička jich pár má,“ řekl Toby. „Vždycky jsem ji rád sledoval, když z nich vypouštěla Pokémony.“

„Jak se s tím vlastně zachází?“ zeptal se Brendan.

„To ti můžu ukázat,“ řekl pan Stone.

Odpojil bezpečnostní alarm ve vitríně s Pokéballem a poté jej vyndal.

„Takto se to odšroubuje,“ řekl pan Stone a přitom uvolnil pojistku na Pokéballu. „Potom to namíříš na místo, kam chceš, aby ten Pokémon dopadl a kdyby v tom byl Pokémon, tak by teď…“

Pan Stone náhle překvapením oněměl. Z Pokéballu vyletěl zelený, asi šedesáticentimetrový, mušku připomínající Pokémon.

„To je Celebi!“ vykřikl překvapeně Toby.

„Celebi?“ zeptala se Jackie a namířila na Pokémona svůj Pokédex.

„Celebi, Pokémon cestující časem,“ ozval se Pokédex. „O tomto legendárním Pokémonovi panuje mnoho legend. Zejména o jeho schopnosti cestovat časem. Žádná z těchto legend však dosud nebyla úspěšně potvrzena.“

„Ten Pokémon potřebuje do Pokémon Center,“ řekl Toby.

Daisy vytáhla ze svého batohu nějaký sprej, kterým Celebiho postříkala.

„To je Revive,“ vysvětlila. „Mělo by jí to pomoct z nejhoršího. Ale do Pokémon Center musí v každém případě.“

Toby neváhal ani na chvíli. Popadl Celebiho a okamžitě se s ním rozběhl ven z muzea. Ostatní běželi za ním.

„Sestro Joy, mám tu pro vás naléhavý případ,“ ozval se Toby, jakmile doběhl do Pokémon Center.

„Co je s tím…“ v půli věty se ale sestra Joy překvapením zarazila. „To je Celebi?“

„Dala jsem mu Revive, ale pořád je na tom moc špatně,“ řekla Daisy.

„Vypadá to, že se několik let nedostala z Pokéballu,“ řekla sestra Joy. „Už jsem viděla mnoho podobných případů. Trenéři si myslí, že když je Pokémon v Pokéballu, že se o něj nemusejí starat. Komu vlastně patří?“

„Vypadá to, že mě,“ ozval se pan Stone. „Ale přísahám, že jsem neměl ani ponětí, že v tom Pokéballu je nějaký Pokémon.“

„To už budete muset vysvětlit policii pane Stone,“ řekla sestra Joy. „Jistě chápete, že to musím oznámit. Je to zjevný případ týrání Pokémona. A to je trestný čin.“

„To je mi jasné,“ řekl sklesle pan Stone.

„Sestro Joy, bude Celebi v pořádku?“ zeptal se Toby.

„Ano Toby, bude,“ odpověděla sestra Joy. „A díky za to patří Daisy, protože ho postříkala Revivem. Dobrá práce.“

„Je mi to tak líto,“ řekl pan Stone, když sestra Joy zmizela se Celebim na operačním sále.

„Co se vlastně stalo,“ zeptal se Toby. „Proč byl Celebi v tom Pokéballu. Copak jste ho nezkontrolovali, než jste ho vystavili v muzeu?“

„Máme na to v Devon Corporation speciální oddělení,“ začal pan Stone. „To má za úkol všechny exponáty před vystavením zkontrolovat. A zvlášť jim zdůrazňuji, aby Pokébally otevřeli a zkontrolovali, jestli v nich někdo náhodou nezapomněl Pokémona. Ti si to ode mě schytají.“

„A jak dlouho máte ten Pokéball ve sbírce?“ zeptal se Toby.

„Asi tři roky,“ řekl pan Stone.

