|
Toby - trenér z Pallet Town |
|
Team Rocket útočí Druhý den ráno se naši kamarádi nasnídali a potom se chtěli vydat k moři. Jenže Toby si na něco vzpomněl. „Měli bychom říct o Celebim profesoru Oakovi,“ navrhl Toby. „Máš pravdu,“ řekla Daisy, sedla si k videotelefonu a vyťukala číslo. Profesor Oak rozhodně neměl radost, že ho tak brzy ráno budí. Naši kamarádi totiž úplně zapomněli na časový rozdíl. „Promiňte profesore,“ omlouval se Toby. „Rád bych vám představil svého nového Pokémona. Myslím že ho znáte.“ „To je Celebi?“ zeptal se nevěřícně profesor. „Jak jsi k němu přišel, Toby.“ Toby řekl profesorovi, jak to se Celebim bylo. „To je neuvěřitelné,“ řekl profesor Oak, když Toby skončil. „Ale dědo, uvědomil sis, že konečně, poprvé po třech letech, máme nějakou stopu po mámě?“ ozvala se Daisy. „Daisy, já myslím, že se raduješ předčasně,“ řekl profesor. „Nevíme, co se stalo mámě potom.“ „Já vím, že máš pravdu, dědo,“ řekla smutně Daisy. „Ale přesto, je to aspoň nějaká naděje.“ „A profesore, mám ještě něco nového,“ řekl Toby, aby změnil téma. „Tady s Jackie jsme se dohodli, že budeme o odznaky bojovat společně.“ „To zní zajímavě,“ řekl profesor Oak. „Profesore Oaku, chtěl bych vás o něco požádat,“ ozval se Mark. „Chystáme se na moře, tak bych byl rád, kdybyste mi poslal mého Gyaradose. Pošlu vám místo něj Sentreta.“ „Ale jistě Marku,“ usmál se profesor Oak. „Víš co máš dělat.“ Mark dal Pokéball se Sentretem do teleportačního zařízení, které bylo vedle videotelefonu. Po chvíli Pokéball zmizel a místo něj se objevil jiný. „Děkuji vám profesore,“ řekl Mark. „Není zač,“ řekl profesor Oak. „Přeji vám hodně štěstí.“ Potom profesor zavěsil. „Tak jdeme,“ řekl Toby. A tak se naši kamarádi vydali na cestu.
„Tak mě napadá, Jackie, že když jsme teď parťáci, měli bychom znát své Pokémony,“ řekl Toby, když odešli z Pokémon Center. „Mého Charmandera a Pikachu jsi už viděl,“ odpověděla Jackie. „A pak mám ještě Wingulla a Lotada.“ „Tak mi o nich něco řekni.“ „Wingull je létající a vodní Pokémon,“ odpověděla Jackie. „A Lotad je travní a vodní.“ „Naprosto ideální kombinace proti zemním Pokémonům,“ dodal Toby. „Já mám kromě Chikority, Houndoura, Woopera a Celebiho, které už znáš, ještě Zigzagoona, o kterém jsme se bavili s profesorem Oakem.“ „A co ostatní?“ zeptala se Jackie. „Taky řekněte, jaké máte Pokémony.“ „No, takže, já mám Mudkipa, Taillowa, Wurmpla a samozřejmě Houndoura,“ začal Brendan. „Mí Pokémoni jsou, Lapras, Miltank, Magby a Azumarill,“ pokračovala Daisy. „S sebou mám Wartortla, Hauntera, Rhyhorna, Murkrowa, Hracrosse a samozřejmě Gyaradose,“ řekl Mark, „A pak mám další Pokémony u profesora Oaka. Ale je jich tolik, že je nebudu všechny vyjmenovávat.“ „Mého Plamínka už taky znáte,“ řekla Miki. „A pak mám ještě Obra. To je Wailmer.“ „A jak jsi vlastně přišla k Pokémonům?“ zeptal se Mark. „Plamínka jsem dostala od rodičů, kteří se báli mě pustit na cesty bez Pokémona,“ vysvětlovala Miki. „A Obra jsem potkala jednou, když jsem byla u moře. Zalíbila jsem se mu a tak chtěl jít dál se mnou.“ Ale v tom její vyprávění přerušil někdo, koho Toby vůbec nechtěl potkat. „Takže ty se vydáš do Hoenn a nic mi neřekneš?“ ozvala se Marta. „To od tebe nebylo zrovna hezké.“ „Aspoň jsem se tě zbavil,“ odsekl Toby. „Jak ses sem vůbec dostala?