Toby - trenér z Pallet Town

Sestřenice

Zbytek dne probíhal poměrně klidně. Daisy a Michael, kteří pořád nemohli uvěřit tomu, že jsou dvojčata, se od sebe po zbytek dne už ani nehli. Také Mark a Miki se jeden od druhého nedokázali oddělit.

Zato Toby a Miki se začali věnovat naplno vzájemnému seznamování svých Pokémonů i svému.

„Důležité je, abychom před sebou nic netajili,“ řekl Toby. „Musíme znát nejen své silné stránky, ale i ty slabé.“

„No, mou největší slabost znáš,“ řekla Jackie. „Je to strach z duších Pokémonů. A pak možná taky ta moje zvědavost.“

„Tak to máme společné,“ řekl Toby. „Ostatně, v naší rodině je to dědičné. Myslíš, že by táta byl tak dobrý policista, kdyby nebyl zvědavý?“

„Tak tohle mě nenapadlo,“ přiznala Jackie. „Ale když už jsi začal s tou dědičností, měl bys znát ještě jednu věc o mě. Jsem adoptovaná.“

„Tak tohle bych nečekal,“ řekl Toby.

„Není to žádné tajemství,“ řekla Jackie. „Až do čtyř let jsem žila v dětském domově. Pak mě našla moje nová rodina. A ti mě adoptovali.“

„Tomu se mi jen ztěží věří,“ řekl Toby. „Když se Mark dozvěděl, že tě unesli, choval se tak, jak se má starostlivý bratr chovat.“

„Ale Mark je můj bratr,“ řekla Jackie. „Možná ne pokrevní, ale je. Už od první chvíle, kdy mě adoptovali, se ke mně choval jako starostlivý starší bratr.“

„Pak není pochyb o tom, že jsi měla štěstí,“ řekl Toby. „Získala jsi skutečnou rodinu.“

„To ano,“ řekla Jackie a s úsměvem se zadívala směrem, kde spolu Mark a Miki dováděli. „Měla jsem velké štěstí.“

„A co víš o své skutečné rodině?“ zeptal se Toby.

„Vůbec nic,“ řekla Jackie. „Nikdy jsem necítila potřebu po nich pátrat.“

„A co když oni pátrají po tobě, tak jako my po své sestřenici?“ řekl Toby.

„Sestřenice?“ zeptala se překvapeně Jackie.

„Dcera bratra mého táty,“ vysvětlil Toby.

„Co se s ní stalo?“ zeptala se Jackie.

„V porodnici ji omylem zašantročili mezi děti, o které nemají rodiče zájem a dali ji do domova,“ začal Toby a do očí se mu hrnuli slzy. „Navzdory veškeré snaze ji vypátrat se nám to nikdy nepovedlo.“

V tu chvíli ale zaslechli zvuk padajícího stromu. Když se ohlédli, uviděli jak Houndour skočil po Pikachu, aby ho odstrčil. Sám se však už padajícímu stromu nedokázal vyhnout.

„Houndoure!“ vykřikl okamžitě Toby.

Jackiin Pikachu přiskočil k Houndourovi a snažil se ho vzkřísit.

„Rhyhorne, odhoď ten strom!“ ozval se Markův výkřik.

Rhyhorn Marka poslechl a strom odhodil.

„Ten strom mu spadl na hlavu,“ řekla Daisy. „Musí okamžitě do Pokémon Center.“

Toby nezaváhal ani na chvilku. Popadl Houndoura a okamžitě se s ním rozběhl do Pokémon Center. Jackiin Pikachu mu byl v patách.

„Co se stalo?“ zeptala se sestra Joy.

„Tady na tohohle Pikachu padal strom,“ vysvětloval Toby. „Houndour ho zachránil, ale při tom mu ten strom spadl na hlavu.“

„Je to velmi vážné,“ řekla sestra Joy. „Dobře, že jsi sem doběhl tak rychle.“

„Ty máš Houndoura moc rád, viď Pikachu?“ zeptal se Toby, když sestra Joy odvezla Houndoura na sál.

