Brendanův příběh

...and start again! Nečekané problémy

Nad mořem zapadalo slunce. Mořská hladina byla poměrně klidná, což bylo dobře pro cestující parníku Libra, který mířil do velmi vzdálené země. Shodou okolností právě proplouval kolem břehů země Orre, země, kde se před pěti lety událo velké neobyčejné dobrodružství.

Ještě větši shodou okolností na přídi lodi stáli Brendan a Elisha, naši staří známí a o událostech v Orre zrovna diskutovali.

Brendan hodně vyrostl, nyní už to nebyl ten patnáctiletý mladíček, který se vydával na svojí první cestu s Torchicem, ale mladý muž se svalnatou postavou a hezkým obličejem, v němž zářily jasně modré oči. Brendan zrovna pohodil hlavou a prohrábl si své polodlouhé bílo-černé vlasy. Byl oblečený do červeného trička, žluté vesty a tmavě modrých kalhot. Právě se zaujetím naslouchal vyprávějící Elishe, jeho kamarádce a také přítelkyni, kterou kdysi potkal na začátků své cesty.

Elishe nyní bylo dvacet čtyři let a také už to nebyla ta malá ustrašená holčička, jako kdysi. Její dlouhé hnědé vlasy jí splývaly do půlky zad. Měla na sobě sportovní zelené kraťasy a světle zelené tričko.

Její malý Pokémon Bonsly jí seděl na rameni a díval se do mořské vody. Brendanův Eevee byl schoulený u jejich nohou a spal.

***

„Tak, jsme zas na začátku naprosto nové cesty, Elisho,“ usmál se Brendan a lehce dívku políbil na tvář. „Já vím, taky se tak strašně těším,“ usmála se a pohladila Bonslyho. „Ještě jednou za něj děkuju, je strašně moc milej,“ dodala. „To nic není, moje Sudowoodo snesla vajíčko a tak jsi ho dostala ty, jinak by musel být s ostatními u profesora... teda... u May. Promiň, taky mě mrzí, co se stalo,“ neuvědomil si, co říká.

„Ne, to je dobrý,“ řekla a otřela si rukou oči. „Už jsem se smířila s tím, že strejda umřel.“. Dál se již o stařičkém profesoru Birchovi nebavili. Byla to pro ně pro všechny velká rána, když zjistili, že profesor Birch umírá...

„Už je to za námi, neohlížej se zpět, ale koukej dopředu, na to, co nás čeká,“ řekl Brendan a ochranitelsky ji objal. Jeho Eevee se probudil a vyskočil jim na ramena vedle Bonslyho. Jeho kožíšek za krkem příjemně hřál, přeci jen takhle večer to od vody chladně foukalo...

***

„A vážně tam v té zemi žijí divoce Munchlaxové, ano?“ divila se Elisha Brendanovu vyprávění o pát minut později. „Podle toho, co říkala tvá sestřenka, tak jo,“ kýval hlavou. „A nevěřila bys, prý tam je spousta nových neobjevených-“ Jeho řeč přerušil ostrý tón lodní sirény.

Nemuseli se dlouho rozhlížet, co se děje. Ze skalnatého pobřeží Orre vzlétl ohromný temný stín a za ním několik menších teček. Celý útvar se rychle přibližoval k parníku. „Co to proboha je?“ zeptala se Elisha a s rostoucím strachem sledovala, jak stíny přelétají přímo nad loď.

„Vypadá to jako nějaký obří Pokémon a za ním letí helikoptéry, ale co by se mohlo stát?“ nechápal Brendan. Jeho malý Eevee se mu teď schoulil do náručí, stejně jako Elishin Bonsly, který začal plakat.

A pak události nabraly rychlý spád. Stvoření se sneslo k lodi a uchopilo ji do svých pařátů. Těch málo cestujících a posádky, co na lodi bylo, stačilo jen tak tak naskákat do připravených záchranných člunů a rychle pádlovat ke břehům Orre, nejbližší pevnině.

Jen Brendan a Elisha v posledním člunu sledovali podivnou scénu. Temně fialové stvoření uchopilo parník do svých pařátů a zvedlo ho jako hračku. Pak zamávalo křídly a odlétalo pryč. Z helikoptér začaly vystřelovat červené paprsky, ale žádný z nich podivného Pokémona netrefil...

***

„Co to proboha bylo?“ zeptala se Elisha, když s Brendanem pádlovali ke břehům Orre. „Mám takovou domněnku, ale asi se ti to nebude líbit, lásko,“ řekl zamyšleně Brendan. „Ale honem, sem s tím,“ šťouchla do něj dívka a hodila své pádlo dovnitř. Člun přistál na písečném pobřeží. Brendan vylezl a začal tahat člun výše na pláž, aniž by se na Elishu podíval. „Mám pocit, že...“ odmlčel se. „Že?“ pobídla ho Elisha. „Že naši loď odnesl první doopravdy temný Pokémon, Elisho.“

***

„Ahoj Rui,“ vykřikla Elisha a skočila kolem krku své starší zrzavé sestře, která pracovala v Orre jako profesorka v laboratořích.

„Takže říkáte, že tu loď odnesl velký temný Pokémon, ano?“ zamyslela se Rui. „No ano, proto jsme také tady a ne na cestě do-“ nedořekl. Rui mu skočila do řeči. „Ale vždyť minule jsme Cipher a Snag’Em úplně rozprášili, kdo by se po pěti letech mohl snažit stvořit naprosto temného Pokémona?“ vykřikla nervózně. „Není otázka, kdo se o to pokoušel. Otázka je, komu a jak se to povedlo,“ řekla Elisha. Pak se podívala na své přátele a uviděla v jejich očích to samé, co cítila ona – ještě není konec všem temným Pokémonům v Orre. Naopak. Přichází nový začátek.