„Tři roky?“ vykřikl šokovaný Toby. „To chcete říct, že celé ty tři roky je Celebi zavřený v Pokéballu a nikdo se o něj nestará?“

„A kdo ví, jestli se o něj i před tím někdo staral,“ řekl pan Stone. „Ten Pokéball jsem dostal od jedné podivné ženy, která náhodou zaslechla, že nám v muzeu chybí Pokéball ze šedesátých let. A tak řekla, že mi věnuje svůj Pokéball, který má po svém otci.“

„Jak se někdo může takovýmhle způsobem zbavit Pokémona?“ zeptala se nechápavě Jackie.

„Tohle není způsob, jak se zbavit Pokémona,“ řekl pan Stone. „Pokud by neselhala naše kontrola, tak bychom Celebiho odhalili.“

„Tak mě napadá, jestli nemáte v muzeu ještě nějaké další Pokémony,“ řekl Brendan.

„Máš pravdu,“ řekl pan Stone. „Budeme muset zkontrolovat všechny Pokébally. A tentokrát si na to osobně dohlédnu.“

Najednou do místnosti vletěl chlapec, který v náručí držel zraněného Pokémona.

„Kde je sestra Joy?“ zeptal se okamžitě.

„Zrovna ošetřuje velmi vážně zraněného Pokémona,“ odpověděla Daisy. „A co je tomu tvému Pokémonovi?“

„Trénovali jsme kousek za městem,“ začal chlapec vysvětlovat. „Najednou na nás vyskočil divoký Poochyena. Můj Whismur s ním chtěl bojovat, tak jsem ho proti němu poslal. Ale Poochyena měl navrch a Whismur dopadl tak jak dopadl. Okamžitě jsem s ním letěl do Pokémon Center.“

„Není to až tak vážné,“ řekla Daisy. „Na tohle stačí Potion. Počkej, hned to bude.“

Daisy zalovila ve svém batohu a vytáhla z něj Potion. Potom ho stříkla na Whismura.

„Určitě bude v pořádku?“ zeptal se chlapec.

„Když to říká Daisy, tak tomu můžeš věřit,“ odpověděl Toby.

„Děkuji ti, Daisy,“ řekl chlapec. „Jmenuji se Michael.“

Toby představil Michaelovi i ostatní.

„Předpokládám správně, když hádám, že ten velmi vážně zraněný Pokémon, kterého sestra Joy právě ošetřuje patří jednomu z vás?“ zeptal se Michael.

„Ne tak úplně,“ řekl Toby a vysvětlil mu, jak to se Celebim je.

„Možná si ta žena jen spletla Pokéball,“ konstatoval Michael.

„Kdyby si spletla Pokéball, určitě by se pro Celebiho vrátila,“ řekl pan Stone.

„To máte asi pravdu,“ řekl Michael. „Nikdo by svého Pokémona nenechal v muzeu.“

„Alespoň ne dobrovolně,“ řekl Toby.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Michael.

„Zase si hraješ na detektiva, Toby?“ zeptala se škádlivě Daisy.

„Možná tu ženu něco vážného donutilo, aby se Celebiho vzdala,“ řekl zamyšleně Toby. „Vy sám jste řekl, že kdyby neselhala vaše kontrola, tak byste Celebiho odhalili, je to tak, pane Stone?“

„Ano, Toby,“ odpověděl pan Stone. „A když na to tak myslím, připadala mi ta žena dost nervózní.“

„Celebi je velmi vzácný Pokémon,“ pokračoval Toby. „Třeba po něm šel někdo, kdo neměl zrovna čisté úmysly a ta žena ho chtěla takhle ochránit.“

„A jak ta žena vypadala?“ zeptal se Toby.

Pan Stone ale neodpověděl. Místo toho se zadíval na medailón, který měla Daisy na krku.

„Co… co se děje,“ zeptala se zmateně Daisy.

„To je ta žena, která mi dala Pokéball se Celebim,“ řekl pan Stone a ukázal na Daisyin medailón.

„Jste si jistý?“ ozval se Toby. „Nevěřím, že by Daisyina máma kdy měla Celebiho. I když, trenérka je to dobrá, to musím uznat.“

„Daisyina máma?“ vykřikli všichni, kromě Daisy, Tobyho a Miki.