Pikachu smutně přikývl.

Toby se na něj pozorně zadíval a pak řekl: „Pokud se nepletu, tak jsi samička. Mám pravdu?“

Pikachu přikývla.

„Samička?“ řekla udýchaně Jackie, která právě přiběhla do Pokémon Center. „Víš to jistě, Toby?“

„Samozřejmě,“ řekl Toby. „Profesor Oak mi vysvětlil, jak rozeznat samečka a samičku.“

„Takže ty jsi holka, Pikachu?“ zeptala se Jackie svého Pokémona.

Pikachu opět přikývla.

„Zavolám domů,“ řekla Jackie, když se zadívala na videotelefon. „Už jsem dlouho nemluvila s rodiči.“

Jackie vyťukala číslo a chvíli čekala.

„To jsem ráda, že voláš,“ řekla Jackiina máma, jakmile se objevila na obrazovce. „Jsou tu nějací lidé, kteří říkají, že jsou tví skuteční rodiče.“

Jackie v tu chvíli úplně ztratila řeč.

„Copak to na ni musíte vychrlit takhle najednou?“ rozčílil se Toby. „Nemůžete jí to říct nějak jemně?“

„Toby?“ ozval se odněkud zezadu mužský hlas. „Toby! Co tam děláš?“

„To spíš ty mi vysvětli, co děláš tam, strýčku?“ ozval se Toby.

„Objevili jsme naši dceru,“ řekl Tobyho strýc. „Tak dlouho jsme po ní pátrali a teď jsme ji konečně našli.“

Toby se podíval na Jackie a v tu chvíli mu to došlo.

„Takže, Jackie je moje sestřenice,“ konstatoval Toby. „Jsi si tím úplně jistý, strýčku?“

„Naprosto,“ řekl Tobyho strýček. „Úředníci totiž konečně, po letech pátrání, zjistili, co se s naší dcerou stalo.“

Jackie se konečně trochu vzpamatovala a řekla: „Já a Toby jsme příbuzní?“

„Už to tak vypadá,“ řekl Toby a usmál se.

„Ne!“ vykřikla náhle Jackie. „Mami, tati, vy jste má rodina. Vy a Mark jste jediná rodina, kterou jsem kdy poznala. Nikdy nepřijmu žádnou jinou rodinu.“

A potom Jackie utekla.

„Promluvím s ní,“ řekl Toby do videotelefonu. „Ale nic neslibuji.“

Potom Toby zavěsil.

Jackie běžela ke dveřím Pokémon Center, ale v tom doslova narazila do jednoho chlapce na invalidním vozíku. Ten z něj vypadl.

„Promiň,“ omlouvala se Jackie a pomáhala mu zpátky do vozíku. „Není ti nic?“

„Ne,“ zavrtěl chlapec hlavou, když byl konečně zpátky ve vozíku. „Ale řekni mi, pokud nejsem moc zvědavý, co tě tak rozrušilo?“

„To by bylo na dlouhé vyprávění,“ řekla Jackie.

„Já mám času dost,“ řekl chlapec. „Klidně se mi svěř.“

„Obávám se, že tím problémem budu já,“ ozval se Toby.

„To ne, Toby!“ prohlásila rozhodně Jackie. „Ty jsi to jediné dobré, co na celé téhle situaci vidím.“

„Podívej se Jackie,“ začal Toby. „Pátrali jsme po tobě celých deset let. A teď jsme tě konečně našli. Pro všechny z nás to bude jiné. A já chápu, že nejvíc pro tebe. Lhal bych, kdybych tvrdil, že vím, jak se cítíš, protože to nevím. To může vědět jenom někdo, kdo se v takové situaci ocitl. A já náhodou někoho takového znám. Je to kamarád mého táty. Tady je jeho číslo. Pokud chceš zavolej mu a promluv si s ním.“