“ zeptala se Daisy. „Letadlem z Viridian City do Rustboro City,“ odpověděla Marta. „Právě jdu z letiště.“ „A my právě mizíme z tohoto města, takže promiň, že se tu s tebou nebudu vybavovat,“ řekl Toby. „A to ne, Toby, tak snadno se mě nezbavíš,“ zadržela ho Marta. „Dáme si spolu zápas.“ „Jackie, co říkáš?“ obrátil se Toby na svou novou partnerku. „Musíme přece trénovat.“ „O co jde?“ zeptala se zmateně Marta. „Říká ti něco dvojitý zápas?“ zeptala se Jackie. „Tak takhle to je Toby, ty myslíš, že když si na mě vezmeš posilu, tak vyhraješ snadněji,“ řekla pohrdavě Marta. „Ale mě je to jedno. Cyndaquile, Sandshrewe, bojujte!“ „Wooper a Wingul?“ zeptala se Jackie. Toby přikývl, popadl Pokéball s Wooperem a vykřikl „Woopere, volím si tebe!“ Jackie si vyndala Pokéball s Wingullem a řekla: „Volím si tebe, Wingulle!“ „Woopere, Water Gun na Cyndaquila,“ přikázal Toby. „Wingulle, totéž na Sandshrewa,“ přikázala Jackie. Dřív než se Marta stihla vzpamatovat, byli oba její Pokémoni poraženi. „To není možné!“ vykřikla Marta naštvaně. „Pokémon Center je…“ začala Jackie. Ale Marta jí jen odsekla: „Najdu si ho sama,“ a utekla. „Dost nepříjemná holka,“ konstatoval Celebi. „Jako bys mi četl myšlenky,“ prohodil Toby žertem. „A jak víš, že to tak není?“ řekl vážně Celebi. „To si musím dát pozor na to, co si myslím,“ zamračil se Toby. Najednou se Celebi začal smát. „To byl jenom vtip, Toby,“ řekl. „Někteří psychičtí Pokémoni dokáží číst myšlenky svých trenérů, pokud se s nimi hodně spřátelí. Ale my jsme teprve na začátku.“ „A pokud si neodpustíš podobné, hloupé vtipy, tak začnu uvažovat o tom, že tě vrátím Teamu Rocket,“ dodal Toby. Ale když se Toby usmál, Celebi dodal: „Tak nevím, čí vtipy jsou hloupé.“ Nato se oba začali smát.
Ale jejich radost rozhodně neměla trvat dlouho. Tedy, alespoň v to doufali dva členové Teamu Rocket, kteří jim byli v patách. Naši kamarádi po chvíli zastavili u menšího potůčku a Celebi se z něj šel napít. A to byla pro Team Rocket šance, na kterou čekal. Nenápadně se k Celebimu přiblížili a popadli ho. Ale Celebi byl ve střehu. Vyslal proti Teamu Rocket útok Confusion, který způsobil, že oba členové Teamu Rocket se zmateně svalili k zemi. „Toby!“ zařval Celebi. „Celebi, jsi v pořádku?“ zareagoval Toby okamžitě. „Tihle dva na mě zaútočili,“ řekl Celebi. „Ale použil jsem Confusion a výsledek vidíš na zemi.“ „Patří k Teamu Rocket,“ řekla Daisy. „Podívejte se na jejich uniformy.“ „Tak to je zlé,“ řekl Toby. „Team Rocket už ví, že mám Celebiho.“ „A tím pádem máme velký problém,“ dodala Jackie. „Zavolám policii,“ řekla Miki a vyndala svůj mobil. „Vy je zatím svažte.“ Toby vytáhl ze svého batohu provaz. Mark, Daisy, Brendan a Jackie zatím členy Teamu Rocket zvedli. Ale v tu chvíli se oba probrali. „Co se děje?“ ozval se jeden z mužů z Teamu Rocket. „Nedělejte nám potíže, jinak bude zle,“ řekl výhružně Mark. „Ó ne, dětičky, vyhrožovat tu budeme my,“ řekl ten druhý z Teamu Rocket a sáhl po svém Pokéballu. „Zubate, bojuj!“ Z Pokéballu vyskočil malý modrý netopýr. „Beedrille, ty taky!“ vykřikl druhý muž a vypustil včelího Pokémona ven z Pokéballu. „Myslíte si, že na nás máte?“ zeptal se Mark. „Hauntere, volím si tebe!