„Myslím, že bys měla říct, jak to s tvou mámou je,“ řekl Toby.

„Máš pravdu,“ řekla Daisy. „Jsou to asi tři roky, kdy moje máma zmizela. Všichni z toho podezírali mého otce, který měl na mámu vždycky spadeno.“

„Promiň že tě přerušuji, ale měla bys začít úplně od začátku,“ řekl Toby.

„Máš pravdu,“ řekla Daisy. „Všechno to začalo, když se má máma seznámila s mužem, který se jmenuje Giovanni. Byl to skutečný džentlmen. Nebo se tak alespoň choval. Ve skutečnosti to byl ale padouch. Byl to sám šéf Teamu Rocket. Vlastně, pokud vím, je jím dodnes. Když máma zjistila, jaký Giovanni ve skutečnosti je, utekla do Pallet Town, ke svému otci, mému dědovi, profesoru Oakovi. Ale v té době už čekala mě. Ještě před porodem poznala máma jiného muže, Jacka, kterého si potom vzala. O několik let později pak měli syna. Garyho. Všichni v Pallet Town si myslí, že mým otcem je Jack. Ale Giovanni ví, že máma čekala jeho dítě. A vždycky po mě pátral. Naštěstí, díky Tobyho otci, který infiltroval Team Rocket, vždycky dostával falešné stopy o tom, kde se nacházíme. Ale Giovanni bohužel Tobyho otce odhalil. To bylo před třemi lety. A právě tehdy má máma zmizela. Policie po ní pátrala marně.“

„Pane Stone, říkal jste, že jste ten Pokéball dostal před třemi lety,“ obrátil se Toby na pana Stona.

„Ano, je to tak,“ řekl pan Stone. „Přišla za mnou do kanceláře jedna nervózní žena a říkala, že se doslechla, že naše muzeum hledá Pokéball, který se používal v šedesátých letech v Johto. A pak řekla, že by mi chtěla dát Pokéball, který zdědila po svém otci. Přísahal bych, že když odcházela tak plakala.“

Najedou se tu objevila sestra Joy.

„Jak to vypadá se Celebim?“ zareagoval okamžitě Toby.

„Je v pořádku,“ řekla sestra Joy. „Jeden z vás může jít za ním. Ale jen jeden.“

„Běž ty Daisy,“ řekl okamžitě Toby.

„Ale Toby, největší strach o Celebiho jsi měl ty,“ řekla Daisy.

„Ale toho Celebiho tu nechala tvá máma,“ řekl Toby. „Takže vlastně patří tobě.“

„Ani nevíme, jak k němu moje máma přišla,“ oponovala Daisy. „Jen běž ty.“

„Tak dobře,“ řekl Toby a šel za Celebim.

Asi za deset minut vyšel Toby z pokoje a vypadal ustaraně.

„Co se stalo, Toby,“ zeptala se Daisy. „Je něco se Celebim?“

„Ne, je v naprostém pořádku,“ odpověděl Toby. „Už vím, jak se ten Celebi dostal ke tvé mámě.“

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se Jackie.

„Celebi mi to řekl,“ odpověděl Tobi. „Někteří Pokémoni dokáží s lidmi komunikovat pomocí psychického přenosu myšlenek,“ dodal, když viděl zmatené pohledy některých přítomných. „Celebi mi řekl, že ho chytil Team Rocket a ten ho zkoumal. Chtěl totiž pomocí Celebiho síly sestrojit stroj času. Ale Celebiho ze zajetí osvobodil můj otec. Díky tomu ho odhalili. Ale táta Celebiho přesto zachránil a předal profesoru Oakovi. Ten ho chtěl vypustit do volné přírody, ale už k tomu neměl příležitost, protože Team Rocket Celebiho znovu ukradl. Ale tentokrát ho neměli moc dlouho, protože ho osvobodila Daisyina máma. Ta ho pak dala panu Stonovi s nadějí, že to zmedializují a Team Rocket už si pod tlakem médií nedovolí Celebiho znovu ukrást. Ale místo toho zůstal Celebi tři roky zavřený v Pokéballu.“

Najednou se ve dveřích objevil Celebi.

