Brendanův příběh

První Pokémoni

Brendan si spolu s Torchicem vesele vykračoval po cestě, která nesla označení 101, ponořený do myšlenek o Pokémonech. Nepostřehl ani, když mu do cesty vlezl housence podobný Pokémon.

„Au!“ vykřikl Brendan, když o Pokémona zakopl. „Co to je?“ zeptal se Pokédexu, který odpověděl: „Wurmple. Hmyzí Pokémon. Tento Pokémon je jedním z nejběžnějších ve světě Hoenn. Vyvíjí se velmi brzy.“

„Tak toho si chytím,“ pomyslel si Brendan. „Torchicu, bojuj!“ zakřičel a Torchic se postavil před Wurmpla. „Torchicu, použij Klovnutí!“ zavolal Brendan a ohnivý Pokémon zakryl Wurmpla smrští klovnutí. Wurmple se ale jen tak nevzdával a odpověděl útokem Jedovaté žihadlo. „Torchicu, teď nárazový útok,“ velel Brendan. Torchic se rozběhl a vší silou narazil do Wurmpla, který o kousek poodletěl a ztratil vědomí.

„Pokéballe, leť!“ zvolal Brendan a hodil Pokéball. Wurmple zmizel uvnitř v záblesku červeného světla. Pokéball sebou několikrát zaškubal a pak zůstal klidně ležet v trávě. „Jóó!“ zakřičel Brendan. „Chytil jsem si Wurmpla!“

Z jeho kapsy se ozval Pokédex: „Chycen jeden Pokémon.“

***

Brendan si najednou při chůzi vzpomněl, že Pokédex povídal, že Wurmple se vyvíjí velmi brzy. „Co kdybych s ním trochu trénoval, aby se vyvinul?“ zeptal se Brendan sám sebe.

Vytáhl Wurmplův Pokéball a hodil ho před sebe. V záblesku červeného světla se objevil Wurmple. „Wurmple,“ řekl Brendan, „vidíš támhletoho Poochyenu?“ zeptal se Pokémona a ukázal na divokého Poochyenu, stojícího opodál.

Wurmple přikývnul. „Tak na něj použij Jedové žihadlo!“ Wurmple se odplazil směrem k Poochyenovi a začal po něm

střílet jedovatá žihadla z růžku na své hlavě. Poochyena se k němu otočil a pak zavyl. Zeleně zazářil a vrhnul se na housenku. Wurmple na Brendanův příkaz použil Nárazový útok, ale toho si Poochyena skoro nevšiml. Odpověděl Pokousáním, ze kterého Wurmple málem omdlel. Brendan už skoro ztrácel veškeré naděje, ale pak si přece jen na něco vzpomněl.

Sáhl do jedné z kapes batohu a vytáhl Potion. Postříkal s ním Wurmpla, který ihned vyskočil a vrhnul se na Poochyenu. „Wurmple, znovu Nárazový útok,“ zakřičel Brendan a Wurmple hlavou narazil do Poochyeny.

Poochyena se zapotácel a pak ztratil vědomí. Wurmple se zaradoval a Brendan taky, ale najednou se začalo dít něco velice podivného. Wurmple se začínal kuklit.

Zvrátil hlavu a začal z tlamičky vypouštět úzké proužky vlákna. Když se do něho zamotal celý, na jeho místě stál úplně jiný Pokémon.

„Silcoon,“ ozval se Pokédex. „Vyšší vývojové stádium samečka Wurmpla. Hned po vývoji se naučí útok Zpevnění.“ Chvíli se odmlčel a poté dodal: „Chyceni dva Pokémoni.“

Brendan odvolal Silcoona zpátky do jeho Pokéballu a vydal se dál.

***

Po několika hodinách chůze nádhernou přírodou, skoro nedotčenou lidskou rukou, Brendan zaslechl nádherný zpěv. Podíval se nad sebe a uviděl podivného obrovitého Pokémona, který vypadal jako – Brendan nenašel vhodné slovo. Stál a zíral na Pokémona, který se rychle vzdaloval z dohledu.

„Co to bylo?“ zeptal se Pokédexu. „Neznámý Pokémon,“ řekl Pokédex. „Mnoho Pokémonů světa Hoenn nebylo doposud objeveno. Tvrdí se, že na hoře, která se jmenuje Mount Pyre, žijí dva staří lidé a ti znají všechny legendy o zatím neobjevených Pokémonech. Zkuste je najít a zeptat se jich. Mount Pyre leží na jihozápad od přístavního města Lilycove a na jih od Safari Zóny.“ Pokédex domluvil.