Jackie si od Tobyho vzala lístek s číslem a pak řekla: „Díky Toby, ale nemyslím si, že bych to chtěla rozebírat s někým cizím.“

„Ale tady s ním,“ Toby ukázal na chlapce na vozíčku, „jsi to rozebírala. Ne to není výčitka,“ dodal rychle, když uviděl, jak se oba tváří. „Občas nám pomůže, když naše trápení probereme s někým úplně cizím. Mimochodem, kdo vlastně jsi?“

„Já jsem Martin,“ řekl chlapec. „Jsem ze Cerulean City a jsem trenér Pokémonů.“

„Trenér Pokémonů?“ zeptala se překvapeně Jackie. „To jde, aby byl trenér Pokémonů na vozíčku?“

„Když se chce, jde všechno,“ odpověděl bez váhání Toby. „Nemám pravdu?“

„Samozřejmě že máš,“ usmál se Martin.

V tu chvíli se tu objevila nějaké dívka a něco Martinovi řekla ve znakové řeči. Martin jí odpověděl také ve znakové řeči. Na to jí Toby poklepal na rameno a taky jí něco řekl ve znakové řeči, což Martina a překvapilo. Dívka však Tobyho objala.

„Kim je dcera bratra mé mámy,“ vysvětlil Toby. „Bydlí hned vedle nás. Tedy bydlela, než se stala trenérkou Pokémonů.“

Kim Tobymu něco řekla.

„Co říkala?“ zeptala se Daisy.

„Ptá se mě, jestli jsem už taky trenérem Pokémonů,“ řekl Toby a hned Kim odpověděl. „Ano jsem.“

„Slíbil jsi mi, že si spolu dáme zápas, až budeš trenérem,“ řekla Kim ve znakové řeči a Martin to přeložil.

„Moc rád, ale ne teď,“ řekl Toby. „Můj Houndour je moc vážně zraněný.“

Při zmínce o Tobyho Houndourouvi se Kim zarazila. Proto jí Toby řekl o svém dobrodružství v Petalburg Woods.

„Já ti říkala, že se toho strachu jednou zbavíš,“ poznamenala Kim.

„A měla jsi pravdu,“ usmál se Toby. „Ale teď ti musím něco říct. Jde o dceru bratra mého táty.“

„Tu, co ji ztratili při porodu?“ zeptala se Kim a Martin vyprskl překvapením.

„Jak může někdo ztratit dítě při porodu?“ zeptal se šokovaně.

„To je dobrá otázka,“ odpověděla Kim. „Nikdo to nikdy nedokázal vysvětlit.“

„Ale teď se konečně našla,“ řekl Toby.

„Vážně?“ zeptala se Kim. „A víš jak vypadá? Kde je? Kdo je to?“

„Je to Jackie a stojí přímo před tebou,“ řekl Toby a ukázal na Jackie.

V tu chvíli Kim (obrazně řečeno) ztratila řeč.

„Budu si na to muset zvyknout,“ řekla po chvíli.

„Nejsi jediná,“ poznamenala Jackie.

V tu chvíli ale vyšla sestra Joy ze sálu.

„Jak je Houndourovi?“ zeptal se Toby.

„Teď musí chvíli odpočívat,“ řekla sestra Joy. „Ale brzy bude v pořádku a bude moci znovu zápasit.“

„Tak to jsem rád,“ usmál se Toby.

Také Jackiina Pikachu se usmála.

„Můžu Houndoura vidět?“ zeptal se Toby.

„No dobře,“ řekla sestra Joy a zavedla ho do pokoje.

Pikachu šla za nimi. Ale sestra Joy ji nechtěla za Houndourem pustit.

„Pikachu má Houndoura moc ráda,“ řekl Toby. „A Houndour ji má určitě také rád, jinak by kvůli ní neskočil pod strom. A co by mohlo Houndourovi zvednout náladu víc, než Pikachu, kterou má tak rád, že kvůli ní riskoval svůj vlastní život?“

„Máš pravdu,“ přiznala sestra Joy. „Tak dobře. Ať jde Pikachu taky.“

Toby a Pikachu tedy vešli do pokoje.

