Brendanův příběh

Tajemný tým

Jak včera večer Elisha slíbila, přišla ráno za Brendanem. „Ahoj,“ řekla. „Tak kam se půjdeme podívat?“ Máme dva dny volného času.“ „Nejdřív bych rád zjistil něco o tobě a o tvých Pokémonech,“ odpověděl Brendan.

Vyšli před Středisko a sedli si na lavičku. „Takže, můj jediný Pokémon je Mudkip. Právě jsem se chtěla vydat na svou Pokémonní Cestu. Nechci získávat odznaky na stadionech, ale chtěla bych se zúčastnit Pokémonních Soutěží,“ řekla Elisha a Brendan přikývl, aniž by tušil, co to ty Soutěže vlastně jsou. V Johto nic takového nebylo. „Já mám Pokémony Torchica, Silcoona a Wingulla. Mým snem je vyhrát na osmi stadionech osm odznaků a zúčastnit se Hoennské ligy. Jak tak přemýšleli, někdo do něj strčil. Brendan se ohlédl a uviděl usmívající se sestru Joy. „Tady máš svého Torchica,“ řekla a podala mu Pokéball. „Je mu o hodně líp a tak jsem ho pustila už teď.“ „Díky, sestro Joy,“ zakřičel radostně Brendan a vzal si od ní Pokéball. „Torchicu, pojď ven!“ Torchic se objevil v záblesku bílého světla a šťastně zapípal. „A jdeme,“ řekl Brendan a Elisha přikývla.

***

Brendan s Elishou a Torchicem si vesele vykračovali po cestě, která vedla pryč z města Oldale. Povídali si o svých snech a jak

tak šli, Brendan o něco zakopl a upadl. „Au! Co to bylo?“ řekl a podíval se za sebe na zem. Tam ležela malá žlutá kulička. Brendan se sehnul a podíval se na ni. Byl na ní namalovaný podivný Pokémon, který vypadal jako zkamenělá ryba. „Co to

je?“ zeptal se Brendan Pokédexu a ten odpověděl: „Relicanth. Jeden z vyhynulých Pokémonů. Víc informací není dostupno.“ „To je divné,“ řekla Elisha. Brendan si dal kuličku do batohu a pokračovali dál.

Pomalu se už začalo stmívat a tak se Brendan a Elisha rozhodli, že se utáboří na malé louce. Bylo jasno, a tak si lehli jenom do spacáků. Brendan dal Torchica zpátky do Pokéballu, aby si odpočinul a netrvalo dlouho, a Brendan i Elisha usnuli.

Za několik hodin je probudil hlasitý skřípot. „Co to bylo?“ zeptala se ustrašeně Elisha a chytla Brendana za ruku. Brendan se rozhlédl a řekl: „Přišlo to támhle z toho kopce,“ a ukázal na kopec, který stál poblíž cesty a ze kterého do noční tmy zářilo jasné světlo. „Tak se tam dojdeme podívat, co říkáš?“ zeptala se Elisha. „Tak jdem!“ vykřikl Brendan.

Mezitím se na kopci děly podivné věci. Na tom kopci stála stavba, ne nepodobná chrámu Stonehenge. Vyprávěly se o ní legendy, jako že tam žijí legendární Pokémoni. Uprostřed chrámu byl obrovský válec a v něm byly čtyři kulaté otvory. Kolem postávalo několik podivně oblečených mužů – měli na sobě červené kostýmy s velkým, černým M na prsou. Jeden z nich právě zastrčil čtyři různobarevné kuličky, stejné jako našel Brendan, do toho válce.

Rozzářilo se jasné světlo a osvítilo okolí. Dveře se pomalu otevřely a za nimi byla dlouhá chodba plná obrázků již dávno vyhynulých Pokémonů – Aerodactyla, Omanyta, Kabuta, Omastara a Kabutopse. Několik z mužů se dalo do jejich zkoumání, dva však postoupili k dalším dveřím, které byly podobné těm prvním. Měly zas čtyři otvory – muži však měli kuličky jenom tři. Jeden otvor zel prázdnotou. „Ksakru!“ zakřičel muž, „kde je ta čtvrtá? Zacku!“ zavolal na mladšího muže, který k němu s ustrašeným výrazem přistoupil.

„Co si přejete, Joshi?“ zeptal se. „Ty jsi měl na starosti ty klíče, viď?“ řekla Josh a nepříjemně se usmál. „Ano, pane,“ odpověděl Zack a divil se, proč se ho velitel ptá na takové věci, když to moc dobře ví. „No,“ pokračoval Josh, „jeden klíč nám totiž chybí. Ty asi nemáš tušení, kde je, viď?“. „Ne, to nemám, pane,“ vydechl ustrašeně Zack. „Tak ty nevíš, jo?“ zachechtal se Josh a vytáhl Pokéball. „Ne, pane, jen to ne, prosím,“ vykřikl zoufale Zack.