Brendan ještě hodnou chvíli přemýšlel o neobjevených Pokémonech, ale z jeho myšlenek ho najednou vytrhl Torchic, který zapištěl a křídlem ukazoval na ptačího Pokémona, který létal poblíž nich a vypadalo to, že chce zápasit.

„Tak dobře,“ řekl Brendan, „Torchicu, do boje!“ Torchic se vrhl vpřed a neváhal použít Zapištění, které srazilo Pokémona na zem. Ptačí Pokémon použil Vodní dělo a to byl Torchicův konec. „Torchicu, vrať se,“ zavolal Brendan a povolal Torchica zpátky do jeho Pokéballu. „Silcoone, leť!“

„Silcoone, použij Zatvrzení a potom Jedové žihadlo,“ poručil Brendan svému hmyzímu Pokémonovi. Silcoon zpevnil svůj krunýř a začal na cizího Pokémona vystřelovat jedovatá žihadla, čímž ho úplně odrovnal.

„Pokéballe, leť!“ zakřičel toho dne už podruhé Brendan a hodil na Pokémona Pokéball. Pokémon neměl šanci vyskočit ven.

Brendan sebral Pokéball a zeptal se Pokédexu: „Koho jsem to vlastně chytil?“ „Wingull. Vodní a létající Pokémon. Vyvíjí se v Pellipera a žije hlavně u vody.“

Brendan si najednou vzpomněl na slabého Torchica, který mu ležel u nohou. „Jak je ti, Torchicu?“ zeptal se. Torchic neodpověděl, vypadalo to, že je v bezvědomí. Brendan se lekl, že se Torchicovi něco stalo a tak ho vzal do náručí a rozběhl se směrem k městu Oldale, které bylo nejblíže a jak si přečetl na ceduli, která stála u cesty, bylo to kousek odtud.

Asi po desetiminutovém běhu s Torchicem v náručí tam Brendan konečně dorazil. Před jedním domem seděla dívka, která si hrála s Pokémonem, který se jmenoval Mudkip. „Ahoj,“ řekl udýchaný Brendan, „nevíš, prosím tě, kde by mi pomohli vyléčit Torchica? Je totiž hodně moc oslabený!“

„Ale jistě, pojď za mnou,“ řekla dívka a rozběhla se po silnici. Brendan běžel za ní a když dívka zastavila před jedním z domů, vydechl si. „Tak tady ti pomůžou, tohle je totiž Pokémonní středisko, tady ti vyléčí Pokémony kdykoliv budeš chtít. A teď už pojď dovnitř, tvůj Torchic opravdu nevypadá dobře.“

Vešli dovnitř a přešli přes velkou halu až k pultu, za kterým stála růžovovlasá zdravotní sestra. „Dobrý den,“ začal Brendan,

ale sestřička ho přerušila: „Podej mi toho Torchica, vypadá zle!“ „Dobře,“ řekl Brendan a podal sestře Torchica. Sestra Pokémona jemně vzala do náručí a odešla s ním někam dozadu.

***

Brendan už několik hodin seděl v čekárně a ta hodná dívka, Elisha, jak se dozvěděl, tu čekala s ním. Elisha se právě také chtěla vydat na svou cestu se svým prvním Pokémonem Mudkipem. Brendan navrhl, že by mohli jít spolu a zeptal se jí: „Nevíš, kde je tady poblíž nějaký stadion?“ „Samozřejmě, že vím,“ odpověděla Elisha, „jeden je v Petalburgu a jeden v Rustboro.“ „V Petalburgu je hlavním trenérem můj táta,“ pochlubil se Brendan, ale to už ze dveří vyšla sestra Joy a řekla Brendanovi: „Tvůj Torchic tady musí zůstat alespoň den. Můžeš ho chodit navštěvovat a můžeš tu i přespat, v naší ubytovně pro trenéry.“ A odešla. Brendan si povzdychl a podíval se na Elishu: „Tak jdi napřed, já tě nekde doženu.“ „Ale ne, počkám na tebou a zatím ti ukážu naše město,“ řekla Elisha a Brendan kývl.