“ Mark vypustil dušího Pokémona, který ale náhle zmizel. Potom se objevil přímo vedle Beedrilla a vystrašil ho tak, že se dal na útěk. „Počkej ty zbabělče, tohle ti přijde draho!“ řval muž z Teamu Rocket a rozběhl se za Beedrillem. „Tak vrať se! Slyšíš?“ „Mého Zubata ovšem tak snadno nevystrašíš,“ řekl druhý muž z Teamu Rocket. „Marku, nechej ho nám,“ řekl Toby. „Celebi, Confusion!“ Ale člen Teamu Rocket se zjevně lekl, odvolal Zubata a zmizel dřív, než Celebi mohl svůj útok použít. „Zubata nevystrašíme, ale jeho ano,“ řekl posměšně Celebi. Právě v tu chvíli ale zaslechli policejní houkačku. Dorazila k nim důstojnice Jenny na své motorce. „Promiňte důstojnice Jenny, ale nedokázali jsme je zadržet,“ řekl Toby. „To je zlé,“ řekla Jenny. „Ale hlavní je, že jsou všichni v pořádku a nikomu se nic nestalo. Víte co od vás chtěli?“ „Tady, mého Celebiho,“ odpověděl Toby. „A víte jak vypadali?“ zeptala se Jenny. „Můžete mi je popsat?“ „Můžu udělat něco lepšího,“ řekla Miki. „Vyfotila jsem je.“ „A dáš mi ten film?“ zeptala se Jenny. „Tohle je digitální foťák,“ řekla Miki. „Pokud chvíli počkáte, tak vám ty fotky vypálím na cédéčko.“ „To bys byla moc hodná,“ řekla Jenny. A tak Miki vytáhla svůj Notebook a pustila se do práce. „Sestra Joy a pan Stone mi už řekli o Celebim,“ řekla mezi tím Jenny ostatním. „A mám pro vás jednu zprávu. Daisyinu mámu viděla moje sestřenice, Jenny z Dewford Town.“ „Jste si tím jistá?“ vykřikla Daisy. „Ne úplně,“ odpověděla Jenny. „Ale je to velmi pravděpodobné.“ „Slyšeli jste to?!“ vykřikla Daisy. „Musíme do Dewford Town!“ „Však tam máme namířeno, Daisy,“ uklidňovala ji Jackie. „Daisy, nedělej si plané naděje,“ řekl Toby. „Nevím, ale mě se to nějak nezdá. Celé tři roky žádná stopa a teď se najednou objeví.“ „Toby, nebuď hned takový skeptik,“ ozvala se Jackie. „Nejsem skeptik, ale realista,“ odvětil Toby. „Prostě nechci, aby si Daisy dělala plané naděje.“ Jejich rozhovor přerušila Miki. „Tady máte ty fotky, důstojnice Jenny.“ řekla Miki a podala Jenny cédéčko s fotkami. „Děkuji ti,“ řekla Jenny. „Zajímalo by mě, jak se Team Rocket dozvěděl o Celebim,“ zamračil se Toby. „Měli byste si dávat pozor na to, komu se svěřujete,“ řekla Jenny. „Trochu jsem si toho Michaela proklepla. Je to syn Giovanniho. A i když to vypadá tak, že se od svého otce distancoval, zdá se, že to byla jen přetvářka.“ „A já mu ještě vyléčila Pokémona,“ poznamenala hořce Daisy. „Daisy, uvědomuješ si, že je Michael vlastně tvůj bratr?“ zeptala se Jackie. „To mi radši ani nepřipomínej,“ zamračila se Daisy. Když Jenny odjela, vydali se naši kamarádi dál.
Zhruba po půl hodině ale jejich cestu zase něco narušilo. „ „Chytím si ho,“ řekla Daisy. „Magby, bojuj! Flamethrower!“ Wurmple sice uskočil, ale i když ho Magbyho útok nezasáhl naplno, stačilo to, aby ho výrazně oslabil. „A teď bude můj!“ řekla Daisy a hodila na něj Pokéball. Pokéball se párkrát zakýval a pak zhasl. „A je můj!“ vykřikla Daisy. „Aspoň se Daisy konečně zlepšila nálada,“ pošeptal Toby ostatním. „Máš pravdu, potřebovala to,“ poznamenal Mark. „Daisy, nebylo by zajímavé, kdyby se tvůj Wurmple vyvinul na jiného Pokémona, než můj?“ zeptal se Brendan. „Pak bychom je mohli zkoumat oba.“ „Ty bys chtěl všechno zkoumat,“ zasmála se Daisy. „Připomínáš mi dědu.“ Potom se vydali dál.