***

Mezitím se Brendan a Elisha konečně vydrápali ke stavbě. „Brendane,“ začala Elisha, ale Brendan sykl: „Psst!“ a ukázal na skupinku lidí, která s hlasitými nadávkami pomalu scházela z kopce z druhé strany. „Jdem se tam podívat,“ zašeptal Brendan a vyběhl ke stavbě. Temným otvorem ve válci vlezl dovnitř a vytáhl z batohu baterku, kterou mu tam přibalila jeho matka. Posvítil dovnitř a vykřikl – uviděl totiž špinavého muže, který ležel na podlaze a nejevil známky života.

„Vstávejte,“ řekl Brendan a popleskal muže po tváři. Muž pootevřel oči a pomalu se posadil. „Kdo jste?“ zašeptal a Elisha řekla: „Jsme trenéři Pokémonů a kdo jste vy?“. „Já se jmenuju Zack a ještě před pěti minutami jsem patřil k týmu Magma.“. „K týmu Magma?“ zeptal se nechápavě Brendan. „Tým Magma je tajná organizace, která má své členy po celém Hoennu a jejím hlavním cílem je najít starobylé Pokémony, známé jako Regiice, Registeel a Regirock. Nevím, jaké s nimi mají plány a nevím ani, jestli vůbec existují. Nikdo je nikdy v životě neviděl.“. „A jak to myslíte, že jste před pěti minutami k nim ještě patřil?“ zeptala se Elisha. „Magmaťáci byli na stopě Regirocka a ta stopa vedla do téhle starověké stavby. Za těmito dveřmi-“ ukázal na dveře, ve kterých byly zasunuty tři klíče „- má prý být jezero plné Pokémonů, kteří se jmenují Relicanthi a mají být jedním z klíčů k nalezení Regirocka. Chyběl jim však jeden ze čtyř klíčů, které jsem měl na starosti já, a tak ty dveře nemohli otevřít. Jeden z našich vyšších vůdců, Josh, který měl tuhle akci na starosti, na mě poštval svého Camerupta a od té doby si nic nepamatuji.“. „A nevypadal ten klíč náhodou takhle?“ zeptal se Brendan, zalovil v batohu a vytáhl kuličku s obrázkem Relicantha. „Ano, to je on!“ zajásal Zack a řekl: „Vlož ho támhle do té díry.“ Brendan poslech a spolu s Elishou šel ke dveřím. Zack nenápadně zmáčkl malé tlačítko na podivném přístroji u pasu. Pak se vydal za nimi.

Brendan mezitím vkládal kuličku do prázdného otvoru. Vše zalilo bílé, jasné světlo a dveře se otevřely. Brendan, Zack a Elisha uviděli malé jezírko plné temných stínů a za ním velkou, kamennou sochu Pokémona. Stáli, němí užasem, když se najednou za nimi ozvalo: „Nikdo ani hnout! Díky, Zacku!“

Byl to totiž sám Josh s několika Magmaťáky, kteří drželi pušky a mířili na Brendana a na Elishu. Zack přešel k Joshovi, který se mu omluvil a pak řekl: „Tak tohle je Regirock,“ a ukázal na sochu. „Nejdřív si musíme chytit Relicantha, ten nám ho oživí,“ řekl Zack a Josh odpověděl: „To udělá ta holka! Chyť si Relicantha!“ Elisha, vyděšená pistolemi, které na ně mířili, poslechla a za pár minut se v jejím Pokéballu ocitl Relicanth. „Podej mi ho,“ řekl Josh a Elisha mu Pokéball s Relicanthem podala. Josh přešel k soše a do malého otvoru vložil Elishin Pokéball. Všechno se zatřáslo, a poté kamenná socha otevřela oči. „Regiii –gii – rock!“ řekl Pokémon a postavil se. Převyšoval všechny přítomné alespoň o dva metry. Protáhl se a podal Joshovi kus jakési mapy a poté opět zkameněl. „Díky,“ ušklíbl se Josh a vytáhl Pokéball. „Golbate, použij na ty dva spratky Hypnovlny!“. Z otevřeného Pokéballu vyletěl netopýří Pokémon a dřív, než Elisha a Brendan stačili něco udělat, upadli oba do hlubokého spánku. Venku začínalo svítat.