„Celebi, měl bys odpočívat,“ vykřikl okamžitě Toby.

„Nechci tam být sám,“ ozval se podivný hlas.

Všichni okamžitě pochopili, že je to Celebiho psychický přenos.

„To já chápu,“ odpověděl Toby. „Ale ty musíš odpočívat.“

„Odpočíval jsem celé tři roky,“ poznamenal Celebi.

„To nebylo moc vtipné,“ zamračil se Toby.

„Chtěl bych vědět, která dívka je dcerou muže, který mě zajal a ženy, která mě od něj osvobodila,“ řekl Celebi.

„To budu já,“ ozvala se Daisy.

„Takže, teď asi budu tvůj Pokémon,“ řekl Celebi.

„Pokud jde o mě, tak jsi volný,“ řekla Daisy. „Můžeš si jít kam chceš.“

„Ale to já nechci,“ řekl Celebi. „Chci mít trenéra. Vážně nechceš být mým trenérem?“

„Měl bys vědět, že jsem chovatelka Pokémonů, ne trenérka,“ odpověděla Daisy. „Ale pokud chceš vynikajícího trenéra, pak si vyber Tobyho.“

„Toby, chtěl bys být mým trenérem?“ zeptal se Celebi.

„Ty bys vážně chtěl, abych byl tvůj trenér?“ odpověděl mu Toby otázkou.

„Pod podmínkou, že mě nezavřeš do Pokéballu,“ odpověděl Celebi.

„Platí,“ řekl Toby a objal Celebiho.

Pan Stone mu podal Pokéball, ve kterém byl Celebi zavřený.

„I když ho Celebi už nejspíš zevnitř nikdy neuvidí, stejně ho musíš mít,“ řekl Pan Stone, když mu Pokéball předával. „Je to důkaz, že ti Celebi patří.“

„Díky,“ řekl Toby.

„A co budeme dělat teď?“ zeptal se Brendan.

„Navrhuji, povečeřet a spát,“ řekla nekompromisně Miki.

„A zítra se každý z nás vydá svou cestou,“ řekla Jackie.

„Nemusíme,“ řekl Toby a vytáhl ze svého batohu menší knížečku. „Přečti si tohle.“

Jackie si vzala knížečku a četla.

„Ty myslíš, že bychom to mohli zkusit my dva?“ řekla Jackie, když to dočetla.

„A co?“ zeptala se Miki.

„Dvojité zápasy proti Gym Leaderům,“ řekl Toby. „Má to jednu podstatnou výhodu. Stačí, když vyhraje jeden z nás a odznak dostaneme oba.“

„Pokud si ovšem myslíš, že tím kdo bude prohrávat, budu já, tak se pleteš,“ odsekla Jackie.

„To ani nečekám,“ usmál se Toby.

„A kam vlastně půjdeme?“ zeptala se Jackie.

Toby vytáhl svůj Pokénav a podíval se na něj.

Potom řekl: „Máme dvě možnosti. Buď můžeme přes Verdanturf Town do Mauville City, ale v takovém případě nás čekají vysoké hory, anebo můžeme do Dewford City, ale pak musíme přes moře.“

„Jedna možnost lepší, než druhá,“ řekla Jackie, když se podívala na svůj Pokénav.

„Já jsem spíš pro Dewford,“ řekl Toby. „Moře zdoláme snadněji, než hory.“

„Jsi si tím tak jistý?“ zeptala se nejistě Jackie.

„Určitě,“ řekl Toby. „Daisyin Lapras nás převeze jako nic. Stačí sehnat nějaký člun. A můžeme zapřáhnout i mého Woopera a Markova Wartortla.“

„A mého Lotada,“ dodala Jackie.

„Ale teď půjdeme na večeři,“ řekla Miki.

A tak se naši kamarádi navečeřeli a potom šli spát.