Kim si chtěla promluvit s Jackie. A proto musel pomoct Martin.

„Jak je to vlastně s tebou?“ zeptala se Kim. „Co tvá adoptivní rodina? Řekni mi o ní něco.“

„Mí adoptivní rodiče jsou ti nejlepší rodiče na celém světě,“ řekla Jackie. „A taky mám bratra. Nevlastního, samozřejmě, ale vždycky jsem ho brala jako svého bratra. A Mark se taky ke mně vždycky choval jako ke své sestře.“

„Připadá mi to, jako bys nebyla ráda, že jsi poznala svou skutečnou rodinu,“ řekla Kim.

Jackie se zarazila. Musela přiznat, že je to v podstatě pravda. Ale teď, když poznala Kim, uvědomila si, že získala skvělou rodinu. Ostatně, Tobyho má moc ráda, tak proč popírat, že je to její bratranec.

„Já vím, že to pro tebe není snadné,“ přerušil Martin její rozjímání (tentokrát sám za sebe, ne za Kim). „Ale jeden můj kamarád, který se dostal do podobné situace, mi řekl, že teď má dvě rodiny. A to nemá každý.“

Při téhle poznámce se Jackie nejistě zasmála. Ale musí si promluvit s někým, kdo je jí nejbližší.

„Kam jdeš?“ zeptal se Martin odcházející Jackie.

„Promluvit si se svým bratrem, Markem,“ odpověděla Jackie. „Vždycky mi pomohl, když jsem měla nějaké trápení.“

Potom Jackie odešla z Pokémon Center.

„Potřebuji si s tebou promluvit,“ řekla Jackie, když konečně Marka našla.

„Půjdu se podívat za Tobym,“ řekla Miki.

„Ne, počkej,“ zadržela ji Jackie. „Taky se tě to týká, sestřenko.“

„Jak jsi mi to řekla?“ vyjela na ni Miki.

„Jsi moje sestřenice,“ řekla Jackie. „Právě jsem to zjistila. Mým otcem je bratr tvého otce.“

„Cože?“ Vykřikla překvapeně Miki.

„Jackie je adoptovaná,“ vysvětlil Mark. „Jsi si jistá, tím co říkáš, Jackie?“

„Naprosto,“ řekla Jackie.

Miki náhle Jackie objala.

„Celé roky jsme tě hledali,“ řekla Miki se slzami v očích. „A teď, konečně, jsme tě našli.“

Jackie se od Miki odtrhla a podívala se jí do očí. Viděla v nich radost. Pravou a nefalšovanou radost. Jak mohla být tak sobecká a myslet jen na sebe?

„Jackie,“ začal Mark. „Věděli jsme, že jednou k tomu dojde. Musela se jednou objevit tvá skutečná rodina. A potom je jen dobře, že je to někdo, koho znáš.“

„Vlastně máš pravdu,“ přiznala Jackie. „Jsem ráda, že to nejsou úplně neznámý lidé.“

„Jackie, slibuji ti, že tě do ničeho nebudu tlačit,“ řekla Miki. „Pokud jde o mě, budu čekat, dokud nebudeš sama připravená, abys mě přijala za svou příbuznou.“

„To je od tebe milé, ale nemůžu to od tebe žádat,“ řekla Jackie. „A kromě toho, jsou tu mí rodiče.“

„Ani pro ně to nebude snadně,“ řekla Miki. „Teta a strýc po tobě pátrali už od té doby, co jsi se ztratila. Ale postupem času si čím dál míň uvědomovali, co to je, mít dítě. Mám je moc ráda, ale i přesto musím říct, že pro tebe bude lepší, když zůstaneš dál se svou adoptivní rodinou.“

Jackie i Mark na ni zírali v naprostém úžasu.