Dobrá nálada jim ale dlouho nevydržela. „Dejte sem Celebiho a vyváznete ve zdraví,“ ozvalo se z reproduktoru jednoho podivného robota. „Myslíte si, že nás tímhle nesmyslem vylekáte?“ vykřikl Toby. „Přísahám vám, že dokud budu živí, vy Celebiho nikdy nedostanete.“ „Pozor na přísahy, hochu,“ ozvalo se. „Někdo by tě mohl vzít za slovo.“ Na Tobyho zamířila ohromná paže toho robota. Náhle se ale odněkud objevil silný paprsek, který zasáhl robota. „Celebi, to jsi byl ty?“ zeptal se překvapeně Toby. Ale dřív než mohl Celebi odpovědět, objevil se tu Dragonite. A na něm seděl Michael. „Ten má ale drzost,“ ozvalo se z robota. „Nezvedený syn zase přišel kazit tátovi kšefty. Ale tentokrát se ti to nepovede!“ „Nebuďte si tak jistí!“ prohlásil Michael. „Dragonite, Dragon Rage!“ Dragonitův útok úplně zničil robota Teamu Rocket. „Mizíme odtud!“ vykřikl jeden z mužů. Druhý ale ani nečekal a už dávno běžel pryč. Když oba muži zmizeli, Michael přistál těsně před naše kamarády, kteří byli dosud tak šokovaní, že nebyli schopni slova. „Sundance a Kid,“ poznamenal Michael. „Mělo mě napadnout, že otec poslal tyhle dva.“ „Můžeš mi vysvětlit, o co tu jde?!“ ozvala se náhle Daisy. „Předpokládám, že už víte, kdo jsem,“ začal Michael. „Před několika měsíci jsem se s otcem pohádal. Nikdy se mi nelíbily otcovi způsoby, ale vždycky jsem byl moc zbabělý na to, abych mu to řekl. Ale jednoho dne jsem se na otce opravdu rozzuřil, kvůli tomu, jak se choval k tomuhle Dragonitovi. Abyste věděli, byl Dragonite vždycky mým oblíbencem mezi otcovými Pokémony. Tehdy jsem se rozhodl, že se otci pomstím. A tak jsem v noci pustil všechny jeho Pokémony na svobodu. Ale Dragonite nechtěl na svobodu. A tak jsem získal svého prvního Pokémona. Ještě tu noc jsem utekl do Hoenn. Myslel jsem si, že jsem se otce definitivně zbavil, ale vypadá to tak, že si mě najde všude.“ „Ale jak se dozvěděli o Celebim?“ zeptala se Jackie. „Pokud jsi Giovannimu neřekl o Celebim ty…“ „Museli to být Sundance a Kid,“ skočil jí Michael do řeči. „Otec mě nechal hledat. A zdá se, že Sundance a Kid mě našli. A tak asi vyslechli ten můj rozhovor s vámi.“ „Ale, proč jsi nám to neřekl hned?“ zeptal se Toby. „No, víte,“ začal Michael koktat. „Byl, byl jsem úplně v šoku, z toho, že mám sestru. A navíc tak milou a příjemnou. Otec mi o tobě nikdy neřekl. Vlastně ani nevím, proč mě to překvapilo. Otec mi vždycky všechno tajil. Nikdy mi nevěřil. Říkal, že jsem jako má matka. Ale to bylo to jediné, co mi o ní řekl. Ale jednou jsem v jeho šuplíku našel máminu fotku. Je to ta jediná stopa, kterou k mámě mám. Tedy kromě toho, že se otec jednou přeřekl a řekl mi, že pochází z Hoenn. Proto jsem se sem vydal.“ „Michaele, pomůžeme ti najít tvou mámu!“ prohlásil Toby. „Co říkáš Jackie?“ „Souhlasím,“ řekla Jackie. „Rádi ti pomůžeme.“ „Ale já nesouhlasím!“ vykřikla náhle Daisy. „Vy jste možná na ten srdceryvný příběh skočili, ale já mu nevěřím. Myslím si, že celé tohle divadýlko zinscenovali, aby nám tenhle potom mohl v nestřežené chvíli sebrat všechny naše Pokémony.“ „Daisy, tohle si o mě vážně myslíš, sestřičko?“ zeptal se smutně a nevěřícně Michael. „Ano, myslím,“ odpověděla příkře Daisy. „A neříkej mi sestřičko!“ „Ale Daisy, ty sama dobře víš, jak dobrý má Toby odhad na lidi,“ ozvala se Miki. „A pokud mu věří Toby, tak já taky.“ „Ale já spíš souhlasím s Daisy,“ řekl Brendan. „Nevíme o něm nic. Máme jen jeho slovo a to je dost málo.“ „Vím, že je to málo,“ vložil se do toho Mark. „Ale my jsme se taky téměř neznali. A přesto mi ostatní pomohli najít Jackie. A proto já teď pomůžu Michaelovi, najít jeho mámu.“ „Máš pravdu,“ prohlásil Brendan. „Bez vás bych Jackie nikdy nezachránil.“ „Přehlasovali jste mě,“ vzdala to Daisy. „Ale dám si na tebe pozor, Michaele.“ Michaelův smutný pohled říkal vše (alespoň Tobymu). „A kam tedy vyrazíme?“ zeptala se Jackie. „Máš vůbec nějakou stopu?“ „Ne,“ přiznal sklesle Michael. „My teď míříme do Dewford Town,“ řekl Toby. „Kdo ví, možná tam najdeme nějakou stopu.“ „A i kdyby ne,“ vložila se do toho Jackie. „Pořád tu máme nového kamaráda.“ Na Michaelově smutné tváři se náhle objevil úsměv. I když nevýrazný. |