„A kromě toho,“ dodala Miki. „Ty jsi teď trenérka Pokémonů. Je to tvůj sen, tak se ho nevzdávej, ani kvůli rodině.“

Jackie se na ni usmála a pak řekla: „Máš pravdu. A mimo to, Toby by mi určitě neodpustil, kdybych ho nechala ve štichu. Půjdu mu to říct.“

„Martine, co tady děláš?“ zeptal se Mark překvapeně.

„Vy se znáte?“ zeptala se stejně překvapeně Jackie.

„Právě od Martina mám Murkeowa,“ řekl Mark. „Mimochodem, jak se má moje Abra?“

„Už není Abra, ale Kadabra,“ řekl Martin a vypustil Pokémona z Pokéballu.

Když Kadabra uviděl Marka, okamžitě se na jeho tváři objevil úsměv.

„A co můj Murkrow?“ zeptal se Martin.

„Má se dobře,“ odpověděl Mark. „Někde tady poletuje. Zavolám ho.“

Mark odběhl. V tu chvíli vyšel Toby z Houndourova pokoje.

„Tak co Toby, jak je Houndourovi?“ zeptala se.

„Docela dobře,“ odpověděl Toby. „Na chvíli se probral, ale byl moc unavený a tak znovu usnul. A Pikachu zůstala u něj. Má Houndoura moc ráda.“

„To je fajn,“ řekla Jackie. „Ale hlavně jsem ti chtěla říct, že jsem se rozhodla, že dál zůstanu s tebou a budeme spolu zápasit o odznaky, bratránku.“

Když Toby zaslechl, jak mu Jackie řekla, usmál se.

„Je už dost pozdě,“ řekl Mark, který se právě vrátil. „Měli bychom se navečeřet a jít spát.“

Murkrow zatím přistál Martinovi na klíně a jemně ho ďobl do ruky.

„Ty si mě ještě pamatuješ?“ zeptal se Martin.

Murkrow přikývl.

Toby, Jackie, Mark a Miki šli ven, aby zavolali ostatní a odvolali své Pokémony.

Později, když už všichni spali, měl Toby podivný sen. Viděl Kat, jak mluví s někým po videotelefonu.

„Daisy a Mark už odhalili, kdo jsou,“ řekla Kat. „Už vědí, že jsou dvojčata.“

„Měla jsi tomu zabránit!“ řekl muž v křiklavě oranžovém saku. Toby okamžitě poznal, že to je Giovanni.

„Nemohla jsem,“ řekla Kat. „Ani nevím, jak to zjistili, natožpak abych tomu zabránila.“

„No dobrá,“ řekl nevrle Giovanni. „Řekni mi alespoň, že máš dobrou zprávu ohledně Celebiho.“

„Je mi líto,“ řekla Kat. „Toby si Celebiho hlídá jako oko v hlavě. A pokud ne on, pak někdo jiný z téhle party. Třeba teď se Toby staral o svého Houndoura a Celebiho hlídali Daisy s Michaelem. A navíc, ti dva hlupáci, které jsi mi poslal na pomoc, jsou tak neschopní, že by nedokázali chytit ani divokou Rattatu, natožpak Celebiho, kterého tak hlídají.“

„Chápeš, že pokud nebudu mít Celebiho, tak nikdy nesestrojím ten stroj času?“ řekl naštvaně Giovanni. „A nezapomeň, že to dělám pro tebe. To ty jednou převezmeš Team Rocket, tak na to nezapomínej. Stačí, že mě zklamal Michael, ty mě nesmíš zklamat!“

„Neboj se otče,“ řekla Kat. „Nezklamu tě!“

Potom Kat zavěsila a v tu chvíli se Toby vzbudil. Když otevřel oči, uviděl nad sebou Hauntera.

„To ty jsi mi to ukázal?“ zeptal se Toby.

Haunter přikývl.

„Pak ti musím poděkovat,“ řekl Toby. „Díky tobě konečně víme, co je Kat zač.“